APOLLO 19 - APOLLO 20 (Nastínění tří možných verzí příběhu) - (3)

Záběry ukazují, že se do Lunárního modulu (LM) vešli oba astronauti i s nalezeným tělem, takže obavy o nedostatek prostoru, vyslovené jedním recenzentem, se ukazují jako liché (dokonce v něm bylo o půl kubického metru více místa, než ve velitelském modulu (CM)). Zde problém není, s povrchu Měsíce se v této sestavě dostat mohli. A pak už zbývalo LM dotlačit na oběžnou dráhu kolem Země a bylo v podstatě vyhráno. LM bylo možno odpojit a nechat ho i s nákladem nahoře s tím, že se bude muset vypravit extra mise pro jeho vyzvednutí.

Nebo ještě na lunární dráze před odpojením náklad přeložit do CSM a takto obtěžkáni se vydat na zpáteční cestu. Upozorňuji pro srovnání, že mise Apollo 17 přivezla 112,5 kg vzorků hornin, takže jediný problém mohl být ve větším objemu. Každopádně si myslím, že když letěli prozkoumat cizí kosmickou loď, tak museli dopředu počítat s možností, že naleznou nějaká těla, z nichž jedno vezmou vcelku s sebou, byť by to bylo i za cenu rozsáhlejší konstrukční úpravy velitelského modulu. Opravdu bych se divil, kdyby transport těla běžné velikosti nebyl zvažován ve scénáři jako jedna z možných variant.

Ve spojitosti s LM a CSM mne napadlo, že by bylo vhodné porovnat, nakolik interiéry údajných modulů souhlasí s jejich skutečnými protějšky. Proto jsem z různých důvěryhodných zdrojů postahoval ukázky a postavil je vedle těch, které můžeme spatřit ve videích o misi Apollo 20. S následujícím, pro někoho jistě překvapivým, verdiktem: prostředí je autentické. Základ je očividně shodný, odlišnosti lze nalézt pouze v detailech, což je u kusové výroby, vycházející z měnících se požadavků, naprosto přirozené.

Video: Apollo 20 Alien Spaceship on The Moon CSM Flyover

Video: Apollo 20 Alien Spaceship on The Moon CSM Flyover

Video: Apollo 20 Alien Spaceship on The Moon CSM Flyover

Video: Apollo 20 EBE Mona Lisa TV Unscheduled Transmission

Logo mise s latinským nápisem "Carpent tua poma nepotes" (Tvá jablka budou sbírat vnuci)

Zmínil jsem se o logu mise. Jako obvykle obsahuje velký nápis s názvem projektu a pořadovým číslem mise. Pak příjmení všech třech zúčastněných astronautů, psaná do oblouku, jak bylo zvykem u všech pilotovaných letů, a nějaká malůvka. A u ní bych se chtěl pozastavit, protože mi na jednu stranu přijde jako zavádějící (úkolem nebylo vyzvenutí cizí lodě s povrchu Měsíce), na druhou stranu přespříliš naznačující, že se zabývala nějakou havarovanou cizí technologií. Prostě použít pro supertajnou misi podobnou malůvku mi přijde jako úplná zhovadilost - i bez jakýchkoliv doplňujících informací příliš mnoho prozrazuje o jejím zaměření. Teď nechám stranou grafickou úroveň, která poněkud zaostává za obvyklou úrovní, zajímá mne spíše zadní partie vřetenovité lodě s obrovským kuželovým zakončením (nebo „ploutví“?), která na fotografiích a videích zcela chybí. Jde o výmysl autora malůvky, nebo se někde opodál povaluje zbývající třetina lodě, o které zatím neběžela řeč?

Korporační UFO nákres z dokumence Projektu Disclosure a foto při letu (USA, Idaho, H. Williams)

„Jsou zaznamenány indicie o tom, že plavidlo bylo prozkoumáno ještě dříve než člověk vstoupil na povrch měsíce.“ Tak tato věta mi přišla hned dvojnásob logická. Mimozemské civilizace zde vždy nějaké byly a artefakty na Měsíci poskytly dostatek času k tomu, aby jimi mohly být objeveny a prozkoumány. A pak je tu druhá záležitost, na kterou tato věta možná poskytuje také správnou odpověď. Když jsem se totiž poprvé dověděl o tom, že v rámci projektu Apollo byla tajně navštívena odvrácená strana Měsíce, poněvadž tam leží mimozemský koráb, hned mi hlavou bleskla otázka: „To korporace dovolily?“ Totiž vedle oficiálního kosmického programu existuje přísně privátní (korporační), který používá daleko vyspělejší techniku a který žárlivě schraňuje pro sebe všechny hi-tech poznatky.

Takže jediná pasující odpověď byla: „Ano, potom co havarované cizí kosmické lodě samy navštívily a odnesly, co se jen dalo. Pokud po předchozích návštěvnících vůbec něco zbylo.“ Obě mise Apollo (možná jen jediná mise, ta s pořadovým číslem 20) na místě jen paběrkovaly. Určitým vodítkem ohledně toho je, že pokud by zmíněná „dvacítka“ měla možnost přivést více vzorků technologie, jistě by je upřednostnila před kompletním tělem mimozemšťanky. Exobiologie by určitě nehrála prim, pokud by se nabízela možnost získat vzorky důležitých agregátů, souvisejících s pohonem, navigací a zbraněmi.

Avšak dosti úvah tohoto typu, poněvadž pociťuji, že jsme právě dospěli k jakémusi bodu zlomu. Připadá mi, že se tento směr již „vydal“ z nejlepšího a že nic zásadně nového není schopen přinést.

Takže přistupuji ke změně. Zatímco až doteď jsem s tajnými misemi projektu Apollo zacházel jako s možnými historickými události a snažil se je dostat do kontextu se známými fakty (někdy úspěšně, někdy poměrně ztuha), v následujících řádcích s nimi naložím zcela jinak. Velká část doposud řečeného se zužitkuje v zásadně odlišném příběhu (dokonce pak přidám ještě jeden), který snad více odpovídá pravdě. Neskrývám, že docela nerad opouštím příběh, který pomocí nalezení pradávného artefaktu na odvrácené straně Měsíce objasňoval pozadí vzniku náhlého gesta kosmického sbratření (projektu Sojuz-Apollo) a toho oficiálního nic, které bez dostatečného objasnění hned potom následovalo. Tato záhada znovu zůstává volná pro různé spekulace, z nichž je mi nejbližší ta, že veškeré kroky našeho dobývání kosmu ovlivňovalo soužití s daleko silnějšími sousedy, kteří se navzájem nesnášejí a v širokém měřítku, kde naše Země je jen nepatrným smítkem, spolu urputně soupeří.

Proto jsem až na tento okamžik ponechal upozornění na určitý rozpor, který jistě od začátku vrtal hlavou řadě čtenářů: Pokud jsou mise Apollo s pořadovými čísly 19 a 20 tak supertajnou záležitostí, proč jsou příslušné snímky NASA, zobrazující cílovou oblast, běžně nabízeny komukoliv ke stažení? Tohle samozřejmě nevím a domýšlím se, jako o řadě jiných věcí z této kauzy. Pokusím se zde přímo zformulovat tu odpověď, kterou považuji za nejpravděpodobnější, ačkoliv tím předběhnu uvedení některých zjištění, na kterých stojí.

Ta odpověď jednoduše tvrdí, že na daném místě se opravdu nenachází nic výjimečného, že jde o terénní útvar, který sice disponuje schopností okamžitě upoutat pozornost, avšak v zásadě jde jen o obyčejnou vyvrženou horninu, která kdysi dopadla na povrch ještě v plastickém stavu a než se zastavila na definitivním místě, tak se „uválela“ do podoby vřetene. Nic nemožného, nic nepravděpodobného. Dost dobře může jít v celé záhadě jen o toto.

A odpověď ještě pokračuje dál: Na Měsíci je řada jiných zajímavých artefaktů, avšak nacházejí se jinde. Na tuto lokalitu byla záměrně nasměrována pozornost pomocí falešného odhalení. Veškeré fotografie, videa a výpovědí byly vytvořeny pouze za účelem ukázat na špatné místo a později prokázat omyl. Oficiální snímky z misí Apollo 15 a 17 příběh přiživovaly tím, že existenci objektu potvrzovaly, avšak nízkým rozlišením nedovolovaly rozhodnout, o co ve skutečnosti jde. Podvržená kauza „Rutledge“ postupně obletěla celý svět, přičemž očekávaně vzbudila veliký zájem mezi nekonformně smýšlejícími lidmi, a po pár letech se dostala do stádia, kdy dozrála pro odstřel…

Až Rutledgeho příběh s hanbou padne, asi těžko někdo bude ochoten riskovat svoji reputaci odhalením, že nějaké další útvary na Měsíci jsou také možná umělého původu Veškeré snahy tohoto typu budou dopředu odstřiženy od náležité odezvy veřejnosti, bez níž jsou ničím. „Nechvalně známá kauza Rutledge“ bude natrvalo sloužit jako odstrašující příklad bezmezných hranic lidské naivity a touhy vidět tajemství tam, kde žádná nejsou.

Zformulováním této odpovědi jsem nastínil, na co dalšího zaměřím svoji pozornost. Takže jako první přichází na řadu kvalita snímků NASA, poskytovaných veřejnosti prostřednictvím Lunárního a planetárního institutu (LPI). Dlouho jsem neměl při podobných úvahách z čeho vycházet, než jsem navštívil stránky Arizonské státní univerzity (http://apollo.sese.asu.edu), kde je zevrubně popsáno zpracování lunárních snímků v Johnsonově kosmickém středisku (JSC). Za základ vezměme třeba snímek AS15-P-9630, který je výrazně obdélníkového tvaru s poměrem stran přibližně 1:10.

Takovéto „Panoramic“ snímky byly původně oskenovány v rozlišení 25K x 240K bodů, což je více, než jsem vůbec doufal. Vzhledem k velkým nárokům na úložnou kapacitu, byly rozděleny na 8 částí po 2 GB (asi vzájemně se překrývajících, poněvadž oblast 25K x 40K odpovídá jedné šestině). Po vynásobení 2 GB šesti dostáváme 12 GB a po konverzi ze 16-bit na 8-bit (používano u extrémně velkých obrazů) docházíme u kompletního snímku k 6 GB, což je blízko 6,5 GB, avizovaným v přehledové tabulce na stránkách univerzity.

Pro srovnání: Tentýž snímek AS15-P-9630 se dá z LPI stáhnout jen v rozlišení 3262 x 326 bodů a velikosti souboru 113 kB. Nutno poznamenat, že snímky čtvercových formátů o straně 2400 bodů, tj. zabírající přibližně 6 krát větší plochu, nabízených taktéž LPI, jsou na tom lépe a pohybují se kolem 3 MB, což je ale stále jen pouhým stínem kvality, v níž byly záběry původně naskenovány. Proto se zumováním LPI snímků k použitelným podrobnostem nikdy nedostanete. Jen zpočátku je to přínosné, avšak brzy narazíte na mez, kdy se obraz rozpadne na jednotlivé pixely a v konečném efektu se vytratí i ty kontury, které se na začátku zdály být jasně patrné.

Možnost získání vysoce kvalitních snímků z JSC a přípustné způsoby použití jsou strikně právnicky ošetřeny. Nejenže jsem se nehodlal pouštět tímto směrem, ale bylo to i zbytečné, poněvadž jsem jeden takovýto snímek měl již v té době stažený z jiného zdroje.

-pokračování-

Poznámka: Tento materiál exkluzivně poskytl internetovéu magazínu Matrix-2001.cz autor ing. Jiří Karbusický