Egyptské pyramidy odhalují nové skutečnosti (2)

       Královská komora obsahuje mnoho záhad. Jedna z nich jsou úzké šachty, které jsou proraženy zdmi a opracovány s přesností hlavně pušky. Egyptologové tvrdí, že jen kvůli větrání. To však v žádném případě nemohly být větrací šachty. Detailní plán je příliš komplikovaný, stoupají v určitém úhlu ven z pyramidy. Musely mít mnohem vyšší účel. Tato domněnka byla potvrzena v březnu 1993. Německý inženýr Rudolf Gantenbring zkoumal jižní šachtu královniny komory s pomocí malé moderní robotické kamery. Zjistil, že šachtu blokují kamenné dveře s kovovými součástmi. Snažili se snad dávní stavitelé ukrýt komoru před zvědavými zraky? Ty dveře nebyly nikdy otevřeny. Další šachty vedou rovnou vzhůru bez překážky. Jaký byl tedy jejich pravý účel? Určité vodítko poskytli v šedesátých letech dvacátého století astronomové, kteří dokázali, že šachty jsou zaměřeny s úžasnou přesností - na hvězdy.

       Tato šachta mířila k Alfě Draconis, Polárce věku pyramid. Další míří k Malému Vozu. Mohla by astronomie tuto záhadu objasnit? Archeologie ví o hvězdách většinou velmi málo. Odborníci byli skeptičtí. Vědci uvádějí, že staří Egypťané neměli velké znalosti o astronomii. Existuje ale důkaz, že je obloha fascinovala a měli o ní velké znalosti. Na artefaktech, které byly nalezeny, je souhvězdí zvěrokruhu - Lev, Býk, Ryby, vedle souhvězdí Orion a hvězda Sirius.

       Postavení hvězd na obloze není stejné jako v dávných dobách. Způsobuje to jev, zvaný PRECESE. Země se nejen otočí každý den. Její osa opíše také velkou kružnici za každých dvacet šest tisíc let, jako obří dětská káča. Vzhledem k tomuto pomalému pohybu se z pohledu ze Země zdá, že souhvězdí putují oblohou a věky.

       Egyptologové a studenti hieroglyfů precesi ignorují. Bez ní však tyto problémy nelze vyřešit, protože precese je klíčem, který otevírá tajemství pyramid. Presece mění výšku hvězd, které vidíme posouvat se po obloze každou noc. Kdyby někdo mohl pozorovat, jak tisíciletí míjejí nad jeho hlavou, viděl by, jak souhvězdí vycházejí a zapadají každých dvacet šest tisíc let s pomalým pohybem zemské osy.

      Souhvězdí Orion bylo pro Egypťany bohem a může vysvětlit, proč vytvořili šachty ve Velké pyramidě. Určitě si s tím nedali práci jen pro zábavu. Orion byl pro staré Egypťany Usírev, velký bůh vzkříšení.

      Podívejme se na rekonstrukci oblohy v roce 2500 před naším letopočtem a podívejme se, co se děje s Orionovým pásem, když přechází linii Sever - Jih. Šachta z Královské komory je zaměřená na Orion, na boha Usíreva. Na levé straně Orionu je hvězda Sírius. Pro staré Egypťany to byla hvězda bohyně Éset, Usírevovy manželky.

       Jestliže šachta z Královské komory mířila k Orionu, pak šachta z královniny komory mířila přímo na Sírius, k bohyni Éset. Egypťané stavěli chodby ke hvězdám. Cesty k bohům, k Usírevovi a k Éset, k bohům posmrtného života a vzkříšení.

       Pro staré Egypťany příchod Usíreva a jeho věrné choti Éset tisíce let před úsvitem historie, zvěstoval zrození Egypta. Nazývají to TEP ZEPPI, Počátek Času, kdy Éset a Usírev stvořili Nil, tuto zemi a její obyvatele. A přinesli plody zemědělství a vědění, hojnost a krásu. Ale Suteh, bratr Usíreva, jim záviděl jejich štěstí a Usíreva zabil. Jeho tělo rozsekal na čtrnáct kusů a ukryl je na nejtemnějších místech a zemi uvrhl do násilí a hrůzy.  Avšak Éset, věrná manželka Usíreva prohledala nejvzdálenější kouty Egypta a posbírala pozůstatky manželova těla a zabalila je do plátna. Jen jednu část, jeho falus, nemohla nalézt. Pak Éset a její syn Horus s orlí hlavou přivázali k mumii umělý falus a Éset se proměnila v ptáka a zachytila semeno svého mrtvého manžela a vzkřísila Usíreva k novému životu mezi hvězdami, kde oba stojí jako vládci noční oblohy na věky. Vládci Onoho světa po smrti a vzkříšení, o které každý faraón  usiloval.

       V hrobce krále Únase, který následoval bezprostředně po čtvrté dynastii jsou nejstarší náboženské nápisy v historii. Jsou to texty pyramid a obsahují klíč k tajemství pyramid. Význam těchto textů byl téměř zapomenut, protože egyptologové v nich viděli hlavně náboženství Slunce. Toto však není náboženství dne a živých. Je to náboženství noci a mrtvých. Tyto texty nám opakovaně říkají, že král se stává hvězdou v království Usíreva v souhvězdí Orion. Jeden z těchto textů praví: "Ó králi, jsi společník Orionův." A jiný text říká: "Nechť překročíš točící se řeku - Mléčnou dráhu -  a odejdeš na místo, kde je Orion."

      Faraónové skutečně věřili, že jsou děti bohů. Jedna z nových teorií říká, že účel těchto šachet je vyslat duši faraóna na jeho místo mezi hvězdy. Když faraón zemřel, bylo jeho tělo mumifikováno a připraveno jako tělo Usíreva a jeho duše byla připravena vystoupit na oblohu. Předtím však mrtvý král musel zajistit, že jeho moc přejde na jeho syna, žijícího Hóra. To se stalo při velmi dramatickém obřadu, zvaném Otevření úst, při němž byla obřadními nástroji otevřena ústa mumie, která tak byla znovu oživena. Pak byl na mumii připevněn umělý falus a mrtvý faraón byl otočen směrem ke hvězdě Éset - ke hvězdě Sírius. Tehdy došlo k oplodnění z lůna bohyně. Pozemské poslání krále bylo splněno a mrtvý král se odebral na nebesa. Tady máme prakticky zopakování mýtu o vzkříšení Usíreva, vyprávěné v hvězdných termínech.

       Tento objev je skutečným průlomem. Tyto monumenty byly němé téměř pět tisíc let a tím, že bylo porozuměno významu těchto šachet, bylo jim umožněno znovu promluvit. Vyvstal však další problém. Všechno zde svědčí o velkolepém, jednotném plánu. O mistrovském plánu. A přesto je na tomto plánu něco velice matoucího.  Máme tři pyramidy. Dvě z nich mají téměř identickou velikost a jsou umístěny diagonálně. A tady je něco zvláštního. Třetí pyramida je mnohem menší a leží nalevo od této diagonální linie. Proč? O co se stavitelé pyramid snažili? Stavitelem byl Menkauré nebo Mykerinos. Ale jestliže byl tak bohatý a mocný jako jeho otec, proč by se spokojil s mnohem menší pyramidou a umístil ji nalevo? V Orionově pásu jsou tři hvězdy v řadě, ale ta poslední je menší a je trochu stranou nalevo. I když je to fenomenální, nalezení vztahu mezi pyramidami a Orionem byl jen začátek.

       Musel existovat širší plán. Bylo zjištěno, že staří Egypťané pojmenovali po hvězdách dvě další pyramidy ze čtvrté dynastie. Jednu v Abú Ruvaš a druhou v Zaviat al Arian. Když se nyní podíváme na mapu těchto pyramid, můžeme vidět, že souhvězdí Oriona - bůh Usírev - leží na nebi stejně jako na nebi! Ale i když je tento obraz udivující, něco v něm nehraje. Egypťané připodobnili Nil Mléčné dráze na obloze a pyramidy Orionu. Jejich postavení však takové nebylo v roce 2500 před naším letopočtem, v době, kdy byly pyramidy postaveny. Neshodují se s tím, co můžeme vidět na Zemi. Nebo počítač hledal v nesprávné době.

       Rekonstrukce minulosti znamená také využití mýtů. Usírev byl první božský faraón, který vládl Egyptu, zemřel a byl znovuzrozen za pomoci svého syna Hóra. To jsou bozi Prvního času, bozi Tep-zepi, kterou Egypťané kladli hluboko a hluboko tisíce let do minulosti. Otázka však zní: kdy byl Tep-zepi? Kdy byl onen První čas?

       Vzhledem k precesi mají i hvězdy svůj první čas. Je to začátek jejich pomalého precesního cyklu, který začíná jejich postupem vzhůru na obloze. Tento "První čas" Oriona byl v době deset tisíc pět set let před naším letopočtem. Tam dostáváme perfektní shodu postavení hvězd na obloze a postavení pyramid. Celé toto uspořádání zachycuje dobu 10.500 let př.n.l. Rozestavení na obloze a na Zemi do sebe zapadá s děsivou přesností právě v Prvním čase Usíreva, kdy Orion začal svůj vzestup na obloze z pohledu Země, v roce 10.500 př.n.l.

       Snažili se Egypťané odkázat na svůj první mytický čas, na Tep-zepi, kdy jejich zemi vládl Usírev, jako první božský faraón? Na neuvěřitelnou dobu 10.500 př.n.l., jako dobu svého vzniku?

      Jakkoli je tato stopa slabá, precese poskytla další vodítko. Při tomto pomalém pohybu se zdá, že souhvězdí během věků putují. Staří Egypťané věnovali tomuto jevu zvláštní pozornost. Studovali zejména bod, kde Slunce vychází v době, kdy noc a den jsou stejně dlouhé - 21. března, zvaný bod rovnodennosti, kdy začíná jaro. A pozorovali souhvězdí ležící za ním a během věků si všimli, že se zvolna mění. Jejich Velká sfinga jakoby toto sledovala. Každých zhruba dva tisíce let se za Sluncem objeví jiné znamení zvěrokruhu, určující další epochu, další astrologický věk. Nyní se objevují Ryby s Vodnářem. Před tím Aries neboli Býk.

       Ten okamžik byl pro staré Egypťany rozhodující, my ho nazýváme Jarní rovnodennost. V době, kdy byla postavena sfinga, v roce 2.500 př.n.l., Slunce vycházelo v souhvězdí Býka. Bylo by nanejvýš absurdní, kdyby v této epoše faraón postavil strážce rovnodennosti v podobě lva. Existuje jen jediná epocha, kdy by bylo patřičné, aby sfinga byla postavena v podobě, jakou má. Je to věk Lva, začínající v jedenáctém tisíciletí př. n. l.

       Slabá stopa vodítek vedoucí hluboko do prehistorie, do doby kamenné, tisíce let před tím, než se údajně objevila lidská civilizace. Je to nepřesvědčivé? Přitažené za vlasy? Snad. Existuje však další průzkum, který dochází k podobnému závěru.

       John West, spisovatel a nezávislý egyptolog zjistil, že vodou erodované skály mají stejný tvar, jako stará podkladová hornina sfingy a její jámy. Nemusíte ani být geolog, abyste poznali, že tento typ eroze musela způsobit voda. Jedině voda, proudící v přívalech přes okolní stěnu by vytvořila ten zaoblený profil.

      Byl to on kdo se první začal věnovat faktu, že zvětralé vzory na Sfinze nejsou vodorovné jako na jiných památkách v Gíze, ale jsou svislé. Je jasné že vodorovné zvětrání je výsledkem eroze způsobené silnými větry a písečnými bouřemi. Těch je samozřejmě v této oblasti hojnost. Ale svislá eroze může být způsobena pouze působením vody. Mohla voda způsobit svislé zvětrání na Sfinze? Voda? Ale odkud? Mluvíme o Sahaře.

      West si samozřejmě uvědomoval, že egyptologie jednoznačně zařazuje vznik Sfingy do doby kolem roku 2500 př.n.l., do časů vlády faraóna Chefrena, který je zároveň identifikovaný s druhou pyramidou v Gíze. Jeho studium ale ukázalo, že víra v toto datování stavby Sfingy je mnohem větší dogma než cokoliv jiného. Tato dogmatická víra totiž není podepřena jediným logickým faktem. Nejsou zde žádné nápisy, které by spojovaly jmenovaného faraóna se stavbou. Nenašla se ani žádná stéla nebo papyry. Jediným důvodem proč toto dogma vzniklo je tzv. Stéla sfingy vztyčená Thutmosem IV., na které se ve 13. řádku nachází kartuš Chefreho. Pokud jde o blízkost pyramidy, pak tvrzení, že blízkost dvou staveb znamená automaticky vznik ve stejné době, je neskutečně bizarní.

      Podívejme se na tuto problematiku z naprosto laického hlediska: je obličej Sfingy skutečně portrétem faraóna Chefrena? Co pro tuto domněnku hovoří? A co případně hovoří proti?

      Frank Domingo, expert na policejní identifikaci porovnal jedinou známou sochu krále Chefrena s tváří Sfingy. Příručky New Yorkského detektiva Dominga o policejní identifikaci se používají na celém světě. Jeho slovo má svou váhu. Po revizi všech rozměrů, úhlů a poměrů došel Domingo k závěru, že Velká sfinga v Gíze NENÍ stejná osoba reprezentovaná sochou faraóna.

      Stejně podivné je i datování Údolního chrámu a záhadné stavby Osireionu - obě stavby mají na tolik odlišnou architekturu od ostatních egyptských památek, že už na první pohled vypadají o dlouhé věky starší. Obě památky jsou si do značné míry podobné. Pro obě stavby je společné, že jsou postavené s obrovských bloků bez ozdob a nápisů, což je egyptským památkám naprosto cizí. Bloky použité pro stavbu Údolního chrámu jsou těžké až 200 tun! Pro bližší seznámení s problematikou doporučuji knihu "Otisky božích prstů" od G. Hancocka.

      Sfinga je tedy podle Westa o hodně starší než časy panování Chefreho, ale kdy tedy opravdu vznikla? Pomůže tato hypotéza vysvětlit i zvláštní, svislé zvětrání na soše?

      V 1991 West odjiždí se skupinou vědců, nepostižených egyptologickými dogmaty, na plošinu v Gíze. Přijel i Dr. Robert Schoch, prominentní geolog a profesor Bostonské univerzity, aby zkoumal jedinečné zvětrání těla Sfingy. Závěry, s kterými přišel po několika měsících analýzy, by měly otřást světem arecheologie. Svislé zvětrání vzorů na Sfinze, nebylo způsobené větrnou erozí, ale vodou z prudkých dešťů. To není možné, následovala reakce egyptologů. Schochova argumentace je ale jasně srozumitelná. Sfinga byla postavena v době, kdy takové prudké přívalové deště byly v Egyptě normální. Opět nemožné, reagovala egyptologie, takové silné deště přestaly tisíce roků před dobou Chefreho. Schoch pouze na tyto námitky zdvořile krčil rameny. To není můj problém, odpověděl.

      Schochovo zjištění totiž přináší mnohem větší problém, než by se mohlo zdát. Pokud se vrátíme do hluboké historie a hledáme dobu, ve které v Egyptě tímto způsobem pršelo, je nutné couvat pěkně daleko. Pan profesor Schoch totiž mluví o době před rokem 10000 př.n.l. Ano, mluví se o době kdy končila poslední doba ledová! Zapamatujme si tento čas, navazují na něj totiž další souvislosti ze kterých poněkud mrazí v zádech.

      Stalo se to, co se dalo očekávat. West a jeho tým byl okamžitě označen za šarlatány. West byl neoblomný, neměl sice velebný kredit a auru neomylnosti jako jeho učení oponenti, ale vědecká logika byla na jeho straně. Nicméně egyptologie ukázala neschopnost připustit argumenty (byť přísně vědecké), které by otřásly chrámem jejich umělých konstrukcí a dogmat.

      Důsledky Westovy teorie jsou zřejmé. Ukazuje se, že bude nutné přehodnotit dějiny lidské civilizace jako celku. Tato trhlina v současných teoriích totiž narušuje pohled na dějiny jako celek.

      Westovu teorii zcela nečekaně podpořila v roce 1993 úplně jiná vědní disciplina. Do hry vstoupila astronomie. R. Bauval - belgický stavební inženýr se zájmem o astronomii zjistil následující. Tři pyramidy v Gíze jsou neuvěřitelně přesnou pozemskou mapou tří hvězd Orionova pásu, dokonale vyjadřují úhly mezi nimi a dokonce prostřednictvím svých vlastních velikostí naznačují individuální velikost hvězd. Tento grandiózní model hvězdné oblohy se prostírá dál na jih a sever a zahrnuje další stavby na plošině v Gíze a opět s maximální přesností! Ovšem největším překvapením je, že monumenty v Gíze jsou uspořádány tak jak hvězdná obloha vypadala (pouze a jedině) kolem roku 10 450 př.n.l. Opět onen čas...

       V říjnu 1995 se organizace Egyptian Antiquities rozhodla vyčistit prostor mezi Údolním chrámem a Sfingou, ležící východně od Sfingy. Právě díky těmto pracím šťastné rýpnutí rýčem jednoho z dělníků odkrylo část starověkého komplexu podzemních galerií a stezek.

       Když se o tom dozvěděli R. Bauval a G. Hancock okamžitě odcestovali do Egypta. J.A. West tam odjel také a tak se všichni tři mohli setkat přímo v Gíze.

       Dorazili na místo překypující aktivitou. Skupiny dělníků a zedníků kopaly a čistily oblast před Sfingou a chrámy. Naštěstí egyptské úřady ještě neuzavřely tuto oblast, takže po zaplacení "bakšiše" jednomu z inspektorů dohlížejících na práce, mohla improvizovaná výzkumná skupina sledovat práce zblízka.

        Bylo obtížné říci co se vlastně na místě, ke kterému se dostali, nachází. Objevená oblast vypadala jako by byla před roky již někdy odkrytá a potom z nějakého neznámého důvodu opět zahrnutá. Na první pohled bylo zřejmé, že konstrukce z malty a železných tyčí, které byly nad stropy starověkých podzemních stezek, měly patrně zpevnit památky. Inspektor, postávající stranou, vyslovil názor, že tato stavba vznikla, když egyptolog Selim Hassan uvolňoval oblast pro Egyptian Antiquity v roce 1930, nebo možná později v roce 1950, když se nedaleko stavělo kino pod širým nebem. Ale proč byly vykopávky znovu přikryty zůstává tajemstvím.

      Odkryté prostory jsou tvořeny z jakési hlavní tepny spojené s přírodními jeskyněmi, jsou asi 10 stop široké a 200 stop dlouhé, vedou od severu k jihu pod Údolní chrám a Sfingu. Tato tepna je křižována dvěma dlážděnými stezkami, přechází z Údolního chrámu a běží východním směrem. Obě stezky mizí na východním konci pod zemí. Zajímavé místo se nachází na hlavní tepně v místě kde se kříží s jižní stezkou. Je to jakýsi průlez. Víko zakrývající průlez je vyrobeno z jediného kusu vápence, má ulomený jeden roh, takže je vidět vodu proudící pod zemí a směřující k Sfinze a údolnímu chrámu. Celý komplex byl zřejmě velmi starobylý a téměř jistě byl současníkem Sfingy. Ale jakou mohl mít funkci ? A jaký byl účel podzemní vodní cesty?

      Podle starobylého egyptskému mýtu, byly legendární brány "Příštího světa" střeženy dvěma gigantickými lvy, nebo sfingami nazývanými Akeři. V nákresech "Nového království" sedí sfingy - Akeři u východní brány se zadníma nohama v kanále. Dole je vidět podobný podzemní tok, nebo kanál. Za lvy se tyčí obrovská mohyla či pyramida a pod ní se nachází velká oválná komnata, která se zdá být hermeticky uzavřená. V tomto mysteriózním pokoji se má ukrývat "vznešené tajemství od boha", který spravoval Egyptskou zemi v období vzdálené epochy Zep Tepi - první doby. Tato zvláštní místnost byla nazývána "Domem Sokaru" v Rostau. Podobnost s komplexem a Sfingou je tajuplná. Gíza byla totiž v dávné době také nazývaná Rostau a Sokar (bůh se sokolí hlavou) byl identifikován s Osirisem. Je to jen shoda náhod? Kdo ví...

      Jedno je jisté, základní teze "Smaragdové desky" Herma Trismegista, která zní "...jak nahoře tak dole..." je na plošině v Gíze dotažena k totální absolutnosti. Památky na plošině tvoří přesný pozemský model tří hvězd Orionova pásu tak, jak se bylo souhvězdí vidět okolo roku 10.500 př.n.l. Kdo mohl pozorovat oblohu nad Gízou před 12500 lety a kdo, tehdy, měl technické schopnosti naplánovat či vybudovat taková monumentální díla jako je Sfinga a pyramidy? A co chtěl touto plastickou mapou tak gigantických rozměrů říci?

      Egyptologové tvrdí, že žádná taková civilizace na zemi v té době nebyla schopná naplánovat a postavit takové ohromné, dokonale vyprojektované stavby.

      Nechceme zde rozvíjet teorie o zmizelé Atlantidě, spíš si dovolíme upozornit na několik zajímavých faktů.

-    Golfský proud vznikl zhruba před 12.000 lety. Tehdy byla odstraněna překážka v podobě pevniny či souostroví někde v oblasti dnešních Azorských ostrovů

-     Egyptské a asyrské "roční kruhy" se setkávají v hluboké historii v roce 10.583 př.n.l., kdy byly patrně tyto starověké "kalendáře" spuštěny

-    Geologové připouštějí možnost ponoření rozsáhlých ostrovů v Atlantiku v době 10.000 - 11.000 př.n.l.

-    V době před 12.000 lety došlo k vyhynutí mamutů - významné archeologické naleziště ve Velké jeskyni v Šanidaru v Kurdistánu, kde je doloženo kontinuální osídlení trvající 100 000 let, bylo podle archeologů přerváno kolem roku 10.000 př.n.l. na velmi dlouhou dobu a to masivními otřesy, které způsobily částečné zhroucení stropu. Dále je doloženo zaplavení jeskyně povodní. Mimochodem dnes je jeskyně ve výši 750 m nad mořem.

      Nestavěla přece jen v Egyptě zachráněná hrstka pozůstatků nám dosud neznámé civilizace, kteří přežili katastrofu? Nebo naopak, ve snaze uchovat část své historie ve chvílích předzvěstí katastrofy, vytvořili enklávu, kde by jejich dokumenty a možná i část obyvatel, přežila apokalypsu, která nastala před 12.000 lety? A nebo je všechno jinak ?

      Staří Egypťané nazývali Sfingu Hor-em-Akhet, což znamenáná Horus na obzoru. Horus - jestřábí bůh, byl božské dítě Isis a Osirise. Jeho jméno pocházelo z egyptského slova Heru, které se překládá jako TVÁŘ.

 

      Podívejme se tedy na dva typy erozí: větrnou a vodní

      Stáří kamene je obtížné určit, ale podle geologů eroze vypovídá příběh o historii skály.

      Toto jsou stopy zanechané v kameni po dlouhé době působení větru a písku. Měkké vrstvy byly smyty. Naleznou se všude v Gíze.

      Jedinou výjimkou je sfinga a stěny jámy, která byla vykopána, kde kameny vypadají erodované po mnoha staletích silných dešťů. Mají oblý, vlnitý profil, vzhledem velmi odlišný. Objev Johna Westa je výbušný, neboť kdy takto naposled v Egyptě pršelo? Rozhodně ne v době egyptských faraónů.

      Když ale pomyslíte na vodu v Egyptě, nemohly to způsobit povodně Nilu? Absolutně ne, protože záplavy Nilu by přicházely odspodu, a kdyby to bylo zaplaveno vodami Nilu, dostali bychom odlišný typ eroze. Stěny by byly podemleté, jinými slovy, eroze by byla nejhlubší dole, nikoli nahoře. A také by nevznikly ty hluboké štěrbiny.

     Geologové považovali Westovy argumenty za přesvědčivé a postavili se na jeho stranu v debatě s egyptology, kteří zatím nenašli rozumnou odpověď na jeho závěry. Sfinga sama byla až příliš často opravována, aby mohla promluvit. Egyptologové tvrdí, že kámen, z něhož je sfinga vytesána, má tak nízkou kvalitu, že za pouhých tři sta let eroze zničila tři stopy. To představuje další problém. Jestliže kámen sfingy má tak špatnou kvalitu a sfinga byla vytesána před čtyřmi a půl tisíci lety, znamená to, že při tempu eroze 30 cm za století by sfinga musela zmizet už před pěti sty lety. Ale nezmizela.

      Sfinga erodovaná silným deštěm dávno před faraóny a pyramidami? Kdy takhle naposledy v Egyptě pršelo? I když bylo několik dlouhých vlhkých období, vyniká jen jedna epocha. A je zvláštní, že toto období se shoduje s časem, který byl nalezen v astronomické astrologii, onen vzdálený První čas, který hledáme ve starých mýtech a na obloze. Byla to doba v dějinách lidstva, kdy Země procházela nebývalými změnami. Na Zemi došlo k obrovské katastrofě před 12.500 lety, byl to konec poslední doby ledové. Po padesát nebo šedesát tisíc let byly relativně stabilní podmínky s miliony čtverečních metrů ledu pokrývajícího severní polokouli. A náhle z příčin, které žádný vědec dosud neobjasnil, všechen led roztál. V rozmezí pouhých dvou až tří tisíc let.

      Odlišný svět doby ledové s ledovou pokrývkou až dva kilometry silnou, pokrývající severní Evropu a Ameriku. Archeologové a jiní se shodují, že její konec přivodil katastrofu. Mohla to být potopa, o níž mluví všechna náboženství na světě? Egypt prodělal velké a dramatické změny na konci této doby ledové kolem roku 10.500 př.n.l., kdy velice vysoké, mimořádně vysoké záplavy pokryly povodňovou oblast. Zničily všechno v údolí Nilu a v deltě všeobecně.

      Mýty hovoří o tom, že tato civilizace začala na konci velké katastrofy. To je onen První čas, ona vzdálená epocha bohů, kterou připomínají mýty, kdy všechno začalo. A skutečně to byl první čas pro lidstvo. Tehdy začínají naše vzpomínky.  Také John West datuje Velkou sfingu na konec této vzdálené doby ledové. Ale s její faraónskou tváří a pokrývkou hlavy?

      Podíváte-li se na hlavu, vidíte, že je v mnohem lepším stavu, než tělo. I když je hlava vytesána z mnohem tvrdšího vápence, rozdíl mezi stavem hlavy a těla je extrémní. Ještě důležitější je, že hlava je neúměrně malá. Zejména z pohledu ze vzduchu vidíme, že tělo sfingy je dlouhé a zploštělé a hlava na něm vypadá skoro jako špendlíková hlavička. To nám naznačuje, že hlava byla znovu vytesána. Jinými slovy: tato hlava není původní. V nějakém bodě své dlouhé historie byla hlava udělána znovu. Je možné, že historie sfingy byla asi takováto:

      Dávno před tím, než se stal Egypt pouští, byla Gízská plošina úrodnou savanou. Na jejím okraji byl velký výstupek přírodní skály. Neznámá skupina sochařů využila této vyčnívající polohy a vytesala skálu do tvaru obří tváře. Mohla to být tvář boha nebo lva. Když byla sfinga vysekána z okolní podkladové horniny, stovky obrovských bloků vápence - některé vážící více než 100 tun, byly čistě vykopány a dopraveny na toto místo.  Zde zdánlivě bez námahy byly vyzdviženy a zasazeny na místo. Nic v dynastickém Egyptě - Egyptě, který známe - se tomuto nepodobá. Všechno ukazuje na jinou, dřívější epochu. Čas plynul. Změna počasí přinesla do této oblasti přívalové deště, signalizující konec doby ledové. Deště erodovaly lva do tvaru, jakým je dnes. Když deště ustaly, kdysi úrodné savany se změnily v Saharskou poušť. Písek navátý větrem pohřbil sochu až po krk a na tisíce let chránil její tělo i výmluvné stopy působení vody. Ale co tvář, která stále zvětrávala a zmenšovala se? Patrně byla znovu vytesána. Rozhodně králové čtvrté dynastie, kteří postavili pyramidy kolem 2500 př.n.l. sfingu odkryli a její tvář opracovali ke svému obrazu. Faraón Rachev sfingu nepostavil - restauroval ji.

       Byla to anebo nebyla dávná geneze Egypta a lidské civilizace? Tyto monumenty viděly míjet tisíciletí a střežily své tajemství v majestátním tichu. Někteří věří, že se v nich odráží obloha a souhvězdí, že staří astronomové zde zapsali úžasné datum. Už ne mlhavými termíny, ale neomylně a podrobně.

       Staří astronomové, stojící v Gíze, viděli nepřerušovaný 360 stupňový horizont, který vyzýval k pozorování bodů východů Slunce a hvězd. Jejich pozornost přitahoval i jiný směr. Linie sever-jih, rozdělující oblohu přímo nad jejich hlavami. Pozorovali hvězdy, jak tuto linii přecházejí. V roce 10.500 př.n.l., kdy tuto linii překročily tři hvězdy Orionova pásu, překročily ho v postavení, které se přesně shoduje s rozmístěním tří pyramid na Zemi.

       Další detail. Sledujme horizont Gízy tam, kde Orion zapadal v roce 10.500 př.n.l. Pozorovatelé ho tehdy viděli tam, kde je Orionův pás se zázračnou přesností vyznačen třemi malými pyramidami, stanovujícími přesně, kde zapadal kolem roku 10.500 př.n.l. Jestli si myslíte, že to je náhoda, jsou tu další věci. Podívejme se na jeden magický den v roce, kdy severojižní cesta tří hvězd v pásu se přesně shodovala s východem Slunce. V tento zvláštní den Slunce vycházelo přesně na východě. Dnes sfinga hledí na souhvězdí Ryb. Posuňme však ručičky precese zpět v čase a uvidíme, co se stane. V době 10.500 př.n.l. vycházelo Slunce přesně na východě - přímo v linii se sfingou a východem souhvězdí Lva. Je to tedy v této době, ve věku Lva, kdy sfinga hleděla na svůj vlastní obraz na obloze.

       Jestli to nestačí, jsou tu další věci. Proč je sfinga umístěna napravo od hlavní osy východ-západ této pyramidy a proč se zvýšená cesta odklání na jih? Staří stavitelé pyramid nedělali nic náhodně. Jaký má tedy tato nepravidelnost význam? Zvýšená cesta se odklání o 14°, sfinga je trochu nalevo. Proč? Odpověď má počítač. Ukazuje nám, že toto je místo, kde vycházelo Slunce přesně ve směru této cesty, 14° doprava v perfektní linii se zvýšenou cestou. Co tu tedy máme? Nalevo je souhvězdí Lva a je napůl pohřbeno pod horizontem a vyčnívá jen hlava a ramena. A to je to, co viděli, když se dívali na východ. Slunce vychází ve směru zvýšené cesty a nalevo je sfinga napůl pohřbená v písku s vyčnívající hlavou a rameny. Právě tak vycházelo souhvězdí Lva s vyčnívající hlavou a rameny nad horizontem.

      Sfinga a pyramidy společně tvoří gigantický astronomický hologram oblohy nad Egyptem z období kolem roku 10.500 př.n.l. V této epoše a jedině v této epoše jsou klíčová nebeská tělesa představena s bezchybnou přesností, nahlížená z každého myslitelného úhlu vesmíru. Když si připomeneme zázračnou přesnost, s níž stavitelé pracovali, je nemožné připsat takový do sebe vzájemně zapadající komplex náhodě. To, co tu máme, je obrovské a záměrné vyznačení času pro epochu 10.500 př.n.l. Téměř 8.000 let před tím, než údajně vznikla egyptská civilizace.

      Pro Egypťany to byla brána do podsvětí, kde Usírev vládl mrtvým, brána pro zemřelé faraóny, aby se znovu zrodili mezi hvězdami. Tehdy stejně jako dnes, gigantická nekropole, kde mrtví z nesčetných století spočívají na místě nevysloveného mystéria a posvátnosti sahajících zpět, k úsvitu času. Každá civilizace odkazuje k mýtu o stvoření. K začátku. Ale Egypťané zcela jasně vyjádřili, co se stalo NA JEJICH začátku. Říkají nám, že země byla celá pod vodou a že z té vody se vynořila fyzická, materiální země, prapůvodní vyvýšenina, na níž začalo stvoření, kde byl první úsvit a první západ slunce. Je to jakoby král, který postavil tyto pyramidy, znovu předvedl ten okamžik, onen "čas bohů". Bylo by normální, kdyby ho chtěli oslavit, uchovat, chcete-li, ve velkolepé podobě. Myslíme si, že jestliže existuje prapůvodní vyvýšenina, je to Gíza. Skutečně, texty odkazují na Gízu, Heliopolis jako na místo stvoření. A co jiného bychom mohli čekat, než že onen fantastický moment stvoření bude oslaven takovýmito monumenty. Je docela dobře možné, že sfinga může být fyzickým pozůstatkem ztracené civilizace, která se dotkla tohoto místa před dvanácti a půl tisíci lety. Netvrdíme, že pyramidy jsou staré 12.500 let, říkáme jen, že tyto pyramidy mluví o tomto velmi vzdáleném datu. Nepochybujeme, že Egypťané byli dědici starého vědění a moudrosti. Je absurdní naznačovat, jak to dělávají egyptologové, že tyto monumenty byly výtvorem nějaké civilizace v plenkách. Tyto monumenty vyjadřují obrovské, naakumulované znalosti a moudrost. Tyto monumenty mohou být koncem něčeho, nikoli začátkem.

      Tito lidé obývali svět, který si jen ztěží dokážeme přestavit. Jaké vědomosti zdědili z hlubin prehistorie?

      Vědecká opozice tvrdí: "Kdybychom tento alternativní názor přijali, ocitli bychom se ve slepé uličce. Máte tu tedy předdiluviální civilizaci - a potom nic. Nemáte nic. Jak dlouho? 1000 let, 2000 let - a pak se objeví znovu. Kde je nějaké spojení? Kde jsou další důkazy o této kultuře? Ukažte nám kus keramiky, ukažte nám nějaký nástroj, nápis, nějakou jinou sochu, ukažte nám nějaké archeologické naleziště z tohoto období." To je jako říci Magellanovi poté, co obeplul svět, že svět je stále plochý, protože kde jsou ti ostatní, kteří ho obepluli. Tady jde o dějiny celé civilizace. Možná že nepostupovaly v přímé linii od primitivního jeskynního muže až k nám, inteligentním lidem, s našimi vodíkovými pumami a trojbarevnou zubní pastou.

       Domníváme se, že nějaká mnohem starší a neznámá kultura mohla zanechat své stopy v podzemních chodbách Velké pyramidy anebo v údolních a pohřebních chrámech u nohou sfingy. Oficiálně se datují do dob faraónů, ovšem jen na základě chabých, nepřímých důkazů. Jejich holá a masivní strohost mate archeology, neboť se zcela liší od staveb v Egyptě, které známe. A nebyly by pozůstatky takové doby pohřbeny hlouběji, než dosud kdokoliv hledal?

       Jde o to najít pravdu. Je potřeba několik vědních disciplín, abychom zjistili, o co tu jde. A to není úkolem pouhé egyptologie. Přijít na takovéto místo s jednorozměrným názorem, s úzkou perspektivou a tvrdit, že tímto úzkým pohledem můžeme toto místo interpretovat, je špatnou službou lidstvu, protože brání jiným disciplínám uplatnit zde inteligenci.

      Staří Egypťané věřili, že byl První čas, počátek, kdy vládli bohové. Je Velká Sfinga odkazem nějaké neznámé civilizace? Jsou pyramidy postaveny náhodně, jak se domnívají odborníci a nebo podle nějakého plánu, započatého před úsvitem historie a předaného faraónům, aby ho dokončili? Staří Egypťané v takový odkaz věřili.

      Nelze si nepovšimnout jedné záležitosti, která s Velkou pyramidou v Gíze souvisí. V roce 1989 byly zveřejněny výsledky výzkumů uvnitř této pyramidy, které doslova šokovaly odborníky.

      Zjistilo se, že každý předmět, uložený do nitra této obří stavby vykazuje neznámé energetické pole, jímž je obklopen a které nemá elektromagnetickou povahu.

      Tato energie je orientována přesně severojižním směrem a váže se na magnetické pole Země.

      Energie, která se kumuluje uvnitř pyramidy, neproniká ven, odráží se zpět a vykazuje vlastní stabilitu.

      Největší kumulace této energie byla zjištěna přesně v místech, kde se nachází "královská hrobka" (zda ovšem tato "hrobka" s prázdným sarkofágem skutečně měla sloužit, či sloužila k pohřebním účelům, není jisté).

      Odrážená energie uvnitř pyramidy mění povrchovou strukturu kovů a v brtnických látkách dochází ke ztrátě vody, čímž vzniká proces přirozené mumifikace.

     Mýtus o tom, že Velkou pyramidu nechal postavit faraón Cheops (Chu-fu), se zdá být dnes již neudržitelný. Uvedená zjištění totiž jasně svědčí o tom, že stavitelé Velké pyramidy museli mít znalosti, před nimiž i dnešní věda bledne závistí. Navíc vůbec nevíme, jaká energie uvnitř této pyramidy vlastně působí. Svým typem totiž odpovídá tomu druhu energie, kterou vysílá lidský mozek například při telepatii a která snad ani nemá elektromagnetickou povahu.

      Povrch Země se nachází pod stálým vlivem dvou protichůdných sil: zemské a kosmické. Tyto síly spolupůsobí, udržují rovnováhu, harmonii a život na zemi. Když se jejich rovnováha poruší, vznikají nemoci a ve větším měřítku pak přírodní katastrofy. Pyramida má schopnost obě síly koncentrovat a umožňuje také jejich ovládání.

      Model pyramidy je v dnešní době jedním z mála zařízení umožňujících skutečnou likvidaci škodlivého zemského záření v naších obydlích.

      Aby se problém pyramid mohl zkoumat anebo využít zjištěného, byla postavena řada nejrůznějších proporčně zmenšených pyramid a pyramidek. Byly to třeba pyramidy

?          pro ostření žiletek

?          pro vysušování organických hmot, především potravin

?          pro zabránění plesnivění a hnití (přírodní  konzervace)

?          pro sušení bylin

?          pro zvýraznění chuti některých potravin

?          pro léčebné účinky

        Jediným jasným výsledkem těchto různých ověřování je skutečnost, že pyramida není pouze jakýmsi dokladem gigantománie nějakého faraóna anebo extrémní umělecké dílo. Zřejmě to je obrovský tvarový zářič, který měl ovlivňovat a také asi ovlivňoval či doposud ovlivňuje určitou oblast, určité množství lidí - tedy měl vlastně vliv na celou zemi, pochopitelně podle tehdejších měřítek.

       Jiné jevy probíhají v dolní části pyramidy, jiné ve  střední a jiné v horní části. Horní část pyramidy,  tzn. do 1/3 výšky od vrcholu, je definována jako  prostor pozitivního záření. Dolní část od základny do 1/3 výšky je definována jako část negativního  působení. Mezi nimi je část neutrálního vlivu.

       Je jasné, že energie, která se v pyramidě akumuluje,  není pro člověka škodlivá, Naopak, posiluje jeho  vitalitu. Znemožňuje také množení bakterií a  mikroorganismu, které způsobují rozklad potravin.

       Je dokázáno, že zvětšením velikosti modelu narůstá  energie záření. Znamená to, že dosah účinků pyramidy  je závislý na jejích geometrických rozměrech.

       Je potřebné zdůraznit, že v každém, i v malém modelu  pyramidy, spolupůsobí (pokud je nám známo) tři druhy energie. Jsou to:

  energie elektrická - emitovaná vrcholem

  energie magnetická - záření z bočních stěn

  energie mentální - tzv. faktor pointingu,  polarizovaný na "zeleno", s mumifikačním účinkem.

       Díky tomu, že pyramida má optimální proporce, shro­mažďuje ve svých útrobách životní energii pocházející  z hloubky země a okolního prostoru. Energie proudí  směrem od základny k vrcholu formou vln o délkách odpovídajících "devíti základním barvám" vesmíru. Pyramida tuto energii zároveň emituje stěnami do nitra ve  všech směrech. Uvedená energie velmi blahodárně půso­bí na člověka a jeho prostředí. Má různé využití. Může posilovat organismus, imunitu, omlazovat, léčit  lidi, zvířata a rostliny, zmírňovat bolesti, urychlovat hojení ran, pohmožděnin a popálenin, zajistit  zdravé sny, neutralizovat negativní záření vodních  toků, energetizovat potravu, nápoje a také vodu určenou k pití, ošetřovat těla a kultury rostlin.

       Energie vyzařovaná z modelu pyramidy může působit na  živé organizmy pozitivně, v některých případech také  negativně.

       Při prvním spočinutí v pyramidě mohou vnímaví jedinci  zažívat až nevysvětlitelné pocity. Každý další pobyt  znamená hlubší soužití, okamžité pronikání do hladiny  alfa.

       Při hlubinné terapii - reinkarnacích - je mnohem  jednodušší průnik bloky mezi jednotlivými zrozeními.  Ti, kteří usnou, mohou vstoupit do jasnovidných snů.

       V pyramidě můžete prožít řadu pocitů a dosud nepozna­ných zážitků. Také čas vám poběží jinak než všem oko­lo. Tělo se zregeneruje a energeticky vyrovná. Pocit  klidu v duši se může dostavit již po dvaceti minutách  pobytu pod jehlanovou konstrukcí, která mění kvalitu  a zároveň koncentruje životadárnou energii. Přichází  spánek, ale i stavy beztělnosti, pocity mravenčení,  trnutí, tlaku a tepla. Záleží na založení a citlivos­ti každého jednotlivce.

        Hodinový pobyt pod pyramidou přináší regeneraci srovnatelnou se čtyřiadvacetihodinovým spánkem v lese.  K uvedenému jevu dochází díky produkci zvýšeného počtu minusových iontů, kterých kolem nás v důsledku  znečištění ovzduší stále více ubývá. Klient se po 30  minutách působení pyramidy cítí lépe vyspán než po  celé noci bez působení pyramidy. Nejde tu o delší nebo kratší dobu spánku, nýbrž o regeneraci a lepší  odpočinek. 

        Příznivá energie pyramidy přispívá lepšímu psychickému i fyzickému stavu, urychluje hojení ran a navozuje  harmonizaci tělesných pochodů.

        Pyramida funguje na principu zářiče vibrací. Dokáže  si sama zmapovat a odchytit místa na těle zasažená  nemocí. Ta pak začne "masírovat" vlnami odpovídající­ mi frekvencím zdravého organismu. Nastává jakýsi  vnitřní boj dobra se zlem.

        Po delším používání pyramidy (tj. 8 až 10 seancí),  lze pozorovat např. zlepšení stavu nervového systému,  ustupující bolesti různého druhu a původu. Neuralgie,  revmatické bolesti, bolesti hlavy, obvykle ustupují  už po půlhodinové seanci. Nervové napětí se po 40 mi­nutách mění na stav uvolnění a sebeuvědomění. Je viditelný nárůst energie. Podobně je možné vyléčit se  z nespavosti.

        Používání pyramid k léčbě způsobuje celkové ustoupení  nemoci a nejen jejích příznaků. Pohmožděniny, zlome­niny nebo rány přestávají bolet, krvácet, dokonce se  hojí mnohem rychleji než obvykle. Pyramida léčí, regeneruje a reguluje samouzdravovací procesy v lidském  organismu. Například osobám se zvýšeným krevním tla­kem ho snižuje, ale je-li velmi nízký, zvyšuje ho.  Obézním lidem pomáhá při odtučňování a velmi štíhlým  lidem zase na váze přibrat. Podporuje léčbu páteře  i chronických onemocnění a prokrvuje pokožku.

        Bylo dokázáno, že nejlepších výsledků se dosahuje při  léčbě některých psychických onemocnění, při rekonva­lescenci a léčbě určitých degenerativních chorob. Vý­borného efektu se dosahuje při léčbě všech bolestí  hlavy, silné migréně nebo neuralgii.

        Lze konstatovat, že pomocí pyramidální energie můžeme  pomáhat při revmatismu, angíně, nachlazení, žaludeč­ních vředech, při různých bolestech a zánětlivých  stavech, při lumbágu (prudké bolesti zad), degeneraci  obratlů a celkové skleróze (vápenatění tepen), při  otravě jater, problémech se srdcem.

        Někteří léčitelé tvrdí, že je vhodnější jiný úhel,  než má Velká pyramida. Tvrdí, že nejsme Egypťané, ale  Evropané a z toho vyplývají i odlišné reakce těl. Pro  naše zeměpisné šířky vyhovuje podle těchto teorií  sklon 65°. Taková pyramida emituje silnější záření,  které může být pro zdraví člověka velmi nebezpečné.  Ostrý úhel pyramidy prý otvírá astrální vidění, ale  silně mumifikuje.

        Je-li léčivé působení pyramidy posilováno dechovými  cvičeními a posloucháním relaxační hudby, pak je ve  stavu uvolnění bioenergetické působení pyramid mnohem  silnější.

        V pyramidě se aura nezvětšuje, ale jakmile se daná  osoba od pyramidy vzdálí, její aura naroste na čtyřnásobek. U některých osob se zvětšená aura udržuje  několik dní až týdnů.

        Jednoznačných úspěchů se dosáhlo při vyvrtnutí, poře­zání, natažených svalech a šlachách, při infekcích,  bolestech zubů a podobně. A to v překvapivě krátké  době. Tato vysokofrekvenční "pyramidální energie" je  schopna aktivně zasahovat do léčebných procesů  a urychlovat je.

       Nejlepším místem v pyramidě je tzv. královská komora,  která se nalézá ve výšce 1/3 pyramidy od základny.  Toto místo je nejen centrem koncentrace energie pyramidy, ale také jejím těžištěm.

        Potvrdilo se, že větší množství kovu v blízkosti py­ramidy nebo zapnuté elektrické spotřebiče svým vyzařováním její působení ruší.

        Nutno připomenout, že pyramidami nelze léčit všechny  nemoci.

 

        Indikace pyramidální energie

       Zdravý člověk by měl pro svou "pravidelnou údržbu"  podstupovat návštěvu pod pyramidou dvakrát měsíčně.  Nemocní opakovaně i vícekrát týdně.

       Jedním z vynikajících efektů je potlačování bolestí  způsobených řeznými ranami a pohmožděninami a urych­lení procesu hojení ran. Díky každodennímu pobytu pod  pyramidou odpovídající velikosti se řezné rány hojí  rychleji než obvykle. Podobných výsledků se dosahuje  s pohmožděninami. V případě krvácejících řezných ran  je kratší i proces zastavení krvácení.

       Pyramida tedy může působit jako určitý druh posilova­če, který nám poskytuje dostatečnou zásobu energie.  Urychluje nebo zpomaluje přirozené procesy.

       Působí nejen na fyzické lidské tělo, ale také na tělo  éterické, mentální a astrální. Proto se nejlepších  výsledků dosahuje, když se léčí všechny složky člově­ka a nikoli pouze fyzické poruchy.

       Vrací vnitřní rovnováhu a posiluje vědomí sama sebe.  Už po několika minutách člověk pocítí klid, je vyrovnanější a koncentrovanější. Napětí se ztratí a každý,  kdo je aspoň trochu senzitivní, v sobě pocítí mocnou  sílu. Oddech v pyramidě je efektivní cestou k vnitřní  harmonii a zdraví.

       V pyramidách s výškou kolem 180 cm bylo dokázáno, že  velmi dobrých výsledků se dosahuje při léčbě problémů  s páteří a revmatismem.

       Ve správně postavené pyramidě je naprosto sterilní  prostředí a je tedy zcela reálný předpoklad, že v ní  je možné zastavit rozpad rakovinné tkáně. Samozřejmě  ovšem za určitých podmínek. Bez individuál­ního posou­zení by neměl pobyt v pyramidě překračovat 60 minut.

       Při nejméně třicetiminutovém pobytu v pyramidě se po  minimálně dvanácti seancích léčí většina kožních  chorob a většina chorob sliznic.

       Velmi vhodná je pyramidální terapie při vysokém a při  nízkém krevním tlaku. Pyramida ho dokáže sama zregu­lovat na normální stav.

       Je doporučována při cukrovce. Pobyt v pyramidě v některých klinicky ověřených případech zmírnil cukrovku  tak, že lékaři postupně přestali dávat inzulín.

       Potraviny nebo nápoje skladované v pyramidě zůstávají  delší dobu čerstvější a navíc jsou chutnější. Platí  to pro kávu, čaj, mléko, sladkosti, alkohol. Víno je  jemnější a po čase se z něj stává šampaňské.

       Je všeobecně známo, že chutnější a hlavně zdravější  jsou pokrmy, které jsou připraveny z čerstvých surovin. I v takovém případě se model pyramidy stává neo­cenitelným a velkým pomocníkem. Třebaže se to zdá neuvěřitelné, můžeme v pyramidě bez nejmenších obav  uchovávat čerstvé nesolené maso více než týden a ne­musíme se obávat, že se zkazí.

       Pod pyramidou se rozvoj bakterií a mikroorganismů  zastavuje. Proto pod ním lze déle skladovat různé sý­ry nebo také maso, aniž by se zkazily.

       Pyramida v mnoha případech nejen zlepšuje chuťové  vlastnosti potravin, ale také eliminuje různé zápachy, které jsou spojeny například s rybami nebo  s jinými potravinami.

      U mnoha potravin vystavených působení pyramidy nejmé­ně 20 minut, je možné pozorovat zlepšení chuti.  Máme-li doma pyramidu, pak každý druh potravin, který  vyndáme z mrazničky, bychom pod ni měli alespoň na  dobu rozmrazení uložit. Jde hlavně o druhy masa, kte­ré jsou po rozmrazení pod pyramidou jemnější a chutnější, než kdybychom je rozmrazovali normálním způsobem.

      Jistou opatrnost bychom měli zachovávat, když působení pyramidy vystavujeme produkty nebo nápoje, připra­vené na bázi umělých vůní a příchutí, neboť pyramida  tyto tzv. degustační efekty částečně smaže. Může se  tak např. stát u různých druhů osvěžujících nápojů,  které po vystavení vlivu pyramidy po jisté době ztrá­cejí chuť, resp. vracejí se ke své původní.

      Častým problémem v domácnosti je například udržení  čerstvého chleba alespoň několik dní. Proto ho dáváme  do PVC sáčků. Není to nejlepší způsob, protože po několika dnech se může na povrchu chleba objevit plíseň. Rozhodneme-li se chléb v tomto sáčku umístit pod  pyramidu, i po několika dnech bude chutnat a bude  stále čerstvý.

      Máme-li doma pyramidu vysokou 75 až 150 mm, můžeme  sami experimentovat s dehydratací různých druhů pot­ravin. Sušení masa nebo zeleniny nejpřirozenějším  způsobem, bez použití konzervačních přípravků, má  velký vliv na zdravotní nezávadnost a výživnou hodno­ tu těchto potravin.

      Rychlost dehydratace pod pyramidou se nezvyšuje, su­šení probíhá normálně, avšak potraviny pod ní se během sušení neničí ani neznehodnocují. Takto dehydrované potraviny často chutnají lépe, než dříve.

      Pyramida má pozitivní vliv na chuť potravin i tehdy,  když jsou do ní potraviny pouze na chvilku.

      Ovoce si zachová svěžest 1,5 až 2x déle.

      Hořké nebo kyselé produkty ztrácejí svou ostrost  a jsou lahodnější. Káva se zbavuje trpkosti.

      Přesně postavená pyramida vytěsňuje v poli svého působení nepříznivé vlivy geopatogenních zón.

 

       Následuje rešerže vědce a badatele v oblasti alternativních disciplín pana RNDr. Pavla Smutného (některé z jeho materiálů jsme již na Matrixu zveřejnili), která vyšla v časopise Phoenix 4/2003, pozn. J.CH.).

            "Pokud necháte nahlédnout do plánů Údolního chrámu Sfingy, Zádušního chrámu Chafronovy pyramidy, Zádušního chrámu Mankeaurovy pyramidy, nebo Osireionu z Abydosu, či chrámu Hora z Edfu člověku, který má alespoň základy počítačové elektroniky, anebo ještě lépe někomu, kdo má zkušenosti s konstrukcemi mikrovlnných obvodů v pásmu na 1 GHz, tak vám řekne, že jsou to bezpochyby schémata desek plošných spojů i s jejich příslušnými obvody. Platí to pro případ, že neřeknete o jaká schémata či plány se vlastně jedná.

      Pro názornost uvedu, že jde o naprosto přesný ekvivalent se známými elektrickými obvody, kde mají svá místa známé součásti od procesoru, přes operační paměť, až po registry, a to vše propojené mikropáskovými vedeními, na nichž jsou zformované cívky, kondenzátory, filtry, směšovače, odbočovače, rezonátory, zářiče ad. Plány nejstarších egyptských chrámových komplexů jako by byly dokonalými nákresy plošných spojů elektrických obvodů pracujících na vysokých frekvencích mezi 1 až 20 GHz s použitím všech potřebných součástek - navíc vytvarovaných v horní vodivé vrstvě přímo na plošném spoji. Odborníci dnes vědí, že výhodou takto moderně vytvářených obvodů je jejich výborná funkčnost i na velmi vysokých frekvencích, nízká ztrátovost a také nízká cena při použití kvalitních podkladových dielektrických materiálů. Na rozdíl od elektrických obvodů s klasickými součástkami se začaly tyto mikropáskové obvody používat ve špičkových vysokofrekvenčních zařízeních teprve až v 80. letech 20. století!

      Několik let jsem pracoval na vývoji, testování a výrobě mikropáskových aktivních i pasivních prvků pro pásmo satelitní mezifrekvence (900 až 2300 MHz), takže mohu říct, že mám s nimi dostatek zkušeností. Proto mohu směle vyslovit, že stejně jako se mikropásková vedení podobají svými vlastnostmi z hlediska přenosu signálů vlnovodům, obdobně je možné to prohlásit o vzájemně propojených chrámových chodbách, komorách a místnostech, vytvářejících vlastně vlnové trasy a mikropásková vedení. Aby podobnost elektrických schémat se skutečnými plány zmíněných staveb nebyla pokládána za pouhou náhodu, tak se pokusím uvést příklady funkcí některých zapojení, pro které by jednotlivé obvody mohly sloužit a také co by se dělo se signály v době průchodu těmito zapojeními. Důležité je představit si, že kamenné kvádry a vlastně celé podloží, boční stěny a stropní části egyptských staveb jsou podkladovým materiálem, tedy deskami plošného spoje (dielektrikem), zatímco chodby a místnosti jsou vodivými částmi.

      Skutečnost, že rozměry chrámů a jejich chodeb a místností jsou mnohonásobně větší než rozměry našich schémat, hovoří jen o tom, že byla použita jiná vlnění s jinými rychlostmi šíření a různými vlnovými délkami. Podstatné jsou charakteristické veličiny použitých materiálů. Pyramidy byly původně pokryté vyleštěným kamenným obkladem, což mohlo ještě zvýšit účinnost těchto zařízení. Mohly tak sloužit jako primární zářič pro obrovské zrcadlo (odrazovou plochu) umístěnou hluboko v zemi pod pyramidou. Takovou odrazovou plochu mohlo tvořit například obrovské podzemní jezero, nebo dokonce rozhraní mezi vrstvami zemské kůry.

      Když plány chrámů zmenšíme v takovém měřítku, že jsou jejich rozměry řádově v centimetrech a analyzujeme je,  potom Údolní chrám spolu se Zádušním chrámem při Chafreonově pyramidě vytvářejí obvod, kde dva vstupní signály jsou slučované do vstupu přes dva vchody do Údolního chrámu a současně jsou už přizpůsobené, filtrované a vyladěné na určité frekvenční pásmo, které prochází bezztrátově dál. Vstupem do Zádušního chrámu dochází k impedančnímu přizpůsobení a signál prochází přes pásmový filtr a feeder do další komory, kde byl zřejmě zesilovaný nebo jinak zpracovaný. Tato místnost vypadá jako patice pro integrovaný obvod nebo integrovaný zesilovač. Dál následuje prostor s navzájem propojenými komorami, které vytvářejí hřebeny sloužící ke sloučení nebo odbočení slabšího signálu od silnějšího. Mohou tu být i flitry nebo urychlovače vedení pro zesilovač. Následně hlavní signál vstupuje do prostoru pyramidy, která sloužila jako dielektrický rezonátor a současně jako primární zářič a anténa pro vysílání i zachytávání signálů - zřejmě do anebo z kosmu. Obvod pracoval pravděpodobně obousměrně.

      Položme si teď otázku, kdy vznikly a k čemu sloužily uvedené chrámy? Jsou to všechno velmi staré stavby a jejich nejstarší části jsou datované do období anebo ještě před období velkých pyramid. Zhotovené jsou většinou z bloků o váze 50 až 250 tun, což je skutečně velmi mnoho, neboť i dnes existuje na světě jen několik jeřábů, schopných zvedat taková břemena. Stavby byly velmi pevné a musely zřejmě splňovat podmínku odolat například obrovskému náporu vody, pokud protékala jejich nitrem, anebo musely vést spolehlivě obrovské energie bez nebezpečí poškození. Dík svým masivním konstrukcím se proto zachovaly až dodnes. Je několik možností, k čemu mohly ve skutečnosti tyto mohutné systémy sloužit, ale nedají se vyloučit ani další podobné aplikace:

       Jednou z možností je, že zejména v pozdějších dobách se podle zaznamenaných zpráv o tzv. zasvěcovacích rituálech mohla v prostorách chrámu provádět jakási zvuková terapie, jejímž cílem mohlo být navodit u iniciovaných lidí euforické, nebo jiné vyšší stavy vědomí, případně umožnit v těchto stavech přes pyramidální komplex přijímat, vysílat a zesilovat jisté druhy vlnění. Pokud by se zde zpracovávaly jenom zvukové signály, mohly by být přenášené jen na hranici atmosféry. Rozměry chodeb a místností s šířkou a výškou několika metrů odpovídají frekvencím kolem 10 Hz. Je možné, že se tady manipulovalo právě s těmito frekvencemi, které jsou typické pro ovládání mozkových vln a navozování jiných stavů vědomí apod.

       Další variantou je, že masivní komplex byl vzhledem k lehkému přístupu vody z Nilu zavodněn a vody bylo využito jako vodiče anebo při tekoucí vodě dokonce jako generátoru pravděpodobně elektromagnetického proudu na určitých frekvencích. Ten mohl pomocí tvarovaných komor a kanálů vytvářet velmi citlivý a zároveň výkonný obvod na zachycování velmi slabých signálů a naopak při vysílání zase velmi výkonných signálů.

       Komplexy mohly sloužit také jako generátory elektrické energie podobné vodním elektrárnám. Elektrická energie v nich vyrobená, mohla být např. v určitém frekvenčním pásmu vysílaná na oběžnou dráhu Země, odkud mohla být distribuována dál anebo zpět na různá místa na Zemi.

      Jeden z dalších protagonistů této hypotézy, Daniel Perez z Hollywoodu předpokládá, že chrámy mohou být postaveny podle jakýchsi schémat, jejichž autory byla nějaká starší, technicky nebo duchově vyspělejší civilizace, případně mimozemšťané.

     Kněží (zatím je tak nazývejme) v chrámech s touto strukturou mohli nasimulovat vzájemné propojení přítomných osob na mentální úrovni s cílem vytvářet jakési sítě (můžeme je přirovnat k počítačovým) anebo dokonce vyšší vzájemně spolupracující celky, jejichž pomocí se daly využít mozkové a duchovní kapacity lidí na mnohem vyšší nebo odlišné úrovni. Mohlo být docíleno schopností o nichž nemáme dokonce ani představu. Účelem mohlo být vytvoření jakési nadosobnosti alespoň pro určitou dobu nebo pro jisté časově omezené účely.

     Důležité je nepodceňovat schopnosti našich předků a zaniklých kultur, protože naše civilizace je až přespříliš materialistická. Pro hmotu nevidí ducha, jehož schopnosti má tendence stále podceňovat a myslet si, že my už téměř všechno víme a ovládáme a že další vývoj je možný jen prostřednictvím špičkové techniky našeho typu.

     Podle plánů uvedených staveb jsem zhotovil desky plošných spojů, na kterých právě laboratorně ověřuji skutečnou funkčnost elektrických obvodů, které by měla fungovat podle uvedených předpokladů. K tématu se pak vrátíme." (Konec citace RNDr. Pavla Smutného).

     Stále zřetelněji se ukazuje, že Dänikenova idea o mimozemských návštěvnících jako tvůrcích známých starověkých kultur může být mylná a to, co je Dänikenem přisuzováno mimozemským zásahům do vývoje lidstva, je ve skutečnosti odrazem vlivu technologicky vysoce rozvinuté pozemské civilizace, která z dosud nepříliš jasných důvodů zanikla, snad následkem nějaké velice tragické katastrofické události.

     Tak či onak, ve světle současných poznatků vzniká staroegyptská civilizace až mnohem později (ne před 12,500 lety) jako civilizace nástupnická. Dochází v ní ke zbožštění dávných učitelů lidí, kteří přece jenom dokázali některé znalosti předat těm, kdo měli být pokračovateli jejich vymírajícího etnika. A nebyly to jistě vědomosti ledajaké.

     Dochovalo víko jednoho sarkofágu, objeveného už v roce 1857 v egyptských Thébách. Je na něm zobrazena bohyně Nút, představující nebeskou klenbu. Společně se svým manželem Gebem, zosobňujícím zemi, tvořila tahle dvojice první bohy, kteří se na světě objevili. To však není podstatné. Mnohem podstatnější totiž je, že kresba zachycuje mapu oblohy. Na ní jsou ale zakresleny i planety SATURN, URAN, NEPTUN a PLUTO, které novodobé lidstvo objevilo až zcela nedávno pomocí dalekohledů!

     V daném případě existuje dvojí vysvětlení. Buď staří Egypťané používali dalekohledů, nebo tyto znalosti odněkud získali. Možná od Thovta a jeho druhů, což zase svědčí o tom, že tito "bohové" museli mít dalekosáhlé znalosti o naší Sluneční soustavě. Což by bez existence vyspělých technologií, jimiž museli disponovat, bylo sotva možné.

      Zmíněná rytina s bohyní Nút však obsahuje další informaci. Vedle nám známých planet naší sluneční soustavy je na rytině zakreslena ještě jedna. Zatímco Merkur, Venuše, Země, Měsíc, Mars a Jupiter jsou vyobrazeny na malých nebeských bárkách, znázorňujících zřejmě jejich oběžné dráhy, neznámá planeta na této rytině má bárku velikou. Tedy mělo by se jednat o vesmírné těleso s nepoměrně delší oběžnou dráhou, než má výše uvedených pět planet (šestý s malou bárkou je Měsíc) naší sluneční soustavy. U Saturnu, Uranu, Neptunu a Pluta však bárky chybějí. Z toho se usuzuje, že jejich oběžné dráhy nebyly starověkým astronomům v Egyptě ještě přesně známy. Shrneme-li uvedená fakta, pak rytina s bohyní Nút zobrazuje nikoli devět, ale deset (!) planet naší sluneční soustavy. Kam se ale desátá planeta poděla?

     Dnes víme, že se v oblasti mezi Marsem a Jupiterem nachází obrovský pás více než 2 000 větších asteroidů. Mnohé z nich mají rozměry mnoha set kilometrů a těch miniaturnějších se odhaduje až ke 40 000. Vznik tohoto podivného vesmírného útvaru je dodnes nejasný. Podle jedné z verzí kdysi existovala mezi Jupiterem a Marsem menší planetka, která z dosud neznámých příčin explodovala, a tak vznikl onen asteroidový pás.

     V takovém případě je dosti pravděpodobné, že nějaký z úlomků zániku této desáté planety (a zřejmě také nejmenší) mohl zasáhnout i Zemi a dokonce se taková situace mohla i opakovat. Zánik této miniplanety (desáté v naší sluneční soustavě) tak mohl znamenat destabilizaci celého planetárního systému, kdy se planety nám nejbližší mohly vychýlit ze svých oběžných drah a vyvolat na Zemi mohutné kataklyzmatické jevy.  I Země se mohla jednou, či opakovaně ve vesmíru rozkolísat a pak je jasné, že se zdánlivě mohly západy a východy Slunce, Měsíce, ale i souhvězdí měnit. Ale ony se neměnily, to se jen Země pohnula na své dráze s katastrofickými následky.

     Řeč starobylých mýtů tak zřejmě odráží realitu, k níž kdysi došlo. I rytina s bohyní Nút znázorňuje tuto desátou planetu, přeměněnou možná v pás asteroidů, odkud k nám může kdykoli proniknout nenadálý vesmírný šrapnel. A na tuto dobu mohou poukazovat pyramidy v Gíze. Tím však neříkáme, že působnost a vzkaz dávno zaniklé civilizace se omezuje jenom na časový údaj.

---

(c)2006 Petr Musil

(c)2004 RNDr. Pavel Smutný