Dědictví Anunnaki a tajemství Genesis, část 12. V ohních Hory osudu aneb O rituálu Posledního soudu a příchodu Velkého Draka

V daném kontextu, jenž je zřejmý z nově interpretovaných skutečností v rámci vztahů mezi „živými“ světy sefirot a „padlými“ světy klifotu, se jeví proklamovaná historie tohoto světa v poněkud jiném světle.V podstatě můžeme hovořit o neustálém střetávání energetických projevů horních vod světa sefirot s parazitickými vlivy spodních dimenzí klifotu, které v symbolickém ztvárnění světového hada Leviatana či Midgardstorma představují doslova všudypřítomné a prakticky trvalé nebezpečí pro zmíněné vyšší sféry nebes.Jistě se tedy nelze divit, že tak významný a v podstatě kritický vztah byl v mytologickém pojmosloví zařazen snad do všech mytologií starého světa.

Bylo to hlavně z toho důvodu, že onen vztah mezi světy nebe a padlými doménami podsvětních hlubin podmiňoval samu existenci našeho světa vyskytujícím se ve smrtelném sevření mořské bestie. Jak vypráví staré egyptské texty, bylo trvání pozemského života závislé na nekončícím souboji boha slunce Rea s jeho temným rivalem v podobě mořského draka Apopa, ten symbolizoval právě ony padlé světy chaosu se zřejmou analogií k biblickému monstru Leviatanovi či severské verzi hada Midgardstorma. Egyptský had Apophis tudíž zastupoval mytologický vzor světového hada – démona chaosu, jenž se v cyklicky se opakujících intervalech snaží svrhnout vládu slunečního boha Re a ukončit tak samotný řád projeveného Universa.

Analogický podtext je možné vysledovat i v mytickém příběhu o králi Osirisovi a jeho temné reflexní polovině – bratru Sethovi.Mytologie starých Egypťanů sděluje poněkud pochmurnou historii o vraždě mocného Osirida jeho vlastním bratrem Sethem, jenž na základě lstivého úskoku zavraždil egyptského boha – krále a následně jeho tělo rozsekal na mnoho částí.Později prostřednictvím nehynoucí lásky bohyně Isidy je tělo Osirise opět zceleno v jeden kompaktní celek a dává nový život právoplatnému nástupci trůnu – mladému princi Hórovi.

Právě znovuzrozený Osiris v osobě Hóra pomstí smrt otce a znovu tak upevní řád celého Universa.Je vysoce pravděpodobné, že zmíněná historka je pouze jednou z mýtických verzí zrcadlících stržení světové osy – „axis mundi“ ve struktuře stromu života a vytvoření padlých realitních domén či sfér podsvětí.Rovněž je zřejmé, že symbolické rozpolcení Osiridova těla representuje akt duchovní fragmentace původní lidské matrice Adamah Kadmon s jeho postupným pádem do hrubohmotných sfér v evoluční struktuře stromu života.Právě proto byl Osiridův falus ztotožňován se světovou osou axis mundi spojující sféry nebe a země v dané reflexi centrálního pilíře stromu života.Tedy v momentě, kdy jsou nalezeny všechny fragmenty Osiridova těla, může být znovu vztyčen kmen stromu života s odpovídajícím návratem znovuzrozeného Osirida – Krista, jelikož ten jako logos je hlavním iniciátorem a zprostředkovatelem evoluce živých forem v projeveném schéma světového stromu.

V žádném případě však nelze opomenout ani reversní působení temného bratra Setha, který symbolizuje zmíněnou sféru podsvětí resp. vliv chaotických sil usilujících o pokračující fragmentaci lidské duchovní esence Osirida – Krista s konečným roztříštěním a příslušným pádem do hlubin spodních vod Sethova království.V tomto kontextu můžeme oba bratry či soupeře a jejich vzájemné působení chápat ve smyslu dvou antagonisticky projevených sil zastupujících příslušné evoluční principy.Evoluční cesta Osirida zprostředkovává opětovnou reintegraci lidské duchovní bytosti v pozdější křesťanské analogii Kristova druhého příchodu v souladu s přirozenou evoluční matricí stromu života.Jistě není náhoda, že mýtus o vzkříšení slunečního boha Osirida – Krista byl symbolizován poutí slunečního disku tělem obrovského hada s finálním zrození Krista z hadí tlamy, jde v podstatě o gnostickou analogii „nanebevstoupení“ či odpoutání božského logu z čelistí Leviatanovy či chcete-li Demiurgovi moci.

Jiná křesťanská analogie zmíněného aktu je začleněna v mytologickém souboji boha slunce – sv.Jiří s drakem ztělesňujícím vědomí spodních vod či hrubou esenci prima materia, jenž je postupným otevřením alchymické materie zušlechťována do podoby slunečního vědomí Krista – Osirida.Meč či kopí slunečního hrdiny tak s určitostí zastupuje ústřední motiv světové osy „axis mundi“ prostřednictvím níž je iniciován proces „nanebevstoupení“, celý mýtický vzor je tedy jakousi prastarou analogií Druhého příchodu resp. aktu napřímení světové osy – centrálního pilíře stromu života a tudíž opětovnému vzestupu lidských bytostí do vyšších dimenzionálních sfér projeveného Universa.V daném kontextu se židokřesťanský mýtus o Druhém příchodu Krista v podobě fyzické osoby spasitele jeví spíše ve smyslu špatného vtipu nemajíc cokoliv společného s danými principy evoluční realizace.

Naopak cesta vedoucí Sethovými tunely do spodních vod podsvětí reflektuje evoluční tah postupné a nepochybně fatální fragmentace lidské duchovní esence směrem do reversně projevených evolučních domén, právě ty byly v mytologii starých národů zastoupeny ve všudypřítomném archetypů světa podsvětí či mořské hlubiny – tedy domova světového hada či mořské bestie.

V tomto bodě již dobře rozumíme, proč byl bůh Seth - Apophis Egypťany personifikován a ztotožňován v souvislosti se silami spojenými s vodním živlem, které vzdorují světlu a samotnému řádu světa.Egyptský výraz „seth“ znamená černý a odkazuje tak ke světům spodních vod v dané reprezentaci na stromu života resp. stromu smrti, rovněž vysvětluje významové spojení tohoto božstva s obdobím temnoty v rámci ročních cyklů nebo ještě delších časových period.Černý bůh Seth je tedy bohem mořské hlubiny či podsvětí symbolicky polykajícím duchovní esenci svého bratra Osirida, zastupuje tak reflexivní strukturu stromu života či lépe řečeno evoluční projev charakteristický právě pro tuto zrcadlovou reflexi světového stromu.Tento reversní projev desintegrace vědomí živých forem můžeme v rámci biblické významové analogie ztotožnit s pojmem „antikrist“ ve významu „odpůrce“ přirozených evolučních mechanismů projeveného světa.

Z uvedených dat, které již byly v rámci našeho seriálu analyzovány, můžeme pro tuto chvíli s jistotou uzavřít, že symbolismus světového hada jednotně odkazoval k podsvětním sférám odvržených světů klifotu a zastupoval spojitý mytologický vzor „mořské bestie“, přičemž právě tento archetyp resp. jeho správné pochopení bude primárním úkolem na naší cestě v odhalování skrytých projevů archontických sil v prostředí naší reality.

V mytologii staré Mezopotámie lze dohledat inkriminovaný mytologický vzor v podobě „hybridní bytosti“ s horní částí těla muže či ženy a spodní částí s ocasem ryby, je zřejmé, že zmíněný symbol byl již od starobabylónských času zástupnou ikonou postavy mořského může, v průběhu věků nelze rovněž vyloučit, že daný symbolismus stál u zrodu středověké ikony „mořské panny“, která byla neoddělitelnou součástí legend o původu vybraných šlechtických rodů staré Evropy.V Asýrii byla ona kompozitní bytost známa jako „kutullú“ čili „rybí muž“ a spadala do skupiny příbuzných hybridních bytostí, obecně pak byl symbol rybího muže vnímán ve významu zasvěcení resp. bytosti, jenž toto zasvěcení předává.Tato analogie se dotýká legend mezopotamských civilizací, které se zmiňují o příchodu mořských bytostí vystupujících z mořských hlubin a poskytujících zasvěcení tamním lidem či skupinám vybraných zasvěcenců.

Skutečnost, která je pro náš příběh mimořádně důležitá, spočívá v tom, že rybí muž – kutullú byl kulturami staré Mezopotámie ztotožňován či se nacházel v bezprostředním vztahu se sumerským bohem Ea – Enki.Rybí muž tudíž representoval bytost mořských hlubin „abzu“v přímé souvislosti s bohem jenž nesl titul „pána mořské propasti“ – „abzu“, jímž nebyl nikdo jiný než samotný pán temné hlubiny – Enki.Primární signaturou tohoto boha byl had spirálovitě obtočený kolem hole s pozdější analogií Hermova caduceu signujícím proces zasvěcení a dle mého přesvědčení rovněž odkazující k symbolismu světového hada Leviatana.

Sumerský pojem kutullú lze přeložit jako titul „Pána propasti – abyssu“, kde „kutu“ znamená propast – podsvětí a „lu“ odkazuje k pánu nebo osobě vysoké důležitosti.Dále sumerský výraz kutullú je nepochybně v přímé souvislosti s arabským pojmem „khadulu“, jenž je v arabských manuskriptech spojován s drakem v bezprostřední asociaci se „starým hadem propasti“, kterým není nikdo jiný než biblický Leviatan.Lze s vysokou mírou pravděpodobnosti odhadovat, že význam mořského muže – kutullú byl sumerským titulem zasvěcení „draka propasti“ odkazujícím nejenom k cestě zasvěcení, ale především k příslušné rodové linii, jenž byla iniciována právě bohem Enkim a která rovněž ztělesňovala příslušnou královskou genetickou linii Leviatana v pokrevní posloupnosti Velkého Draka – Annu.

V rámci interpretace jiných badatelů je dotyčná propast abyssu často ztotožňována s konkrétní geografickou polohou na povrchu planety nejčastěji v oblasti afrického kontinentu, avšak jak již vyplývá z předchozí argumentace, jedná se s největší pravděpodobností o chybnou interpretaci, jelikož propast abyssu – „jícen Leviatana“ s určitostí representuje průchod do spodních vod klifotu resp. padlých odvržených světů, z nichž dle zjištěných skutečností vycházel primární vliv archontických mocností v podobě pomyslného hada podsvětních hlubin abyssu.

Zasvěcení badatelé na poli alternativní historie Laurence Gardner či Maximillien de Lafayette se více méně shodují v úloze sumerského boha Enki v procesu stvoření nové lidské bytosti sloučením Anunnaki genetické platformy s pozemským elementem antropoidních bytostí:

• • Sumerské texty zprostředkovávají prakticky totožnou zprávu o stvoření lidské bytosti, jenž se nacházela ve velmi úzkém vztahu se svými vlastními tvůrci.

• • Bůh mořských hlubin Enki – Ea ztělesňuje jednu z ústředních postav celého příběhu.V gnostických textech je „vládce“ – velký Archont bohem a tvůrcem člověka, shodně je v sumerských pramenech bůh Enki považován za boha a tvůrce lidských bytostí v zastoupení velkého draka – Annu.

• • Původní gnostické texty vrhají na celou situaci jasnější světlo – Kain byl stvořen sumerským bohem Enki a ženou jménem KaVa (také Havvah či Hawwa), což je původní jméno pramatky Evy a stal se v rámci gnostické interpretace zakladatelem královské pokrevní linie dračích pánů Anunnaki, bylo to zřejmě z toho důvodu, že sám Kain nebyl zcela lidskou bytostí, ale spíše představoval hybridní oddenek vzniklý ze spojení dvou odlišných genetických profilů.Další dva synové Evy – Abel resp. „Hevel“ a Seth známý jako „Sata-Na-il“ nesli nižší zastoupení Anunnaki genetické substance ve svém těle, tudíž byli i v rámci tehdejší tradice královského nástupnictví podřízení vůdčí úloze Kaina a jeho nástupnické pokrevní linii.

Maximillien de Lafayette v tomto kontextu dodává několik upřesňujících závěrů:

• • Eva a Adam nepocházeli ze stejné rasy, jelikož z pohledu genetiky byly odlišní.

• • Potomstvo nově stvořeného člověka z pramatky Evy bylo výsledkem genetické hybridizace samotných bohů.

• • Synové Abel a Kain tak byli geneticky modifikováni v rámci Anunnaki genetické hybridizace.

• • Stvoření lidské bytosti se událo mnohem dříve než tvrdí židovské, křesťanské či muslimské tradice.

• • Veškeré lidské rasy současnosti pocházejí z prastarého genetického elementu – matky Evy.

K výše uvedeným závěrům tak lze rovněž dodat, že geneticky profil „Adam“ se nachází v souladu s původním elementem andělského lidstva universální matrice Adamah Kadmon, přičemž genetický profil „Eva“ zastupuje nově stvořený hybridní element pozemského lidstva vzniklý smíšením Anunnaki genetické linie se zástupci antropoidních bytostí tzv. „předadamského lidstva“.

Nově vzniklý hybridní element v podobě „čisté“ pokrevní posloupnosti královského domu Kaina lze dále ztotožnit s mytologickým výrazem „mořské bestie“, což odkazuje na původ jeho tvůrců resp. archontických mocností vystupujících z mořských hlubin světů klifotu.Samotný pojem „bast“ resp. „beast“ se nachází v úzkém vztahu s tajemným výrazem „bastard“ reprezentující křížence s geneticky odlišnými rodiči.

V dostatečně srozumitelné podobě komentuje celou situaci i zvěstovatel „nového aeonu“ zástupce okultní společnosti Golden Dawn - Aleister Crowley, který shodně dodává:

„Existuje jedna asyrská legenda o ženě s rybou, a také existuje legenda o Evě a hadu, neboť Kain byl potomkem Evy a hada, a nikoliv Evy a Adama; a tak když Kain zabil svého bratra, který byl prvním vrahem proto, že obětoval živé bytosti svému démonovi, byl Kain označen na čele znamením, které je znamením Bestie, o níž se mluví v Apokalypse, a je to znamení Zasvěcení.“

Znamení apokalyptické bestie na čele potomků biblického Kaina je bez pochyby, jak naznačují příslušné alternativní zdroje, určitou signaturou hybridní linie potomků samotného pána propasti – Velkého Draka vyznačující se specifickými projevy především na základě zvýšené činnosti žláz s vnitřní sekrecí a doprovodnými schopnostmi v rámci takto vedených rodových linií.

Nyní se vraťme k jednomu z předpokladů uvedených v minulé části našeho seriálu, kde je symbolismus světového hada Leviatana - Urobora dáván do souvislosti s problematikou pokrevní spřízněnosti v souvislosti s vlivem archontů v naší hostitelské realitě.Z výše uvedených informací lze usuzovat, že onou pokrevní linií Leviatana – gnostického Velkého Draka - Annu je bezpochyby právě ona šarlatová bestie rodu Kainova. Je taktéž vysoce pravděpodobné, že takto iniciovaná hybridní linie v interpretaci daných autorů representuje mytický archetyp Svatého Grálu – symbolu kalicha Kristovy krve z něhož pije babylonská nevěstka jedoucí na šarlatové bestii Janovy Apokalypsy:

„Tu jsem spatřil ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy, plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti rozích.Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami, v ruce držela zlatý pohár, plný ohavností a nečistoty svého smilství, a na čele měla napsáno jméno – je v něm tajemství: „Babylón veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi.“Viděl jsem tu ženu, zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků.“

Co však tato alegorie skutečně znamená?....proč pije kněžka Babal-onu z kalichu Kristovi krve?Abychom dokázali prolomit popsané tajemství textu Janovy Apokalypsy, je nutné si uvědomit, jakým způsobem byl vliv archontických mocností ukotven v prostředí naší reality.Jak již bylo naznačeno minule, byla hlavním prostředkem otevření bran do odvržených světů klifotu lidská krev sehrávající tak hlavní úlohu v rituální praxi starých národů.Jistě by bylo bláhové a přímo naivní se domnívat, že obětní rituál byl činěn pouze v rámci jakési fanatické víry okultních či náboženských kruhů dané doby, takto uvažuje pouze naše racionalizovaná mysl, která není vůbec schopna připustit si existenci padlých světů podsvětí, jenž díky výše uvedené rituální praxi zejména krvavých obětí vždy vytvářely a vytváří vyživovací koridory do jejich vlastních odvržených realit.

A tak se v historických pramenech dob dávno minulých, avšak i v časech naší absurdní současnosti setkáváme s jevy poněkud odporujícími vlastní racionalizované interpretaci světa, který nás obklopuje, v tolik komické snaze požadovat pokud možno pouze hmotné důkazy jakýchkoliv projevů tohoto světa.

Nejsme tudíž schopni správným způsobem interpretovat a pochopit realitu aztéckých obětních rituálů, při nichž byly tisíce lidských životů ukončeny na obětním stole tamních chrámů ve snaze nasytit neukojitelnou žízeň božstev podsvětí.Nejsme rovněž schopni identifikovat skutečný význam a účel inkvizičních monstrprocesů a samy hekatomby krve této bezpochyby obětní praxe.Taktéž židokřesťanský ritus podřezávání beránka či relativně nedávné události „zápalných obětí“ – nesou jedno společné znamení – jsou rituálními postupy, prostřednictvím nichž lze realizovat energetickou dotaci odvržených světů klifotu – je tak symbolicky syceno tělo starého draka v kořenech stromu života.

Ve této chvíli mi v mysli vyvstává značně bolestivá myšlenka z románu 1984, kde se mimo jiné říká, že účel jakékoliv války se nenachází ve smyslu vítězství, ale jejího neustálého trvání, bohužel právě tak skrze nekončící obětní rituál myriád válečných konfliktů na planetě Zemi vždy bylo a je realizováno cosi….co se vzpouzí těm nejhorším lidským představám….krev lidských bytostí stékající do vinného kalichu apokalyptické bestie v tisíce let trvající oběti bohům podsvětí??

Předpokládejme, že výše zmíněný mechanismus energetické dotace odvržených světů se tak stává klíčem v pochopení textu Janovy Apokalypsy:

„Proto Babylon Překrásná, Matka ohavností, přísahala při své posvátné kteis, jejíž každý bod je bolest, že od svého cizoložství neupustí, dokud krev všeho, co žije, nebude shromážděna v poháru, a dokud toto víno nevyzraje a neuleží se, a dokud nebude posvěceno, a tak hodno potěšit srdce mého Otce. Neboť můj Otec je unaven vahou svého stáří, a nedojde k jejímu loži. A tak ať je toto dokonalé víno kvintesencí a elixírem; a jediným douškem se mu navrátí jeho mládí; a tak ať je to věčně, a po věky věků v světy zanikají a mění se, a samotné universum se rozvíjí jako Růže, a zavírá se jako Kříž, který se zakřivuje do krychle.“

Jsem přesvědčen, že nyní stojíme na prahu bezpochyby fatálních odhalení, jenž zmíněný archetyp Svatého Grálu – kalichu Kristovy krve staví do zcela nového světla resp. převracejí jeho skutečný význam či smysl na zcela novou rovinu chápání.Kalich Kristovy krve je tedy kvintesencí a elixírem života pro Otce – Velkého Draka a zakladatele pokrevní linie Grálu, který tak jediným douškem získává své ztracené mládí skrze kalich v rukou prostopášnic Babal-onu.Ve finále je tímto rituálním aktem realizována brána – „bábel“ boha slunce – „on“ v analogii příchodu šarlatové bestie mořských hlubin, tedy návratu Velkého Draka Apokalypsy.

Dovolím si zde zcela nepokrytě tvrdit, že celý symbolismus Svatého Grálu – kalichu Kristovy krve představuje primární cíl mocností Leviatana – Velkého Draka k prolomení přístupových bran do naší projevené reality a otevření jícnu propasti.Tudíž veškeré příběhy o putování za Svatým Grálem jsou v drtivé míře hlubokou desinterpretací skutečného smyslu putování za touto tolik ceněnou relikvií, jelikož takto popisovaná pouť za svatým kalichem je primárním cílem pokrevních linií Velkého Draka ve snaze nashromáždit krev všeho, co žije v poháru apokalyptické nevěstky a realizovat tak otevření stavidel abyssu.

Lidská bytost nemusí ve své nejhlubší přirozenosti hledat jakýsi kalich Grálu ve vnější realitě tohoto světa, protože Grál – onu perlu té nejvyšší čistoty vždy měla uloženu ve svém srdci jako posvátný logos – jiskru své vlastní kristovské přirozenosti. Přičemž rituální oběť tohoto kristovského majestátu byla s největší pravděpodobností realizována prostřednictvím pokrevních linií Leviatana, které se během staletí zformovaly do příslušných rodových uskupení a staly se tak ústřední mocenskou silou tohoto světa v jejich pouti za Svatým Grálem.

Hovoříme zde o vysoce sofistikované mocensko – politické soustavě vládní moci, založené na principu pokrevní spřízněnosti s jediným a vskutku konečným cílem – totální destrukce tohoto světa a jeho následné svržení do propasti abyssu s ukotvením v „evoluční matrici“ stromu smrti.Tímto způsobem má být realizován finální rituál „Posledního soudu“ z pohledu zasvěcených elit, bohužel právě tímto způsobem „zlomení pilířů“ našeho světa má být obětován osud lidských bytostí na planetě Zemi:

„Nyní budete vědět, že vyvolený kněz - apoštol nekonečného prostoru je princ-kněz Bestie; a v jeho ženě, zvané Šarlatová Žena, je všechna moc mu dána. Budou shromažďovat mé děti do svého zástupu; budou vnášet slávu hvězd do srdcí lidí.Proto on je vždy slunce a ona luna. Avšak pro něj je okřídleným tajným ohněm a pro ni klenoucím se hvězdným světlem.Tato svátost je fyzikálně-magickou formulí, jejímž prostřednictvím se dosahuje zasvěcení; je nutná pro dokonání Velikého Díla. V alchymii je to proces destilace, řízený vnitřním fermentem a vlivem Slunce a Luny.Za postavou Bestie a jeho Nevěsty je deset světélkujících kruhů, z jejichž středů vybíhají paprsky; jsou to latentní a ještě neuspořádané sefiry, neboť každý novy Aeon vyžaduje nový systém klasifikace universa.V horní části karty vidíme emblém nového světla s deseti rohy Bestie, což jsou hadi, vysílaní na všechny strany, aby zničili a znovu-stvořili svět.“

Myslím, že není potřeba cokoliv dodávat k této Crowleyho citaci, jedná se o text, který je určen pro ty, jenž jsou ochotni naslouchat a pochopit, není to text pro racionalizovanou lidskou mysl požadující důkazy čehokoliv, je to text zasvěcení vyprávějící příběh o příchodu „nového aeonu“, jenž může být realizován pouze skrze destrukci světa starého s následným „znovu-stvořením“ či ukotvením v „evoluční“ matrici odvrácené strany stromu života uspořádáním nově strukturovaných dimenzí - sefirot .

Na závěr našeho poněkud pochmurného pátrání se zastavme u vyvoleného kněze Bestie – apoštola nekonečného prostoru, který je pověřen pít z onoho kalichu prostopášnic Babal-onu.Jedná se o zřejmou reflexi rituální praxe kněží starého Babylonu, jenž byla doslova kooptována do rejstříku rituálních praktik daných rodových linií a světe div se, rovněž se stala vskutku tragikomickým obřadem v repertoáru vatikánské resp. římsko-katolické moci.

Možná si již čtenář pokládá poněkud palčivou otázku, proč jsou kněží Bestie zkrášleni pokrývkou hlavy - tiárou v podobě rybí hlavy ve zřejmé reflexi titulární hodnosti Velkého Draka či proč nosí signum zraněného krále rybáře resp. jeho prsten?Nebo proč je římský klér nucen pít kalich s krví Jednorožce – Krista v naprosto bizarním a doposud nepochopitelném rituálu eucharistie?

Mimochodem odpověď se nachází v textových šifrách mágů „nového aenonu“, jak bylo uvedeno výše.Jedná se o rituální akt přijmutí oné kvintesence – elixíru života, jenž umožňuje otevřít bránu slunce Babal-onu a vzkřísit Leviatana - Velkého Draka propasti pomocí kalichu všeho života – Krista.Jakýkoliv kněz Bestie tak vědomě či nevědomě realizuje na okultní či symbolické rovině právě tento rituální úkon, mnohdy skálopevně přesvědčen, že drží klíč od nebeské brány.Avšak onen klíč držený v jeho moci, je klíčem od brány Babal-onu či stavidel mořské hlubiny od níž je dveřníkem…..skrze ní je mu propůjčena veškerá moc a bohatství…..skrze ní otvírá bránu smrti všem hlupákům očekávajícím cestu do výšin slibovaného ráje…..v neskonalé snaze naplnit proroctví příchodu „božského Draka“ – Vati-canu…

Věřím, že nyní je možné odpovědět na zmíněné otázky, dále věřím, že daná zjištění nebudou iniciovat strach či opovržení, ale stanou se důležitými kameny v mozaice při odvážné snaze lidské bytosti skutečně pochopit symbolický reliéf projevené reality.Nepochybuji, že se právě v této době nacházíme na pověstném prahu odhalení mnohých tajemství o podstatě reality, jíž jsme součástí, rovněž nepochybuji, že mnoho takových odhalení doslova otřese základy individuálního světa každého z nás….

…avšak…. „had, který se přesně drží svého plánu, nedokončí svou práci, dokud jeho hlava opět nedosáhne Sionu a dokud tímto způsobem nedokončí kruh kolem Evropy - a dokud, po spoutání Evropy, neobemkne celý svět. Toho má být dosaženo s použitím všech prostředků k ekonomickému podrobení všech zemí. K návratu hlavy hada k Sionu může dojít až poté, co budou svržení všichni panovníci Evropy, až bude všeobecně panovat zkáza a ekonomická krize…..“

konec