FENOMÉN: OMEZENÝ (121)

Začalo to, když přátelé Courtney Kuykendallové začali dostávat od ní podivné textové zprávy. Problém byl v tom, že Courtney tyto zprávy neposílala. Zdálo se, že je její mobilní telefon posílá sám od sebe. To bylo v roce 2007, kdy rodina Kuykendallových žila ve městě. Fircrest ve státě Washington, město o velikosti něco málo přes 7 000 duší, čtyři míle západně od Tacomy. Pak přišly telefonáty. Muž na druhém konci linky měl hlas pantomimického padoucha, samá slina a ocet. „Nenávidím tě,“ vyhrkl. „Nemůžu se dočkat, až umřeš.“

Pokud to mělo působit zastrašujícím dojmem, Courtney to tak nepřipadalo, alespoň ne zpočátku. Pak ale volající přidal na obrátkách. Teď vyhrožoval, že zabije její rodiče, prarodiče, domácí zvířata. A nevolal jen Courtney, ale i dalším členům její rodiny, volal její sousedce Andree McKayové. A už jen nevyhrožoval. Nyní dal jasně najevo, že své oběti špehuje.

Být sledován je děsivé. To je to, co dělá stalkery tak děsivými. Tenhle se zdál být obzvlášť zaujatý životem svých cílů. Telefonoval jim v kteroukoli hodinu, aby jim řekl, kde jsou, co mají na sobě, co dělají. Dokonce zavolal Courtneyinu otci a řekl mu, že zná kód bezpečnostního systému, který právě nainstaloval. Pak přečetl jeho pořadí, správně do poslední číslice. Důsledek byl jasný. Váš luxusní poplašný systém vás přede mnou neochrání. Sleduju tě a můžu se k tobě dostat, kdykoli se mi zachce.

Jednoho dne Andrea McKayová krájela v kuchyni limetky na připravovaný pokrm. Vtom jí zazvonil telefon. Andrea ho zvedla, podívala se na displej a uviděla, že volající je zobrazen jako „omezený“. To jí přesně řeklo, kdo je na lince. Stiskla tlačítko pro příjem hovoru a byla připravená mu to vyřídit. Volající ji přerušil. „! raději citrony,“ řekl. Ještě nikdy nezněla tři všední slova tak děsivě. Hovory začínaly být neúprosné, obtěžování nemělo konce. Telefony se samy zapínaly a vypínaly, vyzváněcí tóny se měnily bez přičinění uživatele, zanechávaly se zlověstné vzkazy. Vymykalo se to kontrole. Bylo načase to předat úřadům.

Místní policie však neměla ponětí, jak takovou stížnost řešit. Psal se rok 2007, tedy sotva deset a půl roku, ale z hlediska technologií to byla celá věčnost. Pro srovnání, v tom roce byl právě vydán první iPhone. Policejní oddělení nebyla dostatečně vybavena na řešení online obtěžování a kyberkriminality. Jejich policistům jednoduše chyběly odborné znalosti. Přesto je třeba policii ve Fircrestu přiznat, že se snažila. Na místo byl vyslán detektiv, který trpělivě naslouchal, když mu Courtney vysvětlovala, jak se její telefon sám zapíná, jak posílá zprávy a mění vyzváněcí tóny. Pak jí řekl zřejmou věc. Tohle nebyly zločiny.

Vyhrožování smrtí bylo samozřejmě něco jiného, ale rodina neměla žádný důkaz, že by k takovému vyhrožování došlo. To se napravilo o několik dní později, když Heather Kuykendallová nahrála hovor od stalkera. „Umřeš,“ řekl chraplavý hlas. „Nenávidíme tě. Zavraždíme tě.“ Nyní musela policie jednat. Začali tím, že hovor vystopovali, a dostali matoucí výsledek. Podle telefonní společnosti pocházel hovor zevnitř Kuykendallovy rezidence. Byl uskutečněn z Heatherina vlastního telefonu. Do jejich telefonů se někdo naboural.

Řešení problému bylo zřejmé, i když nákladné. Museli si pořídit nové telefony. Rodina dokonce kontaktovala svého mobilního operátora a požádala o změnu čísla. Nepomohlo to. Courtney zrovna zapnula svůj nový přístroj, když zacinkal. „Změnili jste si číslo,“ zaskřípal známý hlas. „Udělej to ještě jednou a zemřeš.“

Krátce po tomto incidentu změnil muž, kterému nyní oběti říkaly „Omezený“, svůj modus operandi. Od vyhrožování smrtí přešel k něčemu pravděpodobně děsivějšímu. Nyní Kuykendallovy odposlouchával, nahrával jejich soukromé hovory a pak jim posílal hlasové zprávy s přepisem toho, o čem se právě bavili. Dokonce si nahrál i rozhovor, který Heather vedla s detektivem, jenž měl na starosti jejich případ. Rodina reagovala zrušením účtu Sprint a založením nového. Opět byla vydána nová čísla. Nemělo to žádný účinek.

Ve skutečnosti „Restricted“ zvyšoval sázky. Jednoho dne zavolal Andree McKayové s opravdu děsivou výhrůžkou. Řekl jí, že se chystá střelba ve škole. Pak jí sdělil místo. Byla to škola, do které chodily její děti. Andrea po tomto telefonátu propadla slepé panice. Naštěstí se ukázalo, že šlo o podvod. Policie ve Fircrestu mezitím ve vyšetřování příliš nepokročila. „Jsme otupělí,“ přiznal médiím policejní náčelník John Cheesman. „Nikdy předtím jsme se s něčím takovým nesetkali.“

V zoufalství se náčelník obrátil na ministerstvo vnitřní bezpečnosti s žádostí o pomoc. To nabídlo neotřelý návrh a doporučilo místní policii, aby hledala pachatele uvnitř rodiny Kuykendallových. Šestnáctiletá Courtney Kuykendallová byla navržena jako hlavní podezřelou, protože teenageři jsou obvykle technicky zdatnější než jejich starší kolegové. Pokud by se to nepodařilo, měli se poohlédnout po někom blízkém rodině, po někom, kdo byl dostatečně blízko, aby znal osobní údaje, po někom, kdo by mohl mít přístup k jejich telefonům. Není jisté, zda se místní policisté tímto směrem vůbec vydali. Pokud tak učinili, výsledky nebyly zveřejněny.

Vyšetřování telefonního stalkera z Fircrestu by nikdy nebylo vyřešeno. Nikdy nebyl nikdo identifikován, nikdo zatčen, nikdo postaven před soud. Hovory nakonec ustaly a pak přestaly úplně. Možná se „Omezený“ přesunul k jiným cílům; možná už ho přestalo bavit trápit své oběti. Zůstává nám však celá řada otázek. Kdo byl „Omezený“? Jaký byl jeho účel? Jaký byl jeho cíl? Proč se zaměřil právě na tyto tři rodiny? Jak se mu podařilo nabourat se do jejich telefonů? Na poslední z těchto otázek je nejjednodušší odpovědět. Telefonní hackeři nejsou v žádném případě vzácným jevem. Existují již od 50. let 20. století. Tehdy se jim říkalo „telefonní phreakové“ a své schopnosti využívali především k bezplatnému volání z veřejných telefonních budek.

Do roku 2007 se však technologie hodně posunuly, i když kybernetická bezpečnost s nimi tak docela nedržela krok. I dnes můžete snadno získat přístup k zařízení. Stačí čtyřmístný přístupový kód, který je často snadné uhodnout. Uživatelé nad přístupovými kódy málokdy přemýšlejí. Kromě toho lze pomocí vhodného softwaru hacknout GPS telefonu, což umožňuje sledovat každý krok majitele. Telefon lze také naklonovat, a získat tak vzdálenou kontrolu nad jeho funkcemi. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je získat zařízení do svého vlastnictví, ale stejně snadno toho můžete dosáhnout na dálku pomocí trojského softwaru. Nemusíte být nijak zvlášť nadaný hacker, abyste to zvládli.
To vysvětluje, jak se „Omezený“ mohl dostat do telefonů svých obětí. Ale co ten zbytek? Co třeba vědět, co mají na sobě, co dělají?

Existují dvě možnosti. Buď „Restricted“ své oběti fyzicky sledoval, nebo je sledoval prostřednictvím jejich zařízení tak, že získal přístup ke kameře telefonu. Vzhledem k tomu, že dával přednost technologiím, je pravděpodobná druhá možnost. Ale kdo to byl? Jaký byl jeho motiv? Vzhledem k tomu, že se nikdy nepodařilo najít žádné stopy k jeho totožnosti, odpověď na první otázku bude muset být pouhou domněnkou. Odpověď na druhou otázku je snazší. Výhrůžky tajemného volajícího byly děsivé, ale nikdy nedošlo k pokusu o jejich uskutečnění. Lze pochybovat, že to vůbec měl v úmyslu. Telefonáty nebyly zamýšleny jako varování před blížící se zkázou. Jejich účelem bylo zastrašit a zastrašovat. Za jakým účelem? Existují dvě zřejmé možnosti. Možná šlo o někoho, kdo měl zášť vůči třem zúčastněným rodinám; možná šlo o žert, který zašel příliš daleko.

Ti, kdo s „Omezeným“ přímo komunikovali, tvrdili, že jeho rétorika byla dětinská. Pravděpodobně to byl teenager. To zřejmě podporuje myšlenku, že se někdo trochu bavil na účet svých obětí. Ale kdo? Pravděpodobnou odpovědí je, že to byl spolužák Courtney Kuykendallové, jeho původní oběti. Možná se do ní zamiloval; možná ho odmítla; možná byl někým, kdo ji obdivoval z dálky a bál se ji oslovit. Druhou možností je, že nešlo o jediného člověka, ale o skupinu technicky zdatných šprtů, kteří se schovávali někde ve sklepě a chechtali se sami sobě, když znepříjemňovali život svým sousedům.

Existuje ještě jedna teorie, kterou upřednostňují někteří internetoví komentátoři. Podle ní šlo o promyšlený podvod, za kterým stáli Kuykendallovi a další dvě rodiny. Podle této myšlenky se rodiny daly dohromady, naklonovaly si telefony a pak si začaly posílat výhružné zprávy a hlasové zprávy. Důvod tohoto spiknutí? Rodiny se chtěly dostat do centra policejního vyšetřování. Za jakým účelem? V pravém stylu konspiračních teorií není žádný. Myslím, že tuto bizarní myšlenku můžeme s klidem odmítnout.

Telefonní stalker z Fircrestu, „Restricted“, nebyl nikdy odhalen. ljestliže byl v roce 2007 teenagerem, je nyní dospělý a možná stále žije ve městě. Možná se sám sobě směje, když si vzpomene na svůj mladistvý žertík. Nebo se možná cítí provinile, protože si uvědomuje, jaké skutečné trápení způsobil. A zase možná ne. Někoho, kdo by udělal něco tak podlého, pravděpodobně netrápí svědomí.

-pokračování-