DĚTI ZABIJÁCI: AUSTIN SIGG (17)

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů.

Všichni viděli znamení, která naznačovala, že není vše v pořádku a že nás čekají problémy. Takové ukazatele však mohou být nenápadné a těžko se interpretují. Jak rozeznat plachého, introvertního teenagera od začínajícího psychopata s hlavou plnou vizí bezohledného vraždění? Jedním z vodítek by mohla být násilná dětská pornografie nalezená v počítači Austina Sigga, když mu bylo pouhých třináct let. Právě tato nerozvážnost Siggovi vynesla několik sezení u psychologa, který chlapcova otce prosil, aby synovi omezil přístup na internet. Není jisté, zda tuto radu někdy uposlechl.

O čtyři roky později, v roce 2012, se Austin Sigg zapsal do programu forenzních věd na Arapahoe Community College v Littletonu v Coloradu. Tento očividně inteligentní teenager předloni odešel ze školy, protože ho vyhnali šikanující, kteří si ho neustále dobírali kvůli jeho vysokému hlasu. Díky středoškolskému testu byl přijat na vysokou školu, ale i zde zůstal izolován od svých spolužáků. Ti ho považovali za "divného", "děsivě intenzivního" a "posedlého smrtí". Zatímco většina studentů soudního lékařství doufala v kariéru u policie, Austin jim oznámil, že se chce stát hrobníkem.

Možná však měl Austin Sigg pro volbu svého oboru ještě jiný důvod; možná si myslel, že znalost policejních detekčních technik by se mu mohla hodit ve vedlejším povolání, které plánoval. Austin totiž nikdy nevyrostl z dětské fascinace sexuálním násilím. Jako většina začínajících psychopatů si léta pěstoval násilné představy, které mu kolovaly v mozku. V jeho případě se tyto představy nesoustředily na abnormální sex nebo vraždu. Jeho zvláštní úchylkou bylo pitvání. Myšlenka na lidské tělo, které by mohl rozřezat a prozkoumat, v něm vyvolávalo pocit sexuálního vzrušení, který byl téměř příliš silný, než aby se dal snést. Nakonec ho to přimělo k činu.

V pondělí 28. května 2012 ráno nasedl Sigg do svého Jeepu Cherokee a odjel ke Ketner Lake nedaleko svého domova ve Westminsteru ve státě Colorado. V kapse měl schovanou lahvičku chloroformu, kterou si připravil podle receptu, který našel na internetu. Jeho plán byl přinejlepším zběžný. Chtěl se schovat v křoví u nějaké odlehlé cesty a počkat, až kolem projde osamělá žena. Pak k ní přistoupí zezadu a přiloží jí na obličej hadr napuštěný chloroformem. Až by omdlela, zatáhl by ji do křoví a znásilnil by ji. Mohl by ji dokonce uškrtit a pak podříznout. Pro tuhle část se ještě nerozhodl.

Sigg nemusel dlouho čekat, než se objevila potenciální oběť. Sotva se přikrčil v křoví, spatřil běžkyni, která se k němu blížila po cestě. Uklidnil si nervy několika hlubokými nádechy, počkal, až projde, a pak se s chloroformovým hadříkem v ruce vyběhl z úkrytu. Žena ho však musela slyšet, protože se otočila právě ve chvíli, kdy se ji chystal popadnout. Následoval krátký zápas, než se potenciální oběť vyprostila a odběhla pryč. Později incident nahlásila na policii. Když přijeli, Austin Sigg už byl dávno pryč. Sigg byl ze svého neúspěchu frustrovaný, ale neodradilo ho to. Teď si uvědomil, že udělal zásadní chybu, když se zaměřil na oběť, která byla dost silná na to, aby se bránila. Potřeboval někoho, koho by bylo snadné přemoci. Stejně vždycky dával přednost dětem.

Jessica Ridgewayová byla radostí pro všechny, kdo ji znali. Tato žákyně páté třídy byla plná energie, měla rošťácký smysl pro humor a upřímně starostlivou povahu. Milovala fialovou barvu a vystupování v družstvu roztleskávaček peewee na Wittově základní škole. Do této školy se vypravila 5. října 2012, když zmizela. Kolem desáté hodiny dopoledne zavolal správce školy Jessičině matce a chtěl zjistit, zda je Jessica v pořádku. Sarah Ridgewayová však hovor nepřijala, protože spala a právě se vrátila domů z noční směny. Teprve v půl páté odpoledne zvedla hlasovou schránku a dozvěděla se, že se její dcera pohřešuje. Okamžitě zavolala Westminsterské policii, ale trvalo pět hodin, než byla splněna všechna kritéria pro vyhlášení poplachu.

V té době již probíhalo rozsáhlé pátrání, do kterého se nakonec zapojilo více než 1 000 policistů a civilních dobrovolníků. Jak však dny ubíhaly a po pohřešované dívce nebylo ani stopy, naděje na její nalezení se začínaly zdát stále vzdálenější. Optimismus vyšetřovatelů nezlepšilo ani nalezení Jessičina batohu na chodníku ve městě Superior, více než šest kilometrů od jejího domova. Zdálo se, že tento nález naznačuje, že Jessica byla unesena. Batoh však poskytl Coloradskému úřadu pro vyšetřování důkazní materiál, který bylo možné prověřit na přítomnost stop DNA. Právě odeslali batoh ke zpracování, když se dozvěděli zprávu, které se všichni obávali. Pozdě odpoledne 11. října objevili dva pracovníci městského úřadu těžký pytel s odpadky poblíž otevřeného parku Pattridge v Arvadě. Jeden z nich pytel rozřízl kapesním nožem a jeho obsah vyklepal na zem. O chvíli později se oba muži zděšeně otočili. Pytel obsahoval rozřezané torzo dítěte.

Jessica Ridgewayová byla nalezena, ale její vrah byl stále na svobodě a komunitou se šířila vlna strachu. Co je to za zrůdu, která zavraždila a zmrzačila nevinnou holčičku, a jak dlouho bude trvat, než se zaměří na další dítě? Znepokojení rodiče začali doprovázet své děti do a ze tříd, policisté hlídali přechody a fotografovali auta zaparkovaná před školami. Westminster se mezitím oblékl do "fialového pláště", když obyvatelé ozdobili své poštovní schránky stužkami na počest Jessicy. Přibližně v té době také policie vydala veřejnou výzvu, v níž občany vyzvala, aby se přihlásili s jakoukoli informací, byť by byla sebemenší. Dne 19. října jeden z nich výzvu vyslyšel.

Volající neměl nic hmatatelného, o co by se podělil. Řekl jen, že by si policie měla promluvit s Austinem Siggem, místním teenagerem, který je podle informátora "posedlý smrtí". Na první pohled to nevypadalo jako příliš slibná stopa, ale policie zoufale toužila po průlomu v případu, a tak ještě téhož odpoledne navštívili Siggovo bydliště dva agenti CBI. Mladík byl zcela ochotný spolupracovat, odpovídal na otázky a souhlasil s poskytnutím DNA k testům. Když agenti odcházeli se vzorky DNA v ruce, byli přesvědčeni, že byli vysláni na bláznivou akci. Případ však měl nabrat dramatický spád. Dne 23. října, ještě předtím, než byly k dispozici výsledky Siggova testu DNA, přijal dispečer tísňové linky 911 v okrese Jefferson velmi neobvyklý telefonát. Volající se představila jako Mindy Siggová. Toto je skutečný přepis.

Mindy Siggová: "Dobrý den, potřebuji, abyste přišla ke mně domů... můj syn se chce přihlásit kvůli vraždě Jessicy Ridgewayové."

Dispečer: "A co se tam děje? Madam, jste tam?"
Mindy Siggová: "Vy jste mě neslyšela? Právě se přiznal, že ji zabil."

Dispečer: "Já vím. Chci, abys mi řekl, co se děje. Můžete mi říct, co přesně řekl?"
Mindy Siggová: "Že to udělal on, dal mi podrobnosti a její ostatky jsou v mém domě."

Dispečerka poté požádala, zda by mohla mluvit přímo s Austinem.

Austin Sigg: "Nechápu, proč se mě na to ptáte. Jessicu Ridgewayovou jsem zavraždil."
Dispečer: "Dobře."

Austin Sigg: "Existuje... mám důkaz, že jsem to udělal... jiná otázka neexistuje. Stačí, když sem pošlete policejní auto."

Policejní vůz už byl skutečně vyslán. Když policisté dorazili, Sigg dostál svému slovu. Vzdal se, aniž by kladl jakýkoli odpor. Jako mladistvý byl převezen do centra služeb Mount View a tam ho začali detektivové vyslýchat. Zdálo se, že je téměř ochotný vyprávět svůj příběh. Na otázku, proč si vybral právě Jessicu, Sigg jen pokrčil rameny a řekl, že byla "ve špatný čas na špatném místě". "Zrovna jsem jel autem a tak nějak jsem se díval," řekl. "A uviděl jsem ji. Zaparkoval jsem a čekal. A ona šla kolem a já ji chytil." Řekl, že ji vtáhl na zadní sedadlo svého auta a zajistil jí ruce a nohy zipovými páskami. Pak chvíli jezdil po okolí a pak ji odvezl k sobě domů. Tam jí řekl, aby se převlékla do oblečení, které jí přinesl.

Pak jí pustil film, na který se mohla dívat, zatímco ji stříhal. Nakonec se ji pokusil uškrtit pomocí vázacího pásku. Když se mu to zařízlo do rukou a nepodařilo se mu zajistit správnou páku, přistoupil k ručnímu škrcení a škrtil ji asi tři minuty, dokud neomdlela. Jessica však stále nebyla mrtvá, a když ležela na podlaze, Sigg ji odtáhl do koupelny, napustil vanu horkou vodou a utopil ji v ní. Pak začal mrtvolu ve vaně pitvat, úhledně zabalil a označil části těla. Některé z nich později vyhodil. Jiné, jako hlavu a vagínu, schovával ve sklepě pod domem. Na otázku, proč tělo rozčtvrtil, Sigg odpověděl, že si tím plnil sexuální fantazii. Důrazně však popřel, že by desetiletou dívku sexuálně napadl. To, jak zjistil soudní lékař, byla lež. Jessica byla skutečně znásilněna.

A tak byl Austin Sigg v říjnu 2013 postaven před okresní soud v Jefferson County. Navzdory radám obhájce se přiznal ke všem obviněním s vědomím, že jeho věk v době vraždy vylučuje uložení trestu smrti. Ve skutečnosti byl pro osobu jeho věku stanoven trest doživotního vězení s možností podmínečného propuštění po 40 letech. Soudce Stephen Munsinger byl však rozhodnut, že Sigg stráví zbytek svých dnů za mřížemi. Odsoudil Sigga k dalšímu trestu 86 let, který měl běžet souběžně s doživotním trestem. To znamená, že pokud Sigg někdy dosáhne podmínečného propuštění, bude si muset okamžitě začít odpykávat 86letý trest. Je nepravděpodobné, že by se ještě někdy procházel po ulicích.

To je ovšem pro truchlící rodinu Jessicy Ridgewayové jen slabá útěcha. V říjnu 2012 jim do života vstoupilo monstrum, které jim krutě vzalo drahocennou holčičku jen proto, aby uspokojilo své zvrácené potřeby. Cituji jednu větu ze závěrečné řeči soudce Munsingera:

"Zlo je skutečné. Bylo přítomno v naší komunitě 5. října 2012. Toho dne se jmenovalo Austin Sigg."

-pokračování-