FENOMÉN: DÍVKA ZE CHERBOURGU
Jednoho chladného dubnového dne roku 1922 si šla dvouletá Pauline Picardová hrát se svými sourozenci na rodinnou farmu ve vesnici Goas al Ludu v Bretani na severozápadě Francie. Když však matka svolala děti k večeři, Pauline mezi nimi nebyla. Podle dětí se holčička naštvala na jednu ze svých sester a rozzlobeně se vytratila. Začalo se po ní pátrat a pátrání bylo stále zběsilejší, protože se setmělo a po Pauline stále nebylo ani stopy. Nakonec byli přivoláni místní četníci. Při pátrání, které pokračovalo celou bouřlivou noc, jim pomáhalo až 150 vesničanů. Po Pauline nenašli ani stopu.
Uplynulo několik dní a pátrači pročesávali Picardovu farmu a okolní lesy a krajinu. V době, kdy bylo pátrání odvoláno, panovala ve vesnici shoda, že se Pauline ztratila v lese a buď zemřela zimou, nebo ji napadl a sežral divočák. Přesto se zdálo divné, že se nenašly žádné ostatky, ani kousek oblečení, ani šmouha krve, ani kousek masa nebo kosti. Někteří se domnívali, že Paulinu mohl unést lidský predátor. Ten den po městě nabízel své služby kominík a objevily se zprávy, že v blízkosti Picardova pozemku číhá pár cizinců. Jiní spekulovali, že Pauline mohli ukrást cikáni, ačkoli pro toto tvrzení neexistovaly žádné důkazy. Každopádně Pauline zůstávala stále nezvěstná. Nikdo neočekával, že by se někdy našla.
Pak ale v květnu přišla překvapivá zpráva. Na Picardovu usedlost přijela dvojice policistů a předložila Francoisi Picardovi a jeho ženě Marianne fotografii. "Je to vaše dcera?" zeptali se. Na to se Marianne okamžitě rozplakala: "Ano, ano, to je moje holčička," naříkala. Její manžel, ačkoli byl mnohem méně emotivní, musel uznat, že to rozhodně vypadá jako Christine. Pak policisté nabídli ohromující informaci. Holčička byla nalezena, jak se sama potuluje ulicemi Cherbourgu, vzdáleného přes dvě stě kilometrů.
Jak se tam dostala, bylo záhadou. Podle zpráv byla spatřena dříve během dne ve společnosti nějaké potulné ženy. Ta se ji pokusila opustit na tržišti, ale byla dostižena a dítě jí bylo vráceno. Později bylo dítě nalezeno, jak se potuluje po ulicích, a bylo odvezeno do sirotčince. Policie byla samozřejmě zalarmována a brzy si uvědomila, že dítě se velmi podobá pohřešované Pauline Picardové, jejíž tragický příběh se objevil v novinách po celé zemi. To je přivedlo na Picardovu farmu.
Byl to ohromující zvrat událostí. Ještě téhož dne si Picardovi zamluvili cestu vlakem do Cherbourgu a odjeli, aby dceru přivezli domů. Jakmile se však s dítětem setkali v sirotčinci, začali pochybovat, že je to Pauline. Batole rozhodně vypadalo jako jejich dcera, ale nijak na ně nereagovalo, a když se jí pokusili dotknout, ucuklo. Také jim nerozuměla ani slovo a nemluvila jejich jazykem, bretaňským dialektem, který se používá v Bretani. Navíc byla podvázaná a oblečená do oblečení, které Picardové nepoznali. Všechny tyto věci se samozřejmě daly vysvětlit. Pauline byla od své rodiny pryč už více než měsíc. Někdo se o ni během té doby zřejmě staral, ale zjevně ji pořádně nekrmil. Kdo ví, jakými dalšími nedostatky mohlo dítě trpět? Není divu, že nemluvila a nereagovala jako obvykle, byla traumatizovaná, a to pochopitelně.
Po několika dnech strávených s dítětem v Cherbourgu si Picardové byli jisti, že Pauline našli. "Má stejné vlasy, stejné modré oči," odpověděl Francois na dotaz reportéra. Bylo domluveno, že ji přivezou domů do Bretaně. Ve vlaku dokonce k radosti rodičů řekla několik slov v bretonštině. Také jejích osm sourozenců bylo nadšeno, že ji vidí, a okamžitě ji poznali. Brzy se Pauline zabydlela, hrála si se svými sestrami a dokonce volala na rodinnou kočku v místním jazyce. Zdálo se, že tragické zmizení Pauline Picardové mělo šťastný konec. O jejím zázračném návratu psaly noviny od Paříže přes Londýn až po New York. Pak přišel nález těla.
Bylo to koncem května 1922, dva týdny po Paulinině shledání s rodinou. Na poli asi kilometr od Goas al Ludu šel jeden z farmářů za svou každodenní prací, když narazil na strašlivě zohavené a rozkládající se tělo malé dívky. Drobné tělíčko bylo nahé a mělo uříznutou hlavu, ruce i nohy. Vedle ní ležela úhledně složená hromádka oblečení. Hospodář nechal vše tak, jak to našel, běžel do vesnice a přivolal četníky. Ti se vrátili a za nimi polovina měšťanů, včetně Picardů. Mrtvola byla samozřejmě k nepoznání, ale oblečení nikoli. Marianne Picardová okamžitě poznamenala, že to jsou věci, které měla na sobě její dcera Pauline v den, kdy zmizela.
Hrůzný nález mrtvoly vyvolal nesčetné množství otázek. Kdo byla mrtvá dívka? Byla to Pauline? A pokud ano, kdo byla dívka ze Cherbourgu? Vyvstávaly také otázky týkající se místa, kde se tělo nacházelo. Nacházelo se v oblasti, která byla několikrát prohledána. Nebylo možné, aby mrtvola zůstala nepovšimnuta, kde tedy tělo celou tu dobu bylo? A kdo ho sem přemístil? Policie se brzy pustila do práce a prohledala okolí, aby našla nějaké stopy. To, co našli, jen prohloubilo záhadu. Nedaleko ležela uříznutá hlava muže, částečně sežraná liškami. Nebylo možné zjistit, zda spolu tato dvě nevysvětlitelná úmrtí souvisejí.
Ani soudní lékař nemohl na základě ohledání ostatků poskytnout jednoznačné odpovědi. Zářezy na kostech mohly být způsobeny nožem, ale mohly být také způsobeny zuby mrchožroutů; dítě mohlo zemřít na následky nějakého úrazu, ale stejně tak mohlo podlehnout expozici. Bylo obtížné vysvětlit, proč by mrchožrouti nezaútočili na trup a žaludek (což jsou obvykle první oblasti, na které se zaměřují), ale úkolem patologa nebylo analyzovat chování zvířat. Jeho rozhodnutí muselo být učiněno pouze na základě důkazů. Na základě těchto důkazů rozhodl, že holčička pravděpodobně umrzla poté, co se ztratila v lese. Vzhledem ke stavu těla, vzhledem k chybějícím částem těla, vzhledem k oblečení úhledně naskládanému na zemi je těžké pochopit, jak ke svému závěru dospěl.
Obyvatele Goas al Ludu to jistě nepřesvědčilo. Většinový názor byl, že dítě, nyní oficiálně prohlášené za Pauline Picardovou, bylo zavražděno. Nabízelo se několik podezřelých, včetně muže jménem Christophe Keramon, který u Picardů příležitostně pracoval jako pomocník na statku. Říkalo se, že měl Pauline obzvlášť rád a nechal se slyšet, že jí hodlá najít nový domov v jiném městě. V den, kdy Pauline zmizela, Keramon snídal na farmě Picardových a jedno z dalších dětí ho údajně slyšelo, jak jí říká, že s ním odjede. Policie však vyšetřovala jeho pohyb poté, co toho dne opustil farmu, a rozhodla, že Pauline nemohl unést.
Pak tu byl podivný případ Yvese Martina, místního farmáře. V den, kdy se Picardovi vrátili ze Cherbourgu s dívkou, o níž si mysleli, že je jejich dcera, se Martin objevil u jejich dveří a zeptal se, zda je pravda, že našli Pauline. Když Francois Picard odpověděl, že je to pravda, Martin se zeptal, zda si je jistý, že je to Pauline. Pak, aniž by čekal na odpověď, Martin vyhrkl: "Bůh mi odpusť! Jsem vinen!" Pak utekl a smál se jako blázen. Martin byl později prohlášen za nepříčetného a poslán do blázince. Mnozí v Goas al Ludu věří, že to byl on, kdo Paulinu zabil.
Jiní však tvrdili, že odpověď leží blíž k domovu. Zpráva v alžírských novinách tvrdila, že Pauline obtěžoval někdo blízký rodině a že ji zabil, aby mlčela. Francouzský deník Le Journal byl ve svých obviněních ještě jednoznačnější a tvrdil, že dítě zneužíval člen rodiny. Článek zeširoka naznačil, že viníkem je její otec Francois, a uvedl, že jde o muže známého svými násilnickými výbuchy. Na podporu těchto tvrzení nebyly předloženy žádné důkazy a policie Francoise Picarda nikdy nepovažovala za podezřelého. Stejně tak byl v depeších zmíněn příbuzný jménem Ronge Remorpy. Také on se vyhnul vážnému prověřování ze strany úřadů.
V této změti narážek a ukazování prstem se ztratila druhá Pauline, dívka ze Cherbourgu. Kdo to byl a jak se ocitla sama v ulicích města? Dítě bylo spatřeno ve společnosti tuláka, který se ji pokusil opustit na trhu. Když však policie tuto ženu vypátrala, zjistila, že její dcera je stále s ní. Podle ženy druhé dítě neznala. Holčička ji prý začala na ulici pronásledovat. Byla to další slepá ulička. Policie nakonec usoudila, že dítě pravděpodobně opustili rodiče předtím, než se nalodili na loď do Ameriky, což je politováníhodná, ale příliš častá praxe. A toto nešťastné dítě mělo být opuštěno znovu. Teď, když Picardové věděli, že to není jejich dcera, už pro ni neměli žádné využití. V polovině června ji poslali zpět do Cherbourgu, kde byla svěřena do péče františkánských sester z Notre-Dame-du-Voeu. V sirotčinci zemřela o dva roky později během epidemie spalniček v roce 1924.
-pokračování-
