CIA a Pentagon přicházejí s RFID - "čipy smrti". Konspirační teorie? Uvažujte! (2)

„Když dojde k jejich osvětlení radarovým paprskem, zpětně zářící pole vytvoří unikátní interferenční vzorec, který umožní identifikaci jednoho konkrétního objektu a jeho odlišení od ostatních označených objektů,“ prohlašuje společnost. „Pro nevojenské účely je čtecí zařízení od označkovaného objektu ve vzdálenosti jeden metr. Pro vojenské využití může čtečku a značku teoreticky oddělovat vzdálenost až jednoho kilometru či ještě větší.“

Vlákna mohou být součástí „papíru, štítků zavazadel, která si s sebou někdo bere do letadla, knižních vazeb, oblečení a dalších látek a umělohmotných destiček.“ V papíru o typických rozměrech A4 se může takových vláken nacházet až osm tisíc, což radar odhalí na stejnou vzdálenost jako cíl o rozměrech metr krát metr.

Vidíme tedy, že identifikovat a přesně zaměřit lze i předmět o velikosti cigaretového papírku, a to i přes zeď. Poté již není problém nasměrovat do tohoto místa vzdušný úder, který může přijít i z velké dálky.

Tento briefing na U.S. Special Operations Command (Velitelství amerických zvláštních operací) z roku 2007 naznačuje ještě exotičtější způsoby zaměřování cílů. Technologické ambice sahají až k možnosti zachytit „tepelný otisk lidského těla na dlouhou vzdálenost“ či „zesílené přirozené signatury, např. vůní nebo skvrny.“

V prezentaci je také hned vedle obrázku ruky s modřinami zmíněna „bioreaktivní kontrastní látka“, která je „v současnosti dostupná“.

Nemáme představu, zda se některé z těchto technologií skutečně aktivně využívají, popřípadě které z nich konkrétně. Koneckonců i sledování obyčejných mobilních telefonů je dobrým způsobem, jak vystopovat člověka na velkou vzdálenost. Prostředků na přesné zacílení úderu je ve skutečnosti celá řada.

Ale co se týká miniaturního zaměřovacího zařízení schopného povolat vzdušný úder CIA, tak z hlediska technologie se rozhodně nejedná o žádný mýtus.

Tolik k vloženému materiálu od Davida Hamblinga.

Společnost Electronic Warfare Associates, Inc. (EWA) je málo známá společnost, která sídlí v Herndonu ve Virginii a zaplňuje prázdné místo na trhu. Podle firemních internetových stránek se skládá z devíti oddělených operačních entit, „z nichž každá se zabývá jinou sférou odborné činnosti“.

Podle průmyslových měřítek činí její celoroční výnos nějakých 20 milionů dolarů, jak o tom informuje server Business First.

Podle zprávy na stránkách Washington Technology zajišťuje společnost „informační technologie, analýzy ohrožení a testování a zhodnocování aplikací“ pro americké ministerstvo obrany.

Většina produktů této společnosti slouží ke sledování (monitoringu) operací s informacemi a k pozorovacím účelům, včetně odposlouchávání bezdrátové komunikace. Podle společnosti EWA je jejich systém vzdáleného značkování Bigfoot „ideální“ pro mise, jež se týkají „cenných cílů“, a pro výzvědné operace.

EWA nicméně není jediným hráčem v této smrtící hře.

Agentura pro pokročilé obranné výzkumné projekty DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency), což jsou vlastně pentagonští počítačoví experti a vědátoři, vyvíjela „malé, vůči prostředí vysoce odolné, na reflektorovém odrazu založené značky, které mohou být zachyceny a rozpoznány jak příručními, tak vzdušnými senzory, a to i na značnou vzdálenost.“ Takto to bylo uvedeno v prezentaci jejich Kanceláře pro strategické technologie (STO – Strategic Technology Office).

Tento systém se nazývá „DOTS“ (Dynamic Optical Tags – Dynamické optické značky) a DARPA tvrdí, že se skládá z řady „malých, aktivních, zpětně odrazných optických značek pro dvojcestnou výměnu dat.“

Značky jsou malá tělíska o rozměrech 25×25x25 mm, s dosahem nějakých 10 km a trvanlivostí dva měsíce, což je o mnoho více než mají ty nejsofistikovanější exempláře RFID čipů, které jsou dnes běžně dostupné a rozšířené.

Jedná se o technologii, jejíž „odhalení je málo pravděpodobné“, proto je jejím zamýšleným účelem zejména umisťování v blízkosti údajných teroristických bezpečných úkrytů, nebo domovů politických rivalů či nevinných občanů. Tato obydlí pak mohou být cílem vzdušného útoků bezpilotních letounů typu Predator nebo Reaper.

Dne 31. května odhalil list The Guardian, že za posledních 18 měsíců bylo na „cenné cíle“ vypuštěno více než 50 bezpilotních letounů CIA s raketami na palubě.

Pentagon tvrdí, že díky těmto náletům bylo zabito devět z dvacítky nejvyšších představitelů Al-Káidy v severním a jižním Waziristánu.

„Tento úspěch,“ jak uvádí The Guardian, „byl zčásti dosažen díky záhadným elektronickým zařízením, přezdívaným „čipy“ nebo „pathrai“ (paštúnské slovo označující kovové zařízení), jež se stala synonymem strachu, intrik a úžasu.“

Podle četných zdrojů poskytovaných západoasijskými a jihoasijskými novináři to častokrát byli polovojenští důstojníci CIA nebo členové komand pro Zvláštní operace, kteří domorodcům platili za umístění těchto zařízení do blízkosti obytných budov, v nichž se měli skrývat údajní teroristé.

„O několik hodin či dní později,“ uvádí The Guardian, „zničila budovu salva raket vypálených z bezpilotního letounu, který byl na cíl naváděn právě signálem z čipu.“ „Po podobném útoku jeden z místních vypověděl, že všude kolem místa exploze se povalovaly zbytky lidských těl.“

„Jde o moderní vraždění pomocí vyspělých technologií, v jedné z nejodlehlejších oblastí světa.“ Bezpilotní letouny typu Predator nebo sofistikovanější Reapery vzlétnou ze základny v provincii Baluchistán. Ovládány jsou ale operátorem, který sedí u joysticku na druhé straně světa – konkrétně na základně amerického letectva 55 km severně od Las Vegas.

(Z článku Declana Walshe „Mysterious 'chip' is CIA's latest weapon against al-Qaida targets hiding in Pakistan's tribal belt,“ deník The Guardian, 31. května 2009.)

Podle investigativního novináře Amira Mira, píšícího pro list The News, který má sídlo v Lahore (město v severovýchodním Pákistánu), „se ze 60 vzdušných úderů, ke kterým celkově došlo mezi 14. lednem 2006 a 8. dubnem 2009, podařilo zasáhnout svůj zamýšlený cíl pouze deseti z nich. Zabito při nich bylo 14 hledaných vůdců Al-Káidy, ale také 687 nevinných pákistánských civilistů. Úspěšnost těchto operací letounů Predátor tudíž o mnoho nepřevyšuje 6 %.“

Tolik tedy k „přesnosti bombardování“.

Jak ale nedávno přednesl americkému Kongresu ředitel CIA Leon Panetta, pokračující útoky bezpilotních letounů jsou „jedinou hrou ve městě“. „Hrou“, která pravděpodobně utopí desítky milionů dolarů v nákladech na podnikání šejdířských firem.

Podle serveru Wired dosáhly laboratoře Sandia National Laboratories pokroku ve vývoji značek „reagujících na radar“, „které jsou jen modifikacemi běžných a všudypřítomných nalepovacích RFID značek, které se používají na označování zboží v obchodech.“

„Soupis základních skutečností“ o společnosti Sandia nás informuje, že „Aplikace využívající radarového značkování se týkají zejména následujících konceptů: uvědomělosti o situaci na bojišti, přenosů dat z neobsluhovaných pozemních senzorů, zaměřování vozidel, vyhledávání a znovuzískávání, přesné zaměřování, zvláštní operace a blokování drogových stezek.“

Přilípněte malou značku zespodu na auto nebo ji nenápadně zastrčte do kabátu politického disidenta a voilá, zaměřovací specialisté v Pentagonu mají hned jasno, jaká je na bojišti situace.

Jak tvrdí tajnokrati ze společnosti Sandia, značky reagující na radar se mohou rozžehnout a upozornit na svoji polohu až ze vzdálenosti 19 km, čímž zajistí „přesné určení zeměpisné polohy této značky nezávislé na GPS.“

Ale „co se děje ve Vegas“ tam zcela určitě nezůstane – všechny tyto technologie se pokradmu a v tichosti šíří dál.

Vnitřní bezpečnost – krmení dravé šelmy jménem RFID

Jednou z mnoha společností plánujících pokračování výroby Sandia značek reagujících na radar je společnost Gentag sídlící ve Washingtonu.

Společnost Gentag byla původně vytvořena pro Pentagon, ale nyní je firmou civilní, s pobočkami v Nizozemí, Brazílii, a (kde jinde, než) v provincii Si-čchuan v Číně, což je státem řízená světová metropole sledovacích zařízení, jež většinou slouží k potírání státních politických protivníků.

Podle Gentagu je „civilní verze čipu, (která stále čeká na uvedení do oběhu,) technologií, která nevyžaduje tolik energie a je vhodná pro komerční civilní použití, jako například do mobilních telefonů a pro monitoring rozsáhlých území.“

„Síť mobilních čteček lze rozložit v podstatě kdekoliv (i na palubě letadel) nebo ji lze připojit k nějaké již existující infrastrukturní síti (např. síti vysílačů signálu pro mobilní telefony).“

Jedním z členů „Týmu Gentag“ je i dr. Rita Colwellová, vrchní vědecký poradce společnosti.

Ústředním sídlem Colwellové budou University of Maryland, College Park a také Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health, kde „hodlá vést vědecký vývoj detekčních technologií, které bude možné zkombinovat s mobilními telefony pro využití ministerstva vnitřní bezpečnosti.“

Další firmou, která se specializuje na vývoj a distribuci sledovacích technologií RFID, je Inkode. Sídlí ve Vienně v americkém státě Virginia a zabývá se vývojem nízkoenergetických zařízení určených k „začlenění do různých typů výrobků.“

Podle článku na stránkách RFID Journal z roku 2003 dokázala firma vyvinout metodu, která „umožňuje vkládat velmi tenká kovová vlákénka do papíru, umělé hmoty a jiných materiálů, kterými mohou proniknout rádiové vlny. Vlákna odrážejí rádiové vlny zpátky ke čtečce, čímž se vytváří „rezonanční signatura“, jak to nazývá Inkode. Ta se dá transformovat na unikátní identifikační číslo.“

Skutečnost je taková, že vlákna mohou být součástí: „papíru, štítků zavazadel, která si s sebou někdo bere do letadla, knižních vazeb, oblečení a dalších látek a umělohmotných destiček,“ napsal Wired. „Když dojde k jejich osvětlení radarovým paprskem, zpětně zářící pole vytvoří unikátní interferenční vzorec, který umožní identifikaci jednoho konkrétního objektu a jeho odlišení od ostatních označených objektů,“ prohlašuje společnost.