Dědictví Anunnaki a tajemství Genesis, část 11. V ohních Hory osudu aneb v moci Leviatana.

Systém židovské kabaly využívá jeden z ústředních motivů gnostické tradice, jedná se o symbolické ztvárnění „Ilánu“ tzv. „kabalistického stromu života“. Tato mimořádně důležitá symbolická struktura zrcadlí základní evoluční matrici našeho projeveného Universa, odráží tak strukturu a samotný způsob fungování procesu evoluce v rámci daných dimenzionálních vrstev. Vychází ze skutečnosti postupné emanace božských forem vědomí, jenž v postupném vrstvení vytvářejí organizaci projevených světů – tzv.“sefirot“, které můžeme charakterizovat jako dané dimenze vědomí.

Základní – centrální pilíř sefirotického stromu života symbolizuje vertikální osu „axis mundi“ představující samotný kmen zmíněného stromu, ten pak představuje směr postupné emanace z nejvyšší sefiry Ketter do stále hustších dimenzionálních sfér vědomí s konečným projevem ve sféře Malkut. Emanaci božských forem lze přirovnat k postupnému vytváření jakési pomyslné evoluční sítě vycházející ze zárodečných struktur božské jednoty s následnou fragmentací vědomí živých forem v níže situovaných sférách evoluční organizace. Struktura sefirotického stromu života tudíž representuje universální matrici či řád vesmíru – logos v jeho různorodé manifestaci.

Jiná a neméně zajímavá věc v rámci kabalistické tradice se dotýká údajné existence odvrácené strany stromu života, která symbolizuje reversní projev dané evoluční matrice, jde o tzv. odvržené světy „Klifotu“.V rámci kabalistické tradice je odvrácená strana stromu života interpretována jako daný zbytkový projev původně odvržených světů či království a představuje tudíž různorodé projevy chaotických realitních domén, jenž jsou obývány entitami klifotu.

Pokud je tedy sefirotický strom života strukturou zrcadlící universální evoluční matrici kosmického řádu – logu, potom jsou klifotické světy projevem reversní evoluční matrice, kterou lze charakterizovat v podobě anti-vesmíru či lépe řečeno chaosu odkazující na hluboký stav entropie panující ve zmíněných realitních doménách klifotu. Logika věci rovněž napovídá, že pokud je daná sefirotická struktura orientována v rámci kristovské evoluční sítě – pavučiny všeho života, poté je strom klifotu orientován v tzv. antikristovském evolučním projevu. Na tomto místě je dobré čtenáře upozornit, aby se zmíněné pojmy nesnažil vztahovat na jakékoliv duálně orientované biblicko-teologické paradigma o možných projevech dobra a zla, jelikož tu jde především o projev dvou odlišných evolučních cest či způsobů vývojové realizace.

Je zřejmé, že odvržené světy klifotu odkazují na entropické realitní domény podléhající nekončícímu tlaku desintegrace, jsou v podstatě dostředivými černými děrami pohlcujícími jakékoliv projevy energie. Údělem takto evolučně orientovaných realit pak může být jedině neustálý boj o náhradní energetickou dotaci na úkor sefirotických světů, jenž se pochopitelně snaží odolat projevům takto chaotických univers.

Jsem přesvědčen, že gnostiky zmiňované projevy archontických sil v prostředí našeho světa jsou zcela totožné s kabalistickým popisem světů klifotu.Tyto světy zastupují involuční padlé reality mimo organizovanou strukturu Universa, jejich obyvatele můžeme charakterizovat v podobě pouhých obalů vědomí bez skutečných známek života nebo organismů podléhajících vysokému stupni duchovní desintegraci či entropie.

Kabalistická tradice znázorňuje klifotické světy či „skořápky“ visící ze stromu života v podobě zhoubných kořenů odkazující na jednotlivé anti-emanace živých sefirot. Avšak pozdější interpretace jednoho ze zástupců magie „nového aenonu“ – Kennetha Granta již mnohem srozumitelněji umisťuje sféru klifotu na odvrácenou stranu stromu života.Klifotické padlé světy jsou rovněž propojeny na dimenze sefirot prostřednícím systému „setových tunelů“ a umělé jedenácté sefiry resp. červí díry Daat reprezentující prostup mezi oběma projevy stromu života.

Struktura stromu života byla v různých způsobech provedení dobře známa snad ve všech kulturách starého světa. Jeden z mimořádně důležitých symbolismů ve struktuře stromu života je obří had obtáčející se svým tělem po kmeni tohoto stromu a stoupající do jeho koruny. Díky předchozím znalostem o kabalistickém stromu sefirot, můžeme celkem jednoznačně říci, že had obtáčející se kolem kmene či sající mízu z jeho kořenů je mimořádně důležitý symbolismus odkazující na předpokládanou existenci „dolních“ světů klifotu. Skutečnost, že had saje životodárnou esenci stromu je zcela zřejmým odkazem na parazitické projevy světů odvrácené strany stromu života. Tyto parazitické tendence v projevech světů klifotu jsou způsobeny separací od původního kosmického řádu – logu vytržením z universální evoluční matrice, to jim v konečném důsledku znemožňuje i přirozený přísun tolik potřebné životní energie.

Pokud výše zmíněné předpoklady skutečně platí pro odvrácené světy klifotu, je nanejvýš logické, že entity evolučně aktivní v těchto dimenzích jsou postiženy stejným stavem hluboké duchovní a patrně i fyzické entropie. Představují zřejmě jistý druh roztříštěných forem vědomí, které již zcela ztratily duchovní kotvu ve struktuře universální evoluce. Neustálými impakty do přediva naší reality tak realizují nekončící a patrně i cyklicky se opakující pokusy o energetickou dotaci z prostředí hostitelských realit. Jejich finální snaha patrně spočívá v celkovém zhroucení stromu života – tedy celé dimenzionální struktury našeho Universa do reversně orientovaných světů klifotu, což jim umožní nadále existovat a udržovat svoje vlastní vědomí v rámci padlých univers.

Vraťme se však zpět k symbolu hada v kořenech stromu života, například severská mytologie vypráví příběh o posvátném jasanu Yggdrasilu, jehož kořeny požírá obrovský had Midgarstorm,přičemž podobný nebo zcela shodný archetyp je zastoupen ve všech kulturách našeho světa. V křesťanské tradici existuje zmíněný netvor v podobě mořského hada Leviatana, jenž obtáčí celou zemi v pozici urobora a drží ji tak v hlubokém sevření, aby ji zabránil v jejím rozpadu. Význam pojmu „Leviatan“ je odvozen od výrazu „lawa“, což znamená stočený či přímo stahující se do závitů, právě v tomto upřesňujícím výrazu je možné nalézt úlohu biblického Leviatana jako hada, který obtáčí vertikální osu světa „axis mundi“ čili symbolický kmen stromu života.Jiná neméně zajímavá skutečnost týkající se oné biblické bestie se nachází ve zjištění, že právě Leviatan byl ztotožňován s nilským krokodýlem či celou plejádou mořských tvorů.V této chvíli pouze podotýkám, že symbol moře resp. vodní hlubiny v nichž Leviatan přebývá, není až tak podstatný ve smyslu vodního živlu, ale spíše ve významu úrovně vědomí, které onen had shodně zastupuje.

Rovněž se podívejme na jednotlivé závity našeho hada, inkriminovaný spirální útvar jeho těla nese důležité sdělení, jak bylo uvedeno v minulé části seriálu, symbolismus hada – urobora odkazuje k významu pokrevní spřízněnosti resp. k danému genetickému profilu. Druhá a shodně velmi důležitá skutečnost týkající se oné hadí spirály nás odvádí zpět k původní gnostické tradici, která symbolizovala vliv archontických sil v podobě soustředných prstenců obepínajících planetu Zemi. Připojme si rovněž Gardnerovu interpretaci „světelné orbity“ jako domény slunečního boha Annu.Je až neuvěřitelné, jak se zmíněné mytické vzory prolínají navzájem.

Pro tento okamžik si tedy rámcově shrňme základní významy svázané s okultní symbolikou mořské bestie – Leviatana:

• • Daný mytologický vzor se nachází v blízké souvislosti s motivem rodu resp. pokrevní spřízněností.

• • Had obtáčející vertikální osu světa „axis mundi“ pravděpodobně odkazuje k projevům „dolních“ klifotických resp. archontických světů, nachází se v úzkém významovém vztahu s archetypem biblického Leviatana, který v pozici urobora spirálovitě obtáčí planetu Zemi.

• • Gnostická tradice charakterizuje vlivy archontických sil v pozici soustředných prstenců v přesné shodě s hadí spirálou stromu života.

• • Světelná orbita slunečního boha Annu – sumerského pána nebes a pozemského času rovněž vykazuje shodné významové charakteristiky.

• • Z výše uvedených zjištění lze oprávněně předpokládat, že symbolismus světového hada Leviatana/Midgardstorma nese přímou významovou spojitost s tím, co je v moderní gnostické tradici známo pod pojmem „prsten moci“ – ten, který všechny přivede a do temnoty sváže.(Nelze pochybovat, že ony temnoty odkazují k odvrácené straně stromu života – tedy k odvrženým světům klifotu.)

Badatel William Henry ve své knize Věštba osvícených zdůrazňuje jednu mimořádně důležitou souvislost, symbolismus hada totiž úzce souvisí s archetypem brány či průchodu, představuje tak průchozí bránu mezi danými formami vědomí.I z toho důvodu byl prsten - hadí uroboros či přesně řečeno symbol soustředných kruhů chápán ve smyslu hadí duše - průchodu do jiných světů. Zmíněné soustředné kruhy definují to, co gnostická tradice interpretovala symbolem archontických mocností, z jejichž působnosti je nutno se vyvázat a roztrhnout pouta těchto kruhů – tedy svrhnout Jeden prsten do propasti abyssu.

Biblický Leviatan reprezentuje hebrejský titul Velkého hada, v různých obměnách představuje archetyp mořského draka, jehož tělo bylo rozpolceno a tím byl ustanoven řád Universa, jak uvádějí babylónské mýty o stvoření světa, byl tento svět vytvořen v důsledku souboje Boha – Stvořitele s mořskou bestií – Leviatanem či v židovské tradici uváděným hadem chaosu – Rahabem.Je zřejmé, že inkriminovaná symbolika mořské bestie v sobě ukrývá mnohá tajemství, mimo jiné vyjadřuje mytický vzor symbolizující mořskou hlubinu resp. bezednou propast, jenž je v biblických termínech známá pod pojmem „hlubina abyssu“ zastupující podsvětí spodních vod. Tak se opět nabízí možný a zcela logický závěr, že ona bezedná hlubina abyssu v mýtickém ztvárnění podsvětních hlubin zastupuje průchozí bránu do odvržených světů klifotu.

Mytologické prameny taktéž doplňují, že tělo světového hada bylo symbolicky rozpůleno a zformovalo jakousi bariéru mezi světy horních a dolních vod. Předpokládám, že právě tento archetypální vzor reflektuje zlomení stromu života a zformování spodních světů klifotu stvořených z odvržených částí stromu sefirot. Byla tak porušena základní evoluční funkce stromu života symbolickým zlomením světové osy „axis mundi“, což narušilo přirozený evoluční tok v rámci domén sefirot vytvořením zrcadlových anti-emanací v rámci klifotického stromu smrti.

Je dobré rovněž dodat, že zmíněná událost pravděpodobně odkazuje k esoternímu významu „Adamova pádu“ z „rajských“ realitních domén stromu života do hrubohmotných sfér existence (Leviatan spirálově obtáčí rajský strom – „axis mundi“, je shodný s biblický hadem, jehož svodům podlehla Eva a pojedla ono zakázané ovoce stromu poznání, taktéž peklo je v biblických pramenech často přirovnáváno k jícnu samotného Leviatana). Tělo světového hada tudíž patrně reprezentuje hranici mezi vyššími doménami – „nebe“ a níže projevenými doménami „země“, přičemž jeho symbolický zdroj či životní projev vychází z odvržených světů klifotu, šplhá po kmeni světového stromu a čerpá mízu jeho větví ze sedmi nižších sfér či sefirot.

Gnostické prameny tuto skutečnost popisují následující způsobem:

„A on (Jaldabaoth) nařídil, aby panovalo sedm králů na nebi a pět nad chaosem spodního světa. Jména vládců, kteří panují nad sedmi nebesy, jsou tato: první je Jaoth - lví obličej, druhý je Eloaios - obličej osla, třetí je Astafaios - obličej hyeny, čtvrtý je Jao - hadí obličej se sedmi hlavami, pátý je Adonaios - obličej draka, šestý je Adoni - obličej opice, sedmý je Sabbataios - žhnoucí obličej plný plamenů. To je sedmička týdne. To jsou ti, kteří ovládají svět. Jaldabaoth - Saklas ale, měnící své vzezření, aby se mohl ukázat v podobě každé tváře podle své chuti, jim rozdělil ze svého ohně, který vlastní a také (něco) ze své síly. Z čistého světla ale, které si vzal od své matky, z toho jim (nic) nedal. Proto je ovládl, kvůli velikosti, která v něm byla ze síly světla matky. Proto si nechal říkat "Bůh", že se spoléhal na podstatu, ze které vzešel. A on spojil své mocnosti se sedmi silami. Tím, že řekl, povstaly. A on je pojmenoval a zasel do mocností.“

Vláda sedmi králů nad nebesy vyjadřuje sedm hlav apokalyptické bestie – Leviatana, jehož vláda tak stoupá v pomyslných prstencích moci k sedmi spodním sefirám stromu života, pět vládců nad chaosem odpovídá vládě světového hada v odvržených světech stromu smrti. Mocnosti obývající padlé světy klifotu byly kabalisty nazývány královstvími „Edomu“ – démonickými entitami „Malchei Edom", jenž v přesně stanovených a rovněž cyklicky se opakujících intervalech útočí na strukturu hostitelské domény – stromu života se snahou vysát jeho energetický potenciál a tím jej postupně destruovat.

Pokud jsem správně analyzovat příslušné kabalistické zdroje, existují zmínky o dvanácti princích odvrženého světa klifot, kteří jsou dvanácti hlavami či vůdci dvanácti království Edom symbolizujících hlavy biblického Leviatana a taktéž dvanáct měsíců v cyklu jednoho roku.

V enochiánské magii Johna Dee se mimo jiné dočítáme:

„Hle, praví váš Bůh, já kruhem jsem, na jehož rukou 12 království stojí: šest z nich jsou místy živého dechu, zbývající pak jsou jako ostré srpy neb rohy smrti; v nichž tvorové země jsou i nejsou, nežli skrze mé vlastní ruce, jež také spí a povstanou. Především jsem vás ustanovil správci a umístil vás do 12 míst vlády, přiděliv postupně každému z vás moc nad 456, skutečnými věky času, k tomu účelu, byste od nejvyšších nádob a rohů svých vlád mohli uplatňovati mou moc, vylévajíce nepřetržitě dolů na Zem oheň života a růstu. Stali jste se tak mezemi Spravedlnosti a Pravdy. Ve jménu téhož vašeho Boha, pravím, pozvedněte se. Hle, jeho milosti vzkvétají a jméno získalo moci mezi vámi; v něm mluvíme, pohybujeme se, rodíme se a přibližujeme se vám jakožto podílníci na tajné moudrosti vašeho stvoření.“

Příznačně děsivá, nicméně rovněž mnohem zajímavější se celá záležitost začne jevit právě při studiu enochiánské magie a příbuzných magických proudů. Za zakladatele zmíněného systému evokativní magie jsou pokládáni John Dee a jeho spolupracovník Edward Kelly, kteří při práci využívali specifického systému enochiánského jazyka k následné komunikaci s entitami vnějších světů. Později byly popisované praktiky převzaty a oživeny v rámci působení okultní společnosti Golden Dawn, kde mimo jiné působil i známý mág Aleister Crowley. Právě v rukou Crowleyho nebo Kennetha Granta byl formován proud „magie chaosu“, jenž se v rámci určitých magických operací soustředila na spolupráci či komunikaci s chaotickými světy klifotu.

Nutno podotknout, že to byl pouze Crowley nebo jeho nejbližší spolupracovníci, kteří si plně uvědomovali skutečné riziko a samotný účel jejich magické činnosti, bohužel dlouhé řady jejich následovníků sehráli a bohužel stále sehrávají onu pověstnou roli užitečných idiotů se zcela pomýlenou představou toho, že lze projevy klifotických sfér kontrolovat. Crowley či jeho blízcí sehráli jakousi úlohu zvěstovatelů příchodu „nového aenou“ – tedy určitého nového světového řádu, avšak o skutečnosti - co tento nový řád představuje, nemá drtivá většina současných „mágů“ jakoukoliv bližší představu. Příchod nového aeonu lze stručně nastínit ve finální destrukci naší – hostitelské dimenzionální sféry a jejím následném pádu či fragmentaci do padlých světů klifotu – stromu smrti, celou situaci lze přirovnat k symbolickému a zcela fatálnímu zhroucení stromu života do jeho reflexní odvrácené části.Sama tato skutečnost resp. její možné důsledky jsou natolik devastující či fatální, že je vůbec velmi těžké pochopit myšlenkové pochody členů Golden Dawn, rovněž o to více tragicky se její jakékoliv současné snahy budování komunikačních koridorů se světy klifotu.

V momentě kdy apokalyptická bestie pozvedne své hlavy a vystoupí z moře, bude otevřen jícen leviatana vedoucí do hlubin abyssu – jakési průrvy mezi oběma světy, což uvede éru nového aeonu, jak poznamenává Kenneth Grant:

„Bylo řečeno, že v aeonu Zain , je lidstvu určený přechod na zadní stranu Stromu, což vysvětluje, proč nebude slyšeno žádné slovo, protože nebude nikdo, kdo by ho slyšel.Platnost subjektivně-objektového vztahu přestane existovat.Toto je aeon, který nebude mít žádné Slovo, protože je to aeon anti-logosu.Bude prožívaný v říši psa, což je symbolická forma označující zadní strany Stromu“.

Jazykem současnost lze tuto událost popsat tak, že realitní domény stromu života budou vytrženy ze své evoluční matrice a zhroutí se do reversně orientovaných domén charakteristických strnulostí a postupným zastavením toku životní energie ve struktuře jejich oběhu. To předkládá funkci a dané projevy takto projevených odvržených světů v podobě obřích černých děr, jenž se snaží pohlcovat energetické toky živých realit.

Sám Aleister Crowley k tomu dodává:

„Třeste se, pilíře universa, protože věčnost je trápená strašlivým děckem, porodí vesmír temnoty, z kterého vyskočí jiskra, jež dá vzlétnout jeho otci.Obelisky jsou dolámané, hvězdy se srazily dohromady: světlo bylo vrhnuto do abyssu: nebesa smíšená s peklem.Můj Otec nebude slyšet jejich hlas: Jeho uši jsou zacloněny mračny noci.Konec! Konec! Konec! Protože otevřel oko Šivy: universum je před Ním nahé: neboť aeon Saturnu spěje do hlubin smrti.“

Oko Šivy – Ničitele je možné přirovnat k pomyslné trhlině mezi světy, prostřednictvím níž jsou otevřena stavidla abyssu s následnou fragmentací kolektivní duše lidstva, kdy dané formy vědomí s odpovídajícím reversním otiskem vlastního projevu budou strženy do propasti bezedné hlubiny, budou doslova pozřeni mocným Leviatanem. Crowley celou situaci poměrně přesně vyjádřil ve svém tarotu na obraze atu XVI – Věž, kde je oko Šivy – Hóra vyobrazeno v horní části karty, v její spodní úrovni se nacházejí čelisti vládce podsvětí ve zřejmé reflexi jícnu světového hada. Zbytkové profily postav padajících z věže nesou zřejmé známky hluboké duchovní fragmentace vyjádřené rozlámáním střepin jejich vlastní duchovní esence.

Neméně působivým způsobem vyjádřil závěrečné chvíle jednoho z předchozích věků i J.R.R. Tolkien v poslední části prstenové trilogie. Pádem temné věže Barad dur – Babalon s ohnivým okem Sauronovy moci na jejím vrcholu skončil Třetí věk Středozemě. Ohnivé oko bez víčka bylo zničeno a temná věž se propadla před očima všech zúčastněných….pilíře universa zůstaly nezlomeny….

Na prokleté pláni Gorhoroth se srocují poslední zbytky andělského lidstva, v zoufalé snaze odolat moci temné věže. Nespočetné legie Mordoru se chystají rozdrtit zoufalý odpor posledních Númenorejců, bez sebemenšího tušení, že jejich osud skončí v hlubinách propasti…… Poslední vůdce Dúnadanů ze severu pozvedá ostří meče Narsilu….pod zástavou Bílého stromu spojuje nebe a zemi v posvátném svazku Člověka a Krista….pozvedá tak zlomený pilíř stromu života.Jeho slova před rozhodujícím střetem duchovních sil, nenechávají nikoho na pochybách:

„Synové Gondoru….synové Rohanu…Vidím vám na očích stejný strach, který by vzal odvahu mně….Možná přijde den, kdy odvaha lidí selže, kdy opustíme své přátele a zpřetrháme všechny svazky, ale dnes to nebude!...hodina vlků a roztříštěných štítů, kdy se věk lidí zhroutí….Ale dnes to nebude!!!.....Dnes budeme bojovat!!!!...Při všem co je vám na této dobré zemi drahé…vás vyzývám….STŮJTE MUŽI ZÁPADU!!!“

-pokračování-