JE CESTOVÁNÍ ČASEM SKUTEČNĚ MOŽNÉ A JE NÁŠ VESMÍR UVNITŘ ČERNÉ DÍRY?

V prosinci 2022 se na vědeckých portálech objevily zprávy, že poprvé lze posílat fotony v čase dopředu i dozadu metodou kvantového časového zvratu. Fyzikům se tak podařilo překroutit běh času, protože určitý foton existuje ve dvou stavech současně, dopředu i dozadu v čase. To dokazuje, že fotony lze promítat proti lineárnímu toku času, jako by cestovaly v čase pozpátku. Tyto experimenty s exotickou fyzikou se tedy týkají dynamiky cestování v čase a procesů v černých dírách v prostoru. Možnost kvantového cestování časem se tak posouvá do oblasti možností.

V konvenční fyzice běží čas vždy lineárně jedním směrem, ale tyto zákony ve světě kvant neplatí, protože vědci dnes vědí, že na této úrovni je možné tok času zrychlit, zpomalit nebo obrátit. Zda jsou tyto principy možné i ve světě makrokosmu, je předmětem diskuse. Prostřednictvím kvantového provázání by byla teoreticky myslitelná teleportace pevných objektů do minulosti. Vědci z Rakouské akademie věd a Vídeňské univerzity dokázali svými pokusy pomocí speciálního zařízení vrátit jeden foton do jeho předchozího stavu. Tento kvantový stroj času však také umožňuje uvést foton do budoucího stavu. Je tedy otázkou, zda bude v blízké budoucnosti možné, aby lidé cestovali časem.

Zároveň vlastně stále nelze odpovědět na otázku, co je to vlastně ČAS. Fyzikové se domnívají, že na tuto otázku možná nebude možné odpovědět. Mohlo by se totiž stát, že čas, tak jak existuje v našich představách, vůbec neexistuje. Mohl by to být pojem, který nám umožňuje odvodit smysl ze světa akce a reakce. Mohlo by se však také stát, že časoprostor je iluze nebo projekce. Pravidelně se v posledních letech objevují stále nové objevy, které porušují dosud platné fyzikální zákony nebo je v mnoha případech dokonce vyvracejí. Lze tedy předpokládat, že tok času neprobíhá pouze jedním směrem. Vědci proto opět zjistili, že cestování v čase je teoreticky možné.

Agenti tajných služeb a informátoři již po desetiletí uvádějí, že principy cestování v čase jsou známy a také že lidé již podnikli a nadále podnikají cesty v čase v rámci přísně tajných vojenských projektů. Co když je ve vesmíru nějaký větší plán, že náš druh není na tento fenomén ani připraven? Určitě existují pravidla pro manipulaci s historickými časovými liniemi, protože tím by se mohlo podařit vytvořit individuální časové linie, které by zvrátily celou historii. Dokonce i rakouský matematik Kurt Friedrich Gödel (1906-1978) pracoval s teorií, že rovnice Alberta Einsteina obsahují možnosti cestování časem do minulosti.

Lidé mají potíže s pochopením gravitačních a časových zákonů, protože je vnímáme především lineárně. V kvantové sféře však nelze rozlišovat mezi minulostí, přítomností a budoucností, protože fotony zde působí současně. Kvantové počítače využívají tohoto principu pomocí informační jednotky qubit. Mezi hodnotami 1 a 0 se nerozlišuje, ale 1 a 0 existují současně. Prostřednictvím tohoto výpočetního procesu lze informace určovat mnohem rychleji než pomocí běžných počítačů.

Tuto formu exotické fyziky ve vesmíru lze zkoumat také prostřednictvím pozorování černých děr. Jejich vlastnosti dokazují, že žijeme v simulovaném holografickém vesmíru. Není možné změřit, co se děje uvnitř černých děr, protože existují ve dvou i třech rozměrech současně. Uvnitř nich má gravitace tři rozměry, zatímco černé díry jsou spojeny s částicemi vně, které existují pouze ve dvou rozměrech. Jak je něco takového paralelně možné, je výzvou pro naši představivost. Propojení různých dimenzí představuje spojení konečného vesmíru s nekonečnem.

Černé díry překrucují prostor a čas, existují pro nás vnímatelně ve třech rozměrech v prostoru, ale jsou pouhými projekcemi částic spojených s jinými rozměry. Proto se kvantoví fyzikové domnívají, že celý náš viditelný vesmír je holografickou projekcí částic, které jsou ovlivňovány gravitací. Co se děje na horizontu událostí mezi vnitřkem a vnějškem černých děr, je obtížné zodpovědět. Vědci nevědí, kde se černé díry berou. Kvantové výpočty by nás mohly přiblížit k odpovědi na tuto otázku. Jak může mít něco pohlcené černou dírou vliv na vnější vesmír? Tato záhada vrtá fyzikům hlavou už desítky let. Protože hologramy se mohou skládat i z více než tří rozměrů, vědci se domnívají, že náš vesmír je projekcí skládající se nejen ze dvou nebo tří, ale z mnohem více nebo vyšších rozměrů! Nová teorie nyní dokonce naznačuje, že náš vesmír se může nacházet uvnitř černé díry obklopené nepředstavitelně větším stvořením.

Tím by se myšlenka velkého třesku stala s velkou pravděpodobností nepravdivou a my bychom ve skutečnosti existovali jako bytosti v multivesmíru. Mnoho teoretických fyziků dospělo k závěru, že neexistuje jen jeden vesmír, ale že náš vesmír je součástí většího multivesmíru. Tento multivesmír by se pak skládal z možná nekonečného počtu oddělených vesmírů. Nyní je třeba objasnit, jakým způsobem a zda vůbec jsou tyto vícenásobné vesmíry vzájemně propojeny. Astronomové se domnívají, že černé díry jsou pozůstatky vyhaslých hvězd, které se zhroutily samy do sebe. To však zatím nelze dokázat, protože o vzniku a vývoji hvězd toho víme příliš málo. Ve středu galaxií se nacházejí gigantické černé díry, které jsou milionkrát větší než naše Slunce. Je jisté, že v centru téměř každé známé galaxie se nachází supervelká černá díra. Stejně tak v naší galaxii Mléčné dráze.

Významným zastáncem myšlenky multiverza je polský teoretický fyzik Dr. Nikodem Poplawski. Ten navrhuje, že každá černá díra představuje průchod do jiného vesmíru. Přičemž vesmír vznikl uvnitř příslušné černé díry, která sama existuje v mnohem větším multivesmíru. Tato myšlenka získává ve vědeckých kruzích uznání již od roku 2010. Pokud by tomu tak bylo, pak nedošlo k Velkému třesku, ale k "odrazu" (teorie Velkého odrazu). Podle teorie Velkého odrazu se náš vesmír nevyvinul ze zbytků předchozího vesmíru prostřednictvím smršťování a Velkého třesku, ale z periodického rozpínání a smršťování v rámci nekonečného vesmírného cyklu. Po každém rozpínání vesmíru tedy v určitém okamžiku následuje smršťování a vesmír se nerozpíná do nekonečna, protože je omezen rozměry černé díry. Žijeme tedy v bezčasovém bodě nekonečného vesmíru nebo v nekonečné posloupnosti vesmírů.

Podle doktora Poplawského si černou díru můžeme představit jako bránu, kterou lze projít jedním směrem do jiných vesmírů. Částice, které vstoupí skrze horizont událostí, tedy vystupují v jiném vesmíru. Tyto jiné, neměřitelné vesmíry a dimenze se tedy nacházejí zcela mimo náš známý vesmír. Multivesmír by mohl neustále produkovat zárodky nových černých děr, v nichž vznikají samostatné vesmíry a každá černá díra možná obsahuje nový vesmír.

To, že náš vesmír existuje v černé díře, je pravděpodobně nejpravděpodobnější vysvětlení toho, jak náš vesmír vznikl. Neexistují žádné důkazy o tom, že by náš vesmír vznikl z kondenzované singularity velkým třeskem a od té doby se rozpínal tak, jak ho nacházíme dnes. Superrychlé rozpínání vesmíru z koncentrovaného bodu hmoty je nepravděpodobné, zejména s ohledem na nepředstavitelné množství galaxií a exoplanet. Na otázku, jaký proces měl vést k velkému třesku, nelze odpovědět, stejně jako na otázku, jaký proces mohl nakonec ukončit smršťování a vést k explozi. Stejně záhadné je, kde se nachází zdroj temné energie, která způsobuje rozpínání našeho vesmíru. Teorie vesmíru v černé díře tyto problémy fyzikálně nemožné singularity odstraňuje.

Tento nový model v kombinaci s teorémy kvantové mechaniky může vést k modelu kvantové gravitace, který by mohl tyto důležité jevy vysvětlit. To nás pak vede k alternativnímu modelu popsané struktury vesmíru. Pokud je tento model správný, pak zárodek našeho vesmíru pochází z jiných dimenzí. Náš vesmír by mohl existovat v rámci většího obydleného vesmíru, který nemůžeme vidět ani měřit. Pohyb hmoty přes hranici černé díry by mohl probíhat pouze jedním směrem. Proto tok času v našem vesmíru probíhá na makroúrovni pouze jedním směrem. V jiných vesmírech by proto tok času mohl být obrácený. To by možná vysvětlovalo i nerovnoměrné rozložení hmoty a antihmoty v našem vesmíru, které by podle modelu velkého třesku mělo být rovnoměrné. V současné době je jisté, že náš vesmír se skládá z velké části (asi z 85 %) z temné hmoty, kterou nemůžeme vidět. Tato hypotetická hmota je temná, protože zřejmě neinteraguje s elektromagnetickým spektrem, a proto ji nelze změřit.

Z toho vyplývá, že nemůžeme zjistit nic o větším vesmíru nebo multivesmíru, který nás obklopuje. Kolik může být vnějších úrovní multivesmíru? Jak můžeme otestovat, zda se náš vesmír nachází uvnitř černé díry? Opakem černé díry v jiném vesmíru by byla bílá díra, což odpovídá modelu červí díry. Protože by byl možný průchod pouze jedním směrem, nemůžeme tuto teorii prozatím dokázat ani vyvrátit. V tomto vesmíru bychom tedy byli uzavřeni. Z hlediska kvantové gravitace by však byl stále otevřený. Gigantické hvězdy by tak neskončily jako černé díry a singularity, ale novými vesmíry. To předpokládá nejen exotickou fyziku, ale také související exotickou hmotu, která umožňuje expanzi nového vesmíru v černé díře. I kdyby byl i tento model správný, stále není možné zjistit, jak vzniká černá díra v jiném vesmíru. Podle doktora Poplawského by se tedy multivesmír mohl skládat z nekonečného počtu dalších vesmírů.

Vědci vědí, že vznik našeho vesmíru umožnily vlivy z jiných dimenzí. Domnívají se, že vše vzniklo díky vyššímu principu stvoření, který umožnil život a vědomí díky inteligentnímu designu. Jsme proto svědky rozvoje myšlenky inteligentního stvoření ve vesmíru, která nám dává možnost o těchto procesech přemýšlet a objevovat nové filozofie? Je fenomén UFO známkou toho, že se na naší planetě v této době objevují vyšší vyvinuté inteligence a bytosti multiverza? Co nám mohou cestovatelé v čase prozradit o struktuře časoprostoru? Vědci se snaží odhalit tajemství záhadných létajících disků přinejmenším od 40. let 20. století. Faktem je, že na naši civilizaci mají téměř neviditelný vliv již od počátku zaznamenané historie lidstva.