Spojené Státy se prý chtějí do dvou měsíců provést preventivní letecký útok na Irán. Jaké budou jeho důsledky?

         Administrace George W. Bushe plánuje uskutečnit vzdušný letecký útok na Irán v průběhu příštích dvou měsíců sděluje dobře informovaný zdroj Asia Times Online. Pakliže je to skutečně pravda, mění to dosavadní informace, které uváděly donedávna média ve Spojených Státech. Dva klíčoví senátoři naznačili, že tento útok je v plánu i když veřejné mínění se k této vojenské aktivitě staví velmi negativně. Zdroj v podobě odstupujícího amerického profesionálního diplomata a bývalého asistenta ministra zahraničí který je stále aktivní v komunitě "CFR" se nechal slyšet, že Spojené Státy plánují letecký útok proti íránským "Revolučním Gardám" (IRGC). Tento útok by měl být zaměřen na centrum elitní "IRGC" která je známá jako "Quds Force". Tato jednotka má odhadovanou sílu asi 90 000 vojáků. Cíle které jsou v hledáčku amerických ozbrojených sil by se mohly nacházet v jižní a jihozápadní části Iránu nedaleko hranic s Iránem. Američtí vysocí státní úředníci opakovaně prohlásili, že Irán významně pomáhá Iráckým povstalcům. V lednu roku 2007 zaútočily americké síly na íránský generální konzulát v Erbil. Při této akci došlo k zatčení pěti členů personálu včetně dvou diplomatů, kteří byli zadržováni až do listopadu 2007. V září 2007 Senát schválil v poměru hlasů 76 - 22 rezoluci, která umožnila americkému prezidentovi deklarovat "IRGC" jako teroristickou organizaci. V říjnu 2007 pak Bílý Dům deklaroval sankce proti "Quds Force". Zároveň Bushova administrativa  obvinila Irán, že sleduje program vývoje jaderných zbraní a to i přesto, že většina analytiků amerických zpravodajských služeb oznámila, že Irán tento program opustil.

        Senátoři a Bushova administrace přitom popřeli, že deklarace týkající se převedení "Quds Force" do skupiny teroristických organizací bylo předehrou k útoku na Irán. Nicméně jak se zdá útok na Irán stále více a více zaměstnává mysl některých amerických vládních osobností.  Arizonský senátor a kandidát na prezidenta za republikánskou stranu John McCain "Beach Boys tune Barbara Ann" na "Bombardovat Irán". Kandidátka za demokratickou stranu Hillary Clintonová zase naznačila "úplné vymazání" Iránu v případě, že by napadl Izrael.

       USA a Irán mají za sebou poměrně dlouhou a komplikovanou historii vzájemných vztahů. Spojené Státy a britské zpravodajské služby stály za pokusy sesadit premiéra Mohammeda Mossadeq, který znárodnil britskou anglo-iránskou ropnou společnost a dostal k moci Šáha Mohammada Reza Pahlaví v roce 1953. Carterův tlak na Šáha za zlepšení neutěšeného stavu lidských práv v zemi a uvolnění politické kontroly pomohl islámské revoluci v roce 1979 Šáha sesadit.

        Ovšem nová vláda pod Ajatollahem Ruhollahem Chomejni odsoudila Spojené Státy jako "Velkého Satana" a to za bývalou podporu sesazeného Šáha a také díky neochotného přiznání, že USA se aktivně podíleli u padlého monarchy na léčbě rakoviny. Studenti okupovali americké velvyslanectví v Teheránu držící 52 diplomatů jako rukojmí po neuvěřitelnou dobu 444 dnů. Celkem osm amerických záchranných komand přišlo o život v neúspěšné záchranné misi v roce 1980. Po celou dobu co byli rukojmí držení v zajetí přerušilo USA diplomatické vztahy s Iránem.

       Zdroj Bílého Domu uvedl, že plánovaný letecký útok by měl být omezenou vojenskou akcí s cílem potrestat Irán za jeho nepřímé vojenské vměšování se do vnitřních záležitostí Iráku. Výše uvedený anonymní zdroj přitom neuvedl žádné detaily týkající se zbraní, které by v rámci útoku připadaly do úvahy a ani nějaký přesnější časový údaj této akce. Také není známo, zda se již Bílý Dům ohledně tohoto leteckého útoku radil na podrobnostech se svými spojenci.

       Dílčí informace, které předložil Bílý Dům, uvedly mnohé politiky do zvýšené aktivity. Poté co na tajném briefingu byli seznámeni s plány leteckého útoku na Irán, vyjádřili se k plánované akci velmi pesimisticky především senátorka za "Demokratickou stranu" v Kalifornii Diane Feinsteinová a republikánský senátor za Indianu Richard Lugar. Fenstein je členem senátního výboru pro zpravodajské služby a Lugar je aktivní ve výboru pro zahraniční vztahy.

        Faktem je, že plánovaný útok na Irán by měl obrovské důsledky pro geopolitiku a blížící se prezidentské volby. Ovšem klíčovou otázkou zůstává, jakým způsobem by Irán na takový útok odpověděl.

        Odpověď Iránu se může odebírat mnohými cestami, takže následující hypotézy jsou zatím jen čirými spekulacemi. Političtí vůdci Iránu by mohli zvýšit podporu povstalcům v Iráku a nebo dokonce naplánovat sérii provokací skrze spojenecké frakce Hizballahu a Hamásu. Mohli by se také rozhodnout pro přímou konfrontaci s americkými vojenskými silami na území Iráku, anebo Afghánistánu. Irán se také může pokusit o blokádu Hormuzského průlivu včetně použití poměrně širokého spektra taktických raketových zbraní. Irán by mohl také uvést v platnost kompletní, anebo selektivní ropné embargo směrem ke státům, jež jsou ve spojeneckém svazku s USA.

       Na tomto místě by jistě stálo za připomenutí, že Irán je druhým největším vývozcem ropy v Organization of Petroleum Exporting Countries a čtvrtým na světě. Celkem 70% ropného exportu směřuje do Asie. Spojené státy přestaly z této země dovážet ropu od roku 1995. Tento akt byl spojen s výrazným omezením investic amerických společností.

       Dále bychom neměli opominout, že Čína je největším dovozcem iránské ropy, za kterou Irán nakupuje čínské zbraňové systémy. Z tohoto i jiných důvodů může být čínská reakce na avízovaný útok velmi znepokojující. To si velmi dobře uvědomují i samotné USA.

        Další důležitou otázkou je jak by na tento incident reagoval muslimský svět. V tomto ohledu si skoro nikdo nedělá žádné iluze. Jde tu především o Pákistán, který sousedí s Iránem a který by zřejmě musel čelit obrovskému tlaku ze strany islamistů. Turecko je dalším potencionálním spojencem USA, který by byl nucen čelit obdobnému tlaku. Různé americké společnosti, diplomatické útvary a jiné americké zájmy by mohli být vystaveni odvetným akcím především ze strany Indonesie a Maroka.

        Jak již bylo naznačeno vojenský útok proti Iránu by způsobil zemětřesení na vnitropolitické scéně USA. Na první pohled to vypadá tak, že vojenský útok proti Iránu preferuje arizonský senátor McCain, který mnohokrát naznačil, že Spojené Státy se musí vypořádat s radikálními islámskými extrémisty. Sám je přitom přesvědčen, že Irán je jeden z největším podněcovatelů tohoto typu extremismu. Je možné, že by ve své předvolební kampani mohl senátor těmito a podobnými argumenty na voliče zapůsobit.  Na druhé straně je americká veřejnost již unavená nekončícím a vyčerpávajícím konfliktem v Iráku, který rozhodně nepřispěl ke stabilizaci ekonomické situace Spojených Států.

        Dojde-li skutečně byť k omezenému vojenskému útoku na Irán, může stát rozbuškou s naprosto nepředvídatelným globálním rozměrem. To by vysvětlovalo proč dva velmi zkušení senátoři, jak z tábora demokratů, tak i z tábora republikánů byli doslova zděšeni z vyhlídek takového rozhodnutí.