Německé "zázračné" zbraně (7)

V závěrečných dnech války byla většina místních obyvatel evakuována na západ. Při útěku před Rusy, mnoho z těchto uprchlíků zemřelo během bojů nebo zmrzlo v jedné z nejkrutějších zaznamenaných zim. Dnes tvoří většinu místních obyvatel přistěhovalci, kteří si nepamatují, co se během války v dole dělo.

Centrální šachta vedla dolů do původního dolu, stejně jako labyrint dalších podzemních zařízení, které Němci vyhloubili. Ale co nejvíce zaujalo Cooka a Witkowského, byla obrovská kruhová betonová konstrukce. Na okrajích byl stále viditelný zelený maskovací nátěr. Kruhová konstrukce byla tvořena dvanácti masivními sloupy, které podpíraly železobetonovou arénu dvanáctiúhelníkového tvaru, asi dvacet sedm metrů v průměru.

Zpočátku si Witkowski myslel, že by to mohly být zbytky chladící věže. Tuto myšlenku zavrhl, jakmile na fotografiích této oblasti pořízených v roce 1934 spatřil chladící věže na jiném místě. Pak začal o konstrukci pomýšlet jako o „fly trap“, zařízení, které se používá při testování vrtulníků a jiných vznášejících se letadel. Přesto však tato odpověď nebyla uspokojivá v tom, že badatelé našli betonový kanál, ve kterém byly hrubé elektrické kabely vedoucí k energetické jednotce.

Po té, co se dověděli, že v dolech, kde existuje potenciál výskytu hořlavého plynu – jako je důl Wenzeslaus - nelze použít vysoké napětí, určili Cook a Witkowski, že konstrukce nemá nic společného s těžbou, ale byla používána ve spojitosti s podivnými experimenty, které svým věznitelům popsal příslušník SS Sporrenberg.

Tyto experimenty se soustředily kolem objektu zvonového tvaru – dosti výstižně s kódovým označením Die Glocke, neboli Zvon - který byl umístěn v betonové komoře stovky metrů pod zemí. Podle výzkumu Witkowského a Cooka, byl Zvon z tvrdého, těžkého kovu, cylindrického tvaru s půlkruhovým víkem a hákem či upínacím zařízením na vrchu.

Do Zvonu byla vedena obrovská množství elektřiny prostřednictvím hrubých kabelů, které byly do komory vedeny zvenčí. Uvnitř Zvonu se nacházela trubice obložená olovem a naplněná kovovou tekutinou.

Během provozu byl Zvon pokryt keramickým materiálem, který zřejmě fungoval jako izolace. Uvnitř se nacházely dva proti sobě rotující válce naplněné substancí podobné rtuti fialové barvy, které vířily vír energie, což vyzařovalo podivné fosforeskující modré světlo a vydávalo bzučivý zvuk, podle kterého jej operátoři přezdívali Bienenstock neboli včelí úl.

Díky fosforeskujícímu světlu a zprávám, že operátoři trpěli poruchami nervového systému, bolestmi hlavy a pachutí kovu v ústech, došel Witkowski k závěru, že provoz Zvonu zahrnoval ionizující záření a také velmi silné magnetické pole energie.

Vědci experimentující se Zvonem do tohoto energetického pole umísťovali různé rostliny, zvířata a živočišné tkáně.

„V prvním testovacím období od listopadu do prosince 1944, byly zničeny téměř všechny vzorky,“ uvedl Cook.

„Krystalická látka, vytvořená v tkáních, která je ničila zevnitř; tekutiny, včetně krve, zrosolovatělé a rozdělené do zřetelně destilovaných frakcí.“

O Zvonu se toho ví s určitostí velice málo. Nicméně, v Třetí říši byl pod nejvyšší - a snad nejunikátnější – klasifikací. V několika zachycených dokumentech se říká, že experimentátoři se Zvonem prý pracovali na něčem Kriegsentscheidend, neboli rozhodujícím pro válku. Většina přísně tajných německých zbraní, včetně raket V, byla klasifikována jako Kriegswichtig, neboli důležité pro válku.

Jedním z hlavních důvodů, proč se o Zvonu ví tak málo, byla ztráta vědců zapojených do projektu.

„V období mezi 28. dubnem a 4. květnem 1945 je jednotky SS vyvedly ven a zastřelily,“ vysvětlil Witkowski.

„Záznamy ukazují, že se jednalo o 62 vědců, z nichž mnozí byli Němci. Nikdo nepřežil, což však není překvapivé… Je zcela zřejmé, že si někdo dal s úklidem velkou práci.“

Celý koncept je noční můrou - nacisté šťourající do stavebních kamenů vesmíru. A bude to ještě horší.

POKUSIT SE a pochopit účel Zvonu vyžaduje krátký výlet do úžasného světa nejnovějších vědeckých poznatků a kvantové fyziky. Zatímco diskuse a články o manipulaci s energií - ať již nazývané studená fúze, antigravitace nebo volná energie – byly v mainstreamové Americe deklasovány jako sci-fi, mnoho důvěryhodných spisovatelů se tímto tématem zabývalo.

Ve své knize z roku 2003 "Winning the War: Advanced Weapons, Strategies, and Concepts for the Post-9/11 World "(viz. obr. dole vlevo), plukovník John B. Alexander (viz. obr. dole vpravo) poznamenal:

„Možná souvislost mezi supravodivou kvantovou mechanikou a gravitací byla odvozena z nedávného výzkumu kvantové gravitace. Jiný přístup k úpravě gravitace zahrnuje manipulaci s polem kvantového vakua energie bodu nula [Zero Point Energy – ZPE nacházející se ve vakuu vesmíru]. Jeden z navrhovaných pokusů manipulace ZPE zahrnuje použití laserů ultra-vysoké intenzity k ozařování magnetizovaného vakua. Pokud bude některý z těchto pokusů úspěšný, změní to energetické otázky na Zemi a náš vztah k vesmíru tím, že nám bude umožněno cestovat do vzdáleného kosmického prostoru.“

Myšlenka získání převahy - a moci - z prostředí kolem nás není nic nového.

Takovéto myšlenky prosazoval americký fyzik Thomas Townsend Brown, který na počátku 20. let 20. století experimentoval s antigravitací na základě svého pochopení, že nabitý kondenzátor má tendenci posunovat se směrem ke kladné desce, pokud je pod dostatečným napětím sta kilovoltů a více.

Brown tvrdil, že podstata věci spočívá v  „elektrickém stavu“.

„Ve skutečnosti by se dalo říci, že konkrétní subjekt vesmíru není nic jiného než shromáždění energie, která je sama o sobě docela nehmotné povahy“.

Brownovy teorie odrážely teorie amerického elektroinženýra Nikoly Tesly, jehož objev točivého magnetického pole v roce 1888 vedl k přenosu elektrické energie pomocí střídavého proudu. Tesla předvídal neomezenou volnou energii pouhým poklepáním na přirozené zemské pole magnetické energie.

V roce 1908, dlouho předtím, než byla myšlenka točivého magnetického pole ve vědě zcela běžná, Tesla prohlásil:

"Každý materiální atom je diferencován od řídké tekutiny, vyplňuje veškerý prostor pouze točivým pohybem, jako vír vody v klidném jezeře. Tím, že je tato tekutina uvedena do pohybu, stává se éter hrubou hmotou. Je-li její pohyb pozastaven, vrací se primární látka do svého normálního stavu [klidu].

Zdá se tedy možné, aby člověk, prostřednictvím zkrocené energie média a vhodných činitelů pro spouštění a zastavování éterových vírů, způsobil formování a mizení hmoty. Na jeho rozkaz by téměř bez jakéhokoliv úsilí zmizely staré světy a zrodily by se nové.

Mohl by změnit velikost této planety, kontrolovat její roční období, upravit její vzdálenost od Slunce, řídit ji na její věčné cestě hlubinami vesmíru, kamkoliv by si vybral. Mohl by způsobit kolize planet a vyrábět svá [vlastní] slunce a hvězdy, své teplo a světlo, mohl by být původcem života ve všech jeho nekonečných formách. Způsobit podle libosti zrození a smrt hmoty by bylo nejvelkolepějším činem člověka, který by z něj udělal vládce fyzického stvoření a naplnil jeho konečný osud."

Přesvědčení, že antigravitační nebo jiné exotické technologie byly předány nacisty spojencům, bylo navíc podpořeno sporadickými periodickými reportážemi o antigravitaci koncem 40. a začátkem 50. let. To bylo v době před tím, než bylo v rámci „národní bezpečnosti“ prosazeno celkové zakázání zpráv týkajících se pokusů manipulace s energií.

V roce 1956 zveřejnil švýcarský letecký časopis Interavia Aerospace Review článek s názvem „K letu bez stresu či napětí… nebo hmotnosti“.

Tento článek měl v záhlaví Washington, D.C., a konstatoval:

„Elektro-gravitační výzkum, který hledá zdroj gravitace a jeho kontroly, dosáhl stádia, kdy se začínají objevovat dalekosáhlé důsledky pro celou lidskou rasu. Snad nejvíce zarážející a nejokamžitější důsledky ze všech se týkají letadel, řízených střel a volného kosmického letu všeho druhu.“

Článek dodával:

„Projekty výzkumu gravitace existují ve všech hlavních zemích světa. Několik z nich je starších více než 30 let.“

Článek také zmiňoval, že kromě teoretického výzkumu, existují také empirické „studie hmoty v super-zchlazeném, super-vodivém stavu, studie tryskového proudu elektronů, zvláštních magnetických účinků a elektromechaniky obalu atomu.“

Tento článek uvedl, že hmotnost některých materiálů využívaných v tomto výzkumu byla snížena až o 30 procent jejich „buzením“. Ale v tušení toho, co přijde, dodával: „Bezpečnost brání vyzrazení toho, co je přesně myšleno ‚buzením’ nebo v jaké zemi tato práce probíhá.“

Aby prokázali schopnost supravodičů vyprodukovat antigravitační účinky, zchladili výzkumníci v Pacific National Laboratory koncem 80. let keramický supravodič kapalným dusíkem a vysoko nad zemí vznášeli kulatý magnet.

Mezi společnosti zapojené do tohoto nejnovějšího výzkumu, patřily podle článku v Interavia Aerospace Review:

• • Lear, Inc.

• • Glenn L. Martin Company

• • Sperry-Rand Corporation

• • Bell Aircraft

• • Clarke Electronics Laboratories

• • the U.S. General Electric Company

Jména těchto firem stojí za povšimnutí, protože ve své knize z roku 2001 o energii bodu nula citoval autor Cook jiný článek z roku 1956, který zmiňoval jména leteckých odborníků Lawrence D. Bella, George S. Trimbla a Williama S. Leara v souvislosti s uvedením, že probíhají práce s „jadernými palivy a zařízením pro vyrušení gravitace.“

Tento článek z nejmenované publikace s názvem „Gravitační motory přicházejí!“ mohl nechat proklouznout zmínku o neuvěřitelné nové technologii.

„Veškerá hmota v lodi by byla ovlivňována pouze gravitací lodě,“ byl Lear citován. „Tímto způsobem by to Vaše tělo, bez ohledu na to, jak rychle akcelerujete nebo změníte kurz, nepociťovalo o nic víc, než teď pociťuje obrovskou rychlost a zrychlení země.“

Během 60. a 70. let byla veřejná diskuse o manipulaci s energií, jako např. antigravitace, prakticky uzavřena, byla předmětem posměchu jako fantazie nebo konspirační teorie. Přesto je zřejmé, že v rámci vládních a vojenských kruhů práce v této oblasti tajně pokračovala. Mohlo by to být založeno na převedené nacistické super-vědě?