ADAMSKI - PRVNÍ KONTAKTÉR

Existuje zvláštní skupina lidí, kteří tvrdí, že jsou kontaktéry a že přímo komunikují s mimozemšťany a asi prvním a nejznámějším z nich byl George Adamski. Pozoruhodné vyprávění Adamského o tom, jak navštívil vesmírné plavidlo a setkal se s mimozemšťanem jménem Orthon, cestoval na jiné planety v naší sluneční soustavě, se staly předmětem legend. Ale stalo se to tak, jak to popsal? Podívejme se na důkazy. George Adamski se narodil 17. dubna 1891 v Polsku. S rodiči odcestoval do USA, kde o 74 let později zemřel, a to 23. dubna 1965 v Marylandu. V mezidobí významně ovlivnil to, jak veřejnost smýšlela o UFO a mimozemských bytostech a s ohledem na to lze říct, že  se díky němu zrodila ufologie. Adamski nejdřív žil v New Yorku, ale  ve věku 22 let překvapivě vstoupil do 13. jezdeckého pluku a bojoval na mexické hranici..

Ten konflikt je známý jako „mexická expedice“ a vedla ji americká armáda proti mexickému revolucionáři Franciscu „Pancho“ Villovi. Byla považována za akt odvety za útok na město v Novém Mexiku a je snad jedinou akcí této války, na kterou si americká veřejnost pamatuje. Adamski odešel od jezdectva a když se v roce 1917 oženil, odešel do Yellowstonského národního parku, kde pracoval jako údržbář, ale ve dvacátých letech se začal zajímat o teozofii. Zájem o duchovno je společným rysem, který nacházíme u mnoha kontaktérů. Kolem roku 1930 se Adamski stal uznávaným expertem na okultní a mystické záležitosti, dokonce založil vlastní odnož filozofie, kterou nazval „univerzálním pokrokovým křesťanstvím“ a „univerzálním zákonem“, což byly směsi křesťanských přesvědčení a východních praktik. Dále pokračoval založením „Královského řádu Tibetu“, v němž působil jako jeho vůdce a filozof.

V roce 1940 se Adamski, spolu s manželkou a několika přáteli  usadili velmi blízko pohoří Palomar Mountains, kde založili komunu, která se věnovala studiu náboženství a různých ezoterických systémů víry, včetně teozofie. Velkorysý dar jednoho z žáků umožnil této skupině koupit  nějaké pozemky v podhůří Mount Palomar, kde si vybudovali základnu, kterou nazvali Palomarské zahrady a kde si postavili domy. Také vybudovali restauraci, kterou nazvali Palomar Gardens Cafe. Často tam svým studentům přednášel o „východní filozofii“ a také učil stále se zvětšující skupinu svých obdivovatelů i turisty, kteří se o to zajímali a zaplatili vstupné. Koupil šesti inčový teleskop a postavil malou observatoř ze dřeva, kde ho umístil.  Návštěvníci si někdy mysleli, že je astronom z nedaleké observatoře na Mount Palomar a on jim to nevyvracel.

V roce 1946 se nakonec začal zajímat o ufologii poté, co on a několik jeho přátel, jak tvrdili, viděli během přeletu roje meteoritů  velkou mateřskou loď  ve tvaru cigára. Pak, jedné noci v roce  1947, tuto mateřskou loď vyfotil, když se pohybovala před Měsícem. Později, v témže roce, po mnoha údajných pozorováních UFO na území USA, Adamski tvrdil, že napočítal 184 UFO, která přeletěla nad jejich osadou v Palomar Gardens. Od roku 1949 zahájil Adamski sérii přednášek, týkajících se UFO, různým zájmovým skupinám z jižní Kalifornie a okolí. Nebyly zadarmo, protože za ně vybíral poplatky. Adamského přednášky mu nepřinesli oblíbenost u jiných badatelů z oblasti ufologie, protože konstatoval, že vláda zjistila skutečnost o UFO již o dva roky dříve, když bylo na odvrácené straně Měsíce zaznamenáno  200 metrů dlouhé vesmírné plavidlo.

Také tvrdil,  že americké vládní agentury  si jsou vědomy toho, že všechny planety naší sluneční soustavy jsou obydleny a že observatoř na Mount Palomaru má fotografické důkazy o tom, že kanály na Marsu jsou umělého původu a že byly vytvořeny „inteligencemi vyspělejšími než my“.  Tato slova jakoby zrcadlila slova H.G. Wellse, který napsal klasické dílo Válka světů  a zmínil, že: „Nikdo by koncem devatenáctého století nevěřil, že tento svět pečlivě a podrobně pozorují inteligence, vyspělejší  než člověk a stejně tak smrtelné jako on“. Nicméně, jeho prohlášení, která zpochybňovala vše, co již bylo o sluneční soustavě známo, mu nezískala oblibu u kolegů badatelů, kteří měli pocit, že to ufologii nepomáhá  a že jim to dělá špatnou pověst. V listopadu 1952 Adamski s několika přáteli  jeli po silnici napříč Mojavskou pouští,  a tehdy, jak tvrdí, viděli velký objekt ve tvaru cigára, jak se pohupuje na obloze. Je možná důležité si připomenout, že Mojavská poušť má u místních indiánských kmenů dlouhou tradici ohledně podivných objektů, létajících na obloze.

V tu chvíli Adamski, který si byl jist, že plavidlo ho hledá, opustil své přátele a odešel do pouště sám, s tím, že zůstane na dohled. V malé skupince, která s ním  toho dne byla, byl další důležitý kontaktér, George Hunt Williamson. Jak vyprávěl Adamski, o chvíli později přistálo vedle něj  kovové, jak tomu říkal, průzkumné plavidlo a jeho pilot, o němž se zjistilo, že pochází z Venuše a jmenuje se Orthon, vystoupil a přišel k němu. Viděli to jeho přátelé, i když z větší vzdálenosti - kolem  800  metrů. Někteří svědkové na to byli dotazováni a ti řekli, že viděli sestoupit loď a někdo z ní vystoupil a přiblížil se k Adamskému. O této události existuje několik vyprávění. V několika verzích se říká, že Adamski zašel za kopec a nebylo ho vidět, až když  se vrátil. Adamski popsal pilota, Orthona, jako lidsky vypadajícího, střední výšky,  s dlouhými blond vlasy a tmavší, opálenou pokožkou. Adamski si všiml , že kalhoty, které  měl pilot na sobě, se nepodobaly jeho kalhotám a že veškerá komunikace, která proběhla, se odehrála za pomoci směsi telepatie a posunků rukou. Orthon se velmi podobal bytostem, o kterých dnes mluvíme jako o Nordicích.

O rozhovoru s Orthonem Adamski řekl, že ho tento z varoval ohledně následků nukleární války a také, že z něj  cítil  vyzařovat klid a pokoj. Ale když ho požádal, zda ho smí vyfotografovat, Venušan to odmítl  a naopak, požádal o čistou fotografickou desku, kterou mu Adamski, který měl s sebou fotoaparát, promptně dal.  Mimozemšťan odhalil, že jeho rasa a také další rasy mají obavy z toho, že nukleární testy v atmosféře by mohly zabít veškerý život na planetě, šířit radiaci do vesmíru a kontaminovat jiné planety. Adamski prohlásil, že nordičtí mimozemšťané uctívají bytost, zvanou Stvořitel všeho a že “my na Zemi víme málo o tomto Stvořiteli, protože naše chápání je malé“. Krátce po tomto vyjádření Orthon nastoupil do plavidla a odletěl. Okamžitě poté, co Venušan odletěl, George Hunt Williamson, který pozoroval celé setkání ze silnice, šel k místu přistání a pořídil sádrové odlitky stop, které tam Venušan  zanechal. Na odlitcích byly tajemné symboly, o kterých Adamski řekl, že jsou vzkazem ve venušském jazyce.

Orthon údajně fotografickou desku vrátil během dalšího setkání v prosinci 1952 a když byla deska vyvolána, ukázaly se na ní také zvláštní symboly. Při tomto setkání použil Adamski svůj teleskop a pořídil jeden z nejikoničtějších obrázků všech dob, totiž venušské průzkumné plavidlo. Tato fotografie byla donekonečna zkoumána a i když se o ní tvrdilo, že je to podvrh, stále zůstává malá přetrvávající naděje , že může být pravá. Mezi Adamským a Orthonem proběhlo několik dalších schůzek a nakonec v roce 1954 mu bylo dovoleno vstoupit do průzkumného plavidla a vzali ho na cestu po Sluneční soustavě. Také ho vzali na Venuši, kde mu řekli, že jeho zesnulá žena, která zemřela  dříve v tom roce, se  reinkarnovala. Adamski řekl, že při další cestě se setkal s bytosti, kterou nazval mistrem a ten byl 1 000  let starý, také ho označil za „staršího filozofa vesmírných lidí“. Podle Adamského  se bavili o tématech, jako je náboženství, filozofie a postavení Země ve vesmíru. Dále Adamski řekl, že byl Nordiky speciálně vybrán, aby předal jejich poselství lásky lidské rase. Také mu bylo řečeno, že k něčemu podobnému došlo v lidských dějinách již několikrát, kdy byli použiti lidé jako Ježíš, Budha a další, aby tlumočili poselství míru a lásky.

Dále řekl, že zde na Zemi žijí mírumilovně jiní mimozemšťané a každý z nich se snaží přinést naší rase harmonii, a že se s nimi setkal v různých barech a restauracích, roztroušených po jižní Kalifornii.  Protože jeho sláva rostla, začal Adamski přitahovat pozornost celho světa a nakonec, v roce 1953, se s ním zkontaktoval bývalý stíhací pilot z druhé světové války,  Desmond Leslie – aristokrat, s nímž navázal okamžitě kontakt a trvalé přátelství. Leslie napsal rukopis o možné mimozemské přítomnosti na Zemi a jeho plodné setkání s Adamským umožnilo, že svůj rukopis zkombinoval s materiálem od Adamského a tak napsal další úspěšnou práci, Flying Saucers Have Landed (Přistáli létající talíře),  kde byly zahrnuty některé fotograické obrázky, které pořídil Adamski. V roce 1954 Leslie přicestoval do USA a navštívil Adamského a oba  prohlásili, že na obloze v Kalifornii pozorovali několik UFO. Později Leslie jedno UFO popsal v dopise, který napsal manželce, kde mluví o “nádherné zlaté lodi při západu slunce, ale jasnější než západ slunce. Postupne vybledla a zmizela, jak je to u nich obvyklé”.

V té době Adamského příběhy vedly k tzv. fenoménu “vesmírných bratrů”, kdy byla prosazována myšlenka přátelských mimozemštanů, navštěvujících Zemi s úmyslem prosazovat mír a porozumění v celé galaxii. To způsobilo, že se objevili další kontaktéři,  jako Howard Menger, Daniel Fry, George van Tassel a další. Poselství bylo vždy téměř stejné a žádní vesmírní bratři nepůsobili výhrůžným dojmem a všechny planety v Sluneční soutavě  jsou obývané fyzicky hezkými, duchovně vyspělými bytostmi, které se vývojově posunuly nad problémy pozemšťanů. To je cosi, co bychom mohli docílit i zde na Zemi, ale, bohužel jsme příliš bojechtiví a tvrdohlaví na to, abychom to mohli udělat. V padesátých letech celé hnutí kontaktéru vzkvétalo a kulminovalo v sérii každoročních setkání, pořádaných na místě Giant Rock, které, podobně jak tomu bylo u setkání Adamského s Orthonem, se nachází v Mojavské poušti. Poslední výroční setkání, které přitáhlo velký počet účastníků, se konalo v polovině sedmdesátých let.

Adamského mezinárodní věhlas stále rostl a v roce 1959 mu předsedou holandské ufologické společnosti bylo sděleno, že by ho ráda přijala holandská královna Juliana. Adamski to řekl novinám a stala se toho zpráva na titulní straně.  To v Holandsku okamžitě vzbudilo obavy ze skandálu, proto holandské úřady  žádaly, aby královna tu audienci zrušila, ale královna, protože se živě zajímala o téma UFO a mimzemšťanů, se rozhodla pokračovat  a řekla: “Hositel nemůže svému hostu zavřít dveře před nosem”. O několik let později, v roce 1962, Adamski sdělil, že byl pozván, aby se zúčastnil a promluvil  na nadcházející meziplanetární konferenci, která se měla konat na planetě Saturn. Mimo jiné řekl,  že během jednoho výletu v Orthonově létajícím talíři navštívil odvrácenou stranu Měsíce, kde viděl města, stromy a sněhem pokryté vrcholky hor. Adamski šel tak daleko, že odmítal pravdivost běžně používaných obrázků Měsíce, kde  je Měsíc zobrazován, jakoby na něm nebyl žádný život. Řekl, že na fotografii Měsice, zejména jeho odvrácené strany, kterou pořídilo ruské průzkumné vozítko, byly záměrně provedeny změny, aby byla před námi skryta pravda.

Pak, v roce 1963, na základě požadavku mimozemšťanů, svým následovníkům řekl, že mu byla udělena tajná audience u jeho svátosti papeže Jana XXII. Tato audience měla papeže informovat o mírumilovných úmyslech vesmírných bratří a o nabídce,  které říkal ”finální dohoda”, protože se papež rozhodl nekomunikovat s mimozemšťany přímo. Také dostal pokyn, aby papeži nabídl  substanci, která pomůže vyléčit jeho trávící problémy; jednalo se nemoc, která se později může  rozvinout do akutní gastritídy a později do zánětu pobřišnice. Adamski také nabidl katolické církkvi své služby jako možný meziplanetární velvyslanec. Na tomto setkání mu papež předal zlatou čestnou medaili. Tato zlatá čestná medaile se velmi podobá suvenýru, který byl  v té době veřejnosti k dispozici  a Adamski ji obvykle vystavoval v plastové krabičce, stejné jako byla ta, v níž byl prodáván ten suvenýr. 

Adamského podporovatelé, a je jich stále překvapující množství, přes veškerou kritiku tvrdí, že když hovořil o neobydlených planetách  v naší sluneční soustavě, byl to kód  pro planety v jiných planetárních systémech. Adamského život se odvíjel podobným způsobem, kdy něco tvrdil a pak tvrdil něco jiného, až do smrti, kdy zemřel ve věku 74 let dne 23. dubna 1965 v Marylandu, kdy mu během přednášky selhalo srdce. Pohřben je, snad zcela vhodně, na Arlingtonském národním hřbitově, vedle takových veličin, jako jsou tři bratři Kennedyové, John Glenn, Gus Grissom a generál George Paton. Není pravděpodobné, že bychom se opět setkali s takovou všestrannou osobností, jako byl on.