Tolkien na konci epochy: Alchymistická tajemství "Pána prstenů" (2)

        V nedávno vydané knize Mysteries of the Great Cross at Hendaye; Alchemy and the End of Time od autorů Jaye Weidnera a Vincenta Bridgese je rozluštěno tajemství záhadného kříže v jihofrancouzském městě Hendaye. Byl zhotoven neznámým alchymistou před třemi sty padesáti lety a v zakódované podobě obsahuje detailní informace o Alchymistickém odhalení Čtyř Věků.  Detailnější poznatky se nacházejí v knize, ovšem obecně lze konstatovat, že Hendayský kříž odhaluje jako centrum galaktického seřízení obří kosmologické hodiny vyznačující jakost času, precesi rovnodenností a čtyři Velké Věky. Pozorné čtení Tolkienových knih odhalí, že jejich autor byl těmito Věky doslova posedlý, zejména přechodem Třetího Věku ve Čtvrtý - patřícího Lidem, Strojům a Moci. V den zimního slunovratu 2012 vyjde střed galaxie v zákrytu s vycházejícím ranním sluncem. Podle badatele Johna Majora Jenkinse vyznačuje tento moment konec mayského kalendáře. Tento globální časový rámec, jak se zdá, zobrazuje i Hendayský kříž. Předpokládá se, že oba tyto starověké časové systémy budou nesmírně důležité při spirálovitém východu galaktického jádra v roce 2012.

        Tajemný francouzský alchymista Fulcanelli předkládá ve svém klasickém díle Le Mystère Des Cathédrales (v češtině vyšlo jako Tajemství katedrál, pozn. J.K.) neoddiskutovatelný fakt, že Hendayský kříž vyznačuje konec Železného Věku, posledního ze čtyř Velkých Věků. Starověká učení prezentují Železný Věk jako údobí, kdy se svět promění v ocel, černá magie se stane náboženstvím a lidé propadnou chtíči a žádostivosti. Jejich cílem se stane ovládnutí jak lidských bytostí, tak i samotné planety Země. Půda, vzduch a voda budou kontaminovány. Lidskou rasu zachvátí válečné konflikty, epidemie a hladomor. Samotný čas se zrychlí natolik, že zanedlouho dospěje k svému konci, svět a Věk skončí a započne nový cyklus. To jsou události, ke kterým dochází na konci Druhého i Třetího Věku v Pánovi prstenů, neboť každý z nich je v zásadě pouze mikrokosmem v rámci celého cyklu. Tolkien používá tento koncept převratných změn na konci každého Věku i jako pozadí pro příběh Froda a Prstenu.       

        Podle Fulcanelliho, Hendayského kříže a mnoha starých textů jsou tyto Čtyři Věky popsány dvanácti znameními zvěrokruhu. Podobně jako je tomu na obyčejných hodinách - Zlatý Věk začíná v momentě, kdy ručička míjí dvanáctku, Věk následující, Stříbrný, nastává, když ručička ukazuje trojku. Poté přichází Věk Třetí, Bronzový, a to když ručička míjí šestku. Věk Železný a poslední začíná s přechodem ručičky přes devítku. Každý z těchto čtyř kvadrantů je vyznačen jedním z hlavních znamení zvěrokruhu: Štírem, Býkem, Lvem a Vodnářem.

        Tato skutečnost vám možná nebude všem známá, ale dvanáct znamení zvěrokruhu ve skutečnosti vyznačuje proces, nazývaný precese rovnodennosti. Sklon zemské osy je 23 stupňů. Země se díky tomu okolo ní kolébá jako dětská káča. Tento kolébavý pohyb je tak pomalý, že posunutí osy o jeden stupeň po obvodu kružnice, kterou opisuje, trvá celých 72 let. Jinými slovy, pokud by nějaká konkrétní hvězda, například Sirius, vycházela na oblohu nad určitým bodem, řekněme horským vrcholkem, a to v den vašeho narození, trvalo by to 72 let, než by se na obloze posunula o jeden stupeň tak, aby s touto odchylkou vyšla ve stejný den v roce, jako byl den vašeho narození.  

       Skutečnost, že hvězdy nebyly na nebi stále na stejném místě, ale pomalu se pohybovaly, je klíčová nejen pro pochopení alchymistické teze, ale byla také zřejmě tím nejdůležitějším tajemstvím Škol mystérií v Egyptě, Řecku a Indii. Běžné exoterické učení hovořilo o tom, že konstelace hvězdného nebe se neposouvá, zůstává neměnná. Ale znalci a esoteričtí mistři věděli, že i nebesa jsou v pohybu. Tento pohyb byl ale tak pomalý a nepatrný, že jediný způsob, jak popsat a zmapovat precesi rovnodenností, byl možný díky nesmírně obsáhlé a hodnotné práci mnoha generací zapisovatelů. Během staletí se tak velmi pomalu formovala přesná mapa precese rovnodenností. Tito moudří mniši, badatelé či zasvěcenci seznali, že půjde o velmi dlouhé časové období, přibližně 26 000 let, nežli se cyklus precese celý zopakuje. Proto rozčlenili téměř 26 000 let dlouhý cyklus do dvanácti segmentů, čímž určili délku jednoho zvířetníkového "měsíce" na 2160 let v každém z jednotlivých znamení. Když tedy začneme počítat precesní cyklus od Vodnáře, bude trvat 12krát 2160 let, než se Vodnář dostane zpět do své původní pozice na obloze.         

        Členové těchto starých Škol mystérií si také začali všímat změn, které se týkaly kvality - určité jakosti - času jako takového. Podle období, příslušného znamení - zvířetníkového měsíce, ve kterém se člověk právě nacházel, se také měnily věci na povrchu Země. Lidé, zvířata i rostliny se chovali jinak. Jelikož byli tito jedinci zasvěcenci, většinou členové nějakého mnišského řádu či posvátného společenství, jejichž vědomosti se předávaly v přímé následnické linii učitel-student, byly jim známy rituály, studia a cvičení, jež jim zpřístupňovaly neuvěřitelné množství znalostí. Tyto znalosti jim umožňovaly komunikovat s přírodními silami a jinými jemnějšími bytostmi z jejich reality. To, čemu dnes říkáme mimosmyslové schopnosti či paranormální jevy, jako jasnovidectví, telekineze, telepatie a schopnost cestovat ve snech a vizích na různá místa planety, ke hvězdám, do jiných dimenzí a dokonce i do jiných časových rovin, pro ně byly praktiky tak běžné, jako je pro nás dnes surfování po internetu.   

        Tito zasvěcenci zaznamenali prostřednictvím metod pozorování, meditace, kontemplace a diskuze celou řadu vzorců lidského chování, vegetačních cyklů rostlin, chování zvířat a mnoho dalších fyzických, emocionálních a mentálních jevů, znaků a náznaků, které jim pomohly rozpoznat jedinečnost povahy, kvalit a charakteristik každého z dvanácti znamení zvěrokruhu. Zjistili, že každá pozice na gigantických zodiakálních hodinách vykazuje určité specifické znaky a manifestace, stejně jako se liší slunce v zenitu od slunce právě vycházejícího. Zdokumentovali, že ke konci každého úseku o čtyř znameních se tyto změny chování, růstu atd. stávaly mnohem zřetelnějšími. Ve skutečnosti to dokonce vypadalo, že každý z těchto cyklů s sebou přináší různé typy bytostí, různé druhy chování. Pozorovali a zachycovali také měnící se vztah lidstva k fyzickým a duchovním dimenzím reality - zároveň museli se znepokojením konstatovat, že v průběhu Věků se zvyšovala hustota světové populace a celkově stoupal počet bytostí obývajících svět. Z toho vyplývalo to, že lidstvo se čím dál více koncentrovalo na materiální svět a ztrácelo kontakt a propojení s jemnějšími sférami ducha. Znalosti vzešlé ze všech těchto pozorování a záznamů časem vešly ve známost jako Tajná Alchymistická Věda.   

       K popsání unikátních kvalit a atributů každého z těchto Věků používali tito alchymističtí zasvěcenci symbolický jazyk kovů - zlata, stříbra, bronzu a železa. Co není bez zajímavosti, je fakt, že u těchto čtyř kovů se v řadě postupně od zlata po železo zvyšuje molekulární hustota (měrná hmotnost). Podle tohoto paradigmatu by se mohlo zdát, že s postupným během čtyř Věků narůstá gravitace a shluky molekul jsou čím dál hustší, tužší a celistvější. Pokud tedy správně vykládáme rytiny na kříži v Henday, souhlasíme s Fulcanelliho texty, prací Johna Majora Jenkinse, a to vše podpoříme našimi vlastními výzkumy na poli alchymie a tantry, nacházíme se na samotném konci Čtvrtého Věku, Věku Železa. Co to vše ale ve skutečnosti znamená? Nastane skutečný "konec světa," jak to popisují všechny texty od Knihy zjevení, přes alchymistický Corpus Hermeticum, indické tantrické texty, až po šamanská učení z různých koutů světa? Nebo to znamená příchod nové epochy - epochy změn a obnovy? Jestliže je nejvyšším cílem alchymie přeměna olova ve zlato, pak jediná věc, kterou může zvěstovat konec Železného Věku, je úsvit Věku Zlatého. To je období, ve kterém se stane zřetelným naplnění skutečných cílů lidstva na zemi a naplno se projeví prvotní květnatá vize samotného Stvořitele. Neboť jak by vám řekl jakýkoliv alchymista: z hlubin temnoty přichází to nejjasnější světlo.

        Po přečtení Pána prstenů, Silmarillionu a dalších Tolkienových děl je jasné, že mu tyto otázky byly významným podnětem k přemítání a hloubání. Mezi Tolkienovou prací a alchymistickými znalostmi je tolik paralel, že ho člověk zkrátka musí podezřívat z toho, že si byl velmi dobře vědom prastaré koncepce Věků i jejího unikátního náhledu na stvoření, historii a prehistorii lidstva. Tuto koncepci pak zručně zakomponoval do samotné nosné konstrukce svých příběhů.

        Epický Silmarillion představuje Tolkienovu kosmologii od počátku (Stvoření) jeho světa - až po Třetí Věk Středozemě. Pán prstenů je ve skutečnosti doložením přechodu Třetího Věku ve Čtvrtý. Podle alchymistického učení začíná období, které nazýváme "historií", souběžně s počátkem Čtvrtého Věku, tedy před 6500 lety. Mýty a legendy zahrnující události ještě starší jsou označeny termínem "prehistorie". Tolkien sám říká, že jeho "historie"se udála v době Starého Světa, přičemž tím míní náš svět, tuto planetu. Není bez zajímavosti, že to je téměř stejné období, do kterého Tolkien zasazuje události z Pána prstenů.

- pokračování -