RAGAUIAN VYPRÁVÍ: Aneb o životě, práci a dění tady a teď v nás i kolem nás z mnoha úhlů pohledu (09) I. část

Pavle, posledně jsi se poněkud ulil ze zodpovědnosti. Očekávala jsem, že koncem ledna dáš k dispozici něco z toho, co ty osobně očekáváš od roku 2012. Nějak se ti do toho nechtělo. Dáš mi alespoň teď nějakou vizi, pokud možno optimistickou ? Těch chmurných zpráv okolo je víc, než mohu unést !

Tak tobě se zachtělo optimistických vizí ? K tomu mne ale nepotřebuješ. Stačí se jen podívat kolem sebe a můžeš být plna optimismu ! Je tu přece období transformace, kdy se lámou dějiny ! Starý svět se hroutí, nový přichází.

Nejen lidstvu jako celku, ale každému z nás se naskýtá veliká příležitost se sebou konečně něco zásadního udělat. A ty máš to štěstí, že jsi u toho ! Co víc si můžeš přát ? Takže důvod k optimismu máš a vůbec nezáleží na tom, co ti k tomu já nebo někdo jiný může říct.

Ale myslím, že ti rozumím. Hledáš podobně jako desetimiliony jiných ve světě a desetitisíce lidí u nás své místo ve všem tom dnešním dění kolem. Je nás hodně, kteří jsme jiní než ty stamiliony a miliardy lidí tohoto světa, kteří dosud duchovně spí a mnohdy i těžce chrápou s otevřenýma očima ve světě vlastních iluzí o sobě a o tomto světě.

Takže k optimismu si klidně přidej i toto jako důvod k radosti. Ale zrovna pýchou se zase dmout nemusíš. Ber to prostě tak, že tvoje práce na vlastním vývoji v hmotných světech ti dnes přináší své ovoce a ty máš na dosah to, po čem mnoho inkarnací toužíš.

Toužíš totiž po tom, co je smyslem tohoto i mnoha dřívějších životů každé bytosti zrozující se zde jako člověk. Jde o to vymanit se konečně z povinnosti opakovaně nedobrovolně navštěvovat tuto sféru silně vibračně pokleslého duálního světa s vysokou aktivitou protikladných sil.

Máš-li všechny předpoklady pro to, abys tuto „školu duší“ definitivně opustila, je tvým problémem jen volba cesty, jak to udělat. Protože správnost volby je klíčovou zkouškou tvé zralosti z hlediska poznání příčin a překonání následků toho, proč jsi byla do těchto světů ponořena.

A jsme u jádra věci ! Svým zájmem o dění v makrokosmu a emocionálně zabarvenými reakcemi na podněty z okolí tak, jak je sama mnohdy rozděluješ na kladné a záporné, stále ještě otevíráš svůj mikrokosmos energiím makrokosmu a nezbavila jsi se dosud závislosti na něm.

A to je chyba. Svůj mikrokosmos musíš před vlivy makrokosmu dokonale chránit. Jsou to právě draci z makrokosmu kolem tebe, kteří se pokoušejí svým řevem vyděsit v každé chvíli tvoji princeznu a zajmout ji do sítí úzkostí a depresí. Jako Honza jim to prostě nesmíš dovolit !

Pozn.: k úplnému pochopení textu doporučuji nahlédnout do předchozího článku „Ragauian vypráví…“ zde na Matrixu

Ne, neříkej, že nemám v té věci s otevíráním se makrokosmu pravdu. Usvědčuje tě tvoje úvodní otázka dnešního rozhovoru. Místo emotivní otázky typu „co se bude dít v makrokosmu ?“ a nevyřčené obavy za ní se skrývající vol příště otázku „co ještě mohu udělat proto, aby mne jakékoli dění v makrokosmu nemohlo vyvést z míry“ ?

Pamatuj, že pokud byť chvílemi prožíváš strachy z něčeho, co k tobě přichází zvenčí, pak jsi ještě nezvládla uvést energie svého nitra / mikrokosmu / do rovnováhy a jsi směrem zvenčí dovnitř zranitelná. A když jsi zvenčí zranitelná, je to přirozeně špatně.

Pak makrokosmos přes veškeré tvé úsilí stále ještě / byť občas / rezonuje se strachy, ukrytými v tvém nitru. A tím tě stahuje opakovaně tu a tam na dosah svých nízkých vibrací a drží tě do jisté míry ve své moci.

Tento svět, ovládán energiemi řady nízkovibračních mimozemských entit i astrálních bytostí vytvořených nezpracovanými vášněmi a sobeckými myšlenkami samotného lidstva, udělá vše pro to, abys nedokázala odejít tam, kam odejít můžeš.

Mysli na to, prosím, že drakům v makrokosmu kolem tebe hlavy strachů, úzkostí a depresí opakovaně narůstají, pokud se princezna v tobě bojí. A princezna se bojí až do chvíle, kdy ji jako Honza dáš naplno svoji bezpodmínečnou lásku a dokonale ji chráníš před útoky zvenčí.  

Dobře, přiznávám, že mi mnohdy až příliš záleží na něčem, na čem by už mně záležet nemělo. Ty výpadky stále ještě mám, ale věřím ve vývoj, který mi vlastní prací na svém nitru to definitivní uklidnění přinese. Ale přece víš, že se ptám i v zastoupení těch, kteří čtou tvé texty. Takže opakuji svou otázku : co na nás chystá rok 2012 ?

Tato transformace je zvoněním do cílové rovinky. Běh na dlouhou trať, který byl lidským duším dán k přípravě na opětovný vzestup, je u konce a cílová páska je někde těsně před námi.

Ty i čtenáři mých textů velmi dobře znáte můj vztah k římsko-katolické církvi a církvím vůbec.

Nikdy však neopomínám zdůraznit skutečnost, že biblické texty jsou především opisy mnohem starších dochovaných záznamů z dob, kdy tehdejší civilizace procházející planetou Zemí znaly mnohonásobně více než dnešní lidstvo jako celek.

Proto vás všechny v této souvislosti asi nepřekvapí můj odkaz na biblický text připisovaný svatému Pavlovi, který ve svém listu 1. Tesalonickým, kap. 5 upozorňuje na skutečnost, že k oněm událostem konce věku dojde náhle a nečekaně. Zde je příslušný text / mnou lehce formálně upraven / :

o těch časech a dobách vám není třeba nic vyprávět, bratři - neboť sami víte, že Pánův den přijde jako den v noci - až totiž budou říkat : „je pokoj, nic nehrozí“, tehdy na ně nečekaně přijde zhouba jako bolest na těhotnou ženu a neuniknou -

K tomu podotýkám, že i Ježíš Kristus měl kdysi říci, že o onom dni neví ani on, jen Otec v nebi. Takže děje, o kterých jsem hovořil již dříve a níže v tomto textu, přirozeně nedokážu přesně časově zařadit ani já a nikdo jiný.

Dám proto tobě a tvým prostřednictvím i čtenářům dnes opět jen tak lehce nahlédnout za oponu budoucích událostí dne „D“, o kterém víme s jistotou jen to, že nemůžeme vědět, kdy přijde. Čekejme ho proto kdykoli, třeba už zítra. A připravme se na něj.

Připomínám, že pracuji s informacemi z mnoha zdrojů. Kromě zdrojů vlastních vnitřních / intuitivních / m.j. i s informacemi, které mi přicházejí přes celou řadu vibračně na svahu hory poznání vysoce postavených duší, tedy lidí v mém okolí.

Tito lidé se obvykle se rekrutují řad z mých klientů, kterým se po práci na vlastní vnitřní rovině prudce otevírají vhledy do paralelních dimenzí a jejich vnitřní obzor díky intenzivnímu pozvedání původně nízko posazených vibrací vnitřní ženy / ega / je stále více otevírán a stále méně zahalován závojem iluzí.

Informace, se kterou vás seznámím, je velmi zřetelná a pro toho, kdo ji dokáže číst, je velmi silně narýsována. Dostal jsem ji prostřednictvím jednoho z mých klientů. Je jím muž, kolem čtyřicítky, velmi vnímavý člověk, který právě s mojí pomocí prochází procesem rekonstrukce svého mikrokosmu a cítí ve svém životě řadu pozitivních změn.

Poslechněte si jeho vyprávění o zvláštní viti, kterou si prožil. Zde je :

Z neděle na pondělí se mi stalo něco velmi zvláštního. Bylo to v noci, ale vůbec nemám pocit, že by to byl sen. Jednak se mi sny nezdají a jednak to bylo tak silné a živé a pamatuji si z toho každičký okamžik. Seděl jsem v domě, kde jsem vyrůstal a najednou se začala všechno kolem začalo šíleně třást. Bylo to opravdu silné, ale já jsem se cítil naprosto klidný a v bezpečí. Vše kolem se začalo bortit, po nebi létaly jakési zvláštní objekty a narážely do země. Vždy nastal výbuch, ničivý výbuch a já byl v pozici toho, kdo má všechny ty šílící lidi kolem sebe tak trochu na povel. Měl jsem naprosto čistou mysl, uklidňoval jsem je a snažil jsem se je vést do bezpečí mimo ta nejvíce zdevastovaná místa.

Bylo takové zmatečné, ale ten pocit klidu a jistoty svého konání nezapomenu. V jednu chvíli jako by mi někdo řekl, ze nastal čas a už mám jít. Ukázal na světla na černé obloze, která stoupala vzhůru. Pochopil jsem, že to jsou lidé odcházející z této Země a já jsem se bez váhání rozběhl, odrazil a letěl vzhůru. Pak jsem najednou cítil, že něčím prolétám. Úplně jsem slyšel takové zašustění, jak jsem něčím tam nahoře proletěl, Bylo to zvláštní, nevím ani, jak to popsat. A pak jsem se asi probudil či probral z té vize a otevřel oči. Bylo mi naprosto úžasně jako snad ještě nikdy na tomto světě.

Žádný strach z toho všeho, ani strachy, úzkosti, deprese a pochybnosti, které přes veškerou práci na sobě jsou u mne zatím stále doma. Nic, jen usměv a nádhera v duši. Bylo to jako bych byl jeden okamžik někde a najednou zase zpět a přinesl si to prožití té nádhery odtamtud. Zvláštní bylo, že jsem si připadal i fyzicky jako bych se toho účastnil, jako by se mi to reálně stalo. Něco jako představa, ve které jsem byl ale až příliš ponořen, opravdu pak průchod něčím a opět návrat do této reality, ale tak zvláštně, opravdu. Zatím se to neopakovalo, ale doufám, že to zase jednou přijde.

Byl jsem požádán o výklad tohoto děje. Protože jeho vize zapadá velmi dobře do řady dalších navzájem se doplňujících informací, které ke mně proudí, mohl jsem odpovědět jemu a s jeho souhlasem nyní podávám toto vysvětlení i tobě a vám všem.

Ony otřesy Země a pád vesmírných objektů provázený ničivými výbuchy ohně, viděné na počátku oné vize, symbolizují ono ničení Země ohněm tak, jak je předvídáno v mnoha proroctvích na závěr tohoto věku.

Ze všeho nejvíce to připomíná možnost pádu obrovských meteorických rojů, které se náhle vynoří v důsledku nečekané kosmické události a tuto Zemi překvapí.

Pokud si vzpomeneš na kdysi uvedený film o zničení Sodomy a Gomory padajícími hořícími balvany, není zřejmě podobnost náhodná. Je ovšem nezbytné tuto vizi brát jako symbol, nikoli obraz skutečnosti.

Již dříve jsem se ve svých textech zmínil, že komunikace mezi k tomu disponovanými lidmi v inkarnaci a těmi „shora“ probíhá v symbolech dnes stejných jako před dvěma tisíci lety.

Nezapomínejme prosím na to, že přes všechny pokusy vyspělých zemí o zřízení výstrahy včasného varování a prozkoumávání vesmíru se v kosmickém okolí Země může kdykoli stát cokoli, co naplní slova bible i prorockou vize obecně i speciálně tu onoho mladého muže.

Oheň může přijít jako přílet dvanácté planety Nibiru, jiného vesmírného tělesa velkých rozměrů či smršť rozžhavených meteoritů, ale také jako důsledek mimořádného výronu sluneční hmoty směrem k Zemi.

O dalších možnostech můžeme jen spekulovat. Znovu zdůrazňuji, že přesný způsob, jak k tomu dojde a přesné časování tohoto děje považuji za nedůležité.

Je zbytečné ztrácet čas a mentální a emocionální energií hloubáním nad tím, zda ano, zda ne a proč ano a proč případně ne. Stejně tak spekulovat o tom, kdy se to stane. Tohle je mimo rozsah naší moci.

Ve vizi onoho muže jsme svědky toho, jak dochází k rozsáhlým destrukcím. Fyzický svět je ničen a životní podmínky se náhle a skokově mění, civilizace je destruována a po onom dni už nikdy nic nebude jako dříve.

Lidem se hroutí jejich pojetí reality, hroutí se svět, který znali a na kterém lpí celou kapacitou svých myšlenek a emocí.

Všimněte si, že onen muž situaci přijímá s klidem. Nepřekvapuje ho, je na ni emocionálně připraven. Přes hrozivé dění v makrokosmu kolem něj je v jeho vnitřním mikrokosmu naprostý klid.

Absolvoval lekce lásky k sobě a přes potíže s jejich zvládnutím se skutečná láska k sobě samému stala nakonec u něj samozřejmostí.

Jeho ženská část sebe sama / ego / je ve chvíli dějů popisovaných v dané vizi zcela přijímána mužskou částí sebe sama / duchem /, milována a proto pozvednuta ve vibracích velmi blízko vibracím ducha.

Princezna se tak vymanila z dosahu frekvencí, na nichž ji ještě děsil řev draka, drak je pro ni a jejího zachránce Honzu mrtev / katastrofický vývoj v makrokosmu kolem člověka – duši – nijak nezasahuje /.

Jen láskou k sobě samému sjednocený člověk spolehlivě odolává atakům strachu a depresí z vnějšího makrokosmu. Lidské „já“ / princezna v nás / se naprosto přestává bát m.j. smrti a zmaru. Tedy strachu, který je obvyklým průvodcem každého člověka od raného dětství až do konce jeho života.

Náš muž se snaží v oné vizi ostatním kolem sebe pomoci a vede je mimo nejvíc zdevastovaná místa. Aktivně se snaží přispět k jejich záchraně. Zde se projevuje v jím samotným prožité vizi jeho dnešní ještě stále přílišné zahledění se do osudů jiných lidí, které v těchto chvílích dosud v sobě zpracovává.

Ona snaha o záchranu jiných je pozůstatkem nepříznivě vyladěných energií jeho nitra, které v této a mnoha předchozích inkarnacích byly do něho vkládány církví a společností. Ty kladly a stále nesmyslně kladou falešný důraz na to, aby se přednostně orientoval především směrem ven ze sebe, na pomoc jiným.

To draci makrokosmu děsí své zajaté princezny a nutí je dávat lásku všem kolem. Činí nás svým řevem závislými na lásce jiných a pokouší se o to, abychom nadále odmítali prioritu pojetí skutečné lásky k sobě.