FENOMÉN: UVIDÍME SE V PŘÍŠTÍM STOLETÍ (100)
Jednoho letního dne roku 2006 obdržela policie v ukrajinském Kyjevě neobvyklý telefonát. Chodci v centru města nahlásili, že se zde nachází mladý muž, který zřejmě utrpěl nějakou poruchu. Muž byl zjevně rozrušený, chodil od jednoho člověka k druhému a stále se ptal na totéž: "Co je tohle za místo?". Na místo bylo vysláno několik policistů, aby ho prověřili. Po příjezdu našli muže vyděšeného a zmateného, který tvrdil, že neví, kde je a jak se tam dostal. A to na něm nebyla jediná neobvyklá věc. Oblečení muže pocházelo z minulé éry a měl u sebe fotoaparát, který vypadal jako starožitnost. Když byl požádán, aby se představil, řekl, že je Sergej Ponomarenko. Pak předložil občanský průkaz. Byl ze Sovětského svazu, země, která už dvacet let neexistovala. Na průkazu byl uveden rok narození 1932. To znamená, že mu bylo 74 let. Zdálo se, že je mu kolem dvaceti. "Jaké je to datum?" zeptal se Ponomarenka policista. "23. dubna 1958," zněla jeho odpověď.
Sergej Ponomarenko vypadal, že si je svou odpovědí zcela jistý. Pro policisty to byla jasná známka toho, že je duševně nemocný. Posadili Ponomarenka do zadní části hlídkového vozu a převezli ho na psychiatrické oddělení nejbližší nemocnice. Zde ho vyšetřil lékař Pablo Kudrakov, který si rychle vytvořil názor, že muž trpí bludy. Zdálo se, že je skutečně přesvědčen, že se píše rok 1958. Kudrakov mu tuto fantazii dopřál. Zeptal se Ponomarenka, jak se ocitl tam, kde ho policie našla. "Byl den a já se chtěl projít po městě," vysvětlil Ponomarenko. "Vzal jsem si fotoaparát, ale když jsem vyšel z domu, uviděl jsem na obloze podivný objekt. Měl tvar zvonu a letěl zvláštním způsobem. Těžko se to vysvětluje. Možná byste se měli podívat na fotografie z mého fotoaparátu."
Ach ano, ten fotoaparát. Kudrakov byl sám trochu fotografický nadšenec a poznal, že je to Yashima Flex, starý a vzácný model, který je dnes už téměř nemožné sehnat. Používal typ filmu, k jehož vyvolání by byl potřeba odborník, a tak Kadrakov jednoho zavolal. Ten film prohlédl a řekl, že je na něm něco divného. Podle štítku byl vyroben v roce 1956. Už by se měl rozpadat, přesto se zdál být v neporušeném stavu. Když pomineme tuto anomálii, odborník na fotografii souhlasil s vyvoláním filmu. Teď se věci začaly vyvíjet podivně.
Většina fotografií na filmu byly pouliční scény z Kyjeva. Nebyly však ze současné doby. Oblečení, auta, pouliční značky, to všechno byly pozůstatky padesátých let. Byly tam dokonce snímky budov, které už neexistovaly. Mezi těmito snímky byl i záběr Sergeje stojícího vedle ženy, kterou označil za svou přítelkyni. Oba byli oblečeni v retro oblečení. Oblečení, které měl Sergej na snímku, bylo stejné, jaké měl na sobě, když ho policie našla. To bylo zvláštní, ale možná vysvětlitelné s trochou deduktivního myšlení. Další obrázek však vysvětlitelný nebyl, a to ani s velkým vypětím představivosti. Ukazoval objekt na obloze, UFO ve tvaru zvonu, klasický létající talíř, pokud vůbec nějaký existoval. Na otázku ohledně UFO Sergej vysvětlil, že se objekt náhle zhmotnil na obloze nad jeho bytovým domem. Nasměroval kameru a pořídil záběr. "Pak se se mnou něco stalo a skončil jsem tady," řekl.
Doktor Kudrakov si už začínal myslet, že svého mladého pacienta možná špatně odhadl. Možná ten muž přece jen neměl halucinace. Možná na jeho bizarním příběhu něco je. Kudrakov byl v otázce mimozemského života agnostik, ale byl to muž vědy. Znal Einsteinovu teorii relativity. Předpokládejme, že Sergej mluvil pravdu a že byl skutečně přenesen na palubu podivného plavidla, které je na jeho fotografii. Pak by jeho příběh dával dokonalý smysl. Mohl být rychlostí světla přenesen do jiné části galaxie a pak se vrátit na Zemi. Čas neplyne na všech místech stejně. Zatímco byl Sergej na palubě mimozemské lodi, na Zemi uplynulo 47 let. Když se vrátil, byl člověkem mimo čas.
Doktor Kudrakov té noci téměř nezamhouřil oka, protože myslel na svého pacienta cestujícího v čase. Ráno byl odhodlaný pokračovat ve výslechu, toužil přijít této záhadě na kloub. Už teď přemýšlel o uznání, které by mu tento objev mohl přinést. Když však Kudrakov dorazil druhý den ráno do nemocnice, čekaly ho znepokojivé zprávy. Sergej zmizel. Nemocniční ochranka si to nedokázala vysvětlit. Z jeho pokoje vedla jediná cesta ven, jediné dveře, které byly monitorovány průmyslovou kamerou. Prohlédli si záznam. Sergej tudy neodešel a ani se nemohl protáhnout oknem, které bylo zamřížované. Sergej Ponomarenko prostě zmizel.
Je to ještě podivnější. Když se úřady ponořily hlouběji do příběhu, zjistily, že existuje záznam o Sergeji Ponomarenkovi. V roce 1960 byl v Kyjevě prohlášen za nezvěstného. Policii se také podařilo vypátrat Sergejovu přítelkyni, ženu na fotografii. Bylo jí už sedmdesát let a řekla jim, že Sergej v roce 1958 skutečně zmizel, i když se po několika dnech vrátil. V 70. letech pak zmizel znovu, tentokrát už nadobro. Už ho nikdy neviděla, ale o několik let později dostala podivný dopis. V něm jí Sergej sděloval, že žije v roce 2050. Obálka obsahovala fotografii, na níž byl starší Sergej s kyjevským panoramatem v pozadí. Jenže to nebylo panorama, které poznávala, ale panorama plné mrakodrapů. Fotografii měla stále u sebe a nyní ji ukázala policistům. Byl na ní Sergej, usmíval se do kamery a za ním bylo panorama, které mohlo konkurovat Manhattanu.
Příběh Sergeje Ponomarenka byl označován za jedno z nejpřesvědčivějších svědectví o cestování v čase a existenci vyspělých mimozemšťanů. Ale je to pravda? Projde příběh, který potvrdil uznávaný psychiatr a kyjevská policie? Uspokojí případ podložený fotografickými důkazy skeptiky? No, ano i ne. Začněme tím, jak příběh Sergeje Ponomarenka vznikl. Poprvé vyšel najevo, když se objevil jako díl ukrajinského televizního pořadu "Mimozemšťané" vysílaného v roce 2012. Jednalo se o desetidílný pořad, který zkoumal mimozemšťany, únosy mimozemšťany a podobné jevy. Sergej Ponomarenko vystupoval ve 3. díle v segmentu nazvaném Cestovatel v čase.
Zde zmíněné "důkazy" tvořily páteř epizody a zahrnovaly fotografie a záběry, které obsahovaly scény hlubokého rozhovoru doktora Kudrakova a Sergeje Ponomarenka. To vše zní docela přesvědčivě, dokud si neuvědomíte, že se jedná o rekonstrukce, nikoli o rozhovory mezi skutečnými osobami, o nichž se v epizodě mluví. Jsou zde také některé do očí bijící chyby. Například na záběrech z bezpečnostních kamer, které ukazují místnost, kde byl Sergej držen, je uvedeno datum úterý 23. dubna 2006. 23. dubna 2006 byla neděle. Dále je tu obrázek, který ukazuje neohroženého cestovatele časem Sergeje v roce 2050. Při bližším zkoumání zjistíme, že jeden z mrakodrapů na snímku je Empire State Building. Je to práce ve Photoshopu, a ne moc dobrá.
Znamená to, že celý příběh Sergeje Ponomarenka je podvod? Ne nutně. Producenti pořadu nepopírají, že fotografie a videozáznamy jsou rekonstrukcí originálů. Bylo to podle nich nutné, protože originály se ztratily. To se zdá být poněkud příhodné. Je třeba také zdůraznit, že producenti pořadu v titulcích výslovně uvádějí, že netvrdí, že příběh je pravdivý. Pouze uvádějí fakta, jak je znají. Jaká jsou tato fakta? No, určitě existoval muž jménem Sergej Ponomarenko, který zmizel v roce 1960. Na Ukrajině určitě žije starší žena, která tvrdí, že byla Sergejovou přítelkyní a že viděla UFO, které ho uneslo. Tvrdí také, že dostala dopis od "budoucího Sergeje" a údajně ho ukázala producentům pořadu. Zda tomu věříte, nebo ne, je na vás.
Příběh o únosu Sergeje Ponomarenka mimozemšťany a jeho dobrodružstvích při cestování časem může být klidně podvod. Věda, která za ním stojí, však není tak přitažená za vlasy, jak si možná myslíte. Už nějakou dobu víme, že cestování do budoucnosti je možné, alespoň teoreticky. Stačilo by mít kosmickou loď schopnou cestovat rychlostí světla (nebo se jí blížit). Cestujete do vzdálené hvězdné soustavy a pak se vrátíte na základnu. Čas na palubě vesmírné lodi bude plynout mnohem pomaleji než čas na Zemi. Voila! Přistanete a jste v budoucnosti. Tato myšlenka byla zpracována v nesčetných hollywoodských trhácích.
V roce 2020 byl také v časopise Classical and Quantum Gravity publikován článek, který naznačuje, že cestování do minulosti by mohlo být také proveditelné. Tato věda vychází z Einsteinovy teorie relativity a konceptu, který Einstein nazval "uzavřená křivka podobná času". Tato myšlenka je příliš složitá na to, abychom ji zde zkoumali. Stačí říci, že někteří velmi uznávaní vědci se domnívají, že je možné jí dosáhnout, opět teoreticky. Zda bude cestování časem někdy praktické, zůstává otázkou dohadů. Možná, že někdy ve vzdálené budoucnosti lidé tento kód rozluští. Prozatím nám zbývá teoretická fyzika a sci-fi filmy. Přesto nás myšlenka cestování časem stále fascinuje, což je možná důvod, proč příběh Sergeje Ponomarenka tak silně rezonuje s mnoha lidmi. Citujme slogan z populárního televizního pořadu: "Chceme věřit."
-pokračování-