TAJEMSTVÍ SPIRÁLY JAKO CESTY DUŠÍ DO BOŽSKÉHO SRDCE

Heliocentrická koncepce s centrálním Sluncem a obíhajícími planetami, která byla prvotně předložena Nicolasem Koperníkem, byla ve své době velmi revolučním počinem a iniciovala významný krok k lepšímu pochopení našeho místa ve Vesmíru. Nicméně myšlenka, že planety obíhají okolo Slunce v cyklicky se opakujících eliptických kruzích, je velmi omezená a nepřesná. Za chvíli si povíme proč. Pro lidskou bytost je nesmírně důležité pochopit dynamiku sluneční soustavy v širším kontextu, tedy ve vztahu k naší galaxii a k našemu intimnímu vztahu k ní. Měli bychom být schopni rozšířit naši mysl ještě více, než se nám v současné době daří a přijmout tak více holistický pohled na posvátnou podstatu Vesmíru, jehož jsme součástí.

Takže pojďme na to.

Jeden ze základních principů fraktálové teorie Vesmíru jako hologramu naznačuje, že všechny kulovité systémy (atomy, planety, hvězdy atp.) jsou ovlivňovány singulárními aspekty tzv. „středové černé díry“. Všechny tyto kulovité objekty jsou vzájemně propojeny v jakési energetické pleny v podobě nelokálního vakuového média. Jinými slovy řečeno, Vesmír je popisován jako rekurzivní fraktální toroid se středovou černou dírou, který se projevuje (jako slupky cibule) v řádech od atomů až po komplexní podstatu Vesmíru.

Jeho struktura a formativní uspořádání je diktováno hyperdimenzionální čtyřbokou vakuovou geometrií, a to prostřednictvím 64stěnné sítě čili matrixu. Na toto téma připravuji v současné době podrobnější materiál ve spolupráci s poznatky dr. Harameina. Pro správné pochopení posvátných pohybů Vesmíru je potřeba mít jasně stanovené představy týkající se některých aspektů kosmických energetických metabolických procesů.

Tak například každá miniaturní černá díra/atom přeměnní nekonečně malé procento dostupné energie vakua do hmoty za účasti pulsujících cyklů expanze a kontrakce (imploze). Jádro atomu je spojeno především s protonovou vrstvou skrze společné vakuové prostředí. Díky tomu získáváme tzv. „holografickou gravitační hmotnost“ odpovídající hmotnosti Vesmíru na informační úrovni. Lépe řečeno univerzální informace o komplexnosti Vesmíru je uložena v každém atomu hmoty.

Toroidní dynamika pohybu organizuje hmotu/energii ve Vesmíru v harmonicky vestavěné rotační torusy, které definují tzv. „vakuovou geometrii“ – galaxie s miliardami hvězd, stovkami miliard planet s rotující hemisférou nebo atomy s rezonančním obalem elektronů. Pro lidské vědomí je velmi důležité umět si tuto platformu ve schématické podobě představit. Jde o unikátní multisystémovou platformu.

Systémy, které se nám jeví jako atomy, biologické subjekty, hvězdné systémy nebo obrovské galaxie jsou pouze aspekty vakua singularity v pohybu, i když v diferencované a lokalizované podobě. (Pokud chcete příklad v aktuálním provedení, podívejte se na satelitní snímek cyklonu Phailin, jehož průměr odpovídá rozměru Francie s rychlostí větru od 270 do 300 km/hod. - http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/315962-na-indii-se-riti-cyklon-velikosti-francie-urady-spustily-masovou-evakuaci.html).

Pokud se bližším způsobem podíváme na strukturu naší galaxie, zjistíme, že se řídí principy toroidní dynamiky, které generují časoprostorové „lokny“ směřující od galaktického jádra, které jsou ve vnímatelném spektru charakteristické jako spirální ramena v prostoru. Celý systém je řízen strukturou časoprostoru, který se neustále hroutí směrem k bodu nekonečné hustoty, přičemž nutí okolní médium rotovat. V podstatě stejným způsobem jen s malými rozdíly v tlaku a teplotě pohání obrovské hurikány na Zemi. I zde hraje roli relativní rozdíl tzv. „vakuové energie“ v rámci univerzálního časoprostorového momentu rotace.

Naše galaxie cestuje Vesmírem jako obrovská spirála rychlostí přibližně 600 km/sec, přičemž táhne sebou v gravitačním objetí více jak 300 miliard hvězd. Stejný princip platí pro naši sluneční soustavu, kde planety rotují kolem Slunce rychlostí kolem 70 000 km/hod. Slunce ve svém jádru pak disponuje singularitou černé díry. Náš sluneční systém je chycen „gravitační rukou“, která vychází z prostředí centrální černé díry uprostřed galaxie.

Výše uvedené poznatky nás chtě nechtě vedou k mystickému tajemství a samotné posvátnosti „spirály“. Není vůbec náhoda, že naši předkové byli právě tímto tvarem tak fascinováni a ve svých tvůrčích aktivitách zainteresováni. S výše prezentovanými principy univerzální dynamiky můžeme nyní přesněji popsat dynamické procesy odehrávající se na planetě Zemi a roli jejich obyvatel čili nás lidských bytostí. Ve filozofii fraktálu holografického Vesmíru je naše planeta koule a každý jeden člověk na jejím povrchu reprezentuje jedinečný aspekt rezonančního pole ve tvaru spirály.

Tak, jak se budeme pohybovat v rámci své lidské a individuální evoluce ke stále novým a neznámým horizontům poznání, budeme absorbovat nové informace o realitě, jíž jsme součástí. Každá buňka v našem těle je ve skutečnosti jakousi mikroskopickou singularitou, která absorbuje a vyzařuje informace ve vztahu k „médiu vakua“. Každé tělo má svůj vlastní a jedinečný „podpis“ týkající se spirálové struktury DNA. Tento „podpis“ je tvořen originálním rezonančním polem obklopujícím DNA toho či onoho jedince.

Jde o poměrně fascinující záležitost, když si uvědomíte, že váš individuální DNA vibrační „podpis“ před tím, než jste se narodili, nikdy žádná jiná lidská bytost na této planetě ani v celém Vesmíru nevlastnila a také po dobu existence tohoto Vesmíru vlastnit nebude. Na svých toulkách kosmickým prostředím (viz seriál „Průlom přichází z galaxie Andromedy“) mi bylo sděleno, že vysoce pokročilé formy mimozemských inteligencí jsou právě díky výše uvedenému specifickému vibračnímu podpisu naší DNA schopny naprosto neomylně, a to kdekoliv lokalizovat lidskou bytost na individuální úrovni a dle potřeby s ní například navázat spojení, nebo se souhlasem jejího Vyššího Já aktivovat třeba určité hojivé procesy atp.

Z výše uvedených informací vyplývá, že naše zkušenosti jsou prostřednictvím „spirály DNA“ kódovány přímo do holografického časoprostorového matrixu a díky tomu jsou k dispozici v celém Vesmíru všem jiným formám Života, pokud jsou tyto formy schopny se frekvenčně synchronizovat s vibračním polem datového pole takové zkušenosti. Tento proces pochopitelně platí i obráceně směrem k lidské bytosti. Výše uvedené procesy jsou jednou z mnoha kvalit kosmického vakuového hyperpole. Praktické využití těchto procesů přináší potenciálně každé lidské bytosti neuvěřitelné duchovní bohatství. Bylo mi sděleno, že v současné době lidstvo bohužel využívá tohoto potenciálu zhruba ze 2,5%, a to ještě na nevědomé úrovni.

Každá černá díra v měřítku rozlišení (atom, planeta, hvězda, galaxie) může být také vnímána jako fraktální uzel neboli rozbočovač, prostřednictvím kterého jsou spojeny všechny další uzly. Takže například naše Slunce je spojeno nejen s galaktickým jádrem, ale také se všemi ostatními slunci, planetami, formami biologického života, buňkami našeho těla, nebo dokonce s atomovými jádry molekul buněk našeho těla atp. Souběžně s tím si lze představit neuvěřitelný proud informací, který teče z prostředí nekonečného makrokosmu skrze tyto rozbočovače do prostředí mikrokosmu až na elementární úroveň jakékoliv existence a odtud tento proud obohacený o další informace směřuje v uzavřené smyčce zpět do prostředí makrokosmu.

Toto vše tvoří univerzální žijící hyperpole, které se v neustálých dynamických procesech přizpůsobuje, inovuje a samoorganizuje na všech úrovních v závislosti na aktuálně nových pozicích ve fraktálním prostředí Vesmíru, přičemž každý gravitační singulární bod může být vnímán jako palivo pro pohyb dat v prostředí dané reality. Jako takový je Vesmír vědomá entita, která prožívá skrze věčnou strukturu fraktální zpětné vazby informací. Kolektivní vědomí lidské civilizace na této planetě neboli celkový počet jednotlivých fraktálních uzlů zpracovávajících informace je soustředěn do prostředí rozbočovače na naší planetě, který je tvořen jejím „Duchovním Srdcem“ neboli evokovanou singularitou uvnitř planetárního jádra.

Toto umožňuje vytvářet shodnost zkušeností mezi obyvateli Země, což může být také definováno jako parametrický rámec konsensu reality v prostředí holografického Vesmíru. Stejným způsobem funguje každý jednotlivý orgán našeho těla reprezentující „bublinu“ mikrokosmické reality, která je spojena s individuálním uzlem/rozbočovačem v podobě našeho srdce (v rámci celostního pohledu na lidský organismus) a v podobě buněčného jádra (v rámci částicového pohledu na náš organismus). Takže v tomto fraktálním světě jsme všichni spolutvůrci reality jakožto simulace (iluze), za kterou se skrývá čistý potenciál Božství.

Nyní už je čtenářům určité zřejmé, proč naši předci po statisíce let uctívali „spirálu“ jako formu pravé a jediné správné cesty lidské Duše. Nyní již zřetelněji můžeme vidět ve zcela doslovném smyslu, jak naše Duše sleduje spirálovou cestu skrze prostor a čas stále hlouběji do Božího Srdce.