TAJNÝ ŘÁD "SKULL AND BONES" - ODHALENÍ SOUVISLOSTÍ (2)

Rituály Lebky

Když se na Yaleho univerzitě ztratí nějaká pamětihodnost, podezření padne na Lebku. Její hrobka nepřístupná policii slouží jako sklad trofejí. V sedmdesátých letech 20. století newhavenská policie zatkla studenta, který v noci vnikl do jídelny koleje Berkeley a odcizil portrét bývalého yaleského rektora Charlese Seymoura. Student při výslechu přiznal, že portrét ukradl, aby jej přijali mezi Lebky a kosti. Hrobka je podle něj plná věcí s označením „ukradeno tím a tím“. Když se o desetiletí později bývalý náčelník Apačů Anderson snažil dopátrat ostatků svého předka Geronima, dostal dopis od Lebky, kde se psalo, že Geronimova lebka je v držení společnosti spolu s dalšími předměty. Byla přiložená i kopie dokumentu Lebky, popisujícího jak děd George W. Bushe Prescott Bush s dalšími patriarchy vypáčili železné dveře a vykopali lebku legendárního Indiána:

„Je celkem čistá, jen vevnitř je ještě trochu masa a pár vlasů. Dávám si sprchu a jdu na kutě jako šťastný chlap.“

Když Anderson Lebku požádal o vrácení, zjistil, že dostal falzifikát. Odmítl ho převzít a tak se lebka asi desetiletého kluka dosud nachází v Hrobce. Místnosti č. 322, tvořící Vnitřní svatyni Hrobky, kde se odehrává zasvěcení, dominuje skříň obsahující kostru, kterou rytíři Lebky volají madam. Označení pochází z jejich přesvědčení, že jde o kostru Madame Pompadour, jedné z nejvlivnějších žen 18. století. Vyzvání ke vstupu do spolku se od padesátých let odehrává v soukromí, nejčastěji formou otázky „Lebka a kosti – přijímáš, nebo odmítáš?“ Někdy se to stane ve zvlášť dramatický okamžik, například v roce 1975 prý otázka zazněla v letadle směřujícím střemhlav k zemi nad Long islandskou úžinou. V tomtéž roce si dalšího adepta zavolal šéf policie v Hamden, kde ve služební místnosti dostal kostliveckou nabídku. Oblečení a pomůcky potřebné k samotné iniciaci v Hrobce jsou přitom vždy stejné, obřady se však mohou mírně měnit, „zejména když jsou v klubu lidé od divadla“, jak poznamenal člen z roku 1980.

V Hrobce dostane každý nový rytíř už první den jméno, kterým ho společnost bude oslovovat až do smrti. Tradiční jméno Magog je rezervováno pro ty, kdo mají největší sexuální zkušenosti (patří taky George Herbertu Bushovi), jméno Gog má opačný význam. Rytíři mohou svá jména odevzdat následovníkům. Jméno George W. Bushe je Světský. Setkání Kostlivců v Hrobce na High Street v New Haven začínají v 19:55. O osmé kostliveckého času (VIII SBT), který je pět minut před naším, „barbarským“ časem. Smyslem změny kalendáře a časového posunu je prý vymezení se vůči světu. Novicům tento systém vštěpuje, že uvnitř Hrobky, poseté množstvím smrtelných výjevů a tradičních pirátských symbolů s nevyslovitelným číslem 322, čas není pánem. V reakci na velké fyzikální objevy začátku dvacátého století se v interním materiálu Lebky ze 17.1.1933 uvádí: „Usilovní myslitelé barbarského 20. století mohou být v rozpacích nad problémem času a prostoru, ale Bohyně ví, že je pouze jeden nic jiného neexistuje.“

Pověstné kostlivecké pendlovky však pendlují nejen pět minut před, ale také více, než 20 let za světem. Zatímco harvardské tajné spolky přijaly mezi sebe ženy „již“ koncem šedesátých let minulého století, yaleské spolky odolnější změnám si daly načas. Hrobky se totiž až v roce 1991 změnily ze sexistických pánských klubů na místa umožňující výměnu názorů mezi pohlavími. Lebka v současnosti akceptuje i homosexuály. Součástí seancí je přitom tzv. Manželské štěstí, kde novic při masturbaci v rakvi vypráví ostatním čtrnácti novopečeným členům detaily svých sexuálních zážitků, což se archivuje.

Bush a syn (a vnuk)

Proti Lebce kromě Robbinsové aktivně vystupuje také novinář Ron Rosenbaum, který 14. dubna 2001 tajně nafilmoval jejich zasvěcující rituál. Videozáznam obsahuje scénu, kde chlap, připomínající George W. Bushe, oděný ve zvířecí kůži řeznickým nožem řezal hrdlo figuríně polité náhražkou krve. Robbinsová je však názoru, že Kostlivci možná o Rosenbaumovi věděli a připravili parodii. Černý humor, který je stejně jako zvláštní žargon neoddělitelnou součástí Lebky a kostí, dobře ilustruje i následující příhoda. Za svého působení v roli velvyslance v Číně se George H. W. Bush zmínil před jiným Kostlivcem, který jej tam navštívil, že chce kandidovat na prezidenta. „Jaké firmy?“ zeptal se Kostlivec. Bush se zasmál a odpověděl: „Spojených států.“ Volby v roce 2004 se nesly zcela ve znamení Kostlivců, kteří mohli slavit bez ohledu na výsledek. V souboji o post prezidenta se totiž utkali dva členové Lebky, Bush a Kerry. Položme si ale otázku, co dosud Lebka v úřadě prezidenta vykonala? Kromě jiného, George Herbert W. Bush zatáhl USA do války v Perském zálivu.

Výměnou za podporu zákroku slíbil Číně, že Spojené státy se už nikdy nezmíní o masakru na náměstí Nebeského klidu. Konec konců, jeho protest byl jen formální, místo vyjádření znepokojení nad přesunem armády podchyceném satelity totiž obětoval čínské studenty americkým obchodním zájmům a večer klidně sledoval Dallas (jak píše Gordon Thomas v knize Plameny draka). Jeho syn Bush mladší později započal takzvanou Válku proti terorizmu a útok na Irák, odůvodněný nepodloženým tvrzením, že země vlastní zbraně hromadného ničení. Značná část americké i světové veřejnosti se přitom domnívá, že útok na Dvojčata zosnovala vláda USA (podle The Washington Times odborná expertiza prokázala v troskách WTC přítomnost vojenské výbušniny, nanotermitu). I kdyby pád Dvojčat nebyl dílem tajných služeb USA, faktem zůstává, že děd George Bushe juniora Prescott Bush finančně podporoval hitlerovské Německo.

A to, jak v roce 2004 zdokumentoval britský Guardian, opíraje se o odtajněné dokumenty amerického národního archivu, ještě i po vstupu Spojených států do druhé světové války. Prescott Bush byl totiž ředitelem a akcionářem newyorské Union Banking Corporation (UBC), významného článku mezinárodní korporátní sítě německého uhelného a ocelářského magnáta Thyssena, který vyzbrojil německou armádu a podporoval Hitlera už v době, kdy národní socialisté byli jen okrajovým politickým hnutím. Ještě v roce 1928 například renovoval budovu na mnichovské Briennerstrasse, z níž Hitler udělal Hnědý dům, sídlo své strany. Synové zakladatele dynastie Thyssenů pomohli otci vybudovat ještě v dvacátých letech řetězec zámořských bank a společností, aby v případě ohrožení mohli jednoduše převést své peníze a aktiva. UBC například mezi léty 1931 a 1933 nakoupila zlato za více, než 8 milionů dolarů, z nějž byla do ciziny odeslána část v hodnotě tří milionů. Třicátého července 1942 pak New York Herald-Tribune otiskl senzaci s názvem Hitlerův anděl má tři miliony v americké bance. Úřad pro správu cizineckého majetku (Office of
Alien Property Custodian) spustil šetření.

Ukázalo se, že Bush a další spravují aktiva nizozemské Bank voor Handel a jeden z členů představenstva a spoluzakladatel UBC, Holanďan Kouwenhoven, byl také ředitelem Thyssenovy banky v Berlíně a holdingové společnosti, která řídila jeho ocelářsko-uhelné impérium. Akce byly v říjnu 1942 zabaveny státem na základě Zákona o obchodování s nepřítelem. Podobně to dopadlo v listopadu s dalším Bushovým podnikem, Slezsko-americkou společností. Po válce prý byly akcie v tichosti vráceny akcionářům. Thyssenův holdingový partner, ocelář Frederick Flick, vlastnil část zlopověstné chemičky IG Farben páchající válečné zločiny, a podle New York Times také dvě třetiny Konsolidované slezské ocelářské společnosti. Zbylá třetina ještě v třicátých letech patřila Američanům, pak se stopa ztrácí. Jedním z tehdejších partnerů byl také další Kostlivec, Knight Woolley. Americká vláda a Bushova rodina byli v roce 2001 obviněni dvěma bývalými vězni z Auschwitz z toho, že nebombardovali koncentrační tábor a železnici z Maďarska, po níž bylo do tábora dopraveno čtyři sta tisíc vězňů.

V lednu 1944 totiž prezident Roosevelt vydal příkaz vládě udělat vše na záchranu evropských židů. Příkaz byl nicméně ignorován, prý pod tlakem amerických finančníků, včetně mateřské firmy dříve uvedených společností. Bushova rodina podle obžaloby materiálně přímo profitovala z otrocké práce osvětimských vězňů. Případ byl zamítnut, protože vláda prý nemůže být brána na zodpovědnost kvůli principu státní suverenity. Oba bývalí vězni jsou už na onom světě, George Bush mladší nic mučení pomocí waterboardingu. Zatím se ovšem nenašel stát, který by jej byl na základě podepsané mezinárodní dohody ochoten zatknout. Budou někdy řádně vyšetřeny krádeže a jiné zločiny Lebky a kostí, a potrestáni viníci? Bude někdy zveřejněná kostlivecká Černá kniha? Aby tajností nebylo málo, prezident Barack Obama, který v úřadu vystřídal Bushe, studoval na univerzitě Columbia a později se věnoval právu na Harvardu, je sám velice pravděpodobně výhonkem Břečtanové ligy.

Není bez zajímavosti, že z Wikipedie úplně zmizel článek o tajných společnostech Kolumbijské univerzity, mezi nimiž měla největší renomé Sekera a rakev, teď údajně rozpuštěná, podle některých jen více utajená. Jak je možné, že na Baracka Obamu, vlastním jménem Barry Soetoro, si nevzpomíná žádný z jeho údajných spolužáků? Kostlivci podle Robbinsové vlastní měsíčník Time a týdeník Newsweek, které jsou jejich hlásnými troubami. Časopis Time vychází ve dvou verzích, dokonce s různými obálkami, jedna je určená obyvatelům Spojených států a druhá zbytku světa. Když bylo například aktuální obvinění o genetických defektech, objevujících se po Američany použitém bílém fosforu ve Fallúdži, nenašli jste v Time o kauze ani zmínku. Časopis se nechvalně zviditelnil i manipulací hlasování o osobnost roku 2010, kdy redakce svévolně nahradila čtenáři zvoleného Assange zakladatelem Facebooku Zuckerbergem.