"2012": Duhový most příležitosti. Pro každého z nás a bez podmínek. (2)

Existuje celá řada sdílených informací, které naznačují, že v následujících letech budeme moci na obloze sledovat celou řadu zajímavých jevů. Badatelé jsou zajedno v tom, že avízované jevy mohou souviset s průchodem naší sluneční soustavy tzv. „galaktickým rovníkem“ přičemž je zjištěno, že nejsilnější energetické emise vyzařované z galaktického jádra lze nalézt právě v rovině galaktického rovníku. Celá řada těchto zjištění je v souladu se závěry ruského profesora Kozyreva ze „Sibiřské Akademie Věd“.

Některé z piktogramů opakovaně poukazují na to, že kolem roku 2012 budeme moci sledovat uvnitř naší sluneční soustavy průlet velkého tělesa, které svou velikostí rozhodně neujde pozornosti lidské bytosti. Není ovšem jasné, zda půjde spíše o jakýsi druh planetoidu, nebo zda budeme moci sledovat extrémně jasnou kometu.

Dalším velmi důležitým faktorem je a bude stále narůstající emise velmi subtilních forem kosmického záření o extrémně vysokých frekvencích. Ukazuje se, že na tyto částicové proudy velmi aktivně reagují molekulární uhlíkové sekvence našeho těla s paralelní aktivací buňkové paměti. To samo o sobě bude obnášet celou sérii důležitých a pro nás vysoce pozitivních jevů na mikrokosmické rovině naší reality.

Číselný frekvenčním impulsem, který souvisí s těmito procesy je tzv. faktor „11:11“. V současné lidské společnosti existuje velmi vysoké procento těch, kteří mají opakovanou zkušenost s jakousi „spontánní nahodilostí“, kdy je jejich pozornost přitažena k časové sekvenci, jenž je definována právě výše uvedeným „kódem“. Možná, že mezi tuto skupinku lidí patříte právě i vy.

Uváděnými skutečnostmi chci upozornit především na tři velmi důležité indicie.

Za prvé. Neexistují, žádné skutečně reálné indicie o tom, že by jakýkoliv jev, nebo aktivita spojená s faktorem „2012“ měla mít destruktivní vliv na člověka, potažmo lidstvo, planetu nebo náš sluneční systém.

Upozorňuji na to z toho důvodu, že se již nějakou dobu vyskytují materiály hlásající právě tyto tendence. Autoři těchto „strašáků“ se v problematice „faktoru 2012“ správně neorientují, nemají dostatečné znalosti a navíc jim chybí především studium starověkých zdrojů, které jsou pro náležité pochopení této problematiky velmi důležité. Apeluji proto na čtenáře, aby se nenechaly zmást podobnými temnými výhledy.

Za druhé. Není pochyb o tom, že „faktor 2012“ je velmi dlouhodobou záležitostí. Když říkám dlouhodobou mám na mysli časovou linii dlouhou několik desítek, ale spíše stovek let. Konečně i zde pojem „dlouhodobý“ není zcela na místě, neb z pohledu makrokosmického jde o nekonečně krátký okamžik. Rok „2012“ je více méně „terminus technicus“, který se je uváděn proto, aby ihned na první pohled bylo patrné, jaké oblasti se autor dotýká. Pokud někdo používá tento rok skutečně jako takto vymezené období důležitých změn, jde při vší úctě k těmto autorům o holý nesmysl. Žádný z původních zdrojů se ani náznakem nezmiňuje v těchto intencích. Své zde zřejmě sehrálo ono dnes již notoricky známé vyjádření, že rok 2012 souvisí s kalendářním „koncem času“ u našich mayských předků. V tomto případě můžeme prakticky na učebnicovém příkladu vidět, co způsobí informace, která je nejenže vytržená z kontextu, ale dále předávaná nekritickým způsobem bez hlubšího nastudování této problematiky.

A konečně za třetí. Pakliže budeme moci sledovat nějaké objektivní změny, budou to jevy spojené s geofyzikálními záležitostmi naší planety, ale i dalších planet sluneční soustavy včetně slunce. Na nějaké dimenzionální „proskoky“ a další více méně exotické aktivity objektivního charakteru si budeme muset zřejmě ještě hodně dlouho počkat. To ovšem neznamená, že k analogickým posunům nebude docházet. Bude, ale půjde ryze o individuální a subjektivní (vnitřní) procesy v linii osobních možností každého jednoho z nás.

Nejsem si jist, zda se v tomto ohledu dostatečně dobře vyjadřuji, ale pokusím se to vysvětlit ještě jiným způsobem. Mám mnoho osobních zkušeností s tím, že lidé si často velmi mylně vysvětlují pojem „dimenze“. Základní pochybení spočívá v tom, že mají na mysli nějaký „vnější prostor“. Takže ony „transformační aktivity“ vnímají velmi prostým způsobem jako přesun z jednoho prostředí (dimenze) do prostředí (dimenze) jiného.

Ve skutečnosti se věci mají zcela opačně. Na pojem „dimenze“ je třeba se dívat jako na limitní funkci vnitřní smyslové registrace vlnění spektra energií stimulující přesně stanovené vzorce elektrických výbojů uvnitř našeho mozku, jejichž výslednicí je to čemu říkáme realita 3D. Je to podobné, jako když máte rádio o určité stupnici, na které jsou vyznačeny frekvence vln.

Tato stupnice je limitní a na ní si můžete naladit určité množství stanic. Události, do kterých vstupujeme, nám prostě umožní rozšířit na individuální úrovni stávající stupnici frekvencí, které jsme byli doposud schopni svým vědomím zachytit. Díky tomu budeme schopni naladit více stanic.

Když říkám naladit více stanic mám na mysli poměrně dynamicky se aktivující škálu nových mentálních a psychických kvalit. I když, jak jsem již několikrát zmínil, půjde především o individuální proces, zcela jistě budou existovat nové mentální a psychické vzorce, jejichž nástup bude mít více méně globální charakter. Takže jak vidno přátelé, kufry do nějaké jiné „prostorové dimenze“ si skutečně balit nebudeme muset. O tom jsem osobně skutečně přesvědčen.

Již zhruba 15 let odborníci zaznamenávají neobvyklé chování našeho slunce. Vzhledem k tomu, že existuje poměrně přísná cenzura informací i v těchto oblastech není veřejnost informována takovým způsobem, jak by asi být měla. Tento oficiální postoj je omlouván psychologickým dopadem takových informací na podstaty věci neznalou veřejnost.

S tím lze samozřejmě do určité míry souhlasit, ale i zde by měly existovat určité meze, které by se neměly překračovat. Jde o to, že pro zcela neinformovanou veřejnost bude mít jakýkoliv zážitek jevu s globálním efektem spadající do utajované oblasti dalekosáhlé neblahé důsledky především v psychologické oblasti společnosti.

Podobný scénář platí i pro léta registrované a doposud nevysvětlené záření vyvěrající z centra naší galaxie, které se v mayském jazyce nazývá „Hunab – Ku“. Tento nový druh energetických impulsů se objevil náhle a bez jakýchkoliv předchozích varovných signálů. Jako jeden z prvních ho zaregistroval dr. Scott Hyman, který je navíc přesvědčen o tom, že právě tyto energetické emise, jejichž charakteristika projevu se vymyká našim současným fyzikálním poznatkům má na „svědomí“ velmi radikální a viditelné změny uvnitř naší sluneční soustavy.