DĚTI ZABIJÁCI: PAULINE PARKER & JULIET HULME (27)

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů.

Folie a deux je termín, který poprvé použili francouzští psychologové Laseque a Fabret. Volně přeloženo to znamená "kolektivní šílenství". V původním výkladu označuje dvě osoby, které sdílejí společný psychotický blud. V dnešní době se však folie a deux častěji používá pro označení pouta mezi dvěma lidmi, které v každém z nich vyvolává to nejhorší, což často vede k trestným činům. Ačkoli se jedná o poměrně vzácný jev, existuje celá řada "hrůzných dvojic", které tomuto označení odpovídají, od teenagerských vzrušujících vrahů Leopolda a Loeba až po partnery sériových vrahů, jako jsou Buono a Bianchi, Bittaker a Norris, Lake a Nog. Dalším příkladem je slavný případ z Nového Zélandu, který se týkal dvou dospívajících dívek - Pauline Parkerové a Juliet Hulmeové.

Pauline Yvonne Parkerová se narodila 26. května 1938 v Christchurchi na Novém Zélandu. Její otec Herbert Rieper vlastnil úspěšný velkoobchod s rybami, matka Honora Parkerová byla v domácnosti. Manželé nikdy nebyli sezdáni. Když byla Pauline ještě dítě, byla hospitalizována s osteomyelitidou, ochromující infekcí kostní dřeně. Kvůli ní trvale kulhala a nemohla se účastnit fyzických aktivit ve škole. Juliet Marion Hulmeová v dětství také trpěla nemocí. V jejím případě se jednalo o tuberkulózu, kvůli které byla poslána z domova v Anglii na Bahamy, kde se doufalo, že teplejší počasí bude mít příznivý vliv. Juliiným otcem byl vynikající fyzik, doktor Henry Rainsford Hulme. Její matkou byla Hilda Marion Hulmeová, která se věnovala charitativní činnosti.

V roce 1951 bylo Dr. Hulmeovi nabídnuto místo rektora na Univerzitě v Canterbury. Nabídku přijal a přivezl svou rodinu (do níž patřil i Julietin mladší bratr Jonathan) do Christchurch. První dva roky na Novém Zélandu strávila Julieta mnoho času v nemocnic. Nakonec se v patnácti letech uzdravila natolik, že mohla navštěvovat Christchurch Girls' High School, kde se seznámila s Pauline Parkerovou. Zpočátku je k sobě přitahovala společná zkušenost s vážnou nemocí v dětství a brzy se staly nerozlučnými kamarádkami. Jejich přátelství bylo netradiční. Pauline a Juliet si začaly vymýšlet propracovaný svět fantazie s vlastním náboženstvím a morálními konvencemi. Odmítaly zásady křesťanství a vymýšlely si vlastní světce podle filmových hvězd a zpěváků té doby. Představovali si vlastní verzi nebe, kterou nazvali "Čtvrtý svět". Podle jejich systému víry mohli do tohoto "Čtvrtého světa" vstoupit, když dosáhli duchovního osvícení. Tohoto osvícení dosáhli díky svému přátelství.

Dívky si také vymýšlely přízemnější fantazie. Obě byly nadšené spisovatelky a společně trávily hodiny vymýšlením příběhů, přičemž si říkaly Gina a Deborah. Často se po nocích plížily ven, aby své nápady na příběhy zahrály, a nakonec vymyslely plán útěku do Hollywoodu, kde věřily, že se jejich příběhů chopí nějaké filmové studio a proslaví je. Dokonce začaly organizovaně krást v obchodech v naději, že na cestu získají peníze. Zpočátku se obě rodiny těšily z přátelství mezi oběma dívkami. Když se však ukázalo, že jejich vztah je posedlý, začaly být znepokojené. Paulinina matka ji dokonce poslala k psychiatrovi, který oznámil, že se domnívá, že dvojice udržuje lesbický vztah. (V pozdějších letech Juliet Hulmeová důrazně popírala, že by mezi ní a Pauline kdy bylo něco fyzického).  

Řetězec událostí, který nakonec vedl k vraždě, se dal do pohybu, když Julietina matka začala mít poměr s mužem jménem Walter Perry, který si pronajímal chatu na jejich pozemku. Nedlouho poté manželé Hulmesovi oznámili, že se rozcházejí, Henry se vzdal svého místa na univerzitě a vrátil se do Anglie, přičemž Jonathana vzal s sebou. Juliet měla být poslána k příbuzným do Jižní Afriky (údajně kvůli svému zdraví, ale není pochyb o tom, že rodiče v tom viděli ideální příležitost, jak ji oddělit od Pauline). Dívky byly z této zprávy rozrušené. Tedy až do chvíle, kdy Juliet přišla s novým nápadem. Co kdyby Pauline mohla jet do Jižní Afriky s ní? Nadšené touto vyhlídkou spěchaly obě dívky domů, aby tento nápad probraly s rodiči. Setkaly se s odmítavým postojem, přičemž Honora Parkerová se proti tomuto plánu obzvlášť hlasitě ohradila.

Není jisté, která z dvojice přišla s nápadem zabít Honoru jako první. Záznamy z Paulinina deníku, které byly přečteny jako důkaz u soudu, naznačují, že v tomto duchu přemýšlela již na začátku roku 1954. Dne 23. února si zapsala: "Proč by matka nemohla zemřít? Umírají desítky, tisíce lidí. Proč ne matka a také otec? Život je velmi těžký." První zmínky o skutečné vraždě se však objevují až v červnu. Dne 20. června napsala: "Nějakou dobu jsme s Deborou mluvily. Poté jsme probrali naše plány na uklidnění Matky a vyjasnili si je. Je však zvláštní, že nemám žádné výčitky svědomí. Nebo je to zvláštní? Jsme tak stvořeni." (Chybně napsané slovo "moider" bylo zřejmě převzato z brooklynské výslovnosti slova "vražda".) Do 21. června (den před vraždou) byl plán pevně formulován. "Zazvonila Debora a rozhodli jsme se, že místo pytle s pískem použijeme cihlu v punčoše". Pak 22. června, který Pauline označila za Den šťastné události: "Včera večer jsem se cítila velmi vzrušená a tak trochu jako v noci před Vánoci, ale neměla jsem příjemné sny. Chystám se vstát."

Dne 22. června 1954 byl v Aucklandu chladný zimní den, přesto Pauline a Juliet přemluvily Honoru Parkerovou, aby je odvezla do Victoria Parku na okraji města. Tam si všichni tři dali čaj u stánku s občerstvením. Pak Pauline přesvědčila matku, že by se měly jít projít. Byly tři hodiny odpoledne, když vyrazily na cestu, všechny tři zahalené do kabátů proti krutému mrazu. Honora však nevěděla, že obě její společnice v sobě nosí tajemství. Julie měla v kapse hrst pěkných barevných oblázků, které si přinesla s sebou. V Paulinině byla polovina cihly, zabalená v ponožce. Juliet přeběhla dopředu, počkala, až zahne za zatáčku, a pak oblázky rozházela po cestě. Pauline zatím kulhala vedle matky. Když pak došly k místu, kam Juliet oblázky upustila, Pauline na ně Honoru upozornila a komentovala, jak hezky vypadají. Honora se sklonila, aby si je prohlédla zblízka. Pauline vytáhla ponožku, máchla jí a praštila matku do hlavy.

Honora se zhroutila na cestu. V tu chvíli, jak si Pauline později vzpomněla, si část jejího já přála, aby neudeřila. Ale jiná její část křičela, že už je pozdě, že je odhodlaná, že to musí dotáhnout do konce. A udeřila matku znovu a pak ještě jednou. To už Julie běžela zpátky, aby se k nim připojila. Našla Paulinu klečet vedle Honořiny ležící postavy, stále se oháněla "obuškem" a rozdávala jednu ránu za druhou. Pak Pauline zbraň uvolnila a sama jí zasadila několik ran. Honora Mary Parkerová byla mrtvá, ale zbytek plánu bylo ještě třeba uskutečnit. Dívky sprintovaly čtyři sta metrů zpátky ke kiosku. "Moje maminka!" Pauline vykřikla, když vešla do restaurace. "Myslím, že je mrtvá. Je celá od krve!" Julie se hystericky přidala. Agnes Ritchieová, majitelka kiosku, které právě sdělily tuto překvapivou zprávu, se ohlédla po dívkách a všimla si, že jsou celé od krve. "Vracely jsme se po trati. Maminka zakopla o prkno a při dopadu se praštila do hlavy," pokračovala Pauline.

To už paní Ritchieová přivolala svého manžela Kennetha. Zatímco on běžel zpátky po cestě, aby objevil potlučené tělo Honory Parkerové, dívky se šly umýt do koupelny. Paní Ritchieová později vypověděla, že je tam slyšela hystericky se smát. O chvíli později se Kenneth Ritchie vrátil ke stánku a zavolal policii. Když přijeli, bylo Honořino tělo odvezeno do márnice. Detektivové pak začali Pauline a Julii vyslýchat a okamžitě bylo jasné, že jejich absurdní historka neobstojí. Podle nich Honora upadla a uhodila se do hlavy. Jak tedy vysvětlovaly pětačtyřicet prohlubní na její lebce? Jak vysvětlili zakrvácenou zbraň nalezenou v nedalekém křoví? Jak vysvětlili Paulinin deník, který obsahoval jejich plány na zabití matky? Pauline a Juliet byly v krátké době zatčeny a obviněny z vraždy.

Soudní proces s Pauline Parkerovou a Juliet Hulmeovou se konal v Christchurchi v srpnu 1954. Jejich obhájce se je snažil prohlásit za nepříčetné, ale porota tento trik odmítla a 28. srpna je uznala vinnými z vraždy.Vzhledem k jejich věku neexistovala možnost, že by byli posláni do vězení pro dospělé, a trest smrti rozhodně nepřipadal v úvahu. Pro každou z nich to znamenalo pouhých pět let vězení, než se dostali na svobodu.

Po propuštění získala Pauline Parkerová bakalářský titul na Aucklandské univerzitě a nějaký čas pracovala jako knihovnice ve Wellingtonu. Později se přestěhovala do Anglie, kde v současnosti žije v Kentu a vede jezdeckou školu pro děti. Juliet Hulmeová se rovněž vrátila do Spojeného království a pokračovala v úspěšné spisovatelské kariéře, kdy pod jménem Anne Perryová vydala více než 50 kriminálních románů.

-pokračování-