EINSTEINOVO HLEDÁNÍ ÉTHERU

Koncept éteru byl ústředním tématem okultní literatury na konci devatenáctého století a teosofisté, kteří velkou část svého učení dluží východním esoterickým tradicím, jej vysvětlovali složitou terminologií. Éterické pole považovali za jemný, skrytý rozměr existence, jenž působí na fyzikální svět a interaguje s ním. Slouží tedy jako „podklad“ nebo vzor, bez kterého by hmotné projevy světa byly zbaveny koheznosti. Madame Blavatská, zakladatelka teosofického hnutí, ve svém mistrovském díle "Tajná nauka",  éter popisovala jako „zářivou, chladnou, průteplivou a tvárnou hmotu, která je ve své fyzikální podstatě tvůrčí, v těch nejhrubších formách korelativní (ve vztahu k fyzickému rozměru) a ve svých vyšších formách neměnná.“ Snažila se éter vykreslit jako „duši hmoty“, pasivní feminní princip ze kterého vzešlo veškeré univerzum.^[1]

Jiní teosofisté se pak pokusili některé koncepty Blavatské prohloubit a rozpracovat. Charles Leadbeater, éter popisoval jako rozlehlé moře prostupující svět tvarů. Naše smysly vnímají vjemy primárně díky vibracím, které se šíří skrze éterické médium neboli zprostředkujícího činitele. Smysly jsou ovšem omezeny na vnímaní (pomalejších) vibrací, podobně jako předměty vyzařující nebo odrážející světlo. Řidší vlnové délky mohou být zachyceny pouze takzvaným „okultním zrakem“^[2]. Díky okultnímu zraku byli Charles Leadbeater a  Anne Besantová schopni pozorovat složení éterické hmoty a popsat jej ve své knižní klasice "Okultní chemie". Autoři popisovali, jak éter prostupuje všemi fyzickými substancemi a obklopuje veškeré fyzické částice. Dále si povšimli, že éter samotný je složený z „éterických atomů“ a z toho důvodu není v přírodě rovnoměrně rozprostřený, ale je složen z částic.^[3]

V dodatku k "Okultní chemii" pak Leadbeater a Besantová učinili další krok, když popsali univerzální substanci zvanou „Koilon“, která prostupuje prázdným prostorem o pěnivé či zpěněné struktuře a došli k závěru, že hmota a látky nevznikají zhuštěním koilonu, nýbrž jeh