Úžasný objev: 200 000 let stará metropole v Africe (3)

Zdá se, že si lidé vždy zlata cenili. Je o něm zmínka dokonce i v Bibli, kde se popisují řeky rajské zahrady:

Genesis 2:11 – Jméno první [řeky] je Píšon; ta obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato.

Jižní Afrika je známa svou největší produkcí zlata ve světě. Největší těžební oblastí zlata je Witwatersrand. Je to stejná oblast, v níž se nachází starodávná metropole. Ve skutečnosti poblíž Johannesburgu, se také jedno z nejznámějších měst Jižní Afriky jmenuje "Egoli", což znamená město zlata.

Těžba zlata - kdy začala?

Existují důkazy, že těžba probíhala na jihu Afriky během starší doby kamenné? Archeologické studie naznačují, že tomu tak opravdu bylo.

Při zjištění, že oblasti starých opuštěných dolů mohou naznačovat, kde by mohlo být nalezeno zlato, jihoafrická přední těžební společnost Anglo-American Corporation najala v roce 1970 archeology, aby hledali tyto dávné doly. Publikované zprávy (Optima) podrobně popisují nálezy ve Svazijsku a dalších místech v Jižní Africe, kde jsou rozsáhlé těžební oblasti a šachty tam vedou do hloubky padesáti stop. U pozůstatků kamenných předmětů a dřevěného uhlí na těchto místech je stanovené datum 35.000, 46.000 a 60.000 př. nl. Archeologové a antropologové, kteří společně určovali stáří nálezů, věří, že těžební technologie byla používána na jihu Afriky "především během období, které následovalo po 100.000 letech př. nl."

V září 1988 přijel do Jižní Afriky mezinárodní tým fyziků, aby ověřil stáří lidských obydlí ve Svazijsku a Zulském státě. Nejmodernější techniky naznačují stáří 80.000 až 115.000 let.

Co se týká prastarých zlatých dolů v Monotapě na jihu Zimbabwe, zulujské legendy vypráví, že byly postaveny "uměle vytvořenými otroky z masa a krve, kteří byli stvořeni Prvními Lidmi." Zulujské legendy dále uvádějí, že tito otroci "šli do bitvy s opičím člověkem", když "se na obloze objevila nádherná hvězda války" (podívejte se na Indaba My Children, od zulujského šamana Credo Vusamazulu Mutwa).

Zdá se být vysoce pravděpodobné, že starodávná metropole byla založena kvůli blízkosti vůči nejrozsáhlejší zásobě zlata na této planetě. Proč by ale dávní lidé tak tvrdě pracovali, aby těžili zlato? Nemůžeš ho jíst. Je příliš měkké na použití při výrobě nástrojů. Není doopravdy užitečné pro nic jiného, než jsou ozdoby a jeho fyzická krása se dá porovnat s dalšími kovy jako je měď či stříbro. Proč zrovna zlato bylo tak důležité pro dávné homo sapiens?

Abychom našli odpověď, musíme se podívat na zmíněné historické období -- 160,000 až 200,000 let př. nl. – a dozvědět se, co se dělo na planetě Zemi.

Jak vypadali lidé před 160,000 lety?

Moderní lidé homo sapiens mohou vystopovat své předky zpět v čase do bodu, kdy se náš druh vyvinul z jiných, primitivnějších hominidů. Vědci nerozumí, proč se náhle objevil tento nový typ člověka nebo jak se ta změna udála, ale můžeme sledovat naše geny až zpět k jediné ženě, která je známa jako "Mitochondriální Eva".

Mitochondriální Eva je jméno, které dali výzkumníci ženě, která byla definována jako matrilineárně nejstarší společný předek (MRCA - matrilineal most recent common ancestor) pro všechny v současné době žijící lidi. Byla předávána z matky na potomstvo, veškerá mitochondriální DNA (mtDNA) v každém živém člověku je odvozena od této jediné lidské ženy. Mitochondriální Eva je ženským protějškem Y-chromosomálního Adama, patrilineárně nejstaršího společného předka, přestože žili v různých dobách.(obr. vlevo).

Domníváme se, že mitochondriální Eva žila mezi 150,000 až 250,000 lety př. nl. Pravděpodobně ve východní Africe, v Tanzánii a v těsně sousedících oblastech z jihu a ze západu. Vědci spekulují, že žila v populaci čítající asi 4000 až 5000 žen, které byly schopné mít v daný čas potomky. Pokud měly další ženy potomky s evolučními změnami jejich DNA, nedochoval se nám žádný důkaz o jejich přežití. Zdá se, že my všichni jsme potomky této jediné lidské ženy.

Mitochondriální Eva žila zhruba současně s lidmi, jejichž pozůstatky se našli v Etiopii blízko řeky Omo a u Herta. Mitochondriální Eva žila značně dříve, než došlo k migraci z Afriky, která mohla probíhat před nějakými 60,000 až 95,000 lety.

[Obr. vpravo] Oblast v Africe, kde je možné nalézt nejvyšší úroveň mitochondriální rozmanitosti (zelená) a oblast, kde antropologové předpokládají, že se začalo odehrávat nejstarší rozdělení v lidské populaci (světle hnědá). Starodávná metropole je umístěna v této druhé (hnědé) oblasti a její časové období spadá do odhadované doby, kdy se náhle začaly dít genetické změny.

Mohla by to být náhoda?

Starověká Sumerská historie popisuje prastarou metropoli a její obyvatele!

Budu k vám upřímný. Je těžké psát následující část příběhu. Je tak šokující, že průměrný člověk mu nebude chtít uvěřit. Pokud jste jako já, budete chtít to prozkoumat sami. Nechte si tedy nějaký čas na to, aby se fakta ve vaší mysli urovnala.

Často je nám předkládána víra, že u Egypťanů – faraónů a pyramid – začíná naše známá historie. Nejstarší dynastie sahají zpět až do doby 3200 let př. nl. To je před dávnou dobou. Ale Sumerská civilizace, oblast, kde je nyní Irák, je daleko starší. A co víc, přeložili jsme mnoho jejích historických tabulek napsaných klínovým písmem a dřívější spisy, takže toho víme spoustu o jejich historii a legendách.

Obrázek pečeti [nahoře] líčí legendu o "Velké Povodni", jež pohltila lidstvo. Mnoho Sumerských legend je pozoruhodně podobných knize Genesis. Jako v Genesis, Sumerská legenda Atrachasis vypráví příběh stvoření moderních lidí – ne milujícím Bohem – ale bytostmi z jiné planety, které potřebovaly "otrocké dělníky", aby jim pomohli těžit zlato na své mimo-planetární expedici!

Varoval jsem, že je těžké tomu uvěřit, ale prosím, pokračujte ve čtení.

Kdo vytvořil metropoli? Proč?

Tento příběh Atrachasis pochází z rané babylonské verze okolo 1700 let př. nl., ale zcela jistě se datuje zpět do sumerského období. Spojují se v něm známé sumerské motivy stvoření lidstva a následné povodně – jako v Genesis.

Příběh začíná u "bohů" – bytostí z planety nazývané Nibiru – a jejich kopání jam a těžby zlata, jež je součástí expedičního týmu. Moderní lidé (homo sapiens) ještě neexistovali; pouze primitivní hominidé obývali Zemi. Existovaly dvě skupiny "bohů", pracující třída a panovnická třída (správci). Pracující bozi postavili infrastrukturu a také dřeli ve zlatých dolech a po uběhnutí tisíců let byla tato práce pro ně již očividně příliš.

Bohové museli vykopat kanály.
Museli vyčistit kanály,
cesty rozvádějící život po zemi.
Bozi vyhloubili dno řeky Tigris.
A poté vyhloubili Eufrat. --(Dalley 9, Atrachasis)

Po 3,600 letech této práce si začali bohové konečně stěžovat. Rozhodli se stávkovat, spálili svoje nástroje a shromáždili se okolo obydlí (chrámu) hlavního boha Enlila. Enlilův vezír Nusku vytáhl Enlila z postele a varoval ho před rozlíceným davem venku. Enlil byl zděšen. (Jeho tvář je popisována jako "zesinalá jako tamaryšek.") Vezír Nusku poradil Enlilovi, aby přivolal další velké bohy, speciálně Anua (boha nebes) a Enkiho (chytrého boha čerstvých vod). Anu poradil Enlilovi, aby určil, kdo je vůdcem této vzpoury. Vyslali ven Nuskua, aby se zeptal davu bohů, kdo je jejich vůdcem. Dav odpoví "Každý jednotlivec z nás bohů vyhlašuje válku!" (Dalley 12, Atrachasis).

Když vyšší třída bohů vidí, že práce nižší třídy bohů byla "příliš těžká", rozhodnou se obětovat jednoho z rebelů pro dobro všech. Vezmou jednoho boha, zabijí ho a vytvoří lidstvo smíšením masa a krve tohoto boha s hlínou.

Belit-ili bohyně-s-lůnem je přítomná,
Nechte bohyni-s-lůnem vytvořit potomstvo,
A nechte člověka nést břemeno bohů! (Dalley 14-15, Atrachasis)

Poté, co jim Enki dá pokyny, jak provozovat očistné rituály prvního, sedmého a patnáctého každého měsíce, bozi zabijí Geshtu-e, "boha, který měl inteligenci" (jeho jméno znamená "ucho" nebo "moudrost") a vytvoří lidstvo z jeho krve a hlíny. Poté, co bohyně zrození promísí hlínu, všichni bozi se seskupí okolo a plivnou na ni. Potom Enki a bohyně-s-lůnem vezmou hlínu do "místnosti osudu," kde byly shromážděny bohyně-s-lůnem.

On [Enki] šlapal po hlíně v její přítomnosti;
Ona stále dokola recitovala zaklínadlo,
Neboť Enki, který zůstával v její blízkosti, ji donutil ho recitovat.
Když dokončila své zaklínadlo,
Rozdělila čtrnáct kusů hlíny,
A položila sedm kusů napravo,
Sedm nalevo.
Mezi ně umístila cihlu z bahna. (Dalley 16, Atrachasis)

Stvoření člověka se zdá být popsáno jako jakýsi druh klonování a toho, co bychom dnes považovali za umělé oplodnění.

Výsledkem byl kříženec nebo "vyvinutý člověk" s rozšířeným intelektem, který by mohl vykonávat fyzickou práci pracujících bohů a také se postarat o potřeby všech bohů.
V dalších textech je nám sděleno, že expedice přišla pro zlato a obrovské množství ho bylo vytěženo a posláno pryč z planety. Společenství v Jižní Africe se nazývalo "Abzu" a sloužilo jako stěžejní místo pro těžební operace.

Jelikož se tyto události zdají být shodné s obdobím "Mitochondriální Evy" (tedy před 150,000 až 250,000) a zdají se být umístěny v nejbohatším regionu těžby zlata na planetě (Abzu), někteří badatelé si myslí, že sumerské legendy se mohou ve skutečnosti zakládat na historických událostech.

Podle některých písemností, když těžební expedice skončila, bylo rozhodnuto, že by se lidská populace měla nechat zahubit v potopě, která byla předpovězena astronomem "bohů." Zřejmě domovská planeta bohů Nibiru se při svém cyklickém průchodu dostala dostatečně blízko k oběžné dráze Země, že její gravitace způsobila, že se oceány zvedly a zaplavili zemi, ukončili tak éru kříženeckého druhu -- homo sapiens.

Podle tohoto příběhu měl jeden z "bohů" soucit s jedním určitým člověkem, Zuisudrou, a varoval ho, aby si postavil loď, aby mohl povodeň přečkat. Toto posloužilo jako základ příběhu Noeho v knize Genesis.

Stalo se to opravdu? Jediné možné vysvětlení je předpokládat, že sumerské legendy, které uznávaly život na jiných planetách a lidské klonování, byly mimořádně podařené sci-fi. Toto by samo o sobě bylo úžasné. Ale nyní je dokázána existence těžebního města Abzu, které bylo ve stejné oblasti, kde došlo k náhlé evoluci hominidů v homo sapiens.

Chvíli nad tím uvažujte.

-konec-