Když Terence spolu se svým bratrem Denisem prozkoumali knihu "I Ťing" z hlediska kvantové fyziky, objevili v jejím způsobu uspořádání trigramů a hexagramů vlnový vzorec, který je dovedl k domněnce, že je možné zmapovat čas. Kniha "I Ťing", jedna z nejstarších známých "strukturovaných abstrakcí" pojednává především o dynamických vztazích a transformacích, jakými procházejí archetypy. McKenna z toho vyvodil, že se "I Ťing" musí rovněž hluboce dotýkat i povahy času, jakožto nezbytné podmínky pro existenci archetypů.
McKenna soustředil svou pozornost na soustavu "King Wen", čítající šedesát čtyři hexagramy. Pátráním po organizačních principech, které stojí v jejich pozadí, se u podařilo převést onen v podstatě mystický diagram na racionálně pochopitelný, matematicky vyjádřitelný vzorec. Ve spolupráci s Peterem MEYEREM vyvinul počítačový program, který na základě poznatků o knize "I Ťing" vytváří časové mapy. Tyto časové mapy neboli mapy novostí ukazují v jakémkoliv časovém úseku, od několika dní po desítky tisíciletí příliv a odliv spojitostí (connectedness) neboli novostí.
Pokud v těchto mapkách novosti linka grafu klesá, předpokládá se, že bude úroveň novosti stoupat. Když dojde k jejímu odchýlení od základní linky, úroveň novosti má ustupovat ve prospěch obvyklých forem činnosti. Podle tohoto grafu dosáhl jeden takový trend směrem k vyšší míře novosti svého kulminačního bodu kolem roku 2700 let před Kristem, tedy přesně v době největšího rozmachu Starého Království, ve fázi budování pyramid. Ze všech McKennových objevů je snad nejpozoruhodnější fakt, že jediný bod v celé vlně, který má kvantitazivní nulovou hodnotu je 21. prosinec 2012 n.l.. Jedná se o stejné datum, které stanovuje Mayský kalendář jako konec času.
Blížíme se k bodu, kdy, jak říká McKenna "racionální a nekauzální tendence obsažené v čase si mohou opět vyměnit svá dominantní postavení.
McKenna pohlíží na historii a jejím hladem po uskutečňování jako na "anomální naprostou proměnlivost", kde lze "všechny představy lidského vědomí o spáse, osvícení či utopii brát za snahu energie osvobodit se z omezení trojrozměrného prostoru". Jak se dějiny řítí ke svému rozuzlení, evoluce se přenesla z přísně biologicky vymezeného působiště do mentální sféry, v niž nás jazyk a další abstraktní systémy začínají přitahovat směrem ke "složité přitažlivé síle (atraktorů), která existuje v čase před námi." Toto spojení (concrescence) je, jak říká Mc Kenna, už tak blízko, že ho můžeme pociťovat ve smyslu zrychlujícího se času a narůstající míry složitosti.
Časová mapa pro cyklus od roku 2001 do roku 2005
Časová mapa pro cyklus od 14. 12. 2012 do 21.12.20012
Alfred North WHITEHEAD prohlásil, že historie narůstá směrem k tomu, co nazval "svazek uskutečnění (nexus of completion). A samy tyto svazky uskutečnění srůstají směrem k tomu, co nazývá "spojení, srůst". Toto spojení vyvíjí určitý druh přitažlivé síly, kterou můžeme považovat za časový ekvivalent gravitace, tedy s tou vyjímkou, že všechna tělesa ve vesmíru jsou k této síle přitahována časem a ne prostorem.
Jak se přibližujeme k samému okraji tohoto kaskádovitého pohybu do fáze spojení, novosti a uskutečnění, zdá se, že se běh času zrychluje a hranice se začínají rozpouštět. A čím více je takových hranic, které se rozpouštějí, tím jsme fázi spojení blíže. Až jí nakonec dosáhneme, nebudou už nadále existovat žádné hranice, ale pouze věčnost, všechno se promění na prostor a čas, mrtvé a živé, zda a tam, před a po. Protože tato jednotlivost může současně koexistovat v různých stavech, které jsou vzájemně neslučitelné, jedná se o problém, který přesahuje rozumové chápání. Dává však Vesmíru význam, neboť je patrné, že všechny procesy usilují svým pohybem o to přiblížit se, spojit se a připojit k tomuto transcendentálnímu objektu na samém konci času.
Zběžný pohled na vývoj západní civilizace v několika posledních sto letech nás přesvědčí o tom, že se směrem k takovému spojení opravdu pohybujeme. Dvacáté století jenom urychlilo proces narůstající míry novosti a rozpouštění starých hranic. V průběhu naší doby jsme vytvářeli stále dokonalejší jazyky komunikace a stále dokonalejší technologie pro transformování, ukládání a znovuzískání informací, takže nyní už jsme téměř schopni poskytnout každému jednotlivému člověku kompletní soupis veškeré kultury, kompletní databázi zkušeností lidského rodu na této planetě. Je to jako kdyby se celek našeho lidství nakonec stal intelektuálním odkazem pro nás pro všechny. To není pouze pokrok stále hlouběji do novosti, ale i takový druh pokroku, v němž se každé následující stádium objeví rychleji než stádiu předcházející.
Po rozpadu Sovětského Svazu se hodně mluvilo o "pádu Železné opony". Mně tato formulace připadá zajímavá, protože vyvolává představu membrány, která pojednou zmizí, a tak tomu opravdu bylo. A jak mizí stále více podobných membrán, narůstá pocit zrychlujícího se toku informací a narůstajících nejasností a obav. Proto je důležité uvědomit si, co se v průběhu tohoto procesu vlastně děje.
Abychom vše uviděli zcela zřetelně, musíme se vymanit z monotónní kulturní iluze a povznést se vzhůru, abychom se na naší situaci mohli podívat z výšky. Proto jsou také tak důležité psychedelické drogy . Pozvednou vás z historické matrice a dají vám pocit účasti na transcendentální realitě. Přiměji vás myslet na takové věci, které by vás jinak nenapadly. Takže tu existuje jeden dobrý důvod pro to, že takovým kritickým katalyzátorem, jenž nás popohnal ven z pomalu se vyvíjející se řady hominidů a způsobil, že jsme se vydali směrem vpravo do oblasti kultury, jazyka, umění a vzdělání, byla pravděpodobně přítomnost psychedelických rostlin v naší stravě během té epizodické chvíle, kdy jsme přestali jíst výhradně ovoce a bydlet v jeskyních a stali se všežravými lovci, žijícími v tlupách uprostřed luk a pastvin.
Řečeno jinými slovy, pravděpodobně jsme vynalezli jazyk dlouho před jeho významem a pak nějaký velmi praktický člověk přišel s nápadem, že by slova mohla mít význam. Před tím byl jazyk v první řadě verbální zábavou. A konečně lidský hlas je i hudební nástroj, jenž je při ruce jako první.
Pokud vložíme zkumavku, ve které probíhá chemická reakce, do generátoru čtvercových vln a pustíme do něj zvuky s velmi vysokým kmitočtem, zjistíme, že tyto zvuky urychlují průběh chemické reakce, jako by to byly enzymy.
Magická filozofie, stará už asi padesát až sto tisíc let, vždy - na rozdíl od vědy, která sahá pouze do dob renesance - prohlašovala, že svět je utvořen jazykem. Svět spočívá ve slovech, a pokud tato slova znáte, můžete ho rozebrat a zase složit do jakéhokoliv tvaru se vám chce. Například o sanskrtu je známo, že je to kouzelný jazyk. Údajně v něm existují určité "rágy" - zvukové prvky seřazené v jistém rytmu - které jsou samy o sobě schopny podpálit kupku sena. Snažím se tu tedy prokázat, že svět je opravdu utvořen z jazyka. Celá naše západní náboženská tradice se počíná neuvěřitelně tajemným prohlášením: "Na počátku bylo Slovo a to Slovo se stalo tělem". Co to znamená, že se slovo stalo tělem? Neznamená to snad, že se nakonec tělo stane opět slovem?
Jak už je nám od doby objevení DNA známo, člověk vzniká ze soustav nukleoidních částeček uvnitř DNA, které kódují protein. Posel RNA si vezme chemický vzorek DNA, proběhne ribosomem a ribosom nashromáždí z okolního prostředí aminokyseliny, které pospojuje v protein. To znamená, že jsme v podstatě texturální. Každý z nás je slovo skládající se přibližně z 700 000 000 znaků, a toto slovo se stává tělem v momentě, kdy spermie a vajíčko utvoří zygotu a texturální poselství DNA se uloží do hmoty. Stojíme nyní na počátku možnosti dekódovat lidský genom (jak všichni zajisté vědí - již se tak stalo pozn. red.) a konečným výsledkem toho bude, že se tělo stane slovem.
"Černá díra" je gravitačně tak silný objekt, že ze sebe nenechá vyjít žádné světlo. A já mám na mysli něco podobného, avšak na místo gravitační síly tu jde především o přitažlivost časovou. Brzy budeme vtaženi do prostoru věčnosti. Podle mých výpočtu to bude:
21. prosince 2012 v 11 hodin 18 minut Greenwichského času
Má teorie je zcela jednoduchá. Historie je řada do sebe zapadajících rezonancí a každá epocha je o něco kratší než ta, co jí předcházela. V průběhu historie trvá každý z do sebe zapadajících cyklů pouze 1/64 doby trvání cyklu předcházejícího . Mohli bychom tedy začít od cyklu, který je dostatečně velký na to, abychom se nám do něj vešel veškerý život v našem Vesmíru. Fyzikové jsou toho názoru, že Vesmír je starý asi tak 15 až 25 miliard let. Ale dejme našemu cyklu dostatek prostoru. Začněme s obdobím v trvání 70 miliard let. To je náš velký cyklus. A na konci tohoto cyklu - tedy na jeho konci v budoucnosti - je jiný cyklus, který trvá 1/64 ze 70 miliard let. To je zhruba jedna miliarda. A na konec tohoto cyklu zapadá další cyklus, jehož trvání je rovněž 1/64 předchozího. A pokud budete pokračovat v tomto skládání cyklu dál dostanete se nakonec k cyklu, který bude trvat 4300 let a nějaké drobné. A to je sféra vlastní lidské historie. Samozřejmě, že i před 4300 lety se tu již cosi odehrávalo, ale bylo toho velmi málo. Když se vrátíme 4300 let do minulosti, ocitneme se v době, kdy ještě nestála žádná pyramida. A na konci těchto 4306 let nastává sedmašedesátiletý cyklus, v němž jsou nashromážděna a poskládána všechna témata ze větších cyklů. Tento sedmašedesátiletý cyklus započal 5. srpna 1945 a to se slabou ozvěnou velkého třesku - to když na Hirošimou vyrostl atomový hřib. A od toho dne bude cyklus trvat až do 21. prosince 2012. Ale 384 dni před tímto datem vstoupíme do cyklu, který trvá pouhé 384 dny a ve kterém jsou rovněž soustředěny všechny větší cykly. A šest dní před dosažením nulového bodu se dostaneme do období trvajícího jenom šest dní, v němž budou stejně tak obsaženy všechny velké cykly. A od šesti dnů se dostaneme k hodině a třiceti pěti minutám, pak k minutě a šesti sekundám, atd. Tímto vším se jen snažím dokázat, že pokud máme Vesmír, který trvá 72 miliardy let, pak se polovina jeho celkového vývoje odehraje v posledních třiceti sekundách jeho existence.
Brzy už vystoupíme z trojrozměrného prostoru a času. Prostřednictvím různých technologií, například farmakologie, umění a inženýrství, se pokoušíme nalézt vstupní bránu do tohoto nového světa. Podaří se nám to nejspíš na základě spojení lidského a technického faktoru, farmakologického přebudování lidského mozku či způsobu myšlení a nad i pomocí digitalizace a ukládání dat do mikrofyzické oblasti.
Pokud všechny tyto nesourodé fyzikální prvky zůstanou pouhým součtem jednotlivých částí, nic dohromady neznamenají. Ale ještě větší význam než součet jejich částí má transcendentální síla, kterou nazýváme Láska. To je část eschatonu, jež nás nikdy neopustila, ale provázela nás napříč africkými pastvinami dál do historie. Zkušenost sexismu, rasismu atd. jí sice potřísnila a pohmoždila, avšak Láska tu přetrvala jako ideál, jako věčné světlo a náš prožitek. Jestliže smažeme všechny hranice, zjistíme, že je to právě bezvýhradná náklonnost a bezvýhradná Láska, která prochází celým životem a veškerým jsoucnem a dává mu smysl. A k tomu abyste si to uvědomili, nemusíte čekat až na konec světa. Můžete prostě jen kolektivní pochod za pochopením předběhnout a to tím, způsobem, že povzbudíte mikrokosmos své vlastní spirituality, a otevřete vstupní bránu, kterou tu gaianská mysl v průběhu dějinného vývoje zanechala pro každého, kdo by se chtěl kdykoliv vydat ven, tedy za předpokladu, že bude mít dost odvahy otočit knoflíkem a projít.
partner Matrix 2001
