GNOSTICKÁ TEORIE NEŽÁDOUCÍHO MIMOZEMSKÉHO PRONIKÁNÍ (2)

Podobným způsobem gnostici porazili archonty „medicínou“ (okultní mocí) mytologické paměti.^[11] Koptské texty nabyly ještě většího významu, jakmile jsme si uvědomili, že nejde jen o prezentaci pedantických či odtažitých komentářů o mrtvém náboženství, nýbrž také o životně důležité pochopení nadčasového spirituálního dilematu lidstva, o vhled, jenž měl platnost i před 2000 lety, natožpak dnes. Tobias Churton se rozepisuje o nálezu v Nag Hammádí takto:

„Kdyby býval Muhammad Ali Samman onu nádobu nerozbil, vůbec bychom o těch věcech neslyšeli. V nejvlastnějším smyslu toho slova jde o věci, které představují pořádnou nálož dynamitu. Člověk si už představuje ty palcové titulky po celém světě…“^[12]

Žádné palcové titulky se však nekonaly, a to ani v bulvárním tisku. Uběhla řada let, než byly kodexy přeloženy, a dokonce ještě ani dnes žádný učenec nepřipustí, že tyto vzácné koptské kodexy obsahují spolehlivá podání o setkáních s entitami podobnými ET.

Ideologický virus

V jiné pasáži (30:20) z "Prvního zjevení Jakubova" upozorňuje Mistr na ten národ, „který má existenci jakožto archonti“. Gnostici nejen varovali před pronikáním archontů, ale byli si také vědomi možnosti, že mohou existovat lidé, kteří zcela podlehnou jejich vlivu. Tato hrozba vystoupila obzvláště alarmujícím způsobem v oné éře, na niž často odkazuje Philip K. Dick: totiž na první století po Kristu, kdy se podle křesťanské víry prý objevilo jeho vtělení. Jak čas, tak i místo, kde se projeví takové archontské utváření lidského charakteru, jsou v textech z Nag Hammádí velmi výrazně specifikovány.

Dick se se svým gnostickým názorem na lidský úděl domníval, že spirituální život lidstva od té chvíle ustrnul. Je to tak, jako kdyby ti, „kdož existují jako představitelé archontů“, ustrnuli v té době v určitých pozicích, a ve všech následujících staletích pak všemu dominovali – až do oné chvíle roku 1945, kdy byly v Nag Hammádí objeveny dotčenétexty. Wilhelm Reich spatřoval úzkou spojitost s vizí „říše“ Philipa K. Dicka z díla "Exegesis",^[3] a viděl vzestup podobného syndromu, jejž charakterizoval jako „mechanicko-mystický“ komplex (viz. "Masová psychologie fašismu").^[14] Jeho signaturou je „autoritářská ideologie“, nástup fašismu a patriarchální nadvlády. Je příznačné, že za dob Říma byl "archon" obecný pojem označující „guvernéra“, nebo „autoritu“. V některých překladech koptských materialů se "archon" (mn.č. "archontoi") překládá jako „autority“.

Reichova analýza toho, co jsem navrhl nazývat "mysticko-fašistickým komplexem", se zaměřovala na národní socialismus, nacistické hnutí, jež zakusil z na vlastní kůži, avšak "Masová psychologie fašismu" obsahuje hojné odkazy na katolicismus a svatou římskou říši, tisíciletého předchůdce mysticko-fašistického programu. Ohledně dalších komentářů k tomuto předmětu pojednávanému ze současného pohledu viz. "Armageddon Politics". Philip K. Dick v narážce na fašistickou ideologii „autorit“ napsal:

„Říše je instituce, kodifikace, vyšinutost; je šílená a svoje šílenství nám vnucuje násilím, jelikož i její povaha je násilná.“^[15]

To je čistě gnostický náhled srovnatelný s pasážemi rukopisech z Nag Hammádí a silně rezonuje Reichovými názory na masovou psychózu, massenpsychosen, římskokatolické církve. Můžete namítat, že nacisté nebyli křesťané, ale ve skutečnosti si Hitler sám sebe představoval jako rytíře grálu v duchu Wagnerova Parsifala, a spasitelský komplex židovsko-křesťanské víry je do nacistické rasové ideologie cele přenesen – odtud „árijský Kristus“, jak jej identifikoval, a v jisté míře i přijal C. G. Jung.^[16] "Kniha Svatá říše",^[17] kterou v roce 2004 vydal Richard Steigman-Gall, profesor historie na Kent State University v USA, předkládá argumenty, že Hitler to myslel upřímně, když se označoval za křesťana, a odhaluje, do jaké míry byla křesťanská ideologie přejatá nacistickou stranou a jak přispěla k rozvoji jejich věci.

Wilhelm Reich varoval, že už od kolapsu předkřesťanského étosu pozemsky orientovaného pohanství přestalo mít „biologické jádro lidstva svoji sociální reprezentaci“.^[18] To je přinejmenším šokující poznámka. Tyto „autority“ vykazují chování spirituálních zombie, jsou to lidé, kteří jsou příkladem nepochopitelné směsice mystických a militaristických fixací. (To, co jsem nazval behaviorální klonování, je velice zřejmé jak u militaristického, tak i mystického chování, jak to dnes vídáme v neokonzervativní náboženské realpolitik, ačkoliv bývá rovněž obsaženo masově konformním globálním konzumerismu a rituálech technofilie.) Podle Reicha vznikají tyto fixace, soustředěné v ovládající (dominantní) fixaci na transcendentního Boha mimo Zemi, z represe a substituce somatických počitků, obzvláště pak sexuálně genitálních pocitů.

Philip K. Dick souhlasil s Reichem v pozorování, že mysticko-fašistická ideologie vyrůstá jako brnění kolem lidí, kteří tyto fixace přijali za vlastní, ať už jim byly naočkovány, nebo prostřednictvím zastrašování („obrácením“). Mysticko-fašistická ideologie funguje jako virus „vnucující svým nepřátelům svoji formu. Čímž se stávají nepřáteli.“^[19] Ideologie autorit může nakazit dokonce i ty, kdož odolávají. Tudíž může obrátit lidstvo proti sobě samému. Zdálo by se však, že někteří gnostici byli imunní vůči infekci – nikoliv náhodu, nýbrž svojí promyšlenou praktikou orgiastických sexuálních technik pro tvorbu imunity a přesně stejnou  jednoznačného učení o archontech a jak se jim bránit, jak vidíme na výše uvedené pasáži z "Prvního zjevení Jakubova". Gnostičtí pozorovatelé proto, když vzniklo křesťanství, viděli, že spasitelskou ideologii přesně tak, jak ji vnímal i Philip K. Dick: jako virus. Jako jakýsi ideologický virus, abychom byli přesní. Tehdejší pohanští intelektuálové dokonce používali totéž označení pro fanatismus konvertitů. Gnostici viděli tyranii víry, metafysických fantazií, které potvrzovaly militaristickou agendu při vzestupu raného křesťanství. Můžeme si jen představovat, co by viděli dnes v politické religiozitě americké pravice.

Obrana lidství

Co si tedy máme počnout s gnostickou vírou ohledně archontů? Dalo by se říci, že gnostici věřili, že jen konfrontací toho v nás, co je šílené a nelidské, dokážeme opravdu definovat, co je lidské. V podstatě definovat lidství znamená bránit jej proti pokřivení. Gnostici prohlašovali, že schopnost pro pokřivení lidství či dehumanizaci je nám vrozená, ale že schopnost samotná není potenciálně úchylná. Jelikož jsme nadáni Nús, intelektem, porcí božské inteligence, jsme schopni detekovat a korigovat pokřivené myšlení. Můžeme si osvojit to, co tibetští buddhisté nazývají 'krul pa",^[20] „myšlenky, které svádějí na scestí“, mentální fixace, jež nás odvracejí od lidství, naší pravé identity. Gnostici však rovněž varovali před vymýšlením si mimozemských entit, jež může do našeho myšlení přimísit vskutku deviantní prvek. Výsledkem snažení archontů není učinit nás omylnými, nýbrž hlavně prostřednictvím skleslosti a rozptylování nás donutit naše omyly přehlížet, takže ty se na pomyslné stupnici rozptýlí mimo rozsah korekcí.

„Archonti uvedli Adama do „transu“… Uvrhli ho do stavu spánku, ale to jeho vnímání bylo jimi otupeno… Obestřeli naše srdce ustaraností, takže už nejsme bedliví a nemusíme to postřehnout.

Tak jsme přišli o odraz božského světla v nás… [Takto archonti působí na lidstvo] s úmyslem podvádět nás.

Když je životní duch na vzestupu a moc osvícení těla posiluje duši, nikdo vás nemůže svést, aby umenšil vaše lidství.

Však ti, na něž má tento podvodný duch zhoubný vliv, ti se odcizili lidství a zbloudili… Ten opovrženíhodný duch nabývá sil tím, že nás svádí na scestí.

Archonti obtíží duši, přitahují nás pak zlé skutky, a nás táhnou do zapomnění, donutí nás zapomenout, kdo jsme.“^[21]

Katechismus o setkáních s cizími bytostmi v apokryfu "První zjevení Jakubovo" není nikterak výjimečný. Velká část gnostického učení se věnovala teorii omylu, kterou jsem právě shrnul. V praktickém smyslu gnostičtí mistři mysterijní školy instruovali neofyty, jak čelit archontům, tak i cizorodým vetřelcům, srovnatelným s šediváky a reptiliány ze soudobé tradice, tak také tendencím ve své mysli. Detekce nežádoucího archontského pronikání v obou způsobech zakoušení se zdá být ve vytříbených nuancích noetické vědy mysterijní školy naprosto unikátní. Podle názoru gnostiků lidské bytosti, „jež existují jako prototyp archontů“, jsou ty, které slepě následují náboženské ideologie šílené a nelidské povahy, neboť se tak děje prvořadě prostřednictvím náboženské víry, kudy k nám mohou archonti pronikat. Chování vynucované takovou vírou způsobuje fixaci patologické osobnosti mající za následek vznik spirituálních zombie.

Všichni učenci se shodnou na tom, že někteří gnostici zatratili židovské kořeny křesťanského programu spásy, i samotný paulinismus^[22] a johanitský^[23] program. I když tak učinili, nerozsévali kolem žádnou nenávist. Spíše se pokoušeli odhalit to, co vnímali jako nenávistné a lživé poselství převlečené za židovsko-křesťanskou ideologii spásy. Ve zdroji tohoto poselství rozpoznali podvědomé pronikání archontů do lidské mysli. Proto to útočení a převaha (podle mého odhadu více než polovina dochovaných materiálů) politicky a teologicky nekorektních pasáží v koptských materiálech. Zda gnostici měli mámení či nikoliv ohledně archontů, je čistě věcí osobního úsudku. Bude-li však koptské texty číst poctivá a otevřená mysl, nenajde asi žádné důkazy o jejich pomatenosti. Tito vizionáři, kteří odhalili duševní poruchy, jimi sami netrpěli.

Byli rozvážní a metodičtí, když zapisovali to, co věděli, a extrémně svědomití, když předepisovali opatření, jak čelit vnímané hrozbě. Věřili, že to, že skutečně rozpoznali tu nejnepochopitelnější ze všech záhad: hlavní příčinu nelidskosti v lidské povaze. Čemu máme dnes věřit ohledně toho všeho? Je tu samozřejmě otázka důvěryhodnosti – to jest, musíme vzít v úvahu zdroj gnostického učení nehledě na jeho obsah. Jenže gnose je samozřejmě záležitost poznání a nikoliv víry. Jde o osvícení, nikoliv víru. Vyjádřit gnostikům uznání za to, že poznali to, o čem tvrdili, že to znají, a to je teprve první krok. Následně pak musíme z vlastních zdrojů potvrdit to, co věděli, svými vlastními prostředky a schopnostmi. Jde o setrvalé dovolávání se gnose, živoucího a stále se obnovujícího poznání lidského ducha.

-konec-

-----------------------------------------------------

PRAMENY:

[11] Magický význam paměti spočívá v moci obrazů obsažených v jejím světle. Srv. Frances Yatesová: Umění paměti. Malvern, Praha 2015.

[12] The Gnostics, str. 12.

[13] Dick jej psal po nocích od roku 1974 až do své smrti v roce 1982 a výrokem „říše nikdy nezanikla“ měl na mysli Řím jako vyvrcholení materialismu a despotismu, který poté, co byli gnostici zahnáni do katakomb, dohlížel na to, aby lidstvo otročilo světským statkům.

[14] Wilhelm Reich: Massenpsychologie des Faschismus, 1933

[15] Philip K. Dick: Valis, str. 235, cituje položku č. 41 z Exegesis.

[16] Srv. Richard Noll: Árijský Kristus. Triton, Praha 2002.

[17] Richard Steigman-Gall: The Holy Reich. Nazi Conceptions of Christianity, 1919-1945. Cambridge University Press, 2004.

[18] Ibid., str. xii.

[19] Philip K. Dick: Valis, str. 235.

[20] 'krul pa, odvozeno od 'khrul ba, „klam, iluze,“ ale také „chybovat, zbláznit se“, apod. Klamné zmatečné myšlenky jsou pak 'krul rtogs. Přepis a poznámku nám laskavě poskytl Aleš Rýznar z Ústavu asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

[21] Apokryf Jana Evangelisty, II, 22:14-10, dále 27-20.

[22] Paulinismus je moderní označení pro ty směry a skupiny v křesťanství, které zvláště zdůrazňovaly učení Pavla z Tarsu.

[23] Spisy Nového zákona, za jejichž autora je považován tradičně svatý Jan Evangelista. Janovy spisy jsou: Evangelium podle Jana, První list Janův, Druhý list Janův, Třetí list Janův, Zjevení Janovo (Apokalypsa). Ve skutečnosti se jedná o několik samostatných autorů.