BRÁNA K SMRTI - "DMT", ŠIŠINKA MOZKOVÁ A LIDSKÉ VĚDOMÍ (2)

Znovuobjevení starověkých konceptů

Daleko větší význam má to, co generuje ony "halucinace" spojené se zážitky blízkosti smrti a také to, co je jedním z největších tajemství, čili co se stane s lidským vědomím v "Bodě smrti"? Existuje tisíce let stará esoterická a mystická tradice, která učí, že během velmi hlubokých meditačních stavů je možné zaznamenat stav jakési vyšší úrovně sebeuvědomění.

Tento stav je znám pod pojmem "samádhí". Jde o stav jakéhosi nediferencovaného bytí uvnitř každé bytosti, během kterého čas a prostor přestávají existovat a vnitřním vnímáním je naopak registrován nadčasový rozměr Vesmíru. V průběhu mnoha staletí byly dovedeny k dokonalosti různé techniky a postupy, jež umožňují prakticky okamžitý přístup ke stavu "samádhí".

Patří mezi ně například "hatha joga", speciální dechová cvičení známá jako "pranajáma", speciální typy meditací nebo aktivity spojené s jemnými vibracemi prostřednictvím vnitřní i vnější reprodukce specifických rezonančních nástrojů zvaných "mantry". Jedna z nejzajímavějších se nazývá "Khecarī mudra". Její základ spočívá ve zvláštním umístění jazyka na patře dutiny ústní s následnými přesně stanovenými pohyby.

Předpokládá se, že patro dutiny ústní je velmi důležitá oblast, co se týče toku vysokofrekvenční duchovní energie. Výše uvedený prvek pak tento druh energie stimuluje s následným efektem probuzení energie "kundalíny". Výraz "mudrā" vzniká sloučením dvou sanskrtských slov, a to výrazu "mut" - v překladu "blaženost" a z výrazu "ra" - "energie". Takže se jedná o proces, kdy zasvěcený člověk prostřednictvím stimulované vnitřní energie vstupuje do stavu blaženosti.

Je zajímavé, že tento stav je poměrně detailním způsobem popsán v hinduismu, buddhismu, sikhismu, súfismu, stejně jako u mnoha škol tzv. psychické jógy. Popis ve všech uvedených náboženských a filosofických směrech týkající se výše popsaného stavu vědomí disponuje jedním společným faktorem. Tento faktor je spojen se zkušeností, kdy se v jisté fázi cvičení objevuje sladká chuť na zadní straně dutiny ústní.

Tato chuť je opět různými filozofickými směry označována různými názvy: "Amrita", "Ambrosia", "Nektar Vnitřního Vědomí", atp. Onen velmi specifický proces či stav vnitřního energetického rozpoložení, během kterého "Amrita" kape směrem dolů do zadní části krku, je známý jako "Shaktipat". I tento výraz je složen ze dvou sanskrtských slov - "Shakti" (psychická energie) a "Pata" (vyvrcholení).

S aktivním "Shaktipat" je spojována schopnost vidění intenzivního bílého světla, které vyzařuje jakoby zevnitř vědomí a prozařuje zcela všechno. A nyní to začne být velmi zajímavé. Toto světlo totiž velmi často nabývá tvaru tunelu nebo víru a zároveň je doprovázeno intenzivním bzučením. Ale toto jsou přece také klasické rysy, které se počínají objevovat ve chvíli "NDE" (zážitku blízkosti smrti), kdy dochází ke stimulaci změněného stavu vědomí (při kterém "kape jistý druh energie" do zadní části krku).

Ještě pozoruhodnější ovšem je, že obě slova - "Ambrosia" i "Amrita" - disponují stejným sanskrtským slovním kořenem. Jde o výraz "Amrta", který v překladu znamená totéž co "elixír nesmrtelnosti". K podobnému závěru dojdeme i u řeckého výrazu "Nektar", neboť zde je kořenem daného výrazu pojem - "nek", který v překladu znamení totéž co "překonání smrti".

Takže když si výše uvedené poznatky shrneme, zjistíme, že existuje jakýsi zvláštní druh energie, která je stimulativně vyzařována v zadní části dutiny ústní ve chvíli, kdy se naše vědomí dokáže uvolnit z pout času a prostoru. Takže otázka zní, zda tento "nek - tar" je zároveň také spouštěčem tzv. "zážitků v blízkosti smrti"?

Pokud odpovíme ano, pak další otázka spočívá v tom, zda jsme schopni izolovat onu tajuplnou energii či látku, což nás přivádí zpět k práci dr. Borjigina. Mimochodem na výše uvedené dvě otázky skutečně existuje odpověď - Ano. Méně uváděnou informací ve spojitosti s prací dr. Borjigina je, že mu v některých aspektech jeho činnosti poměrně významně pomáhal dr. Steven Barker z analytické laboratoře při "Státní Univerzitě v Lousianě".

Dr. Barker se při testování mozku živých krys soustředil především na to, zda lze izolovat některé konkrétní neurotransmitéry, které byly aktivní během oné zvýšené neurologické aktivity těchto zvířat. Pokud by se podařilo prokázat zcela konkrétní spojení s neurochemickými aspekty, pak bychom byli zase o hodně blíže k pochopení mystických prožitků blízkosti smrti.

Díky finančním injekcím, které přišly z organizace známé jako "Cottonwood Research Foundation", byl dr. Barker schopen udělat sérii vysoce specializovaných testů v prostředí mozkové tkáně, přičemž našel skutečně přítomnost zcela konkrétního enzymu, který je znám jako " indolethylamine N- methyltransferase". Společně s ním byla objevena další látka, která byla identifikována jako "N, N - Dimethyltryptamine" ve zkratce "DMT", (obr. vlevo: krystaly "DMT").

"DMT": Duchovní molekula

"DMT" a její asociovaná substance "5 - MeODMT" jsou velmi silnými halucinogeny, které přinášejí velmi hluboké vnitřní prožitky. Významné u nich je právě to, že aktivují vnitřní stavy, které jsou opět shodné s vjemy, jež jsou aktivní během procesu "prožitku blízkosti smrti". Jedním ze zakladatelů "Cottonwood Research Foundation" je i dr. Rick Strassman (viz obr. vlevo), který byl dlouho spojován s výzkumem kolem povahy molekuly "DMT".

V roce 1990 byl dr. Strassman zasvěcen do poměrně rozsáhlého projektu, jenž byl financován vládou Spojených států a který se dotýkal účinků této látky. Tento vědec "nového paradigmatu" na základě svého výzkumu napsal velmi pozoruhodnou knihu, která se jmenuje "DMT: Spirit Molekule". Později pak společně s autory Slawekem Wojtowiczem, Luisem Eduardo Lunou a Edem Frecska vydal další unikátní knihu, která se jmenuje: "Vnitřní cesty do vnějšího vesmíru" (obě dvě publikace byly vydány u nás v České republice a dají se zakoupit, pozn. red.).

Konkrétně v knize "DMT: Spirit Molekule" naznačuje dr. Strassman, že je vysoce pravděpodobné, že "DMT" je aktivní i v lidském mozku. To by ovšem nemělo být nijak překvapivé, neboť "DMT" byla nalezena téměř u všech živých organismů. Velmi hezky to popsal chemik dr. Alexander Shulgin (viz obr. vpravo), když řekl:

"DMT se nachází ve všech květinách, ve všech zvířatech i v lidech. Je prostě téměř všude, kde je aktivní projev Života a nezáleží přitom v jaké podobě. Dostáváme se tak do bodu, kdy by bylo třeba se spíše zeptat, kde se "DMT" nenachází, než kde se nachází."

Dr. Strassman si byl jistý tím, že "DMT" se objevuje v jednom konkrétním místě mozku - tajemné šišince mozkové. Věří, že epifýza je schopna produkovat "DMT" s využitím jako endogenního (vnitřního) neurotransmiteru. Věřil, že to může být v tomto prostředí, neboť právě zde se generuje výroba největšího množství důležitých a potřebných enzymů. Šišinka mozková je prostě nejrozumnějším místem pro výrobu "DMT".

V únoru roku 2009 se dr. Strassmanovi podařilo molekulu "DMT" lokalizovat v lidském mozku v podobě velmi důležitého neurotransmiteru, což detailně popsal v dokumentu pro "Univerzitu ve Visconsinu" a také opublikoval v prestižním vědeckém časopise "Science". V dokumentaci je mimo jiné napsáno, že společně s farmakologem dr. Arnoledem Ruoho zjistili, že receptor, jenž je znám pod názvem "Sigma-1", byl aktivován prostřednictvím "DMT".

V současné době je známo, že "DMT" je možná biosyntezována z "tryptaminu" v rámci enzymu "INMT". Vysoké hladiny "INMT" byly nalezeny například ve štítné žláze nebo nadledvinkách. Malé množství "INMT" bylo zjištěno také v rámci "CNS" - centrálního nervového systému.