"2012 - Planetární předehra" (1)

         Jsme v období, kdy těsně před námi se nachází proces jistého druhu globálního odhalení jenže je spojen ze zcela konkrétními fyzikálními a geofyzikálními činiteli. Je třeba stále a stále upozorňovat na skutečnost, že se nacházíme uvnitř konkrétního a jedinečného cyklu, který právě v těchto chvílích vrcholí.  Celý proces však započal v poměrně dávné minulosti, a to zhruba před 200 000 lety. Žijeme fyzické životy uvnitř vrcholu jeho kulminační fáze. Nemusím upozorňovat na fakt existence dalekosáhlých důsledků platných pro každého žijícího jednotlivce, ale stejně tak i pro onu globální platformu lidstva jako celku. Konec konců nejde tu jen o člověka, ale ve hře jsou celkové přírodní a nebo planetární konstelace včetně doprovodných změn zasahující naše slunce.

       Všechny starověké kalendáře poukazující na tuto časovou periodu zdůrazňují její významnost nejen v podmínkách lidské historie, ale i celkové časové koncepce naší planety. Dnes je již notoricky známo, že jedním z hlavních představitelů tohoto typu kalendáře je známá koncepce mayského paradigmatu, která je synchronizována s cyklem o algoritmu 5.125 let. Už toto zásadní zjištění je v přímém rozporu s tvrzením, které jsem četl někde na českých internetových stránkách - tuším na "Jitřní Zemi", že současný "gregoriánský kalendář" navazuje na koncepci mayských kalendářů. Ten kdo napsal tuto s prominutím  nehoráznost, vůbec nepochopil vnitřní povahu, účel a podstatu mayského kalendářního systému v návaznosti na měsíční a sluneční cyklus a jeho vlivu na lidský organismus.

        Mystérium působení cyklické rezonance jistých energetických vlivů v návaznosti na tvorbu nástroje, který má mimo jiné za úkol popisovat tuto cykličnost (viz. kalendáře) je velmi hezky patrné u tzv. egyptského kalendářního schématu, který začal téměř před 39000 lety. Egyptský kalendář je nastaven na archetypální pole hvězdy Sirius + jeho postavení na nebeské klenbě.

        Budeme-li pozorní, pak zjistíme, že různé oblasti lidského poznání a vědy budou jeden a ten samý jev definovat jinak používaje k tomu svou vlastní interní specifickou řeč. Tak budou esoterici jeden a ten samý jev definovat pojmem "Nový Věk", ale fyzici budou hovořit v terminologii dimenzí a geologové se zase soustředí mechanismy převrácení zemských magnetických pólů a dokonce různé náboženské systémy se budou na toto období odkazovat v souvislosti s tzv. "druhým příchodem Krista" a nebo s návratem Kristovského Vědomí na planetu Zemi. Všimněte si, že všichni hovoří o jednom a tom samém procesu, ale přesto používají zcela jiné výrazové prostředky. Dobrý badatel musí umět v oné povrchní diverzifikaci pojmové umět nacházet sjednocující filozofický aspekt. Jinak se budeme točit v nepřehledném bludném kruhu.

Indiáni Hopi a jejich znalosti týkající se předmětného časového cyklu

        Již mnohokrát jsem ve svých materiálech v souvislostmi současného charakteru a roku 2012 zmiňoval velmi důležitou roli vědomostního odkazu tzv. "přírodních národů" po celém světě na mnoha kontinentech. V této chvíli bych se chtěl soustředit především vědomostní odkaz amerického indiánského národa Hopi. Je známo, že donedávna bylo úžasně vědění tohoto indiánského národa omezeno na proces tzv. "generativního předávání znalostí" z pokolení na pokolení pouze uvnitř kmene. Teprve v roce 1979 nastal v této věci průlom.

        V roce 1979 rozhodla aktivní "Rada Starších" podělit se svými unikátními znalostmi a vědomostmi s celou širokou veřejností. Proto byla v Arizoně uspořádána oficiální veřejnou konference, která vzbudila celosvětový ohlas a pozornost. Od této chvíle začalo vědění indiánů kmene Hopi proudit do celého světa. Ve své filozofické koncepci hovoří o tzv. "světech", přičemž každý svět byl ukončen významným působením zcela konkrétního projevu živlu, např. voda nebo oheň, či vítr. Je evidentní, že jednotlivé světy Hopiů jsou vlastně označením zela konkrétních časových cyklů čili období o své konkrétní délce trvání. Jak vidno tak, jednotlivé cykly jsou vždy ukončené jistým druhem radikality přírodních procesů. Na tento problém lze nahlížet pod různým úhlem. Již jsem mnohokrát zdůraznil, že nejsem zastáncem nějakých katastrofických teorií v souvislosti s blízkými událostmi neb věřím jistým planetárním paradigmatům v jejichž morfickém poli jsou tyto katastrofické koncepce nepřípustné, ale chápu, že každý může mít rozdílné pohledy a ono to tak ve skutečnosti je.

        Každopádně filozofie Hopi jde ještě dále. Naznačuje, že každý takovýto Věk či Svět nebo Cyklus je charakteristický jistým druhem instalace a rozvoje paradigmatu, který je uvnitř daného časové období styčným a dominantním evolučním rysem člověka resp. lidské civilizace s vyvrcholením jeho vlivu na konci daného Cyklu, Věku či Světa. Budeme-li tuto tezi detailním způsobem zkoumat, zjistíme, že je to přesně to co právě nyní na konci jednoho takového Cyklu zažíváme. Jde o nesmírně poučné období vyžadující od každého lidského jedince vrcholnou fyzickou i duchovní pozornost.

Více o fyzických parametrech Procesu

        Nyní bych chtěl na moment věnovat více pozornosti právě těm fyzickým parametrům událostí (nebo série událostí) ke kterým se nezadržitelně přibližujeme. Je zajímavé, že vědci o nich vědí, ale ukazuje se, že nechápou jejich význam. Mám na mysli vědce tzv. "starého paradigmatu" (u nás je klasickým příkladem této kategorie např. Grygar, Koukolík, Heřt a další). Nelze ovšem pochopitelně všechny házet do jednoho pytle. Naopak typickým příkladem vědců nového paradigmatu je např. dr. Uvarov, prof. Allan Wolf, dr.Hagellin a mnoho dalších.

       Fyzické parametry globální změny a to jak na horizontální, tak i na vertikální úrovni kterou podstupujeme působí na každou organickou strukturu a to již od samotné buňkové úrovně. Nejlépe je to asi vidět skrze platformu kvantové fyziky. Jedním z velmi podstatných signifikátorů "změny" (transformačního procesu) e záležitost magnetického pole planety Země. Zcela exaktně víme, že síla magnetického pole Země se dlouhodobě snižuje. Víme také, že tento trend započal zhruba před 2000 lety.

        Planeta Země prochází přísnými cykly vrcholů a propadu planetárního magnetického pole. Z tohoto úhlu pohledu je nesmírně zajímavá synchronicita mezi posledním hlavním vrcholem a událostmi jež byly spojené s osobou známou jako "Joshua Ben Joseph" čili Ježíš Kristus. Od této doby magnetické pole počalo klesat (i když zaznamenáváme i v tomto čase dílčí nárůsty jeho intenzity, ale v globálu jde o klesající tendenci). V posledních 70-ti letech nebyly zaznamenány ani tyto dílčí nárůsty, což se mi osobně jeví jako poměrně důležitá informace. Nacházíme se tedy v období, kdy zažíváme nejnižší sílu magnetického pole v průběhu posledních 2000 let.

        Druhým výrazným fyzikálním parametrem signifikující proces změny je definován (velmi zjednodušeně řečeno) vibrační charakteristikou planety. Jde o velmi specifickou pulsaci, která významným způsobem ovlivňuje např. biologické procesy živých tvorů a speciálně pak u člověka jsou je známá spojitost se specifickými frekvencemi mozkové činnosti. Pozorní čtenáři zajisté pochopili, že mám na mysli tzv. "Schumanovu Resonanci".

      Tradiční počet pulsů za jednu vteřinu se obecně udržuje na frekvenci kolem 8Hz. Bylo zjištěno, že planeta Země ve své historii pulsovala přesně na hodnotě 8cps. Různé náhlé a přechodné traumatické planetární vlivy stáhly na určitou dobu tuto pulsaci na hodnotu 7.83cps. V posledních 15-ti letech však registrujeme zvláštní jev. Od roku 1992 začala frekvence nezadržitelně stoupat. Tak například již v květnu roku 1992 dosahovala indexu 8.6cps.

       Proč je tato skutečnost tak významná. Abychom mohli odpovědět na tuto otázku je třeba se zmínit o některých aspektech povahy člověka.  Lidské těla a i mozek mají elektromagnetickou povahu. V podstatě se skládáme z informací, které mají elektrickou povahu. Sama tzv. "životní síla" má také elektrickou podstatu. V trošku nadneseném pohledu by se dalo konstatovat, že bychom mohli fungovat (a také fungujeme) na čisté elektrické úrovni bez hmotného těla. Svým způsobem bychom se na této "čisté" rovině Bytí obešli i bez magnetického pole.

        V podobě která je nám nyní vlastní však v auře planety Země máme významnou zkušenost vnímat přítomnost magnetického pole všude kolem nás. Dokonce bychom mohli naznačit, že magnetické pole Země každému z nás poskytuje jakousi "vyrovnávací paměť", která úzce souvisí s procesem myšlenkové produkce. Tak jak klesá intenzita magnetického pole snižuje se interval mezi vznikem myšlenky a jejím vyzářením do okolního prostředí prostřednictvím spojitých elektromagnetických polí lidské bytosti a planety Země. Podle mého názoru by se tohoto jevu mohly snažit využít (resp. zneužít) pro různorodé nekalé úmysly tvůrci tzv. "elektronické myšlenkové kontroly" v rámci hypotetické snahy o nastolení "NWO".

        Zvyšování frekvence uvnitř "Schumanovi Rezonance" je svých způsobem také určitým východiskem pro nové možnosti v oblasti tělesných harmonických procesů a nových alternativních způsobů regenerace těla. Dalším významným faktorem je potencionální vznik "rezonančního echa" na úrovni důležitého buňkového systému a to díky tomu, že se buňky snaží harmonickým způsobem sladit s tímto planetárním kmitočtem.

- pokračování -