DĚTI ZABIJÁCI: JOSHUA DAVIES (56)

"Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů".

Rebecce Aylwardové bylo patnáct let, byla to hezká a oblíbená teenagerka, která se dobře učila a po maturitě plánovala studovat práva. Joshua Davies byl jedním z Rebečiných spolužáků. Stejně jako ona byl chytrý student, který si udržoval průměrný prospěch na jedničku. Tím však srovnání končilo. Zatímco Rebecca byla citlivá duše, Josh byl drzý a hlučný, populární kluk, který byl rád středem pozornosti. Rebecca si myslela, že je úžasný. Byla nadšená, když ji požádal, aby s ním šla na rande. To bylo v září 2009 a Josh se poté stal pravidelným návštěvníkem Rebečina rodinného domu v Maestegu ve Walesu. Rebečina maminka Sonia dceřinu volbu schválila. Josh byl vysoký a pohledný, inteligentní, společenský, zdvořilý a uctivý. Bylo snadné pochopit, co na něm Rebecca vidí.

Ale pak, koncem ledna 2010, přišla rána kladivem. Josh strávil s Rebeccou a její rodinou víkend plný zábavy a v neděli odjel s tím, že Soně řekl, že to byly nejlepší chvíle jeho života. Jen o pár hodin později poslal Rebecce textovou zprávu, v níž jí oznámil, že je mezi nimi konec. Rebecca byla ohromená. Josh nedal nijak najevo, že by byl ve vztahu nešťastný. Co udělala špatně? Byl tam někdo jiný? Tyto otázky byly položeny, ale Josh z nich nevytěžil téměř žádné vysvětlení. Prostě se to stalo. Rebecca se s tím bude muset naučit žít.

Pro Rebeccu, hluboce oddanou své první lásce, byl rozchod zničující. A co hůř, zdálo se, že Josh proti ní rozpoutal nenávistnou kampaň, a to jak ve škole, tak na sociálních sítích. Začal o ní šířit ošklivé pomluvy, včetně lži, že je těhotná. Svému okruhu patolízalských přátel se začal chlubit, že ji zabije, a to buď otrávením smrtícím nočním jedem, nebo tím, že ji shodí z mostu do blízké řeky a bude se dívat, jak se topí. Jeho přátelé, zvyklí na Daviesovo plané vychloubání, to brali jako vtip. Jeden z nich mu dokonce nabídl, že mu koupí snídani, pokud to udělá. Ale Davies nežertoval. Skutečně uvažoval o vraždě své bývalé přítelkyně. Proč se u něj najednou objevila tak hluboce zakořeněná nenávist k Rebecce, není známo. Podle všeho to byla skutečně milá osoba, soucitná a starostlivá. Byla také zcela oddaná Daviesovi.

Zdálo se však, že Davies šel dál. Chodil s jinou dívkou a nakonec se i Rebecca začala stýkat s někým jiným. Jejím záměrem nebylo, aby její bývalý žárlil, ale přesně takový dopad to na něj mělo. Najednou se jeho postoj k ní změnil. Byl to zase ten starý Josh, kluk, do kterého se zamilovala. Dokonce začal trousit náznaky, že by pro ně přece jen mohla existovat naděje. V říjnu 2010 už vážně mluvil o usmíření. V sobotu 23. října 2010, v deštivé podzimní dopoledne, vstala Rebecca Aylwardová brzy ráno. Bublala vzrušením. Josh ji požádal, aby se s ním sešla a promluvila si o obnovení jejich románku. Příštích pár hodin strávila přípravou na schůzku, líčením a oblékáním nového oblečení, které si koupila speciálně pro tuto příležitost, včetně červené bundy s kapucí a hnědých kotníkových bot. Poté, co Rebecca objala a políbila matku na rozloučenou, odjela s tetou, která ji měla vysadit na nádraží v Sarnu nedaleko Bridgendu. Odtud měla jít pěšky krátkou vzdálenost, aby dodržela schůzku s Daviesem.

Vzápětí však došlo ke změně plánu. Když byla na cestě za Joshem, zavolal jí, aby ji přesměroval do nedalekého parku. Pak zavolal znovu a řekl, že se s ní setká ve vesnici Sarn. V tu chvíli Rebecca zavolala své matce a řekla jí o nové dohodě. Sonia byla zděšená, že její dcera je sama v oblasti, která by v tuto denní dobu byla téměř opuštěná. Trvala na tom, že zůstane na lince s Rebeccou, zatímco ona se bude vracet do centra vesnice. Nakonec jí Rebecca řekla, že viděla blížícího se Daviese. „Jsi si jistá, že je to on?“ Sonia se zeptala. „Ano,“ odpověděla Rebecca. „Stojí přímo přede mnou.“ ‚Ano,‘ odpověděla. Pak řekla matce, že ji má ráda, a rozloučila se. To bylo naposledy, co Sonia se svou dcerou promluvila.

Kolem páté hodiny odpoledne Soně zavolala její sestra, která měla obavy, že se jí nepodařilo Rebeccu kontaktovat. Sonia se pak pokusila zavolat Rebecce sama, ale telefon se přepnul přímo do hlasové schránky. Znepokojená matka pak začala telefonovat dceřiným kamarádkám a byla stále zoufalejší, když jí jedna po druhé dávaly najevo, že Rebecca s nimi není. Sonia obzvlášť toužila mluvit s Joshem Daviesem, protože věděla, že za ním Rebecca odešla. Po několika hodinách snažení se mu nakonec kolem osmé hodiny večer dovolala. Davies však přísahal, že Rebeccu neviděl. Když se Sonia odvolala na svůj dřívější rozhovor s dcerou, kdy jí Rebecca řekla, že Josh stojí přímo před ní, Davies trval na tom, že se musela splést. Řekl, že byl celý den u babičky a díval se s kamarádem na televizi. Když Sonia zavěsila, kontaktovala policii a nahlásila Rebeccu jako pohřešovanou.      

Pro Rebečinu rodinu následovala bezesná noc. Ještě když policie zahájila vyšetřování, rodina vyrazila do ulic a začala prohledávat Sarn a nedalekou vesnici Aberkenfig. V pravidelných intervalech také volali na Rebečin telefon. Někdy zvonil, jindy se přepojoval přímo do hlasové schránky. Ale hlas, který toužili slyšet na druhém konci linky, zůstával němý. Když se zpráva o Rebečině zmizení začala šířit, rodina a přátelé začali na Facebooku zveřejňovat vzkazy podpory a obav. Jedním z těch, kteří psali, byl Joshua Davies, který uvedl, že je mu Soni líto. Poslal také několik textových zpráv na Rebečin telefon, v nichž psal, že má o ni strach. Tato slova měla být brzy odhalena jako krutá a vypočítavá lest.

V neděli 24. října ráno se jeden z přátel Joshe Daviese svěřil svým rodičům, že si myslí, že Davies mohl Rebecce ublížit. Poté, co si rodiče vyslechli chlapcovo vyprávění, zavolali policii Jižního Walesu a nasměrovali ji do lesa u Aberkenfigu. Tam policisté našli Rebečino tělo, ležící tváří k zemi, s kapucí nové bundy přetaženou přes hlavu. Po odhrnutí kapuce se ukázal rozsah jejích strašlivých zranění. Drobná patnáctiletá dívka byla udeřena do zadní části hlavy těžkým předmětem, který jí roztříštil lebku a obnažil mozek. Vražedná zbraň, zakrvácený kámen velikosti fotbalového míče, byla nalezena nedaleko. Joshua Davies a chlapec, který čin ohlásil, byli vzati do vazby a obviněni z podezření z vraždy. Ale zatímco druhý teenager vypadal rozrušený z toho, co se stalo, Davies byl naprosto klidný, téměř vzdálený děsivé události. Měl také připravený příběh. Tvrdil, že on, Rebecca a ten druhý chlapec vešli do lesa společně. On a Rebecca si pak z druhého chlapce vystřelili a ten se rozzuřil natolik, že ji napadl, ubil kamenem a zabil.

Naneštěstí pro Daviese dostupné důkazy jeho verzi událostí nepotvrdily. Mnohem pravděpodobnější byl příběh, který vyprávěl druhý chlapec. Řekl, že Davies a Rebecca odešli do lesa, zatímco on čekal na přilehlé silnici. Později se Davies vynořil ze stromů sám a řekl chlapci, aby ho následoval. Zavedl ho zpátky k místu, kde leželo Rebečino tělo. Pak šokovanému příteli popsal vraždu a řekl, že Rebeccu udeřil zezadu a bil ji tak dlouho, dokud nepřestala křičet. Textové zprávy, které si Davies před vraždou i po ní posílal se svými přáteli, tuto verzi potvrzovaly. Stejně tak forenzní expertiza.

A přesto, navzdory zdrcujícímu důkazu proti němu, Joshua Davies odmítal přiznat vinu. Při soudním procesu, který se konal v červenci 2011 u korunního soudu ve Swansea, působil nezúčastněně, dokonce znuděně. Jindy ho bylo vidět, jak se směje a žertuje se svým týmem obhájců. Když vystoupil na lavici obžalovaných, jen zopakoval svou verzi, kterou celou dobu vyprávěl - že je nevinný a že zvěrstvo spáchal jeho nejlepší přítel. Porota mu nevěřila. Joshua Davis byl shledán vinným z vraždy a odsouzen na doživotí s minimální sazbou pouhých 14 let. To znamená, že by se mohl dostat na svobodu do svých třiceti let, což je děsivá vyhlídka, protože se zcela zjevně jedná o psychopata.

Prozatím však Davies zůstává vzorným vězněm. V říjnu 2018 se konečně přiznal k vraždě Rebeccy Aylwardové, ačkoli nedokázal uvést žádný racionální motiv vraždy. Mnozí komentátoři naznačují, že přiznání bylo jen manipulací, cynickým manévrem, protože se snažil podat žádost o předčasné propuštění. Sonia Oatleyová - matka Rebeccy, přísahala, že proti tomu bude bojovat na každém kroku.

-pokračování-