Tajemství země dvouocasého lva, aneb příchod Parsifalův (1) - Jedenácté arkánum tarotu: Příběh ženy a lva

           Seriál "Příchod Parsifalův" je do jisté míry volným pokračováním příběhu o tajemství staré mostecké věže, avšak z důvodu širších souvislostí a tématiky o níž pojednává, jsem se rozhodl jej vyčlenit a vytvořit seriál nový.Stěžejní významová rovina celého příběhu je vytvořena dle interpretace vybraných arkán tarotu, které tvoří jakýsi výchozí bod celé následující cesty.Naše pátrání povede strastiplnou stezkou plnou archetypů, spojitostí a hádanek v nichž, jak pevně věřím je ukryto tajemství příchodu Parsifala-rytíře čistého srdce, jenž opět vyléčí zranění krále rybáře.Ukážeme si jisté archetypální souvislosti symbolu Parsifala, které vytvářejí určitý společný mytologický příběh v kontextu tradice královského následnictví a s tím spojené symboliky vzkříšení ohnivého ptáka fénixe-signatury pokrevní linie Grálu.Tento bájný pták nám v závěrečných dílech seriálu přinese možný klíč k tajemství Země, jenž pod vůlí dvouocasého lva spočívá?.Zbavme se tedy veškerých předsudků a čistě racionálních úvah, jelikož cesta tohoto příběhu jest cestou intuice, imaginace a sloučení neslučitelného?.Pokusme se nahlédnout do čarovného zrcadla lesní královny Galadriel, jak tomu učinil malý hobit Frodo, aby rozpoznal střípky budoucích událostí?..Vždyt?jak pravila elfí Paní? "Mohu Zrcadlu přikázat, aby zjevilo mnohé věci, a někomu mohu ukázat to, po čem touží.Ale zrcadlo také ukazuje věci nežádáno, a ty jsou často podivnější a užitečnější než věci, které si přejeme vidět..Co uvidíš, necháš-li pracovat Zrcadlo volně, to ti nepovím.Ukazuje totiž věci, které byly, a věci, které jsou, i věci které teprve mohou být. Ale co vlastně vidí, to někdy nerozezná ani ten nejmoudřejší?..Pamatuj, že Zrcadlo, ukazuje mnoho věcí a ne všechny se už staly?.Některé se vůbec nestanou, pokud ten, kdo vidiny spatří, nesejde ze své cesty, aby jim zabránil."      J.R.R.Tolkien-Pán prstenů.

        První tarotové arkánum tvořící úvodní část našeho příběhu představuje jedenáctá tarotová karta s názvem "Síla".Je zde zobrazena mladá žena, která ladným pohybem otvírá tlamu lva, který spočívá u jejích nohou.Celý akt představuje přirozené splynutí ženské životní energie, kdy ženský-měsíční potenciál energie získává pod kontrolu energii sluneční-mužskou.Hlavu mladé dívky zdobí klobouk ve tvaru ležaté osmy symbolizující cyklický projev životní síly v jejích nejrůznějších projevech, přičemž číslo osm je přiřazeno archetypu ženy-bohyně.

         Lev představuje pochopitelně odstředivý či pozitivní proud energie Slunce v podobě zodiakálního znamení Lva.Toto královské zvíře je symbolickým vyjádřením animální přirozenosti projevující se nezkrotnou či potlačenou touhou po moci a přecházející v destruktivní-násilnou formu energie.Ne nadarmo Aleister Crowley ztvárnil tento symbol Lva v podobě sedmihlavé apokalyptické bestie, přičemž sedm jejích hlav představuje sedm pahorků na kterých spočívá šarlatová žena Apokalypsy.Tato žena oděná v šarlatu a purpuru odkazuje k městu na sedmi pahorcích, které může symbolizovat pouze jediné místo na zemi, tímto místem je nepochybně město Řím známé jako "urbs septicollis", město sedmi pahorků.

        Vše tak dává poměrně jasný smysl, avšak sám jsem byl na pochybách, jako bych podvědomě cítil, že skutečný význam jedenáctého tarotového arkána je stále zčásti ukryt pod roušku symbolů.Crowleyho interpretace je výstižná a v daném smyslu vlastně správná, avšak odráží jeho vnitřní značně pochybné duchovní rozpoložení.Interpretuje ženu na jedenáctém arkánu jako zosobnění chtíče a vášnivé rozpustilosti, avšak tento pohled nevystihuje v celistvosti skutečný duchovní odkaz jedenácté karty tarotu.Žena vyobrazená na kartě bez jakékoliv viditelné námahy otvírá tlamu obrovského lva, ale síla, kterou tak činí, je bezpochyby láska, přičemž právě láska dokáže zkrotit sílu tohoto lva -šarlatové bestie.

        Žena představuje "sílu lásky" zosobněnou planetou Venuší nebo symbolem Luny, která tak ovládá obrovskou moc ohnivého lva-Slunce.Jedná se v podstatě o jakýsi symbolický akt původní svatby, která později přechází v poněkud umělou formu na arkánu šestém resp.čtrnáctém.Celý vztah je jistou analogií legendy o ženě a lvu. Tato mladá žena symbolizuje pomyslnou esenci lva-hada v jejímž lůně se spojují archetypy měsíce-ženy a  slunce-muže, přičemž  je v tomto kontextu  symbolem luny ozářené sluncem, jenž na svět přivede Lva z pokolení Judova-představitele Pána Aeonu, kterým je malý Horus-Harpokrates.

        K tomu, abychom mohli pokračovat v další analýze symbolů jedenáctého arkána, musíme použít jiné umělecké provedení této karty.Zajímavou možnost nám v tomto ohledu poskytne tarotová sada krále Karla VI.Zde je na jedenáctém arkánu vyobrazena žena držící zlomený sloup tvořící analogickou podobu ikony lva v předchozím pojednání.Tento zlomený sloup ukončený symbolem lilie na svém vrcholu představuje levý pilíř Šalamounova chrámu, přičemž v hebrejském jazyce nesl pojmenování Boáz-Síla, který je v přímém vztahu s pokrevní linií Lva z rodu Davidova.

        Právě pojem Boáz představoval jméno jednoho z přímých potomků krále Davida, přičemž ve stejné genetické posloupnosti najdeme samozřejmě i davidovského krále Ježíše Krista.Avšak symbol levého zlomeného sloupu Boáz patrně odkazuje ke skutečnosti, že přímá linie následnictví králů z rodu Davidova, je v tomto čase přerušena.Jedná se s určitostí o pokrevní linii Ježíše a Marie Magdalény, přičemž dynastická linie následnictví domu Judova byla pravděpodobně upevněna díky přijetí Ježíše do řádu Melchisedekova kněžství.

        Tito králové, kteří přináleželi do zmíněné pokrevní linie byli titulováni jako kněží či králové rybáři.Je to velmi důležité zjištění, jelikož právě legenda o králi rybáři tvoří klíčový prvek celé mystické tradice Grálu, vždyť právě otázka: "Komu slouží grál" resp. její správné řešení zhojí bolestivou a stále se nehojící ránu krále rybáře.Později byli králové rybáři v rámci mystické tradice Grálu známí jako "Anfortas" a představovali patrilineární  pokrevní linii následovnictví v posloupnosti merovejských panovníků jako odnože královského provensálského domu del Acqs.Zmíněný slovní prvek "Anfortas" odkazuje k významu "In fortis", což znamená "V síle" a tudíž je spojen se jménem levého sloupu Boáz.Veškeré významové paralely tak uzavírají pověstný kruh.

Jedenácté arkánum tarotu-karta Síla, Chtíč

         Výše zmíněná symbolika zlomeného sloupu však nebyl zahrnuta pouze v esoterním symbolismu tarotových karet, ale byla velmi zásadním ikonografickým vyjádřením v okultním prostředí dávných mystických tradic, přičemž její reflexe se objevila i  později v rituálním prostředí svobodného zednářství.Na daném obraze je vidět plačící ženu stojící u zlomeného sloupu, kdy v jedné ruce drží ratolest a v ruce druhé knihu.

        Za jejími zády vidíme jakousi blíže nespecifikovanou bytost mající kosu a rukama vlévající ambrósii do ženiných vlasů.Touto ženou je bezpochyby matka bohů Isis, která pláče nad sloupem obsahujícím Osirisovo tělo resp. tento zlomený sloup je symbolem Osiridova falu, který je zlomen a tudíž vyjadřuje Osirisovu neplodnost poté, co jej jeho bratr Set rozsekal na několik kusů. Celý tento poměrně dramatický příběh o Isis a Osiris je symbolickým vyjádřením rozpolcení původní komplementární božské dvojice, které způsobilo tragický projev nerovnováhy a destrukce přirozeného projevu přírodních sil.

       Zlomený Osirisův falus-sloup vyjadřuje ukončení jeho potence či generativního výkonu, přičemž jeho zranění je zapříčiněno ztrátou jeho božského protějšku-bohyně Isis.Tento nesmrtelný příběh má velmi mnoho nejrůznějších analogií v mytologii různých kultur,avšak v tomto kontextu je zásadním především legendární příběh o zraněném králi rybáři.Podle určitých indicií je zranění krále možné identifikovat v místě mezi nohama resp.jeho zranění symbolicky vyjadřuje jeho zlomený meč, který je obdobně archetypem mužského falu.

       Ten, který je pověřen výpravou za Svatým Grálem je rytíř Parsifal, přičemž on spojí zlomené ostří meče krále rybáře opět v  jeden celek a především právě díky tomuto činu je schopen stát se právoplatným správcem Grálu, jelikož vrátí králi jeho životní sílu a potenci.Parsifal je taktéž v některých verzích příběhu titulován jako "syn vdovy", což zcela jistě odkazuje k mýtu o bohyni Isis a mrtvém Osirisovi-králi Rybáři.

       (Nyní bychom si měli celou problematiku uvést do souvislosti s ikonografií ptáka fénixe, jak bylo pojednáno v poslední části seriálu o mystériu pražské mostecké věže.Pták fénix-dračí král  nebo lépe řečeno jeho cyklus byl v Egyptě rovněž spojován s mystériem znovuzrození Osirise v božské podobě mladého krále-Horuse.Výše jsme taktéž pojednali o symbolu krále rybáře, který s největší pravděpodobností odpovídá křesťanské formě původní archetypální podoby boha Osirise.Rytíř krále Artuše-Parsifal představuje kontinuitu následnictví po umírajícím králi Rybáři a tudíž je jakousi křesťanskou analogií Horuse).

Bohyně Isis a zlomený sloup

        Žena držící zlomený sloup vyobrazená na jedenáctém tarotovém arkánu nebo bohyně Isis ve vyobrazení zednářského rituálu představují významné analogie příběhu o králi rybáři, kdy divoký lev či zlomený sloup představují symbolické zranění krále rybáře, kterým není nikdo jiný než samotný Osiris resp. bůh Osiris představuje prototyp pozdější verze symbolu krále Rybáře.

        (Nedá mi, abych neupozornil na úžasnou analogií "zlomeného ostří", kterou nalezneme v úchvatné trilogii-Pána prstenů.Svatý meč Andúril-Plamen západu, který byl zlomen?.a znovu zkut?.z úlomků Narsilu?.jehož ostřím byl uťat prsten?Tento meč opět symbolicky spojil nástupce trůnu Aragorn-Parsifal?ve chvíli kdy z popela oheň opět povstal?..)

        Analýza symbolismu zlomeného sloupu však vyjadřuje pravděpodobně  i další důležité skutečnosti, jelikož nás odkazuje k archetypu posvátného sloupu ptáka Bennu-Fénixe v duchovním centru města Heliopole.Toto město bylo starými Egypťany pojmenováno názvem "innu", což znamená "sloup", město Heliopolis tak bylo doslova "městem sloupu", který odkazoval samozřejmě k náboženské tradici spojované s posvátnou volavkou-ptákem Bennu.V řeči egyptských hieroglyfů byla Heliopolis symbolizována ikonou sloupu na jehož vrcholku spočíval kříž s kruhem rozděleným na osm části.

        Tento heliopolský sloup pak představoval ikonu "vzkříšení prvního svatého světa" v ikonografické podobě vzpřímeného sloupu nebo stožáru-"hřadu" na jehož vrcholek v přesně stanovených intervalech přilétá posvátný fénix.Symbolika zlomeného sloupu může tedy vyjadřovat přerušení této posvátné kontinuity spojené s původní nábožensko-rituální tradicí staréhomEgypta.Rovněž také  může symbolizovat přerušení kontinuity královského následnictví vládců v linií božského Horuse-vzkříšeného Osirise-krále rybáře. Žena na jedenáctém tarotovém arkánu se tak může jevit jako obnovitelka této původní tradice, jelikož právě ona narovnává tento pomyslný sloup a opět obnovuje cyklus.Můžeme jí vlastně identifikovat jako tu jenž provádí vzkříšení prvního svatého světa.

        Vše tak jasně zapadá do rituální praxe "vzkříšení Osirise-krále rybáře", která patrně probíhala v Gíze-posvátném okrsku "Rostau" uvnitř velké pyramidy-v komoře zvané jako "domov Sokarův"- v domově Horuse-Osirise.Ústřední vrcholový kámen pyramidy tzv. pyramidion symbolizoval místo znovuzrození Osirise v podobě ptáka Bennu, který se v určitých intervalech obnovuje.Obdobně křesťanská forma ptáka fénixe byla vyjadřována ikonou holubice, jenž v podání legend přilétá na hrad Grálu v den Velkého pátku-tedy v den zmrtvýchvstání Krista resp.féníxe.Je to opravdu velmi interesantní, jelikož ve světle těchto faktů se jeví veškeré křesťanské legendy pojednávající o sv. Grálu jako určité projevy kontinuity navazující na původní mysterijní tradici starého Egypta.Křesťanský fenomén "druhého příchodu Krista" je bezesporu shodný s cyklem obnovy ptáka fénixe.Samotný hrad sv.Grálu má rovněž analogii v posvátném okrsku Gízy-Rostau apod.

       Vraťme se však k problematice šarlatové bestie,jelikož se nabízejí i jiné velmi zajímavé analogie, jelikož  apokalyptická sedmihlavá šelma je popisová v momentě, kdy vystupuje z mořských hlubin:

       "Stál jsem na mořském písku. Vtom jsem spatřil, jak z moře vystupuje šelma se sedmi hlavami a deseti rohy; na těch rozích měla deset korun a na hlavách rouhavé jméno.

       Šelma, kterou jsem spatřil, byla podobná pardálu, ale její nohy byly jako medvědí a její tlama jako tlama lva. Drak jí dal svou sílu, svůj trůn i velikou moc.

      Spatřil jsem také jednu z jejích hlav jakoby zraněnou k smrti, ale její smrtelná rána se uzdravila. Celá země šla v úžasu za tou šelmou" .

       Pokud se budeme věnovat mytologickému příběhu o původu pokrevní linie Merovejců, zjistíme, že její původ je odvozován od jakési značně tajemné mořské bytosti pojmenované jako Bistea Neptunis.Je však možné, že tato pokrevní linie merovejských králů je totožná s apokalyptickou mořskou bestií jejíž moc byla následně usurpována Římem?Je možné, že z této pokrevní linie vzešel i samotný Ježíš jako symbolický král Rybář-Osiris?Předpokládám, že samotná pokrevní linie panovníků z rodu Davidova tvořila jakýsi kontinuální prvek původních božských vládců Egypta titulovaných jako Šemsu Hór.

        S počátkem křesťanství resp. s počátkem vzniku založení Římské říše počala být původní komplementární božská dvojice uctívána pouze v jeho mužské potenci, přičemž ženský element božství se zcela vytratil.Samotní králové tak byli svým způsobem symbolickými králi rybáři a vyjadřovali tak pouze mužský symbol božské energetické monády.V momentě, kdy byla merovejská dynastie vládců sesazena dynastií karolinců, byla i poslední opozitní síla římských papežů odstraněna a Řím se tak stal jedinou "duchovní" silou křesťanského světa.

        Pokud se pokusíme analyzovat samotný zdroj z nějž vychází římský katolicizmus, zjistíme, že víra této římské mocenské enklávy je orientována především na úctu k egyptskému bohu Osirisovi či Baalovi., přičemž samotná víra v Boha-Otce je pouze jakousi povrchní záležitostí pro naivní typ křesťanů stádního typu.Můžeme tak již odpovědět proč římští papežové používají jako svůj charakteristický symbol právě rybářův prsten.

       Pokud se podíváme na samotnou podstatu křesťanství resp. katolictví, můžeme rozpoznat, že celá katolická víra je v naprosté dominanci orientována v úctě k Bohu-Otci, přičemž ženský protějšek božství byl Římem doslova ponížen a  odstraněn.Vskutku na světě není jiná organizace, která by lepším způsobem vyjadřovala ideu zraněného mužství krále rybáře, která by tak přesně symbolizovala úctu k mužskému archetypu božství jako právě římská církev.

      Každý římský papež (pokud vůbec) je symbolem krále rybáře trpící ranou, která se nedá zhojit, protože představuje poranění způsobené ztrátou ženské energie božství.Samotné papežství představuje úctu k symbolu umírajícího-impotentního boha Osirise, které uvrhlo celou západní civilizaci do stavu nezměrné duchovní agónie a započalo Osirisův věk dominantě orientovaný na mužskou esenci božství.

       (Podle mého soudu římské mocenské uskupení jednoduše usurpovalo jisté posvátné prvky vědění vyvěrající z prostředí egyptské resp.atlantské kultury a směle je začlenilo do systému vlastní zvrácené náboženské doktríny).

       (K samotné ikonografii Ženy se lvem bych měl pro úplnost dodat, že tento symbol je některými badateli spojován s příchodem falešného proroka-mesiáše, kdy  zosobňuje jakýsi symbol pomsty merovejské mocenské enklávy a ukončení vlády Říma.Předpokládám, že v čase budoucím nebude o falešné proroky nouze, ale osobně jsem přesvědčen, že zmíněný motiv je takto chybně pochopen či interpretován.)

        Bohyně jedoucí na lvu byla především v prostředí egyptské kultury zobrazována jako Hathor nebo Isis.Skutečnost, která již není tak patrná, je informace, že totožný motiv Ženy a lva se poměrně vzácně vyskytuje i v křesťanském umění Evropy.Jedná se o zcela unikátní ikonografii "Madona na lvu", která je zastoupena v různých oblastech kontinentu: např. v Prusku, Slezsku, Pomoří nebo okolí Salcburku.

        Neméně  zajímavé je zjištění, že tento motiv má poměrně silný vztah k duchovní tradici českých zemí.Dle interpretace některých německých i českých odborníků vznikaly nejstarší Madony na lvu právě v Čechách.Nejstarší známá plastika této ikonografie a jediná pocházející prokazatelně z Čech je známá jako "Klosterneuburská Madona na lvu". Jedná se o 91 cm. vysokou plastiku Madony spočívající na lvu, který je pokořený pod jejíma nohama.Malý Ježíšek-Horus v náručí ženy symbolicky směřuje svým ukazovákem k nebi.

Žena jedoucí na bestii,egyptská bohyně Hathor a Klosterneuburská madona

        Prostřednictvím dendrochronologické analýzy bylo její stáří datováno do období let 1340-1345, přičemž její autorství je přisuzováno umělecké dílně Mistra Michelské Madony.Ten je považován za jednoho z předních představitelů sochařské umělecké tvorby lucemburské éry na dvoře českého krále Karla IV. resp.samotný fenomén Madon na lvu je spojován především s výtvarným programem českého královského dvora v době markraběcí éry pozdějšího českého krále Karla.

        V astrologickém způsobu interpretace nám karta Síla odhaluje velice zajímavou syntézu zodiakálního znamení Panny a Lva, které společně vytváří spojení v podobě  symbolu Sfingy.Slovo sfinga vychází z řeckého významu "sphingo" znamenající "spojit" a právě tento vztah je pravděpodobně vyjádřen na jedenáctém arkánu.Králové David nebo Šalamoun  byli často symbolicky zobrazováni jako "královští lvi" držící klíče moudrosti ve lvích čelistech.V daném smyslu, žena na kartě otvírá tlamu lva, aby nalezla zmíněný klíč moudrosti-života.

        Co však tento klíč představuje nebo k jakým skutečnostem poukazuje?Pomoc v tomto problému  nám mohou poskytnout  informace Alberta Pike, jenž tento klíč ve lví tlamě označil za samotné tajemství sfingy. Právě ikona sfingy, jak bylo zmíněno výše, představuje doslova unikátní spojení archetypu Lva a Panny, které bylo znázorňováno v symbolickém ztvárnění egyptského zodiacu.Sfinga jako pomyslný  průvodce cesty slunce představovala strážce horizontu-strážce počátku i konce.

        Velmi názornou ikonografii tohoto druhu můžeme identifikovat například v chrámovém komplexu v egyptském městě Esneh, přičemž toto ztvárnění pak vychází z předchozí slavné verze zodiacu z chrámu bohyně Hathor v egyptské Dendeře.(Tento symbol Sfingy jako syntézy znamení Lva a Panny lze najít na celé řadě dalších míst především na Blízkém Východě). Dle názorů některých badatelů představuje sfinga jakýsi klíč k tajemství celého zodiacu.Právě v egyptském Esnehu jsou vyobrazená jednotlivá znamení, přičemž mezi symboly Panny a Lva se nachází vyobrazení sfingy-symbolu ženy s tělem lva.Tvář ženy je obrácena směrem k zodiakálnímu znamení Lva a lví ocas směřuje opačným směrem ke znamení Panny.

Symbolismus Lva a Panny na zodiacu v chrámovém komplexu chrámu Esneh.

        Zodiac v chrámu bohyně Hathor v Dendeře nám rovněž poskytuje velmi zajímavé umělecké vyjádření tohoto zvláštního vztahu.Zde je vyobrazen Lev-jako zodiakální znamení, který svýma nohama stojí na hadu a za ocas jej přidržuje žena představující znamení Panny (tento akt zřejmě obdobně ukazuje k uzavření cyklu,kdy se spojí alfa a omega- tělo hada pod tlapami lva pravděpodobně symbolizuje období konce času?vzpomeňme na zoomorfní plastiky mostecké věže!! ), přičemž nad symbolem lva se vyskytuje malá postava pravděpodobně symbolizující hvězdu Regulus.Jsem přesvědčen, že výše zmíněná ikonografie lva a panny se nachází v bezprostředním vztahu s jedenáctým arkánem tarotu.

Lev spočívající na hadu z egyptského chrámu v Dendeře

         Pro lepší orientaci v předchozím textu si uveďme zjištěná fakta či hypotézy vztahující se k symbolismu jedenáctého arkána tarotu:

-Žena na jedenáctém arkánu představuje ztělesněnou lásku ovládající nezkrotnou sílu lva-šarlatové bestie.

-Tato žena představuje pomyslnou esenci lva-hada,která na svět přivádí pána Aeonu-malého Hóra-Parsifala.Je symbolem původní svatby, která následně vrcholí na šestém a čtrnáctém arkánu tarotu.

-Symbol lva pak odkazuje k levému pilíři-Boáz jeruzalémského chrámu v přímé souvislosti s pokrevní linií rodu Davidova.

-Zlomený levý  sloup-meč-ostří v symbolice tarotu nebo zednářského rituálu představuje přerušení kontinuity následnictví a dále je velmi zásadní ikonou v příběhu o zraněném králi Rybáři-Osirisovi.

-Zlomený sloup patrně symbolizuje sloup ptáka Bennu-fénixe a je tudíž spojen s legendárním městem Heliopolis (město sloupu).

-Archetyp ženy a lva je poměrně vzácně zastoupen v sochařském umění Evropy, kde jej najdeme v uměleckém ztvárnění Madon na lvu.

-Archetyp ženy a lva má pravděpodobně úzký vztah k symbolismu zodiakálních znamení Lva a Panny, přičemž tato ikonografie je zastoupena na celé řadě starověkých zobrazení zodiacu (Esneh, Dendera atd.) a vyjadřuje mystický klíč k tajemství Sfingy-strážce počátku a konce.

-Velmi zajímavé jsou rovněž numerické asociace-zodiakální znamení Lva je signováno číslem 5,zodiakální znamení Panny pak číslicí 6,pokud provedeme součet 5+6,získáme číslici 11 představující Vodnáře a rovněž číslo karty Síla.