Strach a zejména strach ze smrti jako cílená manipulační informace zpomalující nebo zabraňující transformaci

Není účelem tohoto článku vyvracet, či zpochybňovat jednotlivé možné negativní varianty budoucnosti, ale záměrem je snaha pochopení, proč dochází k takovémuto snad až zahlcení médií v této době a v takovém rozsahu.

Bylo by iluzí se domnívat, že tzv. alternativní média, což je s výjimkou několika málo časopisů především internet, nejsou infiltrována cílenou manipulací a dezinformacemi všeho druhu. Je těžké v dnešní době se orientovat v tom množství informací i uveřejněných v zdánlivě velmi duchovně zaměřených internetových stránkách. Kromě relativně snadno pomocí prosté logiky rozpoznatelných „nesmyslných“ konspiračních teorií, se zde vyskytují i velmi sofistikované teorie, hypotézy a „ověřené a prokazatelné“ skutečnosti. U těch druhých nám většinou nezbývá než dát na vlastní intuici.

Společným jmenovatelem těchto informací plynoucích z oficiálních médií je strach ze smrti a u alternativních médií přibývá ještě strach ze ztráty svobody.

Aby mělo smysl dojít k nějakým závěrům, je nutno se nejdříve zabývat tím, co to vlastně strach je, jak vzniká, co je základní princip a co způsobuje.

V článku „Kosmická hra o energii“ jsem napsal, že pokud mám problém, nebo něco vnímám jako problém, tak spočívá v tom, že skutečnost nebo skutečnosti, tak jak je vidím, jsou v rozporu s tím, jak bych je vidět chtěl. Skutečnosti jsou v rozporu s mojí představou o tom, jak by skutečnosti vypadat měly. Takto vzniklý rozpor či konflikt upoutá moji pozornost a mé vědomí se koncentruje na tento konflikt a předmětem tohoto konfliktu může být v podstatě cokoliv.

Tím tomuto konfliktu posílám vědomě či nevědomě (což je mnohem častější) energii (většinou emoční), což má za následek odliv mé energie a její nedostatek.

Strach je založen v podstatě na stejném principu jako problém s tím jediným rozdílem, že rozpor tu vzniká mezi mojí představou o tom, jak by skutečnost měla vypadat a tím, jak se obávám, že bude vypadat. Strach je principiálně obava z budoucího vývoje. Přitom lidé mají někdy neuvěřitelnou představivost týkající se možného negativního vývoje událostí i krajně nepravděpodobných. Tím nemyslím pouze konspirační teoretiky všeho druhu (myslících to dobře, ale i manipulující), ale i prosté lidi. Existují „mistři světa“ v daném oboru, kteří jsou schopni na naprosto běžnou situaci vytvořit širokou škálu negativních variant vývoje této situace. Mají pro to i „velmi“ logické zdůvodnění: „Když si promyslím všechny negativní varianty, tak kdyby se nějaká z nich se realizovala, tak nebudu překvapená“. Použil jsem ženský rod, protože se jedná o zcela konkrétní výrok konkrétní osoby.

Tito lidé, kteří si sami vytváří budoucí možné konflikty a posílají jim energii, se při tom diví, proč mají neustále špatnou náladu a nedostatek energie. Bohužel tento nedostatek energie pak většinou čerpají z jídla či z druhých bytostí (kromě lidí bývají častým zdrojem i domácí zvířata).

Jestliže vyjdeme předpokladu, že snahou určité skupiny lidí (a pravděpodobně i jiných bytostí) je zpomalit či zabránit transformaci proto, aby nepřišli o moc, zdá se logické, že „strašení“ jako prostředek k dosažení tohoto cíle, je jeden z nejjednodušších, nejsnáze realizovatelných a přitom zároveň i nejúčinnějších. Když si k tomu připočítáme, že si toto „strašení“ lidé ještě většinou platí (noviny, filmy, televize), tak je to v podstatě ideální forma. Zpomalení transformace uvádím z důvodu existence teorií, které předpokládají, že pro transformaci je otevřeno určité časové okno (jehož velikost se dle jednotlivých teorií liší) a po uzavření tohoto okna již nebude moci transformaci Země úspěšně provést (a opět dle jednotlivých teorií vůbec nebo na delší čas). Takže z pohledu sil bránících transformaci by zpomalení procesu zvyšování vibrací mohlo postačovat.

Transformace je nejen mnou popisována zjednodušeně jako proces zvyšování frekvence vibrací vědomí lidí, lidstva i Země (chápané jako bytost). Pravděpodobně i člověku, který si nezakládá na svých znalostech fyziky, bude připadat logické, že chci-li u nějakého uzavřeného systému zvýšit frekvenci vibrací, že to bude vyžadovat dodání energie a naopak odebrání energie ze systému bude mít za následek snížení frekvence vibrací. Z uvedených předpokladů pak plyne závěr, že pokud vzbudím u člověka nebo určité skupiny lidí obavy, že určité skutečnosti v budoucnu nebudou v souladu s jejich představami o tom, jak by tyto skutečnosti měly vypadat, budou se na tento rozpor koncentrovat, což znamená, že budou tomuto rozporu posílat energii. Tím dojde k odběru energie a tím i snížení frekvence vibrací, nebo v lepším případě, alespoň k nezvyšování frekvence vibrací jejich vědomí. Jak krásně jednoduché a účinné.

Toto „anti-frekvenční“ působení je zamířeno především na tzv. západní civilizaci, která se začíná probouzet z duchovního zatemnění.

Strach ze smrti je dominující v západní společnosti, čehož je primárním faktorem poměrně nemálo rozšířená teorie, že po smrti již nic není. Toto je největší a pro mnoho lidí ochromující prvek smrti - strach z nicoty, nebytí, neexistence, který je mohutně podporován oficiálním tzv. vědeckým světovým názorem a paradigmatem. Proto mnoho lidí úporně lpí na životu za jakýchkoliv podmínek a usilují o prodloužení svého bytí v této formě téměř za jakoukoliv cenu včetně někdy nezměrného utrpení.

V této souvislosti jsou velmi zajímavé tzv. NDE (near deth experience) – zážitky blízké smrti, kdy lidé, kteří touto zkušeností prošli, ztrácejí strach ze smrti a umírání, protože oni vědí, že smrtí nic nekončí, že se jedná pouze o přechod na jinou formu bytí. Tito lidé pak bývají po tomto zážitku mnohem šťastnější a vyrovnanější, protože nemají ten základní ze všech strachů – strach ze smrti a díky tomu „neutrácejí“ svoji energii zbytečně na strach z něčeho, o čem vědí, že neexistuje (nicota, nebytí). Strach z konce světa, apokalypsy, přírodních či ekologických katastrof je v převážné míře transformovaný strach z nebytí.

Je důvodné předpokládat, že tyto informace jsou známy i těm, kteří nemají zájem na transformaci, a dovedou jich využívat.

Přiznám se otevřeně, že ačkoliv sám strach z vlastní smrti nemám, mám jeden zážitek ze stavu velmi rozšířeného vědomí, který mi pomáhá chápat tento pocit. Byl to zážitek, kdy jsem se dostal do stavu naprosto čirého vědomí, kdy jsem neměl vjem žádného těla, žádného ega, žádnou minulost, budoucnost ani přítomnost, absolutně nic. Pojem Miroslav Zelenka pro mě byl stejně prázdný jako Josef Novák nebo John Smith. Náš návyk na tělo, ego či duši je tak silný, že tato vzpomínka přes jakékoliv logické zdůvodňování a sebelepší vůli ve mně nevzbuzuje příjemné pocity.

Přestože strach není opakem lásky a láska není opakem strachu, mají jejich působení na člověka opačné účinky. Strach způsobuje odebírání energie a snižování frekvence vibrací a naopak láska znamená přísun energie a zvyšovaní frekvence vibrací.

Proto v tomto rozhodujícím střetu dvou protikladných sil, jehož podstatou je boj o vědomí lidstva, nejsou rozhodujícími nástroji prostředky moci jako zbraně, vlastnictví, finance apod., ale (naštěstí, do jisté míry omezený) informační monopol, což se netýká pouze posledních let.

Když jsem zformuloval, co je dle mého strach a na jakém principu funguje jeho působení, je možné logicky vyvodit, jak postupovat, abychom strach nepocítili, případně aby se možné obavy neprojevily negativně na našem psychickém a fyzickém stavu. V tomto bodě neuvažuji o strachu z přímého fyzického nebezpečí, i když částečně se následující principy prevence proti strachu také dají použít.

Už při porovnání zjednodušené životní východní filozofie proti západní životní filozofii, tj. „nic nechtít“ x „všechno mít“, je zřejmé, proč strach a z něj plynoucí stresy a deprese jsou podstatně více příznačné pro západního člověka ve srovnání s východním (dělení na západní a východní je dáno spíše na základě charakteristiky civilizace než v souvislosti se světovými stranami).

Nejjednodušší, ale zároveň zřejmě i nejtěžší pro tzv. západního člověka je to oblíbené, ale až už skoro zprofanované: „žít tady a teď“. V tom případě se nedostávám do situace, kdy moje mysl se téměř neustále zaobírá budoucností. Pokud nevyhodnocuji, zda budoucnost bude v souladu s mými představami, strach se prostě a jednoduše nemůže dostavit, protože nemá proč.

Pokud se nám toto nebude plně dařit, což je bohužel poměrně pravděpodobné u dost velké části lidí, je další variantou neustálá bdělost. Když už vyhodnotíme, že pravděpodobná varianta budoucnosti není v souladu s našimi představami, je důležité přijmout tento výsledek hodnocení pokud možno zcela bez emocí a neposílat tomuto rozporu žádnou naši energii. Přijmout to asi jako skutečnost, že po neděli bude zase pondělí. Tento příklad jsem uvedl záměrně, protože podstatou případných obav některých lidí z pondělí není samotný fakt tohoto kalendářního dne, ale předpokládané negativní pocity z pracovního procesu a okolností s ním spojených.

Když se nám ani toto nepodaří, což je opět poměrně alespoň občas pravděpodobné a strachu se neubráníme, je potřeba si to co nejdříve uvědomit a co nejdříve energii (zaslanou rozporu) doplnit. Nejsnazší a vždy dostupnou a poměrně jednoduchou formou je koncentrace na hluboké dýchání s vědomým příjmem kosmické energie (na názvu tolik nezáleží, můžeme jí říkat prána, orgon, éter, energie prvotního zdroje, tak jak komu vyhovuje). Stará dobrá rada: „zhluboka dýchej a napočítej do 10“ má racionální základ. Po té, jakmile to situace dovolí, je dobré se věnovat činnostem, které jsou u konkrétního člověka vhodné pro psychické vyladění a doplnění energie jako např. procházka v přírodě, meditace, sport apod.

I z vlastní zkušenosti vím, jak nepříjemné a vysilující je noční probírání negativních variant budoucnosti prokládané marnými pokusy o usnutí. Nejlepší řešení, kterým je vyprázdnění mysli, je už opravdu pro pokročilé a většina lidí tohoto stavu dosahuje poměrně obtížně, i když neřeší žádné problémy. Osobně jsem si vypracoval techniku, která mně spolehlivě zabírá. Co nejbarvitěji si tvořím své vize optimalizované skutečnosti, a to zcela bez ohledu na jakoukoliv možnost jejich realizovatelnosti. Prostě si hraju a tvořím své sci-fi příběhy. Funguje to u mě tak, že po určité době se příjemně vyladím, mentálně unavím a usnu. Říká se tomu také denní snění a je možno ho aplikovat jako lék nejen v noci.

Na závěr bych rád zdůraznil, že záměrem tohoto článku není v žádném případě snaha, abychom se apriori vyhýbali jakýmkoliv informacím s popisem možných negativních variant budoucnosti, či abychom takovéto texty sami nevytvářeli. Je nutno uvažovat i o jiných alternativách než jsou naše vysněné optimální varianty, tak abychom jim mohli svými aktivitami zabránit či zmírnit důsledky jejich působení na nás či okolí. Co však považuji za důležité je, abychom se nenechali „strašit ani nestrašili“. To znamená, neposílejme těmto negativním vizím svoji energii, nedovolme svým emocím, aby vzplály. A pokud jsme v situaci, kdy považujeme za vhodné upozornit ostatní na možná nebezpečí, u kterých by bylo potřebné činit určitá protiopatření, čiňme tak citlivou formou pokud možno s uvedením variant, které při našem aktivním působení a vhodném vývoji mohou spět k cílům přijatelným pro většinu lidí určitého prostoru či nejlépe většiny lidstva.