HROBKA TUTANCHAMONOVA A KLETBA FARAONŮ

V loňském roce, přesně 24. listopadu, jsme si připomněli nové výročí, kdy byl v roce 1922 po asi 3500 letech otevřen primární vchod do hrobky „dětského faraóna“ - Tutanchamona. Osobou, která měla toto privilegium, byl lord Carnavon, anglický milionář, který financoval výzkum egyptologa Howarda Cartera. Odstranil sutinovou zeď, nechal světlo vstoupit do tak dlouho skrývaného místa a odvážil se říci jen: „Nádherné věci!“, Odkazoval se na to, co jeho oči viděly. Té noci napsal do svého osobního deníku: „Dnešek byl nejkrásnějším dnem mého života a pochybuji, že můžu být někdy šťastnější.“

O několik dní později lord Carnavon, který bydlel v hotelu Savoy v Káhiře, byl pokousán komárem na levé tváři navíc se při holení poranil, což způsobilo intenzivní zánět, který vedl k 40stupňové horečce. Situaci komplikovala septikémie a zápal plic. Carnavon se nezotavil a zemřel v egyptské metropoli 5. dubna 1923. Jeho poslední a záhadná slova zněla: „Slyšel jsem vaše volání a následuji vás.“ Na koho nebo na co se tento muž odkazoval? Příběh „kletby faraonů“, se týká především těch, kteří se odvážili vstoupit do míst, jež byly určeny pro věčný odpočinek jiným.

V kontextu s Carnavonem, se setkáváme se dvěma podivnostmi. Hovoří se o tom, že ve stejnou chvíli, kdy Carnavon zemřel, zhasla světla po celé Káhíře a tisíce kilometrů odtud, na zámku Highclere Susie, pes šlechtice, kterého Carnavon vzal několikrát sebou do Egypta, žalostně vyl, aby o několik hodin později zemřel. Pak je třeba zmínit některé svědky, kteří si vzpomněli, že sir Alan Gardiner, prestižní archeolog, který doprovázel expedici při otevření "Tutanchamonovy hrobky", tvrdil, že viděl malou hliněnou tabulku, na které se dalo přečíst: „Smrt zasáhne každého, kdo vyruší faraona ze spánku." Jisté legendy se vztahují i k soše Anubise. Někde hluboko v jejich základech se prý nachází hieroglyfy, které v překladu sdělují: „Jsem ten, kdo brání písku v napadení tajné komory. “

Je také pravda, že Reginald Engelbach, inspektor egyptského "Ministerstva starožitností", objevil desku s nápisem: „Duch mrtvých zkroutí hrdlo jako kachně každému zloději.“ Faktem je že Reginald Engelbach znal hrobku tzv. „dětského faraona“ (Tutanchamona) velmi dobře. Osobně jí navštívil a prošel celý její interiér. Realizoval několik studií se zaměřením právě na tuto hrobku. Jde o prostor, který je složen z několika místností, do kterého se vstupuje po sestupném schodišti a to poté, co návštěvník projde kolem malého sloupoví. Někteří odborníci však tvrdí, že v tomto případě nejde o klasickou hrobku, ale o úložiště předmětů a nástrojů, jež zde byly připraveny k uložení mumie tohoto předčasně mrtvého faraona.

Je třeba dodat, že ačkoli sarkofág i četné nalezené předměty jsou vystaveny v „Muzeu starožitností“ v Káhiře, mumie nebyla nikdy odstraněna z místa odpočinku. Zcela jistě byl ve hře obrovský respekt z možných nekompromisních účinků tzv. „Tutanchamonovy kletby“.  Hovoří se o tom, že v důsledku jejího vlivu došlo jen v posledních třech desetiletí k 27 záhadným úmrtím. Celkově jich je zaznamenáno samozřejmě mnohem více. Podívejme se jen na ty nejznámější. Tak například Arthur C. Mace, což byl Carterův asistent a tehdejší kurátor „Metropolitního muzea“ u kterého se po návštěvě „Tutanchamonovy hrobky“ začala projevovat velká únava.

Ale i celkově se jeho zdravotní stav počal postupně zhoršovat, a to až do bezvědomí. Arthur C. Mace oficiálně zemřel z neznámých příčin ve stejném hotelu jako Carnarvon. Je třeba zmínit i George Jav-Goulda, který byl osobním přítelem anglického lorda. Ten se pouhý den po návštěvě „Tutanchamonovy hrobky“ probudil s velmi vysokou horečkou. Zdravotní stav se u George Jav-Goulda začal tak intenzivně zhoršovat, že ve stejnou noc zemřel. Anglický průmyslník Joel Wolf, byl pozván k návštěvě hrobky, kterou také uskutečnil. Během zpáteční cesty do rodné Anglie byl zachvácen velmi vysokou horečkou a o několik hodin později zemřel.

Archibald Douglas Reed, byl radiolog, který rozřízl obvazy této mumie, aby ji prohlédl rentgenovými paprsky. Když se na lodi vracel zpět do Anglie začal pociťovat závratě a zemřel ještě před příjezdem do přístavu.  O šest měsíců později zemřel Carnarvonův bratr Audrey Herbert na zubní infekci. A aby toho nebylo málo, a to je velmi zvláštní, i zdravotní sestra, která se o něho starala krátce na to zemřela. Richard Bethell, Carterův sekretář, syn lorda Westburyho, zemřel náhle a zcela nevysvětlitelným způsobem.

Byl nalezen sedící v jednom z pohodlných křesel klubu, který pravidelně navštěvoval.  Když se otec dozvěděl o náhlé smrti svého syna, vyskočil z okna své kanceláře. Neštěstím ale nebyl ani zdaleka konec. Když se pohřební průvod vydal na hřbitov, pohřební vůz se srazil s jiným vozidlem. Převrátil se na osmiletého chlapce, který na místě zemřel. Takových událostí spojených s „Tutanchamonovou hrobkou“ je příliš mnoho na to, abychom si mohli myslet, že jde pouze o náhodu. Ve stejném duchu je evidován i případ vrchního kurátora muzea ve francouzském Louvre, pana Georgese Beneditea, který také „Tutanchamonovu hrobku“ navštívil, aby o několik dní později zemřel.

Následující případ se týká člověka, jehož život byl spojen s argentinským městem Buenos Aires. Mluvíme o siru Johnu Arthur Peireovi (1885 - 1929), jež se narodil v Gibraltaru a který byl majitelem známé společnosti 20. stol. s názvem „The Trust Jeweler Watchmaker“. Tento člověk přesně 12 měsíců po návštěvě „Tutanchamonovy hrobky“, ve věku pouhých 44 let, zemřel. Zdá se, že předmětem kletby byl také anglický herec Ian McShane (jenž ve filmu „Jesus of Nazareth“, který režíroval Franco Zeffirelli, hrál Jidáše Iškariotského). Došlo k tomu, že když natáčel hraný film, jehož tématem byla „kletba faraonů“, auto, které řídil, sjelo ze silnice. Ian McShane se zranil.  Došlo u něho k vážné zlomenině nohy.

I já jsem před nějakým časem navštívil hrobku „dětského faraona“. Celkově se zdálo, že jsem vůči potenciální kletbě imunní. Byl jsem o tom přesvědčen až do pátku 13. listopadu 2020, kdy mě novinářka Alexis Puig prostřednictvím telefonického rozhovoru pozval k účasti v jejím programu „FM Radio Pop“. Předmětem diskuze byla moje zkušenost s vnittřkem „Tutanchamonovy hrobky“. Pro zajištění kvality komunikace bylo využito pevné telefonní linky. Konverzace probíhala perfektně, až do chvíle kdy se mě Alexis zeptala na "kletbu faraonů". Stačil jsem říci pouze to, že Carnavon byl prvním z dlouhého seznamu. V tu chvíli přestaly fungovat všechny pevné linky, které měla společnosti „FM Pop“ k dispzici. Systém se stal znovu funkčním až poté, co skončil vysílací čas našeho pořadu.

Byla půlnoc. Vyšel jsem na terasu podívat se na hvězdy a vzpomněl jsem si na frázi, ve které Shakespeare přiměje Hamleta říci: „…v nebi a na zemi je více věcí, Horacio, než se ti ve tvé filozofii vůbec snilo.“ Samozřejmě že plánuji pokračovat ve svých návštěvách Egypta.