Rozhovor s Johnem Learem: "Blíží se průlom...." (10)

K: Neuvěřitelná záležitost.

J: Spousta lidí tento příběh zná. Kolik to je? 30 let? Skoro každý už zapomněl. Důvod, proč jsem to zde zmínil je, že dávám dohromady historii, kdo byli ti piloti…

K: Víš něco o Minot... nedávný incident s leteckou základnou a zbraněmi, které byly... jaderné hlavice, které byly...

J: To už opravdu smrdí. Našel jsem to na stránkách ATS. Byli o tom velmi, velmi důkladně informováni. To byl jeden z mých nejoblíbenějších námětů. Pořád se o tom někdo zmiňoval. V ATS jsme měli nějaké chlápky, kteří opravdu věděli, o čem mluví. To bylo EXTRÉMĚ zajímavé. Musel to být Cheney. Nemohl to být nikdo jiný, kdo by to povolil. Byl to jeden z nejžářnějších případů dvojí hry, jaký jsem kdy viděl.

K: Co bys řekl, jaký byl důvod tohoto zveřejnění? Proč to udělali?

J: To je ta otázka. Proč? Mají již jaderné zbraně v Evropě. Proč je museli krást?

K: Správně. A proč je potřebovali dopravit ze Severní Dakoty nebo odkud to bylo, Jižní Dakoty, přes Spojené Stáy? Myslím tím, jaká je v om pointa?

J: Je to šílené. Není v tom žádná pointa. Vlastně, je v tom pointa, ale nevím jaká. Ta epizoda je ale opravdu hodně zajímavá. Jsem si jistý... Víš, jednoho dne na to přijdeme, řekneme: Ó, tak o tom všem to bylo. Nevím, ale bylo to opravdu... nechápu.

K: Jo, já taky ne, Severní Dakota. Dobře. Tak na co se podíváme dále, Johne? Co máš?

J: Nevím. Zatímco přemýšlíme, na co dalšího se zaměříme [zvedne knihu] Zrovna jsem si objednal tuto knihu. Někdo, prostě se sem omylem dostala. Jmenuje se "The Gravitational Force of the Sun" Gravitační síla Slunce od Pari Spoltera (viz. obr. vlevo). Byla napsána v roce 1993. V podstatě říká toto: Tato kniha je vážná výzva pro Newtonův gravitační zákon, jak je v současné době formulován.

Jsem zatím jen takhle daleko [ukazuje malý počet stránek]. Důvod, proč mě to v podstatě zajímá, je takový, že Newton MĚL nějaké nápady o Měsíci, společně s dalšími 36 lidmi v historii, kteří si mysleli, že na Měsíci je gravitace, atmosféra a jsou tam také lidé. Ale každý z nich, víš… Informace se jemně potlačila.

K: Máme na něm základny. To je opravdu to ...

J: O tom není vůbec pochyb. Máme základny na Marsu. Tajné astronautické jednotky navštívily každou planetu nebo většinu planet.

K: Každou planetu?

J: Dostaly se i daleko dál. Byli jsme v jiných slunečních soustavách. Lidé, když mluví o jiných planetách, říkají: Na Venuši je moc horko. Ne. To je nesmysl.

Slunce je electromagnetická koule. Není to jaderný reaktor. Nevyzařuje moc horkost. Vyzařuje electromagnetismus a každá planeta má svůj vlastní filtrační systém. Tento filtrační systém okolo každé planety určuje, jaká bude teplota. Takže teplota na Venuši je podobná teplotě na Zemi. Podobné je to na Marsu. Podobné je to na Plutu i na Merkuru. Na každé jednotlivé planetě se v současné době pohybují skupiny lidí.

Planety, o kterých slýcháváš, že jsou plynní giganti jako Saturn a Neptun... Je pouze JEDINÝ plynný gigant v naší sluneční soustavě a tím je NASA. To je jediný plynný gigant, kterého máme.

K: Co si myslíš? Jsou v utajení? Myslíš si, že je tam...

J: Bylo nám to zatajeno. Informace byly utajeny. Není přípustné, abychom o tom věděli. Lidé, o kterých mluví Hoagland, převzali moc. Považují vesmír za svoje osobní vlastnictví. Nechtějí ho sdílet s kýmkoliv z nás. Mají technologie, díky nimž bychom okamžitě mohli přestat platit za plyn a elektřinu.

K: Dobře.

J: Nechtějí se ale o to s námi podělit. Je to pouze pro elitu a do ní nepatříme. Můžeme jít do válek, víš, aby se na nás otestovali zbraně a další záležitosti, ale nebudeme s nimi sdílet jejich technologii. Tam venku je ale fantastický vesmír, fantastická soustava planet. Je to tam opravdu zajímavé.

B: [mimo kameru]: Johne, rád bych se tě zeptal na pár otázek, v podstatě jménem lidí, kteří se dívají na toto video. Ptáme se na tyto otázky za ně. Zaprvé chci říct, že náš zdroj, Henry Deacon, mi osobně řekl – nemyslím si, že je to na našich stránkách, protože mi to připadalo příliš fantastické. Řekl, že na každé planetě v naší sluneční soustavě je život. Podíval se mi do očí a řekl: Možná tomu nebudeš věřit, ale přísahám, že je to pravda.

Říkal, že Venuše není tak horká, jak chtějí, abys tomu věřil. Říkal, že Slunce nefunguje tak, jak tě učí ve škole. Řekl toho tolik, co potvrzuje, co zde říkáš ty.

Byl uvnitř. Pracoval na spoustě tajných projektech všude možně v několika institucích. Jeho zdroj pochází ze zpráv z dokumentů, konverzace s dalšími fyziky a tak dále.
Odkud bereš tyto informace? Protože jsou tak mimořádné a lidé potřebují vědět způsob, jak ses o tom dozvěděl nebo kdo ti to řekl nebo odkud prostě čerpáš informace.

J: Speciálně informace o slunci pochází ze zprávy v Brantonových spisech.

K: OK. Setkal ses někdy s Brantonem?

J: Ne, ale často jsme si povídali. Nejsem si jistý, jestli jsem ho potkal v tvaří v tvář. Jaké bylo jeho jméno, jeho pravé jméno?

K: Zapomněl jsem jeho pravé jméno.

J: Myslím, že je to Dave něco. Každopádně jsme si byli opravdu blízcí, potom ale na určitý čas onemocněl a teď nevím, co dělá. Ale tyto informace jsou TAK zajímavé. Nemám důvod si myslet, že většina materálů není pravda. Četla jsi Brantonovy spisy?

K: Jasně, samozřejmě.

J: Jsou dlouhé. Vazba je tři palce tlustá.

Pozn. redakce: Branton se vlastním jménem jmenuje Allan Walton. Viz. souvěžný seriál v tomto magazínu o tajné podzemní vojenské základně Dulce, který jsme začali uveřejňovat v otevřeném režimu.

K: Myslím, že pouze on publikoval tak rozsáhlé informace o laboratořích Dulce Base ve svých spisech. Jsi s tím se vším obeznámen, že?

J: Celý příběh o Dulce začal v roce 1987, kdy já, Linda Howe (viz. obr. dole vlevo), Tom Adams, a několik dalších jsme se setkali v Crestone, Colorado, abychom projednali zležitosti kolem UFO. Během tohoto setkání – trvalo 3 nebo 4 dny – za mnou přišel Tom Adams a podal mi poznámku. - [Ukazuje na hromadu papírů na stole] Nakonec se objeví, ale teď ji právě nebudu hledat – Poznámka byla od člověka, kterého nazývám “Mr. X,” žije v Hendersonu, v Nevadě, Tomovi řekl o kamarádovi, který pracuje na podzemní základně v Novém Mexiku... a o stěnách a halách, které byly nekonečné. Tom mi poznámku předal a říká: Johne, nemám čas to prozkoumat. Podíval by ses na to? Řekl jsem: Samozřejmě.

Předtím, než jsem odjel zpět, já a Linda Howe jsme projížděli mým autem celé Nové Mexico. Zastavili jsme a povídali si s Ernie Edwardsem, který byl hlavní postavou v Bennewitzově dohodě.

A potom jsme jeli přes Coronu ke Cliffordu Stoneovi (viz. obr. dole vpravo). Jeli jsme cestou, která vede z Corony po hlavní dálnici až k Roswellu. Chystali jsme se najít Roswellskou farmu. Dostali jsme se k odbočce a tam leželo 30 mrtvých krav. Bylo to ŠÍLENÉ. Nebyly nějak poškozené, ale byly mrtvé. Mluvili jsme s farmářem a ten říká: Ano, řádí tady nějaký druh viru. Teď jsem zapomněl, o čem ten příběh byl, nic z toho stejně nedávalo smysl. Jeli jsme dál a měli rozhovor s Cliffordem Stonem.

Potom jsem se konečně dostal do Las Vegas a setkal se s Mr. X. a ten mi začal povídat o laboratořích Dulce Base, o strážci, který tam byl svědkem zvěrstev, která se tam děla a nesouhlasil s nimi, a tak se rozhodl utéct. Utekl údajně se 7-mi minutovou video nahrávkou, na které byla zachycena hala, 25 černobílých fotek a sto stránek informací.

K: Doneslo se nám, že je to ukryté pod vrcholem hory a je to nepřístupné.

J: K tomu se dostanu. Ta...

B: Ten chlápek byl Thomas Castello. Je to správně?

J: Thomas Castello. Tak Mr. X se setkal s Thomasem Castellem a stali se z nich dobří kamarádi. Když utekl, udělal šest stejných krabic. Každou krabici dal jednomu ze svých kamarádů a Mr. X byl jedním z nich. Mr. X mě vzal do Dolan Springs, kde na vrcholu hory schoval svou krabici. Nešel jsem na vrchol té hory a neviděl jsem ani, kde to přesně je. Ale ukázal mi, kde to zhruba je.

Vrátili jsme se a potom jsem mluvil s Mr. X za tři nebo čtyři měsíce. Konečně mi ukázal kresby tužkou, ktré si nareslil podle originálních fotek. Z těch se staly neslavé “Dulce Papers.” Mám zde originál, který jsem si obkreslil z jeho kreseb. Nakreslil jsem si to.

K: Čeho to jsou kresby?

J: Interieru Dulce.

K: Dobře. Nevím, jestli jsme je viděli nebo ne, ale můžeme je dostat na kameru?

J: Jo.

K: OK. Obsahují nějaké obrázky mimozemšťanů?

J: Ne. Ukazují jen laboratoř s věšákama na tašky a s veškerým zařízením.

B: Jsou to ty kresby, které byly zveřejněny v knize Matrix II.? Matrix I.?

J: Správně. V Matrixu I.. Matrix se přihodil tak, když jsem se dostával do toho všeho, pořád mi klepal jeden chlápek na dveře – John Grace – a: Hej, rád bych s tebou mluvil. To bylo v té době, kdy jsem měl velké potíže s Marilee a pořád jsem říkal: Nechoď sem. Nechci o tom mluvit.

Nakonec se ke mně ale dostal a vyvinul se z toho vztah založený na spolupráci ohledně informací. Každá stránka Matrixu I. byla napsána na tomto stole [ukazuje přes místnost]. Kéž bych měl tu knihu. Moje matka umřela a jedna u ní byla v záloze, ale dal jsem jí mé neteři. Takže nemám originál Matrixu I. Mám originál Matrixu II.. Teď už je Matrix V..

Každopádně John Grace byl opravdu zajímavý chlápek. Udělal obrovskou spoustu výzkumu. Pracoval pro leteckou základnu Nellis Air Force Base. Během tohoto období, koncem roku ‘87, napsal “Stav výzkumu” – zpráva o tom, jak jsme v čem pokročili tak dalece, jak jsme byli schopní zjistit. Sepsal to. Chtěl to vydat, ale nechtěl použít svoje jméno. Chtěl poradit se jménem a tak jsem řekl: Proč to nenazveš Krill? K-R-I-L-L (protože Pentagon v roce 1984 jednal s mimozemšťanem, kterého nazývali C-R-L-L-L.)
Řekl OK a přišel zčistajasna s iniciály O.H. a tak se to jmenovalo “O.H. Krill Papers.” Nikomu jsme se nechtěli posmívat. Nesnažili jsme se tam dát žádné falešné informace. Bylo tam to, co jsme si mysleli, že se v současnosti děje. John a já jsme vymysleli toto jméno.

Později se z toho stala totální katastrofa, protože potom se toho chytil Bill Cooper. Bill Cooper a já jsme udělali několik video rozhovorů. Jeden z nich byl pro PM Magazine v Salt Lake City. Během jednoho rozhovoru se zeptali na “The Krill Papers,” a Bill Cooper řekl, že je viděl ve vojenském námořnictvu před 20 lety! Přitom jsme je já a John Grace vymysleli před dvouma měsíci.

Další věcí. Byl tam odstavec, který se zmiňoval o zbrani Excalibur. Excalibur byla zbraň, kterou armáda právě tvořila, a která mohla proniknout půdou do hloubky 1,000 stop. Bob Lazar toto napsal dva měsíce před rozhovorem a Bill Cooper tvrdil, že to viděl u námořnictva před 20 lety!

Vzal jsem Billa Coopera ven z místnosti a řekl jsem mu: O čem to ksakru mluvíš? John Grace a já jsme napsali Krill Papers a Bob Lazar napsal Excalibur. Řekl: To může být, ale viděl jsem to u námořnictva.

Tehdy jsme se Bill Cooper a já začali rozcházet, protože jsem nemohl pochopit, proč říká takovéto věci. Potom se z toho stala “UFO nemoc.” UFO nemoc znamená, že když se staneš moc populární ohledně UFO a nemáš již nic nového, co bys řekl, začneš si to vymýšlet.

K: OK. Dovol mi, se tě na něco zeptat. Pokud vím, Matrix knížky byly napsány Valem Valerianem, což je John Grace, je to tak?

J: Je to tak, je to John Grace.

K: Bylo mi řečeno, že v Matrixu V. se píše o planetě X. Mám Matrix V. a nepamatuji se, že by tam byla zmínka o planetě X. Ale nějak se ke mně ta informace dostala, tak předpokládám, že se tam o planetě X píše. Určitě se tam píše o všem možném. Ale ty říkáš, že planeta X je totální podvod. Jsi stále v kontaktu s Johnem Gracem? Víš, proč říká, že je to pravda?

J: Ne, nevím. John Grace... Víš, objednal jsem si Matrix V. a přečetl jsem si prvních 30 stránek a dál jsem se nedostal. Takže... Možná existuje planeta X. Možná exisuje Nibiru. Ale rozhodně nezničí Zem v roce 2012.