Dokumenty Lacereta (II. série) (8) - závěr

          Znovu potvrzuji, že následující text je absolutně pravdivý a není to fikce. Byl sestaven ze tří původních audiokazet, nahraných na magnetofon dne 24. dubna 2000 během druhého rozhovoru s ženou plazího původu, známou pod jménem Lacerta. Na Lacertinu žádost jsem původní text o 31 stránkách shlédnul a zkrátil, abych upravil některé otázky a odpovědi. Některé položné otázky byly částečně zkráceny nebo upraveny. Důvodem bylo zastřít sdělení a význam. Část vyňatého rozhovoru, v přepisu buď pouze naznačená nebo zcela vynechaná, se zabývá převážně osobními tématy, ukázkami paranormálních schopností, společenským systémem plazího druhu a mimozemskými technologiemi a fyzikou. Důvodem změny dne a času druhého setkání bylo podezření, že jsem sledován poté, co jsem zveřejnil první přepis rozhovoru. Ačkoliv jsem se řídil Lacertinou radou utajit svou pravou totožnost, dva dny po rozeslání dokumentu do zahraničí se přihodilo několik neobvyklých událostí. Prosím, nemyslete si, že jsem paranoidní. Domnívám se však, že zveřejnění rozhovoru přitáhlo k mé osobě pozornost buď ze strany státných představitelů a nebo nějakých organizací. Do té doby jsem se na lidi, kteří mají představu, že jsou pronásledováni státem, obvykle díval jako na vtipálky. Od lednových událostí svůj názor na podobné záležitosti přehodnotil. Vše začalo tím, že mi na několik hodin přestal fungovat telefon. Když byl opět funkční, při telefonování se v něm ozývaly téměř neslyšitelné ozvěny a zvláštní cvakání a hrčení. Porucha nemohla být (zdánlivě) nikde nalezena. Z pevného disku mého počítače se přes noc ztratila důležitá data. Testovací program detekoval "porušená místa" tam, kde se kupodivu nacházely ilustrace a dokončený textový materiál týkající se rozhovoru. Tato "porušená místa" také obsahovala materiál k mému výzkumu paranormálních jevů. (Tento materiál jsem měl naštěstí uložen i na disketách.)

Otázka: Mnoho čtenářů prvního přepisu rozhovoru položilo otázku, jak ses poprvé setkala s E.F. Já ten příběh znám už z tvého vyprávění, ale mohla bys ho tady ještě jednou zopakovat, pro tento nový přepis?

Odpověď: Samozřejmě. Příběh začal asi před dvěma roky zde ve Švédsku. Už od mládí mě velmi zajímal váš druh a jeho chování. Tou dobou jsem už studovala vaši literaturu, co nejlépe to šlo. (U nás není tak snadné získat lidské knihy, ale protože moje skupina nebo "rodina" stojí na vyšší pozici, byla jsem schopna nějaké materiály získat a také mám občas možnost hovořit s jinými mého druhu, kteří jsou s vámi v kontaktu.) Velmi mě váš druh zajímal a jakmile mi bylo dovoleno vyjít na povrch, pokusila jsem se ihned nashromáždit informace. Navíc mi bylo výslovně zakázáno lidi zkontaktovat přímo, protože tenkrát to nebylo v mém postavení nezbytné.

Vašeho roku 1998 jsem byla na cestě severním směrem odtud, v odlehlých lesích v blízkosti vstupu do našeho světa, a hledala jsem nějaké biologické vzorky, které využíváme při statistickém sledování znečištění a ničení prostředí vaší fauny a flory, které váš druh zapříčiňuje. Byla jsem právě na cestě zpět - mimochodem, můžeme se bez pomoci jednoduše orientovat prostřednictvím našich smyslů citlivých na magnetické pole Země, a v prostoru velkého jezera jsem ke svému překvapení narazila v lese na srub. Ve srubu jsem ucítila lidské vědomí. Byl to E.F.

Neměla jsem povolení kontaktovat jiné druhy, ale právě proto jsem už předtím úspěšně použila maskování i před větší skupinou lidí (dokonce jsem potkala lidskou bytost, když jsem byla sama). Můžeme to nazvat obyčejnou zvědavostí, ale chtěla jsem si s tou osobou ve srubu popovídat, takže jsem zaťukala na dveře. E. otevřel a měli jsme spolu zajímavý rozhovor. Jeho jazyk pro mě nebyl tehdy moc obvyklý, ale není tak těžké se naučit novou řeč, když můžeš načítat informace z vědomí jedince, se kterým mluvíš. Jednoduše jsem mu řekla, že jsem z jiné země na východě. V té době samozřejmě nepoznal moji pravou identitu. Byl naprosto přesvědčen, že hovoří se stvořením svého druhu, i když to byl jen maskovací obraz.

Měla jsem více úkolů, jedním z nich bylo prozkoumat tento prostor, což mělo trvat několik dní, navštívila jsem ho tenkrát ještě třikrát jako lidská bytost. Nejdřív jsme mluvili zejména o obecných věcech, později jsme se dostali k tématům náboženství a fyziky. Zdálo se, že jsem na něj udělala dojem svými znalostmi a já jsem také byla ohromena jeho jasnými myšlenkami a - na lidskou bytost - velmi jasně strukturovanou osobností a jeho vlastními názory.

Vy se totiž skutečně velmi rádi poddáváte veřejným názorům nebo předurčením, jako je například "plazí druh je zlý" a podobně. Stočila jsem hovor tímto směrem a E.F. řekl něco na způsob toho, že věří v existenci cizích bytostí a že nemusejí být nezbytně zlé, ale jen odlišné od jeho druhu. To mě potěšilo. V tu chvíli jsem s ním nemohla hovořit konkrétně o svých znalostech, protože by mi nevěřil - myslel by si, z si z něj dělám legraci. Rozvíjela jsem ve své mysli představu (zcela neobvyklou pro můj druh) ukázat mu svou pravou podobu, což jsem také během našeho rozhovoru při čtvrtém setkání udělala.

On byl vlastně pro kontakt předurčen: měl otevřenou mysl, byl upřímný, inteligentní, neovlivněný a nepodmíněný náboženstvím. Žil sám na odlehlém místě a kdyby se rozhodl zveřejnit tento příběh, nikdo by mu neuvěřil. Odvážila jsem se k tomu kroku, ale pak jsem zapochybovala - jestli to bylo vhodné, když jsem viděla, jak zareagoval... velmi... prudce. Po chvíli se začal opět kontrolovat a mohli jsme hovořit o konkrétních záležitostech. Teď neměl na vybranou, musel mi věřit. To byl začátek našich setkávání, která se zezačátku konala v lese, později v odlehlém obydlí. No a pak mě seznámil s tebou... a to je důvod, proč tady teď sedíme a hovoříme o věcech, které ti pravděpodobně nikdo z lidské společnosti neuvěří.

Otázka: Říkala jsi, že jsi tenkrát neměla povolení kontaktovat lidské bytosti. Teď tedy máš povolení mluvit s E.F. a se mnou o těchto věcech a i je zveřejnit?

Odpověď: Ano. Je to složité vysvětlit, abys to pochopil. Řekněme, že jsem v takovém postavení, že si takové povolení mohu obstarat, aniž bych čelila jakýmkoliv důsledkům. V této pozici mám "imunitu" proti některým zákazům. Ano, asi tak to je.

Otázka: Kdyby se s vaším druhem chtěli setkat jiní lidé, mají nějakou šanci?

Odpověď: Obecně řečeno, nemají. Vyhýbáme se kontaktu a na povrchu se pohybujeme jen v odlehlých oblastech, používáme maskovací techniky pro případ, že bychom nějaké lidi potkali. To, že s tebou teď mluvím, neznamená, že ostatní budou následovat můj příklad. Je ale samozřejmé, že byste mohli zkusit najít vchod do našeho světa a proniknout tam. Nicméně to časem vede k nemilým důsledkům. Když vedle nás budete na povrchu stát, nemáte šanci nás poznat. Nemůžete nás ani přímo kontaktovat, my musíme kontaktovat vás, přesně tak jak se to stalo E.F. Tento typ kontaktů není dané pravidlo, ale velmi vzácný jev.

Otázka: Můžeš popsat svůj podzemní domov?

Odpověď: Můžu to zkusit, ale určitě ti neřeknu, kde přesně se nachází. Můj domov leží v jedné z našich menších pozdemních kolonií východně odtud. Řeknu ti nějaká čísla, abys měl lepší představu. Jen chvilku... musím míry převést přibližně do vašich jednotek. Je to jeskyně ve tvaru dómu asi 4300 metrů pod povrchem země. Jeskyně byla přetvořena na kolonii před asi 3000 lety. Většina plochy stropu je uměle zapuštěna do skály a tvar byl přestavěn do téměř elegentního tvaru ploché kopule s oválným půdorysem. Průměr kopule je asi 2,5 kilometru.

V nevyšším bodě měří 220 metrů. Pod nejvyšším bodem každé kolonie stojí zvláštní šedo-bílá oválná stavba, jakýsi nosný sloup, který podpírá síť ve tvaru včelí plástve - strukturu dómu. Stavba je nejvyšší, největší a nejstarší z celého dómu, protože je vždy umístěna jako pvní, společně se zajištěním stropu. (Samozřejmě je čas od času přestavována a opravována.) Tato stavba má zvláštní název a náboženský význam. Máme jen jeden takový sloup, větší kolonie jich mají víc, podle toho, jak je postaven strop.

Jedna z hlavních kolonií v pevninské Asii má devět takových sloupů, ale kolonie měří asi 25 vašich kilometrů. Tato centrální stavba je obykle centrem náboženství, také kontrolním bodem klimatu a systému osvětlení a centrem dění. V naší kolonii máme celkem 5 velkých umělých zdrojů světla, které produkují vaše UV záření a teplo z gravitačního zdroje. Větrací šachty a systémy osvětlení vedou těmito sloupy a pochopitelně jsou velice intenzivně sledovány.

Mimochodem, máme tři větrací šachty a dva systémy výtahů a tunel do další hlavní kolonie, která je asi 500 kilometrů jihovýchodně. Jedna výtahová šachta vede do jeskyně blízko povrchu, druhá vede na místo, kde jsou naše lodě - vzpomínáš si - lodě válcovitého tvaru, místo je pochopitelně těsně pod povrchem, za stěnou skalnaté hory. Obvykle tam jsou jen tři lodě - je to jen malé místo. Další stavby jsou umístěny kolem hlavního sloupu v soustředných kruzích a jsou bez výjimky mnohem plošší, vysoké mezi 3 a 20 metry.

Stavby mají tvar kopule. Jsou barevně rozlišeny, podle daného kruhu a v závislosti na vzdálenosti od hlavního sloupu. Severně od sloupu se nachází další velmi velká okrouhlá, ale plochá budova. Svým průměrem 250 metrů narušuje soustředné uspořádání kolonie. Je to prostor s umělým sluncem, intenzivně osvětlenými chodbami a místnostmi. V těchto místech převládá velmi silné UV záření, které je využíváno na ohřátí naší krve. Je zde i lékařská ošetřovna a zasedací místnost.

Za vnějším kruhem kolonie se nacházejí místa, kde jsou chována zvířata - jak víš, musíme konzumovat maso, a zahrady, kde se pěstují rostliny a houby určené k jídlu, máme také tekoucí teplou a studenou vodu z podzemních zdrojů. Generátor je umístěn na okraji kolonie, funguje na principu fúze a zásobuje kolonii a "slunce" energií. Moje skupina nebo "rodina" žije ve čtvrtém kruhu obydlí od centrálního podpůrného sloupu. Tolik na vysvětlenou. Je těžké ti něco takového objasnit, protože je to zcela odlišné prostředí a kultura, než na jaké jste zvyklí ve tvém životě na povrchu. Musel bys to opravdu vidět sám, abys byl schopen tomu uvěřit.

Otázka: Spatřím někdy vaši kolonii?

Odpověď: Kdo ví, možná. Čas přináší nové příležitosti.

Otázka: Kolik bytostí žije v kolonii vašeho typu?

Odpověď: Přibližně 900.

Otázka: To je konec našeho rozhovoru. Máš nějakou zprávu pro čtenáře přepisu tohoto rozhovoru?

Odpověď: Ano. Jsem zcela zaskočena množstvím reakcí na má slova. Samozřejmě jsem zklamaná náboženským zpodobněním mé osoby jako nepřítele, což vám bylo vyryto hluboko do mysli. Měli byste se naučit vymanit z dávného naprogramování a nebýt pod kontrolou něčeho nebo někoho, kdo odešel před 5000 roky. Jste koneckonců svobodné bytosti. To jsou moje poslední slova.

- konec -