Odpočítávání do roku 2012

Níže uvedený materiál vznikl v roce 1993 a proto celá řada informací v něm obsažených je v těchto chvílích již minulostí. Přesto se jedná o nadčasový průmět vztahující se k aktuálním událostem blízké budoucnosti. Pozn. redakce.

Terence Mc KENNA je radikální botanik, který zkoumá účinky psychoaktivních neboli halucinogenních rostlin, především psilocybinové houby a jejich dopadu na sociopolitické proměny, ke kterým dochází nyní v pozdním dvacátém století. Podle Mc KENNY se soudobá společnost dusí vyčpělou "dominantní" etikou a nebezpečně zastaralými náboženskými dogmaty, které jsou zmrzačené převládající apatií a unuděností. Mc KENNOVÝM základním východiskem je, že my jsme jako společnost uvnitř velké krize vědomí, a že snad bude zapotřebí důrazných opatření, která by vyprovokovala prudký průlom v pokroku, jaký je pro naše přežití nutný. Zdá se, že požívání psilocybinových hub je nejenom jádrem jeho myšlenek a filozofie, ale je i v samých kořenech jeho spirituality. Knihy na kterých se autorsky podílel i McKennův bratr Denis ("Neviditelná krajina" - "The Invisible Landscape" a "Psilocybin: průvodce pro pěstitele magické houby" - "Psilocybin: The Magic Mushroom Guide") zachycují více než dvě desetiletí teoretického bádání, pokusů a také vycházejí z pojednání v němž McKenna obhajuje existenci toho, co sám nazývá "archaická obroda"....silné kořeny trávy se promění v šamanské hodnoty, zvyky a rituály našich předků z paleolitu (asi 5000 - 8000 př. Kristem). Mnohé z těchto šamanských tradic využívají psycho-aktivních rostlin jako neoddělitelného řídícího principu při utváření kmenových rituálů, obecních zvyků a neporušené harmonické interakce s okolními bioregiony. Ve své knize "Pravdivé halucinace" - "True Hallucinations" zavede Terence čtenáře zpět do džunglí v oblasti povodí Amazonky, aby se s nim podělil o neuvěřitelné příběhy a napínavá dobrodružství, jaká inspirovala veškerou jeho dosavadní práci. Kniha "Pravdivé halucinace" je vlastně literární deník, do něhož Mc Kenna zaznamenával svá osobní setkání se členy kmenů a jejich šamanskými tradicemi.

Následuje rozhovor s Terence McKennou, který vedl redaktor časopisu "Magical Blend" v roce 1993.

Co znamená název vaší nové knihy "Pravdivé halucinace"?

Jsem přesvědčen, že svět je utvořen jazykem. Materialisté zastávají podivný názor, že pouze trojrozměrný prostor je skutečný a že mentální událost jaksi probíhá v odlišném ontologickém řádu reality, Jakmile jednou pochopíte, že realitu a kulturu vytváří jazyk, zjistíte, že i halucinace jsou prostě další oblastí v jednolité krajině zkušeností.

Zůstaňme ještě u této mentální sféry, kde jsou věci skutečné. Jak byste definoval termín "kulturní trans"? A podle této vaší definice, jako "kulturní transy" či "vytržení" jsou v současné době potencionálně nejvíc nebezpečné?

Pro mne "kulturní trans" v podstatě představuje víru, že realita formulovaná kulturou skutečně je realitou a ne pouhým kontextem, tak jak ho vytvořil místní jazyk a určitá dávka historického podnětu. Každá kultura investuje spoustu energie do toho, aby uchovala fikci, že mýtus její kultury je vlastně realitou. A proto se také tolik zajímám o psychodelické látky: ty vás dostanou z obecné představy kulturní reality coby skutečné reality. Je to jako byste celé té hře vzali půdu pod nohama. A v tom je ukryta nesmírná politická síla.

A co se týče druhé části vaší otázky, domnívám se, že ty nejnebezpečnější oblasti našeho současného kulturního transu jsou zcela očividné: dominantní postavení mužů, materialismus, absence ducha ve všech podstatných metaforách trpěných současností. Nebezpečná je také ona nesmírně svazující a doformující síla monoteismu a představa, že nukleární společenství, tak jak ho prezentuje George Bush je jakousi tradiční společenskou jednotkou. Ale tak tomu není je to pouhý produkt industriální revoluce. Takže toto jsou záležitosti, o kterých si myslím, že bychom je měli překonat. Další z nich je monogamie. To vše jsou kulturní konvence, které, pokud je nepřekonáme, budou přispívat ke stále prudšímu zrychlování na cestě - když ne rovnou k zániku - tak přinejmenším k hlubokému zbrutalizování života.

Jaké podle vás existují kromě psychedelických látek další způsoby k prolomení kulturního transu?

Takovou obecnou metodou k prolomení kulturního transu je prozkoumávání okrajových, tabuizovaných a zapovězených oblastí. To znamená na poli ideologie, sexuálního života, estetiky a farmacie. Pokud se dokážete osvobodit od masových iluzí, potom objevíte, že to co působí jako pečlivě vypreparované a naprosto samozřejmé, je vlastně zcela otevřené modifikacím a vůbec to není tak, jak je to prezentováno v ortodoxním systému školství.

Několik kalendářních prorockých systémů poukazuje k rokům 2012 a 2013 jako na kritické vyvrcholení onoho už zmíněného zrychlování. Co vlastně bude tomuto zrychlování podléhat a co lze očekávat, že během tohoto zrychlení uvidíme a pocítíme?

Tedy nejdřív si ujasníme co se zrychlovat nebude. Jednou mi Carl Sagan řekl: "pořád říkáš, že se dějiny zrychlují. Vezmi si tohle: informace byla odvysílána rychlostí světla poprvé kolem roku 1885. Od té doby se to už nezrychlilo. K uvolnění největšího množství energie člověkem došlo, když v Sovětském svazu testovali 50-megatunovou bombu roku 1956. Od té doby už nikdo větší výbuch neprovedl". Měl sebou celý seznam podobných událostí, které měly dokázat, že se vše odehrálo už dávno. Já jsem mu však namítl, že to co se zrychluje, je - jak já říkám - novost, kterou definuji jako hustotu spojitosti. Zrychluje se míra do jaké se dříve nespojené systémy propojují. A mohou to být jak lidské systémy v Ženevě a New Yorku, lidský svět a svět biologický anebo Zeměkoule a širší prostředí Sluneční soustavy. Dochází k tomu, že tato spojení nesmírným tempem narůstají, houstnou a rozvětvují se. Lze poměrně snadno odhadnout závěrečnou fázi tendence tohoto typu: každý bod na matrici bude spojen se všemi ostatními body. V Leibnitzově terminologii se tomu říká monadologie a v moderní terminologii holografická matrice. Ta ruší koncept jednoduchého umístění.

Když spojíte dohromady jednotlivé systémy, objeví se v rámci jednoho systému nové vlastnosti. Nejsou to jednoduše jenom tytéž zmnožené vlastnosti, jsou to jednak tytéž a pak také nové vlastnosti, jež jsou zcela nepředvídatelné. To znamená, že je beznadějné snažit se v této době předpovídat, co se stane roku 2012, neboť ten časový bod je stále ještě hluboko pod horizontem událostí, jež lze rozumově uchopit.

Domnívám se, že o tom, co leží před námi, budeme mít více informací někdy na přelomu století. (Zdá, se, že jsme si moc s informovaností nepolepšili, i když kdo ví.....poz. redakce). Avšak alespoň v rámci mé teorie, která je teorií fraktálních časových rezonancí jsme v současné době, tedy v roce 1993, v rezonanci s pozdním 8. stoletím po Kristu. Metaforicky řečeno, ještě jsme ani nezačali stavět gotické katedrály, natož abychom vynalezli kalkulačku. A abychom se ptali po povaze modality roku 2012 je stejně tak absurdní, jako kdyby si člověk žijící v 8. stol. snažil představit dobývání sluneční soustavy. Teď žijeme v podstatě ve vrcholném období raného středověku, což je příhodné vysvětlení skutečnosti, že věci kolem nás působí tak pochmurně. Zuří tu epidemie, náboženský fundamentalismus a i hospodářství je na ústupu. To jsou v kostce přesně ty síly, které stály při zrodu temného období raného středověku. Bill Clinton stojí tváří v tvář podobnému úkolu jako jaký měl Karel Veliký, který se v 8. stol. pokoušel znovu vystavět a udržet společenskou strukturu, jež se z větší části rozpadla. Doufejme, že se kolem roku 1997 a 1998 začneme přesouvat do období vrcholného středověku, ale i tak se budeme muset vyrovnávat s náboženským fundamentalismem, fašismem a podobnými věcmi. Teprve až nějaký ten rok po přelomu století se dostaneme do významnějšího stádia, které bude odpovídat evropskému osvícenství, průmyslové revoluci, vzestupu moderní vědy a tak dále.

Jaké paralely a rozdíly jste doposud vypozoroval mezi šedesátými a devadesátými léty dvacátého století?

Nebudu tu teď hovořit o o svých matematických vzorcích, ale jen o svých postřezích z této situace. Jedním ze styčných bodů je nástup mladé kultury, jež se opírá o nový druh hudby. Hudba typu "rave" či "house" není rock´n roll, ale nový druh hudby. Takže tu máme nástup mladé kultury a kultury poháněné extatickým užíváním různých látek. V šedesátých letech to bylo LSD a v "raveové" kultuře devadesátých let to začalo silnou závislostí na MDMA, závislostí, která nyní - víc než jiné psychedelické látky přechází na psilocybin.

Co se ještě oněch podobností týče, tak my v současné době nemáme žádnou velkou zahraniční válku, do které by bylo zataženo tolik nováčků. To byl jev, který uváděl události v šedesátých letech do pohybu. Tak nám schází druh psychedelické drogy, která by se dala vyrábět zhruba v takovém množství, jako tomu bylo s LSD. Nevím sice o nikom kdo by se do toho opravdu pustil, ale skutečná síla LSD spočívala v tom, že pokud byl člověk náhodou biochemik a jeho spolubydlící byl dostatečně majetný, dalo se během dlouhého víkendu vyrobit 5 až 10 milionů dávek LSD. Kdybyste ale chtěli vyrobit stejné množství jakékoliv jiné psychedelické látky, potřebovali byste k tomu zdroje Upjohn Corporation. To už se pak jedná o podnikání v průmyslovém měřítku. A jelikož LSD působí na nanogramové úrovni, je jedinečné v tom smyslu, že se vám podaří vyburcovat nejen vaše sousedy či lidi na koleji, ale stáváte se politickou silou národní úrovně. A pokud vlastníte 10 až 15 milionů dávek LSD máte zároveň i zbraň namířenou na hlavu celého zřízení, které podle toho bude také reagovat.

V devadesátých letetch jsme se zcela zahltili sofistikovaným prostředím kouzelných skříněk - telefony, videí a dalšími technologiemi médií. Co si myslíte, že lidstvo, nebo jeho centrální nervový systém připravuje, či co ho v budoucnosti ještě čeká?

Domnívám se, že v první řadě biologie, a po ní kultura jako její důsledek, je jakýmsi druhem dimenzí. Ty nejranější formy života měly pouze hmatový smysl, v podstatě jakýsi bod vědomí. U pozdějších forem života se na povrchu vyvinuly pigmentové buňky, které umožnily vnímat světlo, a to vedlo k lineárnímu konceptu zde/tam a k dosažení dalšího rozměru. Dále je pak dobývání fyzických tří rozměrů vlastním příběhem vývoje od vyšších zvířecích druhů až, samozřejmě, po lidské bytosti.

Pro lidské bytosti se dobývání dimenzí stává dobýváním času. Paměť nám umožňuje učit se z minulých zkušeností. Minulost ukládáme do písma a elektronických dat. A celé to kódování minulosti slouží ke strategickému formování budoucnosti. Takže se neprostíráme pouze do minulosti, ale i do budoucnosti. Myslím si, že se v současné době chystáme učinit v tomto tažení za dobytím dimenzí nějaký význačný krok. Mluvíme o scvrkávání celé zeměkoule do ekvivalentu jakéhosi bodu v prostoru elektronických dat, opuštění toho, čemu říkáme "jednoduché umístění" a nové vyjádření lidské zkušenosti existence jako určitého druhu symbiotického vztahu ke globálnímu, organicko-technickému orgánu, což je v podstatě hard - wiring lidské duše. Pro mne je tedy kultura a biologie dobývání dimenzí. Jednou z věcí, které naplnily můj scénář pro rok 2012, i když nevím, zda ho lze považovat i za scénář ostatních lidí, je představa takové technologie, která je schopná přemísťovat informace nebo i objekty v čase. Z mé teorie vychází i časové grafy, které zobrazují rozvíjení novosti v čase a z nich vyplývá, že po roce 2012 už nelze data zobrazit v onom karteziánském fázovém prostoru (phase space). To by mohlo znamenat sestoupení Boha Všemohoucího a andělských zástupů se na zemi. Ale úplně jednoduše by to mohla být technologie pro cestování v čase, která počínajíc okamžikem svého vzniku začíná rušit představu lineární posloupnosti událostí.

Až se data stanou "dada".

To je hezky řečeno. Až se data stanou "dada", tak my všichni budeme "gaga" (zblázníme se).

A jakou roli sehraje v dobývání dimenzí technologie?

Technologie až do nedávné sloužila schématu hierarchických dominantních typů. Jsem ale přesvědčen, že technologie je naprosto neutrální záležitost a že jí lze použít ve službě dematerializace kultury, což je ta nejdůležitější věc, kterou musíme provést, abychom se zachránili.

V každém člověku, muži, ženě i dítěti jsme zaseli semínko naděje, že jednou bude vlastnit rodinný domek, garáž pro dvě auta, kabelovou televizi a na dvorku za domem bude mít uloženou loďku. Pro lidi v Bangladéši a Brazílii je smutnou a alarmující pravdou, že se jim tohle zřejmě nikdy nepoštěstí. K naplnění tohoto slibu není na naší planetě dost skla, kovu a umělých hmot. Proto se zajímám o virtuální technologie. Zdá se, že ty nám podávají slíbený svět zkušeností, jenž je stejně tak pestrý jako svět novodobého zhýčkaného milionáře, a navíc nepředstavuje žádné škodlivé vlivy na okolní prostředí. Domnívám se, že virtuální technologie, neboli, tak řečeno ponorné (immersive) technologie jsou ve skutečnosti cestou k tomu, co já nazývám "novým nomádismem".

Řekněme, že je počátek července roku 2013 a vy jste vetřelec, který shlíží dolů na naší planetu. Uvidíte nejspíš lidi, kteří žijí podobně jako jejich předci někdy před 15000 lety. Žijí kočovným způsobem života, jsou nazí a nevlastní žádnou velkou materiální kulturu. Avšak kdybyste mohl přenést úhel pohledu a dostat se do mysli tohoto nahatého člověka, který se prochází v tomto nezkaženém světě, zjistil byste, že když zavřou oči, mají před nimi v prostoru zavěšené menu. Jinými slovy kulturní manifestace materiálního by se dalo dosáhnout kupříkladu prostřednictvím takového páru černých kontaktních čoček, které by se v šesti letech implantovaly na spodní povrch očního víčka. To yb bylo vaše kontaktní zařízení. Jakmile by vám ho implantovali, zavřeli byste prostě oči a tak bystě měli přístup k informačním tabulkám (data maps). Směrem pohledu anebo mrkáním byste mohli měnit menu. To vše je proveditelné. Možná to zní jako přitažené za vlasy, ale když si přečtete něco od takových lidí jako jsou Eric DREXLER anebo Hans MORAVIC, uvědomíte si, že to, co tady navrhuji já, je v podstatě konzervativní, technicky v krátké době proveditelný cíl.. A pokud bychom na něj vynaložili tolik prostředků jako na tajné technologie, potom bychom to dokázali.

Když se přeneseme do roku 1993, zjistíme, že se v některých sférách americké kultury opět vynořuje metafora moře snů. Proč podle vás lidé v současné době tuto metaforu potřebují.

Myslím si, že lidé se zoufale snaží uprchnout za pozemské a dusivé hranice svých životů. Protože psychedelické drogy byly nesmírně očerňovány a napadány, zbývá tu fantazie jako jediné možné východisko. A jelikož sny jsou ty nejživěji prožívané fantazie, jaké má většina lidí, bylo by myslím velmi moudré, kdyby nějaká farmaceutická společnost investovala pár miliónů dolarů na vyvinutí takové drogy, která by lidem umožnila pamatovat si své sny. Já jsem opravdu přesvědčen o tom, že každou noc sestupujeme do neobyčejných psychedelických rozměrů. DMT, nejaktivnější ze všech halucinogenů se nejenže vyskytuje v lidském metabolismu, ale také dosahuje své největší denní koncentrace mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. V tuto dobu probíhá hluboký spánek "REM". Takže spojitost mezi šamanským etnofamakologicky přístupným světem Amazonky a sny australského domorodce může jednoduše sloužit jako přístupová technologie. Snad jsou tu všichni nasměrováni přibližně tím stejným směrem.

Vy jste mluvil a psal o psychoaktivních rostlinách jako o prostředku k dosažení jisté formy božské inteligence. Jaké zprávy byste chtěl z království rostlin poslat?

To je zajímavá otázka, protože zatímco jedna strana mého mozku mi říká, že potřebujeme politický čin, který by se postavil vládnoucí moci a zastavil ničení životního prostředí, tak si na druhé straně myslím, že vzkaz jaký by vzešel od rostlin, by zněl: největší přínos, jaký mohou všichni v současné situaci prokázat, je nebát se a povzbudit i ostatní, aby se nebáli. Říká se, že lidské bytosti ničí planetu. To naznačuje, že se dá před přírodou hrozně jednoduše utéct a že my jsme takoví ti malí zlobiví kluci, kteří se řítí krajinou a dělají něco, co by si Matka Příroda nepřála. Myslím si, že to není pravda. Domnívám se, že primáti jako druh odstartovali celou nezbytnou transformaci, která si podmaňuje veškerý život na této planetě.

Snad to prostě tak na planetách chodí: vyvinou se tu vyšší živočichové, kteří nakonec odstartují jakousi syntézu eschatologie a technologie a dostanou se do určitého kulturního superprostoru. Anebo se to mohlo stát tak, že když na zem dopadl asteroid a zabil dinosaury, zvedla se Matka Příroda z podlahy a řekla: "Tak tohle už se teda stát nesmí! Musíme vyvinout takový druh s technickými schopnostmi, který by dokázal planetu chránit před planetisimálním ohrožením". Já neříkám, že o to tu jde, jenom bych rád, aby si lidé uvědomili, že my vlastně ani svou skutečnou situaci neznáme."

Jak můžete navrhovat, abychom se přesunuli z nadměrné koncentrace na schopnost porozumět směrem, řekněme k jiné schopnosti inteligence - pro nedostatek lepšího výrazu ji nazvu jednoduše schopností imaginace?

Měli bychom nějakým způsobem nabýt perspektivy nad našim kosmickým dilematem. Chci tím, říct, pokud byste potkali termita, který si vytyčil za cíl, že pochopí fungování vesmíru, byla by to pouhá fraška. Ten rozdíl mezi námi a termitem je v podstatě jakýsi zip. Jsme zvířata uvězněná na povrchu planety v určité historické situaci. V průběhu celého západního myšlení a snad všech filozofických směrů, které můžeme vysledovat až zpátky k Řekům, nacházíme pocit nespokojenosti, dokud nenalezneme určitý závěr. Ale takový závěr je iluzí! A co tak skvěle pochopili alchymisté, a mám dojem, že v celých dějinách západního kacířství byli jediní, byla hodnota toho, čemu se říká coincidencia oppositorum, což vlastně znamená žít v simultánním světle paradoxů. A tak život zakoušejí lidské bytosti.

Avšak jakmile se dostaneme do oblasti abstraktního uchopení tohoto procesu, nedokážeme to vystát. Pokud nenalezneme nějaký ideologický závěr, bereme to jako porážku sebe sama. A přesto je ideologický závěr tím nejjistějším znamením, že naše myšlenka není adekvátní celé situaci. Myslím si, že bychom k životu měli přistupovat jako k umění a žít ve světle tajemství. Vědecky založený mozek si slovo tajemství přeloží jako "nevyřešený problém". Ale pro šamana, umělce a kouzelníka je tajemství neredukovatelným základem každé bytosti, a stejně tak by mělo být i pro lidi s tak omezenými možnostmi porozumět a nedostatečným vědomím o vesmíru, jako jsme my.

Kdo pronesl tuto větu: "Život je tajemství, které má být prožíváno a není to problém, který má být vyřešen"?

Můj bratr mne jednou upozornil na skutečnost, že se s postupně rozrůstající sférou porozumění stále rozšiřuje i oblast ignorance. Pokud tomu tak je potom je iniciativa v oblasti porozumění v podstatě i odhalováním stále větší domény ignorance. Mohli bychom to vyjádřit jednoduše takto: "Čím větší postavíme hranici pro oheň, tím více tmy odhalíme".