BÝVALÍ NACISTÉ, KTEŘÍ POMÁHALI CIA A MOSSADU

Jeho fotografii asi v učebnicích dějepisu nenajdete, ale Reinhard Gehlen byl významnou a komplikovanou historickou postavou, která měla překvapivě velký  dopad na dějiny 20. století. On je také klíčem k odemčení hodně nepříjemného historického trendu, kdy dva údajně zapřisáhlí nepřátelé úspěšně spolupracují, pokud výhody převažují nad celkovými náklady. Gehlen byl pověstmi opředenou historickou postavou studené války a muž, přesněji řečeno, bývalý nacista, mnoha nadání. Během II. světové války coby generálmajor Wehrmachtu řídil shromažďování informaci z východní fronty, což se, jaká ironie, ukázalo být pro Západ mimořádně užitečným. Gehlenovi  trvalo pouhé tři měsíce po totální porážce Třetí říše v červnu 1945, aby získal džob v Americe. Byl učiněným hazardérem, který se úspěšně prezentoval jako nejvhodnější člověk, který může po válce pomoct USA proti Sovětskému svazu, protože Stalinův stát znal. Nabízel širokou síť bývalých nacistických špionů a zpravodajců, kteří by mohli Americe pomoct v boji proti hrozivé říši sovětů.

Gehlen byl letecky dopraven z Německa do Fort Huntu ve Virginii, v rozporu s příslibem Spojenců z Jaltské konference, o tom, že předají Sovětům všechny německé důstojníky, kteří pracovali ve východní oblasti války. V dalším roce, v roce 1946 se  Gehlen vrátil do Německa, kde vedl “the Org,” či Gehlenovu organizaci, která podporovala americké špionážní operace a NATO při tajných operacích a  v informační válce proti SSSR.  Do Organizace patřilo mnoho bývalých nacistů a esesáků, z nichž někteří byli váleční zločinci jako Alois Brunner, který poslal na smrt v koncentračních táborech statisíce Židů a generálmajor SS a vrah Židů, Emil Augsburg, který byl v roce 1952 v interních dokumentech CIA popsán jako fanoušek „dobrého jídla a vína, s nepředpojatou myslí“ a čestnou povahou.

Gehlen se později stal prvním prezidentem západoněmecké špionážní agentury BND v období 1956 - 1968. B