Učení Svrchovaného Královského Řádu Draka (13)

       Dva tisíce let poté co Ježíš a Marie prožili na okraji římského impéria své životy zanechávající podivná poselství pro budoucnost, věří miliony lidí jejich příběhu tak, jak jej popisují evangelia. Pro tyto osoby zůstává Ježíš synem božím zrozeným z panny, který přišel na svět v těle židovského muže. Jana křtitele považují za Ježíšova duchovního předchůdce a Marie Magdalena, ta pro ně není nic víc než ženou velmi pochybné pověsti. Jenže aktuální skutečnosti ukazují zcela něco jiného. Nejenže ježíš asi zdaleka není synem božím, ale dokonce nevyznával ani judaistickou víru. Důkazy nasvědčují tomu, že ve svém poselství přinášel důkazy, které měli podstatně blíže tzv. "gnosi" a nebo egyptské formě magie. Konečně v tomto duchu hovoří i židovský Talmud.

        Celá řada současných badatelů je přesvědčena o tom, že mnohé ze zadokumentovaných zázraků nemusely být zase až tak vzdáleny od pravdy i když analogie je v nich více jak zřetelné. Podobné stanovisko zastupuje i známý vědec Morton Smith, který je přesvědčen o tom, že Ježíšovi zázraky mohly tohoto člověka skutečně přivést až přímo před Piláta coby "strůjce zla" čili "čarodějníka".

        Ukazuje se také, že Jan v Ježíšovi neviděl přicházejícího mesiáše. Ano, asi jej pokřtil jelikož Ježíš byl jedním z jeho žáků a tento rituál mu jistě nebyl odepřen. Ježíš zcela jistě jako žák či adept po všech stránkách vynikal a tak si vydobyl místo po boku Jana Křtitele, ale pak se něco pokazilo, Jan změnil názor a za svého nástupce jmenoval Šimona Mága. Bohužel v současné době je velmi těžké odhalit všechny ty skryté okolnosti a vazby, které mezi Janem a Ježíšem hráli důležitou roli.

        Další faktem je, že prostě a jednoduše Marie Magdalena byla vysoce postavenou kněžkou zcela jistě obdařená vysokým věděním a poznáním. Stala se Ježíšovou partnerkou v posvěceném manželství stejně tak jako Helena ve vztahu k Šimonu Mágovi. Mnohé z gnostických textu a nebo dokonce evangelií ukazuje Magdalenu jako vysoce schopnou ženu, kazatelku a dokonce i vědmu, přičemž měla velmi málo co společného s křesťanstvím. Ať již byla Magdalena kdokoliv, rozhodně nebyla křesťanskou kazatelkou.

        Zmínil jsem další dva Janovi učedníky, a to Šimona Mága a jeho manželku Helenu. Budeme-li jejich obraz podrobně studovat např. skrze gnostická evangelia uzříme někdy až fascinující paralelu k Ježíšovi a Magdaleně, ale s tím rozdílem, že Šimon s Helenou reprezentovali spíše starobylá egyptská mystéria "sexuální magie".  Jde o celou řadu sexuálním rituálních konceptů při nichž se muži dostává osvícení prostřednictvím pohlavního aktu s kněžkou. Tato tradice byla velmi významným způsobem rozšířená právě ve Starém Egyptě.

        Dalším důležitým faktem, a to bez ohledu na to co říká a nebo o čem se nás snaží přesvědčit katolická církev, je se,skutečnost, že se Petr nikdy nestal nejbližším Ježíšovým spolupracovníkem, ba dokonce vyvstávají i takové indicie, které naznačují, že mezi oběma muži existoval i jistý druh averze. Takže pokud někdo byl Ježíškovým přímým nástupcem zcela jistě to byla Marie Magdalena. V tomto kontextu v jistém čase dochází k velmi pozoruhodnému faktu. Marie Magdalena a Petr se vydali na dvě zcela odlišné cesty. Pro Petra skončila založením římské církve, pak pro Magdalenu předáváním "tajemství" těm, kteří chápali hodnotu ženského principu - tedy "kacířům".

       Shrneme-li dosavadní informace zjistíme, že Jana, Ježíše a Marii Magdalenu nerozlučně spojila jejich víra, která pocházela z pradávných časů Starého Egypta. Tuto víru pak přizpůsobili židovské kultuře. Šimon Mág a Helena byla zase dvojice, která si vybrala za oblast šíření nového poselství Samaří. Fakta hovoří o tom, že do úzkého okruhu  zasvěcených osob přinášející egyptské náboženství egyptské náboženství rozhodně nebyl Šimon ani nikdo jiný ze zbývajících dvanácti apoštolů.

       Marii Magdalenu uctívalo tajné náboženské hnutí v Evropě prostě proto, jelikož ve své podstatě založila "svou vlastní církev", která měla na hony daleko k tradičním  křesťanským kultům a která reprezentovala náboženské principy Isis a Osiris. Je doloženo, že Jana Křtitele uctívali stejní kacíři, kteří se klaněli Marii Magdaleně. Byli to přímí duchovní nástupci těch, kteří považovali Jana Křtitele za mučedníka jenž byl popraven v plném rozpuku sil. Jenže šok z kruté smrti byl ještě posílen podivnými okolnostmi za nichž k popravě došlo, a následnou bezcitnou manipulací již se na Janových věrných dopustil jeho starý soupeř.

        Existuje však také druhá strana příběhu. Ta souvisí s kolujícími pověstmi již za života Ježíšova, které jej obviňovaly, že za pomocí mrtvého Jana Křtitele provozuje černou magii. V tomto ohledu jsou nesmírně zajímavé studijní materiály vědců Carla Craelinga a již citovaného Mortona Smitha, které navíc naznačují, že Herodes Antipa věřil, že Ježíš si jakýmsi záhadným způsobem zotročil Janovu duši (nebo mysl), aby získal magické schopnosti. Oba dva autoři vychází z konkrétních starobylých egyptských a řeckých pramenů, které tyto postupy podrobně definují.

       Ať již Ježíš prošel podobným magickým obřadem či nikoli, zvěsti podle kterých Janova Duše žije dál pomocí jeho rivala číslo jedna, Ježíšovu hnutí ani v nejmenším neuškodily. Osobně jsem přesvědčen, že šlo o jistou formu snahy cíleným způsobem diskreditovat Ježíše v očích veřejnosti, což se naštěstí nepodařilo. Ačkoliv kacíři uctívali Jana Křtitele a Marii Magdalenu jako historické postavy, viděli v nich současně i představitele starověkých věroučných systémů. Byli veleknězem a velekněžkou Královského světla.

       Je čas poukázat na další zajímavou skutečnost. Dvojice uvedených tradic - jedna soustředěná kolem Jana Křtitele a druhá kolem Marie Magdaleny se viditelně projevila až v 12. stol. To ovšem znamená, že v historii heretických zeje poměrně dost velká mezera, a tato mezera se rozprostírá mezi 4. - 12. stoletím. Dnes víme, že někdy kolem roku 400 n.l. byly v oblasti Nag Hamadi ukryty později objevené texty zdůrazňující roli Marie Magdaleny. Podobným způsobem se na určitou dobu vytrácí i Johanitská tradice, aby se v průběhu 12. století opětovně radikálním způsobem vedrala na světlo.

       Otázka tedy zní co se s oběma systémy v rozmezí 4. - 12. stol. semlelo. Na tuto otázku si i v současnosti bohužel zainteresovaní výzkumníci nedokáží odpovědět. Přesto existuje jedna nenápadná indicie. Velkou většinu období oné "tajuplné mezery" vyplňuje chvílemi až ohromující rozmach dynastické linie Merovejců. K této zvláštní souvislosti bych se velmi rád vrátil v pozdějších částech tohoto seriálu.

        Takže je nemožné s jistotou říci, co se s oběma tradicemi v inkriminované období odehrálo. Nicméně lze konstatovat, že linie učení Magdaleny pokračovala na jihu Francie byť spíše skrytým ilegálním způsobem. Spíše se ale zdá, že prakticky všechny záznamy byly z tohoto období zničené v důsledku systematické devastace langedocké kultury provázející katarské křížové tažení.

       Tradice spojená s Janem Křtitelem přežila nezávisle na Středním Východě prostřednictvím dědiců mandejského náboženství a kultu Isis a Osiris.  Zvláštní roli mezi oběma systémy pak v jistém období sehrálo uskupení Templářských Rytířů s pečlivě skrytou ilegální složkou - Převroství Sion.

-  pokračování -