Dědictví Anunnaki a tajemství Genesis, část 5.: Neandrtálci versus Nephilim

V nedávné minulosti došlo na základě výzkumu rekonstrukce DNA zástupců člověka neandrtálského z lokalit Feldhofer , Mezmaiskaya či Vindija k získání dalších poznatků ve vztahu neandrtálce a člověka moderního typu mimo jiné i v rámci jejich potenciální druhové příslušnosti. Ze srovnání typu Feldhofer 1 s genetickými sekvencemi šimpanze a současného člověka se mimo jiné zjistilo, že evoluční forma neandrtálce se liší od moderního člověka třikrát více než se liší jednotlivé varianty druhu Homo sapiens navzájem mezi sebou.To by podporovalo především ten předpoklad, že samotná evoluční forma neandrtálce se žádným významným způsobem nepodílela na vývoji člověka moderního typu. Avšak…..je tomu skutečně tak?....lze tedy člověka neandrtálského vyškrtnout z evoluční linie současného lidstva?

Rovněž na stejný problém stále naráží současné vědecké kruhy, kde je tato záležitost vymezena ve formě tří alternativ:

• • Kontinuita – tento model předpokládá kontinuální – pozvolný přechod mezi archaickými typy člověka (v Evropě se jedná právě od Neandrtálce) a formou člověka moderního typu, kdy tyto archaické populace jsou předky současného člověka po celém světě (nejenom v Africe).

• • Druhové nahrazení – druhý model uvažuje, že veškeré populace archaických forem člověka - mimo Afriku - byly nahrazeny novým druhem Homo sapiens a tudíž se nepodílely ani na vzniku současného člověka.

• • Hybridizace – třetí model předpokládá vznik moderního člověka v Africe, přičemž při následném rozšiřování docházelo ke vzájemnému kříženi se zástupci archaických populací zejména na území Evropy a Asie.

Z výše uvedeného vyplývá, že současná věda pojímá vztah mezi neandrtálcem a člověkem moderního typu v rámci variant uvnitř společného druhu – jedná se o tzv. „intraspecifickou úroveň“, jenž je zastoupena výše uvedenými alternativami kontinuity a hybridizace.Dále pak v rámci tzv. „interspecifické úrovně“, která předpokládá vzájemný rozdíl mezi dvěma druhy, přičemž je zastoupena alternativou druhového nahrazení.Je tedy člověk neandrtálský evoluční varietou v rámci společného druhu nebo jde o zcela oddělený projev evoluce, který nemá s moderním člověkem nic společného?

Předpokládám, že současné alternativní teorie o vzniku moderního člověka a rovněž o jeho vzájemném vztahu s člověkem neandrtálským mohou celou řadu otázek poměrně jasně zodpovědět nebo přinejmenším osvětlit.Bohužel současná věda stále se stejnou vehemencí a posměchem odmítá jakékoliv scénáře týkající se potencionální možnosti genetické modifikace lidské bytosti jiným inteligentním druhem.Celý tento postoj vychází především z nekončící ignorance původního odkazu starých civilizací, kde je celý problém původu a vzniku člověka poměrně jasně zprostředkován.

Zděšení současného vědeckého estabilshmentu by bylo vskutku nezměrné v případě, že by jakési báchorky poblouzněných domorodců měly být potvrzeny.Ano…je to opravdu sisyfovská práce….vymýšlet stále nové a nové hyper-komplikované evoluční taškařice…..přitom by stačilo tak málo…..poslouchat příběhy našich předků….zaposlouchat se do jejích vyprávění….o stvoření člověka bohy…..kteří jej vytvořili k obrazu svému…..Opět slyším námitky o jakési nutné imaginaci a bezbřehé touze naších předků vymýšlet si nekončící kosmologie a příběhy o stvoření….

Obávám se, že i v konkrétním případě člověka neandrtálského docházelo a stále dochází ke značnému zkreslení skutečnosti ve výkladu jeho čistě fyziologických či socio-kulturních projevů. Jistě si všichni dobře vzpomínáte na obrázky z knih Zdeňka Buriana, kde jsou neandrtálci vykreslováni jako jakási ochlupená a hloupá stvoření s mohutným kyjem v ruce.

Dnes je již zcela zřejmé, že zmíněná charakteristika člověka neandrtálského nemá příliš mnoho společného se skutečností, jelikož se postupem času ukazuje, že samotný potenciál tohoto druhu se přibližoval a v některých směrech i převyšoval evoluční projev předků současného lidstva.V rámci výzkumu zbytků kosterního materiálu nelze rovněž zjistit např. míru ochlupení, barvu pokožky, barvu vlasů, tvar nosu apod. , což poukazuje především na fakt, že dlouhou dobu předpokládaný vzhled neandrtálce byl založen především na spekulacích či předpokladech.Neméně závažná zjištění se týkají potenciálních možností intelektu člověka neandrtálského, kdy objem lebky klasického neandrtálce se pohyboval v rozmezí 1200 – 1800 cm3, což neříká cokoliv o jeho tzv. „primitivním“ projevu.

Jeho mozek byl tedy v průměru o nějakých 13% větší než náš vlastní.Při hrubém odhadu byl průměrný objem jeho mozkovny okolo 1500 cm3 ve srovnání s méně než 1400cm3 u současné populace. Ortodoxní věda se drží poněkud méně výrazných tvrzení, jelikož udává, že ve skutečnosti byla velikost mozkovny neandrtálce ve vzájemném poměru k mohutné stavbě a značné hmotnosti těla zhruba o 10% nižší než u současného člověka.

V předchozím díle tohoto seriálu byla předložena alternativní koncepce o původu a vzniku evoluční formy člověka neandrtálského jako výsledku genetické modifikace původní antropoidní rasy, která tak získala značný intelektuální a mentální potenciál.Výsledný genetický profil neandrtálce byl pak údajně složen z genů tehdejší primitivní rasy, genů Anunnaki a některých dalších živých forem. Následně poté byl neandrtálec podroben celé řadě dalších genetických zásahů v podobě pěti evolučních stádií v rámci programu bio-regenese.Výsledný produkt celého snažení představovala evoluční forma Homo sapiens typ 1 s předchozími evolučními projevy člověka cromagnonského. Samotný účel vzniku člověka neandrtálského pak spočíval ve stvoření mentálně a inteligenčně výkonné rasy s nadprůměrnou fyzickou výbavou v podobě svalnaté a podsadité struktury těla určené k vykonávání těžké fyzické práce.

Jak již bylo několikrát zmíněno dříve, současná věda je značně limitována především její ignorancí historicko-mytologického odkazu starého světa, přičemž nechápe nebo lépe řečeno nechce chápat jeho odkaz - jeho sdělení v podobě archetypálních představ a symbolismů.Nabízí se tedy logická otázka – existují nějaké historické či mytologické zmínky o prastaré otrocké rase lidí?

V tomto ohledu se jeví velmi zajímavě informace, které svým výzkumem předložil badatel John Denton. Ten představil teorii o původu či vzniku evoluční formy člověka neandrtálského v prastaré rase biblických Nefilim. V podstatě předložil fakta, jenž naznačují, že neandrtálci a tradovaná kultura Nefilim představují jeden a ten samý evoluční profil. Při prvním pohledu se celá tato záležitost jeví poněkud nepravděpodobně, avšak po detailnější analýze různých skutečností získává značnou věrohodnost, jelikož civilizační projev potomků Nefilim se velmi podezřele shoduje s předpokládanou kulturou člověka neandrtálského.

Avšak než přistoupíme k vybraným kritériím, které potvrzují tento vzájemný vztah, nebylo by jistě od věci, alespoň stručně prozkoumat či identifikovat danou kulturu Nefilim. Kdo byli ti mocní z dávných časů o nichž nám vypráví například kniha Henochova? Při analýze historického odkazu této hybridní rasy jsem došel k závěru, že samotné téma Nefilim představuje značně mnohovrstevnatou problematiku o celé řadě možných významových rovin. V elementárním základě jej lze rozdělit minimálně do dvou projevů, které se mohou vzájemně prolínat či doplňovat:

• První projev bytostí Nefilim je v rámci biblicko-mytologického odkazu v souznění s archetypem tzv. „padlých andělů“. Jedná se o odkaz směřující několik málo tisíc let do naší minulosti v souladu s biblickým příběhem o „synech božích“, kteří sestoupili na Zem a počali potomstvo s dcerami člověka.Tento odkaz je významově svázán s obdobím úpadku atlantské říše či s pozdějším obdobím biblických patriarchů. Obecně jde však především o historické zmínky týkající se událostí následujících po potopě světa a zkáze Atlantis s odpovídajícím příběhem o „sestupu“ mocných entit na vrchol hory Hermon.Inkriminovanou entitu Nefilim lze poměrně dobře vysledovat ve vybraných historických manuskriptech – např. v knize Henochově, knize Jubileí či v Bibli.

Právě sama Bible hovoří o „Dětech Setha“, kteří byli nazýváni „Bene Ha-Elohim“ – jejich potomstvo pak „Anakim“ či o „Synech Kaina“ – božských Nefilim, jejichž hybridní potomci byli rovněž nazýváni obři Anakim. Související historické záznamy vypráví o „Dětech Boha“, kteří sestoupili z hory apod. Kniha Jubileí zprostředkovává zmínky o „Andělech“ či „Strážcích“. Podobně mluví i kniha Henochova o „Strážcích“ nebo „Nebeských dětech Boha“ atd. V obecném souhrnu lze říci, že v rámci mytologických tradic se archetypální příběh „padlých andělů“ vyskytuje prakticky ve všech světových mýtech a má rovněž velmi podstatnou souvislost s mytologickým odkazem obrů či gigantů. Jiná a velmi podstatná charakteristika odkazuje na jejich poměrně zhoubný vliv na lidské kultury spojený s vzrůstem agresivity a všudypřítomné manipulace.

Další charakteristický rys vlivu Nefilim ukazuje na neblahý či přímo devastující dopad na lidskou genetickou platformu, který byl důsledkem hybridizačních aktivit spojujících minimálně dva zcela nesourodé genetické profily. Výsledkem vzájemného druhového spojení Nefilim s lidmi bylo hybridní potomstvo disponující značným intelektuálním a mentálním potenciálem, který byl však v rámci generací vykoupen značnou genetickou zátěží jejich potomků. Předpoklad vzniku hybridního potomstva je pak v úzkém významovém vztahu s vytvořením jistých hierarchických – vládních systémů, které patrně sloužily k zajištění přenosu moci v rámci pokrevní spřízněnosti a přenosu daného stupně genetické kompatibility.

• Druhý projev odkazu kultury Nefilim je vázán na mnohem delší časový úsek v průběhu historických události na Zemi.Prostřednictvím alternativních informačních zdrojů lze jeho počátky vysledovat až do období před 950 tis.lety. V tomto kontextu představovali zástupci Nefilim výsledný genetický produkt civilizace Anunnaki a tehdejšího lidstva nesoucí značně vyvinutý genom zděděný po svých otcích Anunnaki. Nefilim se patrně velmi brzy ujali vlády nad lidskými kulturami především z důvodu jejich vyspělé technicko - materialistické kultury, které nemohlo tehdejší andělské lidstvo dlouhodobě čelit.

Zmíněnou situaci pravděpodobně doprovázel i výzkum a následné vytvoření mnohých variet hybridních – kompozitních lido-zvířecích druhů, které po dlouhou dobu představovaly značné nebezpečí pro tamní civilizace. Jedním z časových koordinát, který může posloužit k vzájemnému oddělení obou vlivů, je již zmíněná světová potopa, která patrně způsobila zánik původních zástupců rasy Nefilim. Rovněž lze předpokládat, že biblické odkazy jsou jakousi reflexí na zbytkovou populaci Nefilim, která dokázala přežít tehdejší kataklysmatické události………