DĚTI ZABIJÁCI: MICHAEL HERNANDEZ (47)

"Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů".

Michael Hernandez byl složitý kluk. Čtrnáctiletý Michael, který rád četl Bibli a byl přijat na elitní střední školu Southwood Middle School v Palmettu na Floridě, v sobě skrýval i dost temné touhy. Konkrétně se chtěl stát sériovým vrahem. Je těžké pochopit, jak mohl talentovaný mladík, který vyrůstal v milující rodině, získat takovou nekalou touhu. Ale Michaelovy plodné zápisky nenechávaly žádný prostor pro pochybnosti. V deníku měl sepsáno přes čtyřicet stran poznámek a náčrtků, včetně prohlášení "Stanu se sériovým vrahem". Sestavil si také seznam masových, nájemných a sériových vrahů a podobnou kompilaci násilných filmů a videoher. Kromě toho tam byly návody na výrobu bomb stažené z internetu a řada makabrózních skic.

Jedna z nich zobrazovala oběšence, další přikrčeného muže, který čekal, až mu gilotina setne hlavu. Na další byl obrázek hákového kříže s nápisem "White Power". A pak tam byl bizarní a mrazivý vzkaz, který jako by spojoval Michaelovo náboženské přesvědčení s jeho vražednými úmysly. "Budeš sériový vrah a masový vrah," napsal. "Ale nikdy nezapomeň na Boha." Takový byl tedy bizarní světonázor Michaela Hernandeze. Ale i tyto výlevy bledly ve srovnání s podrobnými plány, které Michael vypracoval pro zahájení své kariéry vraha. V nich si určil tři oběti - svou starší sestru, spolužáka ze Southwoodu, kterého identifikoval pouze jako A.D.M., a Jaimeho Gougha, dalšího spolužáka, který byl zároveň jeho nejlepším přítelem.

Hernandez plánoval zavraždit své dvě mužské oběti tak, že je napadne na školních toaletách. Nejprve by oběť vylákal do kabinky, kde by chlapce uškrtil páskem a poté by ho bodl do zad. Poté by mrtvolu položí na záchodové prkénko, zbaví se všech potenciálních forenzních důkazů a odejde. Do svého deníku si zapisoval poznámky, aby byl "rychlý" a "odstranil všechnu krev". Připomínal si také, aby se "ujistil, že jsou mrtví", a aby se "ujistil, že na záchodě není nikdo další (pokud ano, zabil ho)".

Mohlo by být uklidňující odmítnout tyto zápisky jako výplod vnímavého teenagera, který zhlédl příliš mnoho dílů Dextera. Hernandez však své záměry myslel smrtelně vážně. Dokonce tak vážně, že si už vybral datum (3. února 2004 - den po svých čtrnáctých narozeninách) a sestavil si "vražednou výbavu", která se skládala ze zapínacího nože se zubatým ostřím, páru rukavic, role lepicí pásky a náhradní bundy (pro případ, že by se mu na ni dostala krev). Všechny tyto předměty měl schované v tašce s knihami, když ho v úterý ráno vezl soused do školy. Později vypověděl, že si toho dne na Michaelovi nevšiml ničeho neobvyklého. Byl stejně osobitý jako vždy, když si povídali o hudbě a o škole.

Ale Hernandez měl jiné starosti. Jakmile dorazil do školy, vyhledal své kamarády Jaimeho a A.D.M. a navrhl jim, aby vynechali první hodinu. Řekl, že má v tašce něco, co jim chce ukázat, něco, co by určitě chtěli vidět. Kluci byli zvědaví a souhlasili, že se s ním sejdou na jedné z toalet po začátku vyučování. Hernandezův záměr naplánovat věci tímto způsobem je jasný. Chtěl být se svými oběťmi na záchodě sám. Ale A.D.M., který možná v Hernandezově chování něco vycítil, s ním odmítl jít do kabinky. Okamžitě odešel a zamumlal něco o tom, že přijde pozdě na hodinu. Michael se pak obrátil k Jaimemu a zeptal se ho, jestli je "taky posera". Jaime řekl, že ne, a chtěl se podívat, co má Michael v tašce. Ukázalo se, že to byl nůž, a to byla poslední věc, kterou Jaime Gough viděl.

O chvíli později, když si Hernandez myl ruce, vešel do koupelny další student. Šel směrem ke kabinkám, ale zarazil se, když si všiml, že z jedné z nich vyčnívá pár nohou a pod dveřmi prosakuje kaluž krve. "Vidíš to?" řekl chlapec a otočil se k Hernandezovi. Hernandez se pak nenuceně podíval dolů a řekl, že by asi měli zavolat školní ochranku. Druhý chlapec se pak rozběhl, aby to udělal, ale Hernandez ho nenásledoval. Když se chlapec po několika minutách vrátil s hlídačem, Hernandez byl pryč. Jaime Gough, plachý čestný student s hudebním talentem, seděl opřený zády o záchodovou mísu a silně krvácel z hluboké řezné rány na krku. Byl také několikrát bodnut, a přesto jako zázrakem stále žil. Ochranka okamžitě zavolala na tísňovou linku a přivolala také školní sestru. Navzdory snaze zastavit krvácení byl Jaime po příjezdu záchranářů mrtvý.

Mezitím bylo zahájeno pátrání po Michaelu Hernandezovi. Nebyl daleko. Našli ho, jak klidně sedí v hodině informatiky a na botách a bundě má cákance krve. Při prohlídce jeho tašky se našla zakrvácená latexová rukavice a zapínací nůž se zákeřně zubatou čepelí. I ten byl potřísněný krví a později byl forenzně spojen s ranami na těle Jaimeho Gougha. Zatímco Jaimeho mrtvola byla převezena do márnice a policisté byli vysláni, aby o tragédii informovali jeho rodiče, Michael Hernandez byl převezen k výslechu. Po několika hodinách zapírání se nakonec k činu přiznal a byl obviněn z vraždy prvního stupně. Podle floridských zákonů to znamenalo, že bude automaticky souzen jako dospělý s možností doživotního vězení bez možnosti podmínečného propuštění, pokud bude shledán vinným.  

Státní zástupci by však u soudu čelili silnému protivníkovi. Hernandezova rodina si najala advokáta Richarda Rosenbauma, aby jejich syna zastupoval. Rosenbaumovi, odborníkovi na trestné činy mladistvých, se nedávno podařilo zrušit doživotní trest pro dvanáctiletého Lionela Tatea, který zavraždil svého šestiletého souseda. Rosenbaum dal brzy najevo, že hodlá Hernandeze obhájit jako nevinného z důvodu nepříčetnosti. Vzhledem k bizarním výlevům v Hernandezově deníku a jeho jednání před zločinem i po něm se to zdálo jako schůdná strategie.

Porota ji však nakonec odmítla. Shledala Michaela Hernandeze vinným podle obžaloby a soudce obvodu Miami-Dade John Schlesinger ho poté odsoudil k doživotnímu vězení bez možnosti podmínečného propuštění. Tento trest byl následně přezkoumán, když Nejvyšší soud USA v roce 2012 zakázal automatické doživotní tresty bez možnosti podmínečného propuštění pro nezletilé. Následné slyšení však doživotní trest potvrdilo. Hernandez bude mít nárok na další soudní přezkum, jakmile si za mřížemi odsedí 25 let.

-pokračování-