JDĚTE ZA OPONU VŠEHO - TURIYA

Ve velkých východních duchovních tradicích je zvláštní pozornost věnována jití za rámec všeho, v podstatě překračování světa a dokonce i vaší vlastní mysli. Toto je duchovní ideál velkých mudrců a učení Východu. Tento konečný cíl je něčím, co většinu lidí děsí, protože se ve skutečnosti nechtějí vzdát smyslu sebe sama/ega. Lidé, kteří se zajímají o spiritualitu, na tento ideál zapomínají. Je smutné, že lidé často lehce používají spiritualitu spíše k propagaci svého ega než k jeho rozpouštění.

Toto je obzvláště rozšířené na Západě. Individualistická mysl Západu převzala holistické filozofie a praktiky Východu a proměnila je v něco, co se spíše zaměřuje na vlastní zájem a marnost než na rozpouštění svého já/ega, pokoru a jednoduchost. Abychom mohli čelit tak rozšířenému kulturnímu přivlastňování, musíme pochopit, co znamená překročení rámce všeho a jak a proč bychom měli cílit do těchto vznešených výšek, které předtím zažívali pouze velcí mudrci starověku.

Základ vědomí

Překročení rámce všeho znamená, že jste vstoupili do rezonance se stěžejním svědkem veškerého života. Tento svědek je čistým vědomím v jádru naší bytosti/našeho bytí, které zakrýváme světskými zkušenostmi, civilními obavami a individuálním podmiňováním. V západních náboženstvích se o tomto svědkovi příliš neuvažuje, ale je duchovním ideálem východu. Cílem je pevně se znovu usadit v tomto čistém vědomí, které není dotčeno žádnými zkušenostmi. Tento cíl není zaměřen na „zážitek“, ale na zažívajícího, na toho, kdo zážitek zakouší. Na čistého svědka, který zažívá všechna vnitřní a vnější hnutí. Tento svědek přebývá ve všech zkušenostech bez ohledu na to, zda je zážitek příjemný nebo bolestivý. Svědek je trvalou vlastností vědomí a ve skutečnosti je základem vědomí. Překvapivě, ve vědě nebo západních náboženstvích není mnoho lidí, kteří by na svědka zaměřovali mnoho pozornosti. Může to být neúmyslné opominutí uvažující způsobem, že pokud nejste hlubokým průzkumníkem svého vlastního vědomí, pak zažívající bude přehlížen ve prospěch skutečné zkušenosti.

Nerozlišené/nediferencované vědomí

Naštěstí velké východní duchovní tradice odhalily, že podstatou vědomí naší bytosti/našeho bytí je ryzí uvědomování si. Každá tradice to vysvětlovala trochu odlišně. Ve Vedantě znamená být Atmanem, nerozlišeným vědomím, Já s velkým J (Vyšším já), setrvávat ve výše zmiňovaném stavu svědka, aniž by s vámi otřásaly turbulence světských zkušeností. V Samkhyi a klasické józe, čím více přebýváte ve stavu čistého uvědomování si/vědomí, Puruše, tím více se začnete oddělovat od veškerého pohybu energie ve vesmíru a v mysli, Prakrti.

Poznámka překladatele:  V dévanágarí वेदान्त je indická ortodoxní, monoteistická a filosofická škola, jejímiž nejznámějšími větvemi jsou:

1. Advaita (védánta) (Ádi Šankara),

2. Višišta-advaita (Rámanudža),

3. Dvaita (védánta) (Madhva)

4. Ačintja-bhédábhéda-tattva

Výraz védanta je složený ze sanskrtských slov véd (védy) a anta (závěr) a znamená v češtině „zakončení véd“. Všechna odvětví védánty vycházejí z upanišad. Upanišady jsou přidružené k základním védským samhitám (Rgvéda, Sámavéda a Jadžurvéda), staly se východiskem buddhismu a džinismu a jsou ideovým základem pozdějšího hinduismu. Átma nebo též átman (v dévanágarí आत्मा nebo आत्मन्, stř. rod, přepisované s malým počátečním písmenem) je hinduistický termín označující pojem o individuální podstatě či individuální identitě každého jedince a do češtiny se překládá většinou jako jáství, já, duše nebo nadduše. V buddhistické filosofii je átma popřeno jako reálné, neboť se tu považuje za iluzorní efekt pohrouženosti jedince do individuální tělesné variety hmoty. Puruša (v dévanágarí पुरुष) je podle hinduistické mytologie a kosmologie kosmická energie, nadpřirozená síla, kosmický duch, nebeské tělo symbolizující celý vesmír nebo označení pro princip všeho. Ve védách je (sloka) 90 v Rgvéda mandale 10 (Puruša súkta) celá věnována oslavě božstva Puruša (Višnu). V indických filozofických školách je Puruša základním konceptem filosofie Sánkhji. Prakriti či hmota je prvotní substancí, ze které vzniklo celé stvoření či příroda.

Tam, kde Puruša může pohlížet na Prakrti, aniž by byla ovlivněna jejím gravitačním tahem, se vytváří skutečná mezera. V buddhismu máme slovo Tathata, které se vztahuje k někomu, kdo dospěl k takovosti, k tomu být takový, jaký je nebo být tím, čím je. Toto je Buddhovská mysl, která rozpoznává naprostou nestálost světa a v důsledku toho smysl pro sebe‑rozředění do Sunyaty, prázdnoty vesmíru, kde je jako taková zjevena. Toto je Buddhův stav nehybnosti symbolizovaný v Bhumisparsha mudře. V taoismu existuje absolutní Tao, které oživuje všechen život prostřednictvím jinových a jangových energií vesmíru. Velcí taoističtí mudrci Lao-c´ a Chuangtzu vysvětlují, jak v Tau můžeme absorbovat naši mysl tím, že ji vyprázdníme a umožníme životu být takový, jaký bude, aniž bychom do něj naši individualitou zasahovali. Tímto postupem se začnete slučovat s Taem.

Blaženost bez důvodu, bez spojitosti

Společným tématem všech těchto velkých tradic je, že bychom měli vyprázdnit naše vlohy/schopnosti. Místo toho, abychom se honily od jednoho zážitku ke druhému, měli bychom neochvějně setrvávat v čistém stavu svědka/pozorovatele, jako nerozlišené/nediferencované vědomí. Všechny tradice slibují, že setrvávání v čistém uvědomování si je ve skutečnosti pravým klíčem ke štěstí. Říká se, že vede k blaženosti bez důvodu, bez spojitosti (P.p.: blaženosti, která není ničím podmíněna, vyvolána nebo která není s ničím spojena), v sanskrtu se tento stav označuje jako ananda. Často přecházíme od jednoho zážitku (zkušenosti) ke druhému a snažíme se naplnit prázdnotu, kterou uvnitř všichni cítíme, aniž by to vedlo k trvalému štěstí.

Ironií je, že ananda se nenachází ve zkušenostech, ale spíše v rozpuštění toho, co se neustále honí za zážitky. Když zůstaneme v pozici svědka/ pozorovatele a nejsme ovlivňováni činností naší mysli, jsme ve stavu blaženosti z toho, že nejsme „člověkem“. Toto je pokročilá spiritualita, která je součástí vyššího náboženství Východu. Tento druh poznání odděluje východní spiritualitu od západních náboženství. Dnes se lidé příliš často domnívají, že mezi všemi náboženstvími existuje radikální univerzalita. Musíme chápat, že všechna náboženství mají své místo, ale nejsou stejně účinná. Když prostudujeme každou tradici, tak zjistíme, že zde některé podobnosti jsou, ale jsou to poměrně volná spojení. Východní spiritualita je mnohem více transformativní a mírumilovná, protože celý étos východních tradic je založen na studiu vědomí za účelem objevení podstaty mysli a vesmíru. A při vysvětlování toho všeho a mnoha dalšího odvedli zatraceně dobrou práci.

Odvrácení se od světskosti

A co je nejdůležitější, dali nám klíč k opravdovému poznání naší přirozenosti. Ale abychom zažili naši vrozenou blaženost, tak tato znalost vyžaduje zajít až za hranice všeho. Musíme se obrátit zády ke světskosti. To znamená, že se musíme obrátit zády ke světským touhám a všem ambicím stát se „něčím“. To neznamená, že bychom měli být apatičtí, protože všechny problémy na světě ve skutečnosti způsobuje naše osobní jednání a individuální návyky - snažíme se o rozpuštění veškeré této subjektivity, abychom se dívali na svět z objektivního hlediska.

Místo toho, abychom se oddávali „Já“ myšlenkám, potřebujeme se ptát, kdo je ten, kdo myšlenky zažívá/prožívá? Cítí prožívající bolest nebo potěšení? Pravda je, že v naší mysli zažíváme bolest nebo potěšení pouze tehdy, když se naše čisté vědomí nesprávně ztotožňuje s myšlenkou „Já“. Děláme to proto, že většina lidí si v sobě nevybudovala pozici svědka/ pozorovatele a jsou místo toho postrkováni sem a tam svou hyperaktivní myslí. Je potřeba setrvávat v pozici svědka, abyste si vytvořili odstup mezi tím, kým skutečně jste jako svědek a nekonečnou činností ve vaší mysli. Velkým problémem v našem moderním světě je, že lidé jsou závislí na tom, že si libují v mentální činnosti.

Nemůžeme si vytvořit odstup, protože se utápíme ve vlastních myšlenkách. Setrvávat jako čisté vědomí/uvědomování si, je záchranný člun, který je vždy připraven zachránit nás před utopením. Problém je však v tom, že většina lidí je tak závislá na myšlenkách, že věří, že cesta k osvobození je plaváním v myšlenkách stále hloub a hloub. I lidé, kteří se zajímají o spiritualitu, se často zajímají pouze o pohyb energie ve vesmíru, nikoli o základ. Během mých let učení jsem si uvědomil, že mnoho lidí se méně zajímá o čisté uvědomování si a více o pohyb energie ve vesmíru.

Lidé mne stále žádají, abych vysvětlil ženskou a mužskou, jinovou a jangovou energii života hlavně proto, že si myslí, že takové znalosti sami o sobě mohou vést k bohatství a hojnosti. Ale když vysvětlím, že mužská a ženská energie existuje v říši psychologie a že nemají nic společného s pohlavím, spadne lidem hřebínek, protože tento druh znalostí je opět o upřímné práci na sobě a nikoli o individuálním sebestředném zájmu a o tom, že jedno pohlaví je lepší než druhé. Je to všechno o tom, dostat se do kontaktu a pochopit tohoto svědka. Obvykle se těch samých lidí ptám, kdo je svědkem veškerého tohoto pohybu energie, včetně jin a jang?

Lidé říkají, že to vědí, ale je to pro ně jen intelektuální cvičení. Není to přímá zkušenost. Nedostali se do stavu setrvání v čistém uvědomění/vědomí. Veškerá energie, včetně pohybu, myšlenek a dokonce i hmotný svět, vychází z neposkvrněného uvědomění/vědomí. Pokud je tomu tak, neměli bychom se soustředit spíše na tento svědecký stav, než na cokoli jiného? Chápu, že je důležité porozumět tomu, jak funguje pohyb energie, protože tak lépe porozumíme zdroji veškerého života a tomu, jak plout efektivně. Pokud se však zaměříme pouze na energii a individuální osobní zájem, nebudeme mít skutečné povědomí o vyšším duchovním cíli mokshy, konečném osvobození, které je usnadněno opětovnou identifikací s Atmanem, sebou samým, spíše než s Jivou, izolovanou osobou vázanou na čas. Veškerá zkušenost je zažívána pouze díky zakoušejícímu. Musíme tohoto zakoušejícího znát a rozumět mu.

Konečný stav vědomí

Vedanta má úžasný způsob, jak vysvětlit toto uvědomování si/vědomí, které je vždy přítomné ve všech zkušenostech. Vysvětlují to prostřednictvím čtyř stavů vědomí. Tři stavy jsou běžné stavy, které všichni zažíváme. Za prvé, máme bdělý stav vědomí, což je naše běžná bdělá zkušenost. Za druhé, máme snový stav vědomí, který je snovým světem, kde stále máme subjektivní zkušenost. A třetí je bezesný stav vědomí, kde se vše spojí do obrovské neduální temnoty bez jediného předmětu nebo objektu. Těmito třemi běžnými stavy vědomí zažíváme/prožíváme svět. To znamená, že bdění, snění a bezesný spánek jsou stále prožíváním. Ve snech a bezesném spánku je přítomno jemné vědomí, které tento stav prožívá. Například jste stále svědkem ve snu, stejně jako jste svědkem v bdělém světě. Zkušenosti jsou odlišné, ale svědek je stejný. Všechny tyto tři stavy jsou zkušenostní. Ale to, co tento prožitek usnadňuje, je kontinuita svědka. A tento svědek, který je transcendentní a přesto ve všech zkušenostech imanentní, je čtvrtým stavem vědomí, který je v sanskrtu známý jako Turiya, což jednoduše znamená čtvrtý.

Turiya je čisté vědomí/svědek/pozorovatel. Turiya je jako tajný základ vědomí, kterým lidé ve skutečnosti jsou, ale se kterým ztratili spojení. Naše pevná identifikace v Turiye je tím, co v naší mysli vyvolává neustálé působení, které evokuje anandu, blaženost. Zkušenosti nemohou nikdy evokovat tuto trvalou blaženost, kterou cítili velcí mudrci. Zážitky jsou stále zkušenost, ale vždy je u nich přítomen svědek. I když máme psychedelický zážitek, zážitek blízké smrti nebo mimotělní zážitek, je u všech těchto zážitků svědek. Neříkám, že se nejedná o duchovní zážitky, jedná se o hluboké spirituální zážitky. Nicméně to jsou stále zážitky. Vezměte si například psychedelický zážitek. Pro některé lidi jsou psychedelika velmi transformativní. Zážitek může pracovat na hluboké podvědomé a psychologické úrovni a pomáhat nám v našem vlastním osobním vývoji, který často odhalí věci, na kterých musíme zapracovat a o kterých jsme u sebe neměli ani tušení. Psychedelika mají schopnost trvale léčit věci o nás samých. Někteří lidé dokonce zažívají letmý pohled za dualitu, který je vrhne přímo do skutečné láskyplné podstaty vesmíru. I když je toto vše úžasné a přínosné, Turiya je stále přítomna jako vaše čisté vědomí ve všech zkušenostech/zážitcích.

Nechápejte mě špatně, neříkám, že psychedelika jsou dobrá a zdravá pro každého, je to jen příklad toho, jak svědek všech našich zkušeností vždy dohlíží na aktuální zážitky. To by také mohlo zodpovědět, proč, když americký duchovní učitel Ram Dass dal LSD svému guru Neemu Karoli Babovi, tak jej neovlivnilo. Neem Karoli Baba totiž řekl, že meditace je lepší. Jeho reakce by mohla být výsledkem desetiletí strávených v Turiye, kde byla jeho normálním stavem blaženost bez důvodu. Psychedelika mohou mít hluboký dopad na váš život, ale protože je to zážitek, který netrvá, a vám konečném důsledku nedá blaženost, kterou nám Východní slibuje. Jediným způsobem, jak být pevně ukotven v blaženosti, je jít za tento svět. Chcete-li to provést, musíte urovnat viřící aktivity ve vaší mysli, kde můžete přímo vidět do její průhledné a zrcadlící se podstaty. To, co najdete, je nerozlišené Já, které je ve všem a také mimo všechno. Ale být Tímto, musíte sami sebe pevně ustavit jako svědka, aniž by vás mysl rozptylovala. Zůstaňte v Turiye a poznejte blaženost vrozenou do všech našich srdcí jako jeden nerozlišený stav vědomí.

Turiya není to, co si je vědomo vnitřního (subjektivního) světa, ani to, co si je vědomo vnějšího (objektivního) světa, ani to, co si je vědomo obou, ani to, co je masou vědomí. Není to jednoduše vědomí ani nevědomí. Je to nepochopitelné, nesouvisející, nesrozumitelné, nevyvoditelné, nemyslitelné a nepopsatelné. Podstata vědomí, které se projevuje jako Já ve třech stavech, je to zastavení všech jevů; je to mír všeho, vše blažené a neduální. Toto je známo jako čtvrté (Turiya). Toto je Atman, a to musí být zrealizováno.