Tolkien na konci epochy: Alchymistická tajemství "Pána prstenů" (1)

       Před jistou dobou se objevil na mých stránkách první díl seriálu, který se týkal zajímavé esoterické problematiky asi nejznámějšíhé díla J.R.Tolkiena - trilogie "Pán prstenů". Překlad tehdejší reportáže nebyl valný a zcela správně na teto nedostatek několik čtenářů upozornilo. Tenkrát jsem si řekl, že s překladem dalších dílů počkám až najdu skutečně někoho kdo by byl schopen tento materiál skutečně profesionálně přeložit. Jde o materiál poměrně velmi pozoruhodného ražení. Studii vypracoval velmi známý novodobý alchymista a esoterik Jay Weidner (jeho nejznámější dílo se týká analýzy záhadného kamenného kříže v Henday ve francouzsko - španělské pohraniční oblasti nedaleko Atlantského oceánu). Při této analýze, která je rozvržena celkem do sedmi dílů mu asistovala Sharron Rose. Takže jak jsem již naznačil, po neúspěšném překladu prvního dílu jsem materiál odložil. Utekl pomalu celý rok a ledy se hnuly výrazně dopředu. Díky mému velmi dobrému známému Janu Kovářovi jun. se čtenáři dočkali. Mohu vám tedy postupně předložit celou studii, tak jak byla jejími autory vypracována. Budu doufat, že především příznivce díla pana Tolkiena tento materiál zaujme. Pravda, bude ovšem vyžadovat velmi rozšířenou mysl a v mnoha ohledech i schopnost překročit stín svého vlastního ideologického omezení. Konečně posuďte sami.

Úvod

         Na první pohled to vypadá jen jako velmi dlouhý pohádkový příběh o dobru a zlu. Příběh plný skřítků, trpaslíků, čarodějů, netvorů a mnoha jiných bytostí se však stal pod názvem Pán prstenů významným literárním dílem již nedlouho po svém vydání v roce 1954. Tento příběh z pera J. R. R. Tolkiena je nyní některými považován za nejvýznamnější knihu 20. století. Co je na knize, která dokázala upoutat pozornost milionů lidí, tak zvláštního? Proč vytváří tak hřejivé pocity a rezonanci v srdcích svých čtenářů? V tomto seriálu možná naleznete odpověď na tyto i mnohé jiné otázky. Zjistíme, že Tolkien si byl velmi dobře vědom skryté esoterické historie lidstva a silného vlivu "Velikého Díla alchymie" v prostředí evropské kultury.

        Zatímco nám Tolkienův skvostný příběh poslouží jako nástroj, tato stať předestře Tolkienovu snahu o zasvěcení čtenářů svého díla do nové úrovně vědomí naší lidské minulosti a planetární historie, jejíž jsme součástí. Zjistíme, že Tolkien nějakým způsobem znal ta nejskrytější tajemství alchymie a vložil tato prastará mystéria do jádra svého příběhu. To je ten pravý důvod, proč má Pán prstenů takový úspěch. Naše kořenová paměť se na své podvědomé úrovni setkává při čtení Tolkienova díla s reáliemi o stejné vibrační hodnotě. Tolkien dokázal zahrát na skutečně zvučnou strunu způsobující v člověku jakousi mytickou rezonanci, a to tím výraznější, čím hlouběji se pozorný čtenář noří do hlubin tohoto neobvyklého příběhu.

        Ve fantastické zemi, jež se nazývá Středozem, žije mladý hobit Frodo. Ten je postupně zaplétán do neuvěřitelného příběhu v duchovní i ryze politické válce, která nakonec změní tvář celého světa. V Tolkienově prvotině, Hobitovi, je připravena půda pro to, aby Frodo obdržel od svého strýce Bilba tajemný prsten. Díky úsilí čaroděje Gandalfa Frodo časem pochopí dědictví minulosti i osud tohoto artefaktu - to, že byl v pradávné historii vytvořen zlým Sauronem ve skrytých ohních Hory osudu a také to, že tento prsten poskytne svému nositeli nejen dar neviditelnosti, možná i nesmrtelnosti, ale také klíč k nadvládě nad Středozemí.

        S minimálními šancemi na úspěch opustí skromný a upřímný Frodo rodný Kraj a vydá se na cestu za zničením prokletého Prstenu. Přestože mu má tento úkol přinést málo pozitiv a mnoho negativ, je hobit nakonec úspěšný. Na své pouti není sám. V neznámé divočině, stíhán tisícovkami skřetů, se spoléhá na pomoc svého přítele, zahradníka Sama. Je také doprovázen vychytralým a chtivým stvořením, které se jmenuje Glum. Frodo se obětavě dere dál, dokud není na konci příběhu v ohnivém pekle Hory osudu Prsten moci skutečně zničen.

        Toto zničení Prstenu moci jakoby mimoděk zapříčiní konec tzv. Třetího Věku Středozemě. V závěru tak všichni dobří i zlí hrdinové včetně všech fantastických obyvatel ze Středozemě mizí, aby ji ve Čtvrtém Věku přenechali lidem a jejich vládě. Aragorn, šlechtic lidské rasy, je korunován králem Středozemě a lidé se stávají konečnými vítězi v přetěžké válce proti Sauronovi a jeho agentovi Saurumanovi. Tak končí Třetí Věk Středozemě.

        Když byl v roce 1954 Pán prstenů vydán, nikdo včetně J.R.R. Tolkiena netušil, že jeho příběh se dostane k mnoha milionům dychtivých čtenářů a posléze i diváků po celém světě. Jak je možné, že takový v podstatě jednoduchý příběh o dobru a zlu mohl vyvolat takové reakce? Jak je možné, že jednoduchá pohádka o nesobeckém mladém Hobitovi, který zachrání svět od zlých sil, se stane jedním z největších literárních skvostů 20.století? Proč kniha a později i film rezonují v srdcích, myslích a možná i duších velké většiny z nás? A kdo je vůbec J. R. R. Tolkien? Napsal tento příběh vysloveně s úmyslem vyvolat silné reakce milionů lidí po celém světě? My jsme přesvědčeni o tom, že Tolkien byl hluboce zasvěcen do podstaty mystéria času, vývojových rezonančních cyklů, do mystiky mnoha duchovních tradic a konečně i do samotné pravdivé povahy lidské historie.

        Věděl, že lidstvo nevyhnutelně směřuje k bodu, který je mystiky mnoha světových duchovních vln označován jako konec Čtvrtého Věku Lidství. Připodobňuje to koncem Třetího Věku Středozemě v Pánovi prstenů. Nejen, že v této stati pochopíme fundamentální příběh, který je před námi předestřen, ale i mytopoetické sdělení tímto příběhem nesené a vztahující se k našemu životu, s také to, proč Tolkien opakovaně trval na tom, že Pán prstenů není alegorií.

Část první - Kruhy času

       Čtyři věky, precese rovnodenností a "jakost" času

       V protikladu k materiálně založené tradicí klasické výuky, která je nabízena soudobým školstvím a institucemi vyššího vzdělání, představují Alchymistická učení (jež pocházejí z prastarých tradic Egypta, ale i hebrejských, islámských a křesťanských znalostí), stejně jako Tantrické nauky v Indii a Tibetu hluboce duchovní pohled na lidskou historii a evoluci. Jak dokumentuje kniha od Sharron Rose The Path of the Priestess; A Guidebook for Awakening the Divine Feminine, tento pohled je v příkrém rozporu s perspektivou moderního darwinismu. Znalci a mistři těchto prastarých duchovních tradic věděli, že vnímat minulost a budoucnost z čistě lineárního hlediska není správné - čas a lidská zkušenost jsou ve skutečnosti cyklické. Jinými slovy, stejně jako veškerá příroda, které jsme součástí, neustále zažívá příliv a odliv určitých cyklů (měsíčních fází, zrození, růstu, zrání a smrti), tak i lidstvo jako celek prochází vzestupem a úpadkem cyklu existence, známého jako "Maha Yuga". Tento Maha Yuga neboli též Velký Cyklus je složen ze čtyř menších epoch známých jako Satya Yuga - Zlatý Věk, Treta Yuga - Stříbrný Věk, Dvapara Yuga - Bronzový Věk a Kali Yuga - Železný Věk.

        Učení říká, že jakmile tento cyklus započne, svět a všichni jeho obyvatelé se zcela srovnají s duchovními principy, přirozeným řádem a třpytným královstvím božím. Nastává čas jednoty, slávy, milosti a světla. Nicméně v průběhu tohoto cyklu, metaforicky řečeno, plynou věky, od zlatého přes stříbrný a bronzový až k železnému, a s nimi se i většina lidí vzdaluje dál a dál od těchto čistých, neposkvrněných a esenciálních duchovních znalostí a zkušeností. S postupem času se člověk vzdaluje od Prvotního Zdroje a klesá do epochy totálních materializací a konkretizací. S každým následujícím věkem dojde ke snížení hodnoty víry, integrity a oddanosti duchovním hodnotám o jednu čtvrtinu. Závoj mezi oblastmi ducha a hmoty nabývá na neprůhlednosti a náš odpor vůči silám temnoty slábne. Posledním věkem je čisté světlo Ducha téměř pohlceno. Pouze čtvrtina originální božské energie pravdy a ctnosti zůstává, ale i ta se v průběhu onoho čtvrtého cyklu ztrácí. Dnes se lidstvo nachází právě v tomto finálním čtvrtém věku, takzvaném Věku Železném. Staré texty nám dokládají, že jde o období, kterým lidstvo procházelo přinejmenším posledních 6000 let. Jde o časový úsek, který dnes známe jako historii.

- pokračování -

(c)2005 Jay Weidner