CO MÁ HAPGOOD SPOLEČNÉHO S NAUI OLLINEM (3)

Může být voda stopou? 

Jaká je to stopa, která může odtékat, prosakovat nebo se vypařovat? A přece. Možná ani ne tak stopa, jako spíše vodítko, které ukazuje na výskyt „velkého zlomu...“, nebo dokonce jeho ničivých následků - velké celosvětové tsunami. Tou stopou jsou vnitrozemské vody, nebo spíše jejich výjimka - vnitrozemské slané vody. Jaký je rozdíl mezi mořskou a sladkou vodou? Mořská voda je roztok obsahující rozpuštěné chloridové ionty (55 %), sodík (30 %) a také síru, hořčík, vápník a draslík. Ve sladké vodě převažují ionty křemíku (15 %), vápníku (17 %) a síry (21 %). Mořská voda má „stálého dodavatele“ svých složek v podmořské sopečné činnosti, kde vytékající magma není ničím jiným než křemičitanovou taveninou, která kromě oxidu křemičitého obsahuje železo, hořčík, vápník, sodík a těkavé látky včetně chlóru, oxidu uhličitého a přehřátých vodných roztoků. Koloběh vody v přírodě se od počátku nezměnil a největším a jediným „dodavatelem“ sladké vody jsou paradoxně slané oceány. 

Obrovské množství vypařující se vody z oceánů se dostává do atmosféry a nebýt znečištění atmosféry, které zejména v posledních dvou stoletích zajišťuje také lidská činnost, jednalo by se pravděpodobně o čistou destilovanou vodu. Tyto obrovské „létající cisterny“ sladké vody se přenášejí nad pevninu, kde se voda uvolňuje ve formě deště, sněhu nebo krupobití. Voda se vsakuje do půdy, prochází postupnými vrstvami půdy, filtruje se a nasycuje se minerálními solemi a shromažďuje se ve vodonosných vrstvách, které po nalezení odtoku vytékají četnými prameny a vytvářejí počátky řek. Řeky se pak vlévají do moří a oceánů a koloběh se opakuje. 

Ne všechny řeky však končí v moři. Některé vytvářejí na nepropustné vrstvě (hlína, skála) vnitrozemské nádrže, které nemají nikde odtok a jsou navíc napájeny srážkami. Z toho vyplývá, že všechny vodní nádrže vzniklé uprostřed pevniny by měly obsahovat pouze sladkou vodu. Tak tomu však není. Jsou známy výjimky, jako je jezero Titicaca v Andách, Ka