DĚTI ZABIJÁCI: CAYETANO SANTOS GODINO (3)

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst může v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů.

V porovnání s ostatními latinskoamerickými zeměmi je v Argentině relativně málo sériových vrahů. Jeden z nich, Cayetano Santos Godino, však patří mezi nejkrutější vrahy vůbec. Stejně jako americký "chlapec" Jesse Pomeroy, i toto mladistvé monstrum zřejmě existovalo pouze za jediným účelem - působit bolest slabším. Cayetano Santos Godino se narodil 31. října 1896 v Buenos Aires v Argentině jako nejmladší z deseti dětí. Jeho rodiče žili v chudobě, otec byl hudebník-alkoholik, který v době Cayetanova narození onemocněl syfilidou a následky této obávané nemoci přenesl na svého syna.

Kromě této dědičné vady se zdá, že Cayetano začal svůj život s mnoha zásahy. Byl nemocné dítě, několikrát málem zemřel na špatnou hygienu a na enteritidu, nemoc způsobenou konzumací kontaminovaného jídla. Jako by to nestačilo, byl často vystaven brutálnímu bití ze strany svého otce a starších bratrů. A pak tu byl jeho bizarní fyzický vzhled. Godino byl křehký chlapec s malou hlavou a velkýma odstávajícíma ušima. Měl také ruce, které se zdály být na jeho tělo příliš dlouhé. Problémy s chováním se u Cayetana Godina objevily již na počátku jeho života. Když v pěti letech nastoupil do školy, byl brzy vyloučen z důvodu rušivého chování. Rodiče ho pak přeřadili na jinou školu a pak na další, přičemž v každé z nich prohlásili, že ho nelze zvládnout, a požádali rodiče, aby ho odhlásili. Nakonec to vzdali a nechali chlapce potulovat se po ulicích a dělat si, co se mu zlíbí. A nejvíc Godina těšilo ubližovat jiným dětem.

K prvnímu zdokumentovanému napadení ze strany Godina došlo 28. září 1904. Toho dne vylákal dvouletého Miguela de Pauoliho na pole a slíbil mu sladkosti. Jakmile se tam ocitl, hodil batole do příkopu plného trnitých keřů. Naštěstí slyšel křik dítěte policista, který mu přišel na pomoc a Godina zadržel. S varováním byl propuštěn. Godino, povzbuzen svým útěkem z domova, čekal pouhý týden, než zaútočil znovu. Tentokrát přesvědčil čtyřletou Anu Neri, aby ho následovala na louku. Poté dítě napadl a udeřil ho kamenem do hlavy. Opět zasáhl policista a Godino opět vyvázl pouze s napomenutím. V následujících 18-ti měsících nebyly zaznamenány žádné další případy násilí spáchané Godinem, ačkoli vzhledem k jeho zlomyslné povaze je nepravděpodobné, že by během této doby zůstal nečinný. Pak se 22. března 1906 ztratila ze sousedství dvouletá dívka jménem Maria. Tělo dívky se nikdy nenašlo a Godino nebyl zpočátku se zmizením spojován.

Po letech přiznal, že tu malou holčičku odvedl do nějaké pustiny, kde se ji pokusil uškrtit. Když se mu to nepodařilo, hodil ji do příkopu, zasypal ho sutí a pohřbil zaživa. V době jeho přiznání už byl na místě pohřbu postaven dům, takže policie nemohla jeho výpověď ověřit. Pokud je pravda, co Godino řekl (a není důvod mu nevěřit), spáchal svou první vraždu ve věku 9 let. Několik dní po vraždě se Godinův otec probudil a vedle své postele našel krabici od bot. Uvnitř byli domácí kanárci, všichni uškrcení a s vypíchnutýma očima. Rozzuřený z toho, co chlapec udělal, ho otec odvedl na místní policejní stanici a trval na tom, aby ho vzali do vazby. Souhlasili a poslali ho na dva měsíce do polepšovny. Než se vrátil ke své rodině, vypěstoval si novou neřest, chronickou masturbaci.

Dne 9. září 1908 narazil Godino na dvouletého Severina Gonzáleze, který si hrál bez dozoru, a odvedl ho do skladiště. Tam strčil hlavu batolete do koňského žlabu a pokusil se ho utopit. Možná by se mu to podařilo, kdyby ho nepřišel vyrušit majitel podniku. S kriminální lstivostí typickou pro vrahy jeho typu si Godino rychle vymyslel příběh. Tvrdil, že Severina přivedla do skladu "žena v černém" a že on (Godino) je sledoval a zasáhl, když se žena pokusila chlapci ublížit. Nejenže této absurdní historce uvěřili, ale Godino byl policií dokonce pochválen za to, že se mu to podařilo. Šest dní po "záchraně" Severina Gonzáleze napadl Godino další dítě, Tříletou Joliu Botlemu popálil cigaretou oční víčka. Když křik dítěte přilákal její matku, utekl, ale žena ho poznala a nahlásila ho úřadům. V důsledku toho byl Godino odsouzen za napadení a poslán do zařízení pro mladistvé nazvaného "Kolonie menšího klidu", kde zůstal následující tři roky.

Navzdory svému názvu byla "kolonie" krutým zařízením, kde Godino trpěl fyzickým a citovým týráním. Několikrát se pokusil o útěk a pokaždé byl odveden zpět, aby si odpykal svůj trest. Když byl 23. prosince 1911 propuštěn, bylo Godinovi právě 15 let. Kolonie ho spíše zatvrdila, než aby ho vyléčila z jeho trápení. Chystal se vstoupit do nejvražednější fáze své zločinecké kariéry. Godino objevil několik nových neřestí, zatímco byl uvnitř. Jednou z nich byl alkohol. Druhá byla mnohem smrtelnější - žhářství. Jeho okolí brzy postihla řada nevysvětlitelných požárů, když vzplály dva domy, továrna, skladiště a železniční stanice. Godino později přiznal, že se rád skrýval ve stínu a sledoval výsledky své práce. "Rád se dívám, jak hasiči pracují," řekl. "Je hezké vidět, jak padají do ohně."

Dne 21. ledna 1912 bylo v opuštěném domě nalezeno tělo třináctiletého Artura Laura, který byl ubit a uškrcen. Ani tentokrát nikdo Godina nepodezíral, ačkoli se později přiznal. Řekl, že chlapce odvedl do domu, zacpal mu ústa kapesníkem a pak ho začal mlátit větví. Když ho tato hra omrzela, Artura uškrtil a jeho tělo nechal, aby ho někdo objevil. Dne 7. března toho roku si pětiletá Reyna Vainicoffová prohlížela ve výloze obchodu boty, když náhle začala křičet a přihlížející s údivem zjistili, že její šaty jsou v plamenech. Na pomoc se jí vydal policista, který se na dívku vrhl a oheň uhasil. Dítě však bylo tak těžce popálené, že o 16 dní později v nemocnici zemřelo. Cayetano Godino si vyžádal třetí oběť. Dne 8. listopadu vylákal Godino dvouletou Russo Robertse do skladu s příslib sladkostí. Pokusil se chlapce uškrtit páskem, ale když byl vyrušen, vytasil se se svou starou historkou o záchraně batolete před tajemnou ženou. Kupodivu mu policie opět uvěřila. Rodiče dítěte mu dokonce dali odměnu.

Godinova krvežíznivost však rostla a nutila ho podstupovat stále větší rizika. Začal napadat děti na rušných ulicích za bílého dne. Několikrát ho zahnali dospělí, kteří jeho popis předali policii. Vzhledem k jeho charakteristickému vzhledu nebylo pro policii těžké připsat tyto útoky Godinovi, kterému se říkalo "trpaslík s džbánem na uších". Přesto ho nezatkli a raději ho nechali pod "volným dohledem" v naději, že ho chytí při činu. Tento neuvážený přístup měl tragický dopad na další dítě. Ráno 3. prosince 1912 potkal Godino sousedova syna, tříletého Jesuala Giordana, jak si hraje před jeho domem. Godino chlapce znal, a tak bylo snadné ho přemluvit, aby šel na procházku. Avšak místo aby šel s Jesualem do místní cukrárny, jak slíbil, vzal ho Godino do prázdné budovy. Tam chlapci svázal ruce a nohy a začal ho škrtit provazem. Jesual se však bránil tak, že Godino od svého pokusu o uškrcení upustil a rozhodl se raději dítě umlátit k smrti.

Když Godino opustil budovu, aby našel zbraň, brzy narazil na Jesualova otce, který svého syna hledal. Muž přiběhl ke Godinovi a zeptal se ho, jestli chlapce neviděl. Godino odpověděl, že ne. Když otec dítěte, pan Giordano zmizel z dohledu, našel vhodně velký kámen a rezavý devítipalcový hřebík. S nevýslovnou zlobou se pak Godino vrátil k dítěti a hřebíkem mu probodl čelo. Poté přikryl Jesualovo tělo plechem z vlnitého plechu a odešel domů. Jesualův otec mezitím nahlásil zmizení svého syna na policii a netrvalo dlouho, než se našel svědek, který chlapce viděl jít s Godinem. To policisty přivedlo k budově, kde pan Godino žil. Zde se Giordano setkal s Godinem. Uvnitř našli mrtvolu malého chlapce a Godino byl zadržen.

Godino byl v době svého zatčení ještě nezletilý, takže mu bylo nařízeno, aby byl v nápravném zařízení. Tam byl vyšetřen lékaři, kteří rozhodli, že je nepříčetný, a doporučili jeho převoz do psychiatrické léčebny. Soudce to však odmítl, a tak Godino zůstal v polepšovně až do listopadu 1915, kdy bylo soudcovo rozhodnutí nakonec zrušeno. Po osmi letech strávených v psychiatrické léčebně byl Godino v roce 1923 převezen do věznice Ushuaia. Dne 15. listopadu 1944 byl nalezen mrtvý ve své cele, zřejmě na vnitřní krvácení způsobené zánětem žaludku. Tak to alespoň tvrdily úřady. Neoficiálně se říkalo, že Godina ubili k smrti spoluvězni.

-pokračování-