FENOMÉN: ČÍM VÝŠ LETÍŠ (17)

Byl to Jeff Bezos nebo Warren Buffet své doby, obchodní magnát, který byl s odhadovaným majetkem 12 milionů dolarů (v dnešních penězích asi 183 milionů dolarů) třetím nejbohatším člověkem na světě. Alfred Leonard Loewenstein byl belgický finančník, který vydělal značné jmění na financování obrovských projektů vodních elektráren v rozvojových zemích. Byl považován za finančního guru a těšil se přízni královských rodin, hlav států a nejvýznamnějších osobností podnikatelského světa. Když v roce 1926 založil společnost "International Holdings and Investments Limited", přicházely peníze od bohatých investorů, kteří doufali, že se s Loewensteinem svezou ve vlaku úspěchu. Tito investoři však netušili, že vlaku začíná docházet dech. Loewenstein vsadil svou budoucnost na akvizici kanadské společnosti "Barcelona Traction Light and Power", která právě vyhrála výběrové řízení na rozsáhlý infrastrukturní projekt v Brazílii. Když jeho nabídka na převzetí neuspěla, měl problém. V roce 1928 investoři reptali, že se jim peníze nevracejí.

Začátkem července 1928 byl Loewenstein v Londýně, kde se účastnil obchodních jednání. Dne 4. července se měl vrátit do svého domova v Bruselu letem přes kanál. Toho večera nastoupil na letišti Croydon v jižním Londýně do malého soukromého letadla Fokker FVII. Fokker byl jednomotorový jednoplošník, který mohl přepravovat maximálně 12 cestujících. Měl uzavřený kokpit, což znamená, že piloti neměli přístup do zbytku kabiny. V zadní části byla další přepážka, která oddělovala jedinou koupelnu. Přes chodbu od koupelny se nacházel jediný přístupový bod, ven otevírané dveře s velkým osvětleným nápisem EXIT nad nimi. Alfreda Loewensteina na palubě doprovázely čtyři osoby, všichni členové jeho personálu. Fred Baxter byl milionářův osobní komorník a dlouhá léta mu věrně sloužil. Arthur Hodgson, jeho tajemník, byl rovněž již nějakou dobu jeho zaměstnancem. Byly tu také dvě stenografky, Eileen Clarkeová a Paula Bidalonová. Když se tato pětičlenná skupina blížila k letadlu, přivítal je pilot Donald Drew a mechanik Robert Little. Drew je ujistil, že podmínky pro let jsou ideální a že mohou očekávat hladký průběh letu. Skupina pak nastoupila na palubu a zaujala svá místa. Krátce po 18. hodině Fokker pojížděl po travnaté dráze a vznesl se k obloze.

Stoupání bylo tak hladké, jak pilot sliboval. Když se letadlo vyrovnalo v cestovní výšce 1300 metrů, seděl Alfred Loewenstein shrbený v sedadle a zuřivě si zapisoval do zápisníku, jak měl ve zvyku. Pak se asi po 30 minutách zvedl a přešel do zadní části letadla, kde prošel na toaletu. Zůstal tam dalších 10 minut, než si Fred Baxter začal dělat starosti a šel ho zkontrolovat. Podle Baxterovy pozdější výpovědi zaklepal na dveře a zavolal jméno svého šéfa. Nedostal žádnou odpověď. Poté zkusil otevřít dveře a zjistil, že jsou zamčené a zajištěné zevnitř. Baxter znovu zavolal a zevnitř se ozvalo jen ticho. Nyní se obával, že Loewenstein mohl utrpět mrtvici nebo infarkt, a tak komorník přiložil rameno ke dveřím a násilím je otevřel. Záchod byl prázdný.

Na palubě letadla zavládla panika a zmatek. Kde byl Lowenstein a jak je možné, že zmizel? Zřejmou odpovědí bylo, že nějakým způsobem vypadl z letadla. Ale jak? Kvůli tlaku vzduchu zvenčí by nebylo možné otevřít výstupní dveře za letu. To nedávalo smysl. Přesto teď nebyl čas na spekulace. Museli upozornit úřady, a to znamenalo odklonit letadlo na letiště St. Inglevert, asi na půli cesty mezi Calais a Dunkerkem. Zde by pobřežní stráž mohla být informována o Loewensteinově zmizení a mohla by vyslat lodě do kanálu, aby vyzvedly jeho ostatky, pokud skutečně nějakým způsobem vypadl z letadla a skončil v kanálu. Ale Donald Drew to neudělal. Místo toho položil Fokker na opuštěný pás pláže u St. Pol. No, možná ne úplně opuštěné. Poblíž byla umístěna armádní jednotka a několik vojáků vidělo letadlo, jak se blíží k přistání, a běželi mu naproti. To znamenalo šestiminutový sprint po písku. Než je vojáci dohonili, lapali po dechu. Našli cestující a posádku stojící na pláži.

Skupinu vojáků vedl důstojník jménem poručík Marquailles. Požadoval vědět, co tam dělají, a pilot Donald Drew mu vysvětlil, že jsou na letu z Londýna do Bruselu a nad kanálem La Manche se dostali do potíží. Zajímavé však bylo, že se Drew nezmínil o pohřešovaném Alfredu Loewensteinovi. Teprve po dalším Marquaillesově naléhání Drew nakonec přiznal, že se jim nějakým způsobem podařilo magnáta během letu ztratit. Marquailles pak poslal pro policii a na pláž dorazil inspektor Bonnot. Bonnot také vyslechl cestující, vážně naslouchal jejich výpovědím a přikyvoval na správných místech. "Velmi neobvyklý a záhadný případ," zaznamenal později. "Zatím jsme se nerozhodli pro žádnou definitivní teorii, ale možné je všechno."

Navzdory nevyřešené záhadě se však Bonnot rozhodl letadlo ani jeho pasažéry nezadržet. Cestujícím dovolil nastoupit a letadlo vzlétlo, letělo nejprve do St. Inglevertu a nakonec se vrátilo do Croydonu. Mezitím bylo zahájeno pátrání po Loewensteinově těle. Nakonec ho 19. července, dva týdny po jeho osudném posledním letu, vytáhla z vody posádka rybářského trawleru. Mrtvola byla značně nafouklá a částečně rozložená, takže byla téměř k nepoznání. Loewenstein byl identifikován podle drahých náramkových hodinek, které měl na ruce. Pitva měla konstatovat částečnou frakturu lebky a několik zlomených kostí, což odpovídalo pádu z výšky. Koroner také dospěl k závěru, že byl naživu, když dopadl do vody.

Zpráva o Loewensteinově skonu vyvolala panický výprodej veřejně obchodovaných akcií jeho společností, které se téměř přes noc propadly o 50%. Mezitím probíhalo vyšetřování, jehož cílem bylo zjistit, jak zemřel. Existovaly pouze tři možnosti. Buď šlo o nehodu, sebevraždu, nebo o vraždu. Zastánci teorie nehody si všimli, že Loewenstein byl v poslední době stále více nepřítomný. Často se ztrácel v myšlenkách a víceméně nevnímal své okolí. Tato hypotéza předpokládala, že odešel z koupelny a pak omylem otevřel výstupní dveře v domnění, že je to cesta zpět do kabiny pro cestující. Jakmile se dveře rozletěly, byl by vcucnut do víru za nimi. Variací na toto téma byla myšlenka, že Alfred Loewenstein spáchal sebevraždu skokem z letadla. Zastánci této víry naznačovali, že impérium obchodního magnáta bylo na pokraji zhroucení a že jeho korupční jednání mělo být odhaleno. Dokonce se šířila fáma, že nedávno uzavřel spojenectví s nechvalně známým mafiánem Arnoldem Rothsteinem za účelem založení celosvětové pašerácké operace s heroinem. Nyní, když se jeho vysoce zadlužené investice zvrhly a jeho akcionáři se dožadovali krve a vrácení svých peněz, se rozhodl raději vše ukončit, než aby čelil zkáze a ponížení.  

Každá z těchto teorií by mohla být pravdivá, nebýt jednoho nepříjemného detailu. Za letu nebylo možné otevřít výstupní dveře letadla. Dne 12. července 1928 provedlo britské "Ministerstvo letectví" experiment, při němž vyneslo Loewensteinův letoun do výšky 350 metrů a nechalo agenta, aby se pokusil otevřít dveře. Muž byl mladší a těžší než Loewenstein. Přestože se na dveře vrhl celou svou vahou, nedokázal je posunout o více než 6 centimetrů, než je přibouchl proud vzduchu. Závěr? Bylo nemožné, aby někdo otevřel dveře a vypadl ven, ať už náhodou, nebo úmyslně. A to samozřejmě ponechávalo jedinou možnost. Někdo Alfreda Loewensteina zavraždil, někdo z velmi malého okruhu podezřelých. Donalda Drewa a mechanika Roberta Littlea bylo možné vyloučit, protože byli v kokpitu a neměli přístup do prostoru pro cestující. Stejně tak můžeme vyloučit obě stenografky, protože by neměli dostatek fyzické síly, aby Loewensteina z letadla vytlačili. Zbývají tedy pouze Fred Baxter a Arthur Hodgson, a pokud je teorie o vraždě pravdivá, museli v tom být společně.

Kdyby tomu tak nebylo, pak by jeden nebo druhý jistě zasáhl. Tato hypotéza samozřejmě vyvolává další otázky, především otázku motivu a oněch otravných, pevně uzavřených dveří. Otázku motivu lze snadno vyřešit. Každý, kdo je tak úspěšný (a bezohledný) jako Alfred Loewenstein, musí nutně přitahovat bohaté a mocné nepřátele. Možná, že muži dostali za vraždu svého šéfa zaplaceno a ostatní cestující byli podplaceni nebo jim bylo vyhrožováno, aby mlčeli. Nebo byl strůjcem vražedného spiknutí někdo, kdo byl blíž k domovu. Nebylo žádným tajemstvím, že Loewenstein a jeho žena Madeleine měli vyhrocený vztah. Někteří naznačovali, že to byla ona, kdo stál za jeho vraždou. Jistě by k tomu měla silný finanční podnět. Pokud jde o nemožnost otevřít výstupní dveře, objevily se návrhy, že byly před letem nastraženy tak, aby při otevření odletěly. To bylo předloženo jako skutečný důvod, proč pilot přistál na pláži Saint Pol. Šlo o instalaci náhradních dveří, které byly uloženy někde v kabině. Vzhledem k tomu, že se vojáci rychle blížili, vyžadovalo by to rychlou práci. Ale pro někoho s potřebnými dovednostmi to jistě bylo možné. Možná právě proto byl na palubě letadla mechanik.  

Je zajímavé, že policie Loewensteinovu smrt nevyšetřila jako vraždu. Byl pohřben na hřbitově u belgického Evere v hrobce patřící rodině jeho manželky. Místo jeho posledního odpočinku je jediné v kryptě, které není označeno jménem. Alfred Loewenstein, jeden z nejbohatších mužů světa, leží pohřben v neoznačeném hrobě. A to nás přivádí k poslední teorii týkající se osudu Alfreda Loewensteina. Možná, že muž vylovený z Lamanšského průlivu vůbec nebyl Loewenstein; možná se jednalo o nějakou anonymní mrtvolu vytaženou někde z márnice; možná, že skutečný Loewenstein vyklouzl a dožil zbytek života v utajení, bez věřitelů a svého rozpadajícího se obchodního impéria. Možná proto zůstává Lowensteinův hrob neoznačený a jeho žena se neobtěžovala zúčastnit se jeho pohřbu.

-pokračování-