FENOMÉN "MOTÝLÍHO MUŽE"

Prsty blesků dělaly díry do černé oblohy, když rozzuřená průtrž mračen smáčela surrealistickou krajinu. Byly tři hodiny ráno studeného, vlhkého rána na konci listopadu 1967. a malé domky roztroušené podél prašné cesty vinoucí se přes kopce Západní Virginie byly všechny tmavé. Některé se zdály neobydlené a v posledním stádiu rozpadu. Jiné byly nenamalované, zanedbané, opuštěné. Celé prostředí připomínalo úvodní scénu béčkového hororu z třicátých let.
Po cestě přicházel cizinec v zemi, kde jsou cizinci vzácní a podezřelí. Přistoupil ke dveřím rozpadajícího se statku a zabouchal. Po dlouhé chvíli se někde v domě rozsvítilo světlo a objevila se mladá žena, která si kolem sebe pevně přitáhla laciný župan ze zásilkové služby. Otevřela dveře na škvíru a její rozespalá tvář se zkřivila strachem, když zírala na zjevení na prahu. Byl vysoký přes metr osmdesát a oblečený celý v černém. Měl na sobě černý oblek, černou kravatu, černý klobouk a černý kabát a nepraktické černé společenské boty pokryté blátem. V obličeji, který byl ve tmě sotva viditelný, měl pečlivě zastřižený knír a kozí bradku. Záblesky blesků za jeho zády dodávaly děsivý efekt.
"Můžu použít váš telefon?" Zeptal se hlubokým barytonem, jeho hlas postrádal známý západovirginský přízvuk. Dívka tiše polkla a ustoupila.