FENOMÉN: MAJÁK (5)

U severozápadního pobřeží Skotska, v jednom z nejzrádnějších moří na planetě, leží Vnější Hebridy, souostroví odlehlých, větrem ošlehaných ostrovů, které jsou domovem asi 26 000 odolných duší. V tomto řetězci, asi 35 kilometrů západně od hlavního hebridského ostrova Lewis, se nachází Flannanské ostrovy, celkem sedm, které místní obyvatelé nazývají "Sedm lovců". Jsou pusté a neobydlené, bičované mořem a počasím. Námořníci se jich obávají, a to z dobrého důvodu. Moře je zde divoké a pobřeží rozeklané, často se tu převalují husté mlhy, které zakrývají nebezpečí. Mnoho lodí zde ztroskotalo a náklad i posádka se ocitli v hlubinách. Je to skutečný hřbitov lodí.

A tak se v roce 1895 rozhodla "Severní rada majáků" (NLB) postavit na Eilean Mòr, neobydleném ostrově ve skupině Flannan, 75-ti metrový maják. Stavba byla zahájena ještě téhož roku, ale kvůli zrádným podmínkám trvala celé čtyři roky. Veškerý materiál musel být přenesen přímo ze zásobovacích lodí a vytažen na 50 metrů vysoké útesy, často ve vichřici. Kromě samotného majáku byla postavena přistávací plocha, schody a železniční koleje, které sloužily k přepravě sudů s parafínem pro světlo. Náklady na to vše činily 1 899 liber plus 3 526 liber na pobřežní stanici v Breasclete na ostrově Lewis. Obsluhu majáku měl zajišťovat čtyřčlenný tým plus jeden pomocný strážce, který by se střídal na cestách. První záchranný paprsek vyslal maják 7. prosince 1899.

O něco více než rok později, 15. prosince 1900, se parník SS Archtor vydal na plavbu z Filadelfie do Leithu ve Skotsku po trase, která ho měla přivést na dohled od Flannanu. Povětrnostní podmínky byly na této části cesty podle očekávání špatné a kapitán se tentokrát nemohl spolehnout ani na světlo Eilean Mòr. Nefungovalo. Po příjezdu do Leithu, 18. prosince, podal kapitán hlášení na Northern Lighthouse Board a stěžoval si, že světlo není funkční. Rada se poté rozhodla vyslat svou pomocnou loď Hesperus pod vedením kapitána Jamese