Průlomové objevy ruských vědců v oblasti DNA: "DNA a kvantový počítač" (4)

Byl by to nakonec jenom velice malý přístroj, který čeká na to, až ho někdo rozebere a porozumí mu. Pokud by tomu tak bylo, měli bychom být schopni odhalit principy tohoto „počítače“ a zpětně ho vyrobit… abychom pak mohli vytvářet další mašinky a přístroje. Ty první a nejprimitivnější by měly samozřejmě do propracovanosti DNA hodně daleko… používaly by totiž jen nejzákladnější aspekty její „technologie“. I tak by ale fungovaly na podobných principech.

Jak to uděláme?

Molekula DNA sestává z individuálních atomů, které jsou uspořádány do dvojšroubovice. Konečným požadavkem na uskutečnění naší zdánlivě radikální koncepce by byla nezbytnost vyvinout počítačový obvod složený z částí, které by nebyly větší, než samostatné atomy. A jaké příhodné jméno bychom mu měli dát? Co třeba „kvantový počítač?“

Fikce? Skutečnost!

Kvantový počítač!

Na obrázcích dole je uvedeno schéma jednoho z nestarších prototypů „kvantového počítače“ a také jeho fotografie pořízená elektronovým mikroskopem. Jde o funkční kvantový počítač, vyrobený jen a pouze ze dvou miniaturních „kaluží“ atomů, kterým říkají „qubity“ (kvantové bity). V dubnu roku 2004 to byla ta nejmodernější technologie.

Ale no tak… Kdepak, to není legrace, to je realita. Křemíkové počítačové čipy jsou sice malé, ale titěrnosti „qubitů“ nedosahují ani náhodou. Představte si počítač, který je miliardkrát rychlejší než cokoliv, co máme dnes. Všechny kódovací programy by v okamžiku zastaraly.

„Tyto počítače způsobí, že křemíkový čip půjde do starého železa podobně, jako tam skončila elektronka, když se objevily tranzistory.“

Jednotlivé národní bezpečnosti by se o toto začaly velice zajímat. Přirozeně by se zasadily, aby se o celé věci neobjevily žádné relevantní informace v médiích, což by znamenalo, že byste o tom nikdy nic neslyšeli, i přesto, že výzkum kráčí dál mílovými kroky.

Hmm… to zní jako něco, co už se dávno děje!

Nevyprávěli jsme vám smyšlený příběh, hovoříme o „počítačích na kvantové úrovni“.

Pokud byste se chtěli dozvědět více o počítačích na kvantové úrovni, pod prvním odkazem se skrývá skvělý úvod, navíc určený začátečníkům v tomto oboru. Tady jsme z něho použili jen kousek. http://www.carolla.com/quantum/QuantumComputers.htm

Nepřestávejte číst. Když vám začne jít ze všech těch technických termínů jít hlava kolem, prostě je přeskočte – je ale důležité, abyste nepřestávali ve čtení… zejména jakmile uvidíte, kterým směrem se chystáme vydat.

Nejen, že tyto počítače jsou až miliardkrát rychlejší, než současné modely počítačů, které jsou založené na křemíku, ale teoreticky můžou fungovat bez spotřeby jakékoliv energie.

Křemíkové čipy zastarají stejně jako kdysi elektronka. Však jejich výrobci, vláda Spojených států a Japonsko, už dnes investují obří částky do výzkumu kvantových počítačů… Kvantové počítače jsou reverzibilní, takže teoreticky nepotřebují žádnou energii ze sítě, žádnou totiž nespotřebovávají. Kvantová reverzibilita znamená, že kvantové počítače pracují v nekonečném počtu (reverzibilních) kroků, podobně jako se ze spreje rozprašováním uvolňují jednotlivé molekuly.

Programy kvantových počítačů „neběží“, ale říká se, že když zpracovávají vstupní data a transformují je na výstupní, tak se „vyvíjejí“.

[Hm… zní vám to povědomě?]

Rychlost kvantových počítačů také ohrožuje schémata, na nichž jsou založeny šifrovací [počítačové] programy používající hesla. Podle nich totiž prolomit heslo (tj. přijít na jeho správné znění) trvá při rychlosti současných počítačů neúměrně dlouho. Šifrovací schémata používající hesla, která se běžně rychlými počítači dají prolomit tak v horizontu milionů let, jsou náhle proti kvantovým počítačům bezbranná, protože ty dokáží na správné heslo přijít už třeba za jeden jediný rok.

Mnoho vlád, včetně té naší (americké), taková šifrovací schémata používá k udržování národní bezpečnosti. O každou technologii, která by ji mohla narušit nebo ohrozit, se velice zajímají. Proto Office of Naval Research (Úřad pro námořní výzkum), CIA a DARPA (Agentura pro pokročilé výzkumné projekty) začaly utápět horentní částky právě ve výzkumu kvantových počítačů.

DARPA poskytla 5 milionů dolarů institutu Quantum Information and Computing Institute a CIA investuje zatím neznámé množství finančních prostředků do faktorizace celých čísel, což je fundamentální součást šifrovací technologie…

Takže kvantový počítač by mohl vyřadit všechny existující bezpečnostní systémy?

Ano. Citace výše dokazuje, že kvantové počítače toho jsou schopné… a jednoho dne k tomu dojde!

Z toho by se mohl stát nedozírný problém – a všem superhackerům by nastaly žně.

V kruzích počítačových nadšenců a geeků je toto poměrně žhavé a hodně diskutované téma, ale do mainstreamu a na veřejnost se ještě nedostalo. Nikdo nechce, aby byly všechny šifrovací systémy, které kdy byly vyrobeny, najednou naprosto k nepotřebě. Mysleli jste si, že máte heslo, na které nikdo nepřijde ani za milion let. Tak teď už je to jen jeden rok, než si na něm někdo smlsne.

Ale pamatujte… vaše vlastní DNA může být ještě mnohem komplexnější, než tyto miniaturní kvantové počítače!

A teď něco pro nadšence do kvantové fyziky…

Pokud jste viděli filmy jako „Co my jen víme?!“ (What the Bleep Do We Know?!) nebo jste četli něco o oblastech, kde se věda stýká s metafyzikou, pak jste si jistě vědomi, jak neobyčejná dokáže kvantová fyzika být.

Energetické svazky menší než atomy se mohou ve stejné chvíli chovat I jako částice I jako vlnění!

Když trochu propátráte archiv Davidova blogu a přečtete si naši online knihu „Divine Cosmos“, začnete pomalu chápat naši odpověď na tento očividný paradox. Zprvu tomu zřejmě nebudete zcela rozumět, ale po čase vše jistě pochopíte.

Hyperdmenzionální energie

V konečném součtu je faktem, že žijeme ve dvou paralelních realitách. První z nich bychom nazvali třídimenzionální a tu druhou hyperdimenzionální. Tyto dvě reality si mezi sebou neustále vyměňují energii. Skutečnost je taková, že bez samotné energie, (které ve starověku říkali „éter“), by neexistovaly prostor ani čas. Prostor a čas jsou touto energií definovány. Bez ní by nebylo co měřit. Žádný prostor, žádný čas.

Pokud to ještě pořád nezní dost bláznivě, pak považte, že prostor i čas jsou oba třídimenzionální… ze svých vlastních hledisek.

To je svatým grálem fyziky sjednoceného pole. K prvním průkopníkům této teorie patřili Rudolf Steiner a Walter Russell. Jako srozumitelnou pracovní teorii, která řešila všechny problémy a paradoxy kvantové fyziky, ji poprvé představil Dewey Larson.

Larson ji nazval Teorií recipročního systému a podle série Law of One (Zákon jednoty) je to teorie velmi přesná a platná. Na Law of One často na stránkách Divine Cosmos odkazujeme, protože je to neuvěřitelně rozsáhlý zdroj informací.

Do paralelní reality cestujete vždy, když se vám zdá nějaký sen. Odejdete tam, když umřete. A lidé, kteří vídají duchy, vídají pronikající elementy právě z této paralelní reality.
Věda se do zkoumání těchto oblastí nechce pouštět, protože pro ně nemá žádný model. Domníváme se, že až se věci a lidi rozhýbou, novým modelem a „běžným povědomím“ se brzy stane právě tato teorie.

Jednoho dne toto vše vyjde knižně a na stránkách této publikace bude celá tato Velká teorie vysvětlena, ale prozatím se musíte spokojit s tím, že se seznámíte s články na těchto stránkách, ze kterých lze ale také leccos pochopit.

Můžete začít v diskuzích o „časoprostoru“ pod „Zde začněte“ a poté si pod „Vyhledáváním“ nalézt, co vás zajímá.

Ve své knize „The Science of Extraterrestrials“ nezávisle znovuobjevil principy Dewey Larsenova fyzikálního systému Eric Julien a připojil několik nových pohledů na to, jak se dají aplikovat na UFO. Knihu nyní pročítáme a jedná se bohužel o velice technicky složité čtení – poskytujeme zde ale odkaz, kde se nachází o něco méně složité shrnutí.  http://www.exopoliticsinstitute.org/Journal-vol-1-1-Julien.pdf     A složitější čtení spíše pro odborníky:  http://www.reciprocalsystem.com/rs/cwkvk/index.htm

Dualita vlnění-částice

• Co je v naší realitě částicí, je v paralelní realitě „vlněním“.

• Co je v naší realitě vlněním, je v paralelní realitě „částicí“.

• Obojí je pravda.

• Částice se musí přehrnout naruby, aby se mohla přemístit do paralelní reality.

• Když se částice přehrne tam, rozprostře se v „čase“, jak ho známe.

• Část z ní tak existuje v minulosti, část v přítomnosti a část v budoucnosti.

• Od té chvíle už nemá fixovanou polohu.

• Stane se „nelokalizovanou“.

• Stále ji můžete změřit podle její energetické signatury.

• Stala se vlněním.

• Ale na „druhé straně“ se z ní stala částice.

Když se náš malý svazek energie opět přehrne do naší reality, opět zhoustne a začne být v „prostoru“, jak ho známe. Tehdy se stane nazpět částicí. Skutečnost, že by se tato přehrnutí mohla objevovat, objevují, a ještě ke všemu velmi snadno, je jedním z velkých tajemství skrytých za závojem tajemna, který byl vytvořen pro ochranu „národní bezpečnosti“.

Informace tam venku jsou, ale nikdy nenásleduje řádné vysvětlení.

Proto nemáme ani tušení, že už existují technologie, které fungují ve světě utajených operací a které jsou schopné díky výše uvedeným poznatkům umožnit takové věci, jako je teleportace nebo cestování nadsvětelnými rychlostmi.

-pokračování-