DECHBEROUCÍ RAGNARÖK III. - LOKIHO POMSTA (2)

"Staří" byli časem zahnáni z většiny pevniny beztvarými zplozenci hvězd, interdimenzionálním Cthulhu, načež se R’lyeh, město Cthulhu, ponořil do hlubin oceánu, a rovněž houbovitou životní formu nazývanou Mi-Go, (zajímavé, že jde i o tibetské označení yettiho). Podobně jako zplozenci Cthulhu se „...Mi-Go zřejmě skládali z látky mnohem odlišnější od té, kterou známe, než byla hmota "Starých". Dokázali podstupovat proměny a reintegrace nemožné pro jejich protivníky, a proto se zdá, že původně pocházeli z ještě vzdálenějších hlubin kosmického prostoru. "Staří" byli až na svou abnormální houževnatost a zvláštní životní schopnosti přísně hmotní a museli mít svůj naprostý počátek ve známém časoprostorovém kontinuu…“^[23]

Mi-Go donutili "Staré" vzdálit se z bezedných hlubin moře a vytlačili je zpět do jejich prastaré antarktické pevnosti se styžským mořem pod ní. Shoggoti vystavěli podvodní megaměsta, nikdy jim však nebylo dovoleno se adaptovat pro život na zemi, třebaže tuto schopnost demonstrovali během svého povstání. Kvůli svému slabému vlivu na ně nebyli "Staří" schopni shoggoty na pevnině zcela ovládat a oni to věděli. „Poslední ranou byl samozřejmě příchod velkého chladu, který kdysi držel v zajetí většinu země a který nikdy neodešel z osudem stíhaných pólů – velký chlad, který na druhém konci země ukončil život bájných zemí Lomaru a Hyperboreje.“^[24]

Danforth a Dyer, vedeni nástěnnými malbami, se rozhodli prozkoumat přístup k moři, kam nikdy neproniklo slunce, pod zmrzlým hrobem velkolepého města "Starých". V temných chodbách, které vedly k neznámému oceánu, jim vyrazil dech náhlý úpadek umělecké kvality ilustrací. Již dříve si povšimli podřadnosti novějších děl. „Ale nyní, v tomto hlubším úseku za kavernou, se objevil náhlý rozdíl zcela se vymykající vysvětlení – rozdíl v základní povaze stejně jako v samotné jakosti, a byl to tak hluboký a katastrofální úpadek dovednosti, že žádný dosud pozorovaný úpadek nás nemohl přivést k očekávání něčeho takového.“^[25]

Narazili na šest stop vysoké a skřehotající tučňáky neznámého druhu, zrůdného spojením albinismu a praktické bezokosti, i mrtvá těla znovu oživlých "Starých", kteří zabili členy předešlé expedice. Jati hrůzou si uvědomili, že se "Staří" pokusili dosáhnout podzemního moře přesně jako oni v naději, že najdou nějaké přeživší svého druhu. Všichni byli zabiti. Danforth a Dyer pak prchali podzemním labyrintem pronásledováni neviditelnou hrozbou. Jakmile se však všude ležící mlha na chvilku zvedla, zahlédli na okamžik svého pronásledovatele:

„Beztvará protoplasma schopná napodobovat a zrcadlit všechny tvary a orgány a procesy – vazké shluky bublavých buněk – gumovité patnáctistopé sféroidy, nekonečně plastické a protažitelné – otroci sugesce, stavitelé měst – stále urputnější, stále inteligentnější, stále obojživelnější, stále napodobivější! Velký Bože! Jaké šílenství přimělo ty rouhavé Staré, aby chtěli něco takového používat a zobrazovat? A teď, když jsme s Danforthem viděli čerstvě se lesknoucí, zrcadlící a třpytivý černý sliz, který hustě lnul k oněm bezhlavým tělům a oplzle páchl tím novým, neznámým zápachem, jehož příčinu by si dovedla představit jen choromyslná fantazie…“^[26]

Neohroženým vědcům se podařilo vyváznout a dostat se k letadlu, kterým odletěli zpět přes průsmyk v "Horách šílenství". Danforth, který si najednou uvědomil, o co jde, úplně zešílel; potřeštěně vyzpěvoval hysterické zaklínadlo, když od něj Dyer převzal řízení letadla. „Jižní stanice dolní – Washingtonská dolní – Park Street dolní – Kendall – Centrální – Harvard…“^[27] Dyer připisuje Danforthovo trvalé šílenství shoggotům, kteří připomínali vlak podzemní dráhy vyplňující tunel, jako by za nimi všechno vytlačoval. „Bylo to strašlivé, nepopsatelné, větší než jakýkoli vlak podzemní dráhy – beztvarý slepenec protoplasmických bublin, lehce světélkujících zevnitř, a s myriádami dočasných očí, které se utvářely a zanikaly jako vředy zelenkavého světla po celém čele, vyplňujícím tunel, řítilo se to na nás, drtilo šílené tučňáky a klouzalo po lesklé podlaze, odkud se svými příbuznými tak hrůzně vymetlo veškerou drť. A stále se ozýval příšerný, výsměšný pokřik: ‚Tekeli-li! Tekeli-li!‘“^[28]

Jak Dyer v následujících větách vysvětluje, shoggoti jsou imitátoři. Všechno, co představují, včetně jejich křiku ‚Tekeli-li‘, který opakují jako papoušci, je napodobováním "Starých". A co Dyer nepopisuje, ale je to obsaženo v Lovecraftově příběhu, je vskutku nevýslovná hrůza, pravděpodobný zdroj Danforthova šílenství. Shoggoti se spokojili chováním tučňáků pro svoji obživu, dokud se neobjevila první expedice, a po celou tu dlouhou dobu byli dominantní životní formou kopírující všechno, co mohli po ztracené civilizaci "Starých" a odříznuti od zbytku světa zdánlivě neprostupnou zmrzlou pustinou. Shoggoti, nyní už informovaní o přítomnosti lidské rasy, mohou brzo začít chovat lidstvo jako domácí zvířata a dojíždět metrem do práce, nakupovat ve Walmartu a sedět na opačné straně stolu oproti někomu, kdo byl milován a miloval a na němž si nedávno pochutnali a ho nebo ji nahradili. Shoggoti jsou „tvaroví tanečníci“.^[29] Dokáží duplikovat jakýkoliv organismus, s nímž přijdou do styku.^[30]

Tento paranoidní předpoklad je jasně artikulován v ikonickém horroru režiséra Johna Carpentera z roku 1982, ve filmové klasice "Věc" (The Thing). Ve filmu je takovou tvar měnící entitou mimozemská bytost z dalekého vesmíru ztroskotavší v Antarktidě jako na pustém ostrově po stovky tisíc let. Když je rozmražena z ledového bloku, začne ta věc vyhlazovat norskou i americkou základnu, vtělovat se a zabíjet nešťastné vědce, pěkně jednoho po druhém. Jakmile se sliz dostane na oběť, asimiluje ji, zanechá přesný duplikát obětí, včetně jejich osobnosti a vzpomínek.

Duplikátem může být kolega nebo dokonce i tažný pes, nerozlišitelný od originálu, a snadno se infiltrující ke zbývající posádce. Bez ohledu na to, jak původní organismus vypadá, dokáže jej mimozemský organismus proměnit v groteskní kompozici lidských tělesných částí, ve chňapající čelisti pasti na medvěda nebo jindy v ovíjející se chapadla. Na konci je věc ponechána napospas v Antarktidě, ale ta se jen potřebuje dostat pryč, aby mohla začít asimilovat celou lidskou rasu. Třebaže Carpenterův film je věrnou adaptací novely "Who Goes There"? z roku 1938; novela ze stejného žánru, "Hory šílenství", byla poprvé publikována v Amazing Stories jen o pár let dříve, totiž v šestatřicátém. Říci, že Lovecraft je vůbec nejvlivnějším spisovatelem svého žánru, by bylo zdrženlivým vyjádřením.

Jako kdyby bylo třeba se pojistit, aby se naši potomci nemýlili, odkud toto šílenství přišlo, Carpenter v roce 1994 režíroval a napsal i hudbu k horroru "In the Mouth of Madness" (Ve spárech šílenství). Titul je slovní hříčkou s názvem Lovecraftovy novely "Hory šílenství". Samotný příběh, který je poctou Lovecraftovi, vykresluje fenomenálně populárního spisovatele se jménem Sutter Cane píšícího sérii knih, jejichž přečtení veřejností otevírá portál umožňující zplozencům Cthulhu procházet na naši stranu, a tak rozpoutat noční můru znamenající konec nejen jeho příběhů, ale i celé lidské rasy.

Zlověstné pisklavé volání shoggotů „Tekeli-li! Tekeli-li!“ jest vypůjčeno z románu Edgara Allana Poea: "Příběhy Arthura Gordona Pyma", jehož příběh se odehrává v Antarktidě. Po celou dobu Lovecraft naznačuje, že (Danforth má) „...prazvláštní nápady ohledně netušených a zapovězených pramenů, k nimž snad měl přístup Poe, když před sto lety psal svého Arthura Gordona Pyma. Čtenář si vzpomene, že v tom fantastickém příběhu je slovo neznámého, ale strašného a závažného významu, které neustále vykřikovali gigantičtí, přízračně sněhobílí ptáci v nitru té zhoubné končiny“.^[31]

-pokračování-

--------------------------------------------------------

PRAMENY:

[23] Ibid., str. 25.

[24] Ibid., str. 27.

[25] Ibid., str. 32.

[26] Ibid., str. 33.

[27] Ibid., str. 33.

[28] Ibid., str. 35.

[29] Srv. Frank Herbert: Duna.

[30] Viz povídka Nepojmenovatelné, „rosol – sliz, a přesto to mělo tvar, tisíce děsivých tvarů mimo všechny představy. Mělo to oči – a na jednom skvrnu. Byla to pekelná propast – zrůdný vír – absolutní hnus.“ Může jít o první nástin shoggotha, hrajícího pak v novele V horách šílenství ústřední roli mezi „tvory z hlubin“. Srv. H. P. Lovecraft: Měsíční močál. Příběhy a sny z let 1921-1925. Spisy 2. Plus, Praha 2011.

[31] H. P. Lovecraft: Hory šílenství, str. 34.