Ještě jednou "Šalamounův kříž". Herschell nebo Wicherink? Intelektuální střet dvou špičkových výzkumníků. (10)

Příběh vánoční

V neposlední řadě je důležité, abychom si povšimli toho, že uspořádání hvězd v noci 25. prosince není jedinečné pouze pro tuto vánoční noc. Stejné uspořádání lze pozorovat každou noc během posledních měsíců v roce, kdy se Stříbrná brána v noci nakonec posune o 90° (přesně na východě). Důležité je, že když se toto stane, nachází se Plejády přesně tam, kde by měly být, a to nad Sedmi pahorky. Takže se oproti Herschelovu tvrzení nejedná o vzácnou astronomickou událost, která nastává pouze o vánoční noci v Římě!

Nicméně Herschel si nemohl instinktivně vybrat lepší datum než 25. prosince. Protože východní obloha ve Vatikánu skutečně v tento den představuje zrození Krista, nebo lépe řečeno zrození Slunce v precesním cyklu. Jak Wayne správně na své internetové stránce vysvětluje, představují Tři králové vánočního příběhu astrologicky tři hvězdy pásu Orionu. V Jižní Africe nazývají tyto tři hvězdy „Drie Konings“ (Tři králové) a v holandských hvězdných mapách 17. a 18. století byly hvězdy pásu Orionu pojmenovány „Drie Koningen“.

Tři moudří mužové přicházející z východu (tři hvězdy pásu Orionu) vycházejí na východním horizontu v Římě v noci 25. prosince. Musí následovat Betlémskou hvězdu, protože ta je ve skutečnosti hvězda Betelgeuse, která je součástí souhvězdí Orion. Takže tři hvězdz pásu Orionu (Tři králové), nemají jinou možnost, než následovat Betelgeuse do místa narození Krista. Ve Vatikánu se pohybují ke Stříbrné bráně (místo narození). Ovčácký pes pastevců je Canis Major, Psí hvězda, zatímco vůl ve vánočním chlévě je samozřejmě Taurus a v tomto astronomickém vánočním příběhu hrají všichni svou roli.

Astronomický vánoční příběh je ezoterickou verzí skutečného příběhu narození Krista, stejně jako Slunce v precesním cyklu. Bylo to namalováno a tento obraz tiše visí na stěně chrámu Sv. Mořice ve francouzské Annecy.

Východní obloha, Řím, 25. prosince (hvězdná mapa byla pro lepší čitelnost otočena o 90°) - Chrám Sv. Mořice, Annecy

Místo, kde je na výše uvedeném obraze v chrámu Sv. Mořice v Annecy ve Francii, narozen Kristus, je přesně místem zrození Slunce (Stříbrná brána) v precesním cyklu při letním slunovratu okolo r. 2012, místo křížení Mléčné dráhy a ekliptiky. „Křesťanská“ událost byla označena za „druhý příchod“ Krista. Ezoterický význam druhého příchodu je však takový, že na „konci věku“ dojde ke znovuzrození Božího Slunce, nikoliv Božího syna.

Skutečný kříž

Helena Augusta, či Helena Konstantinopolská, je matka císaře Konstantina Velikého. V roce 325 n.l. podnikla Helena cestu do Svaté země, aby získala ostatky z Kristova hrobu. Když dorazila do Jeruzaléma, nařídila stržení Venušina chrámu, který byl postaven nad Kristovým hrobem poblíž Kalvárie. Pak nařídila na tomto místě vykopávky a nalezla to, co je nyní známo jako Kristův „skutečný kříž“. Ačkoliv byly všechny tři kříže ukřižování u Kalvárie znovu získány, jedna umírající žena se údajně dotkla právě „skutečného kříže“  a zázračně se uzdravila. Právě tímto činem určila „skutečný kříž“ z těchto tří. Po získání „skutečného kříže“ postavila Helena na místě pohřbení Krista z rozkazu svého syna Konstantina Velikého „Chrám Božího hrobu“.

Datum vysvěcení „Kostela svatého hrobu“ bylo 13. září 335 n.l.. Tento den je v křesťanských tradicích stále oslavován a nazývá se dnem „Velebení svatého kříže“ . I když se vysvěcení chrámu konalo 13. září, byl před něj „skutečný kříž“ přinesen následujícího dne, 14. září, a byl zde vystaven, aby se mu veřejnost mohla poklonit. Je zajímavé, že také den oslav římské bohyně Juno  vyobrazené na Čtyřech fontánách v Římě je také 13. září. Navíc Sixtus V. opětovně vztyčil obelisk na Svatopetrském náměstí v roce 1586 v den „Velebení kříže“. Tento symbolický den byl zajisté vybrán k zasvěcení obelisku „skutečnému kříži“, což není Kristův kříž, ale osmihrotý kříž vyobrazený na Svatopetrském náměstí.

Až do roku 1969 slavila katolická církev čtyři Dny popela liturgického kalendáře. Dny popela byly v kalendáři rozmístěny zhruba ve stejných časových intervalech a znamenaly tři dny půstu. Jeden z těchto dnů byl v týdnu po Dni svatého kříže 14. září. Tato čtyři období půstu tudíž představují čtyřhrotý kříž v liturgickém kalendáři. A zde začíná asociace s ezoterickým významem „skutečného kříže“.

Můžeme si být jistí, že v roce 325 n.l. Helena nezískala kříž, na kterém byl Kristus ukřižován, když se tento kříž údajně našel zakopaný poblíž Kristova hrobu. Stěží se dá věřit tomu, že by dřevěný kříž, pohřbený tři století, mohl být zachován v dobrém stavu. Je tudíž daleko rozumnější předpokládat, že Helena objevila Kristův ezoterický „skutečný kříž“.

Zatímco údajně nalezené zbytky kříže z Ježíšova ukřižování byly prezentovány veřejnosti jako exoterický „skutečný kříž“, Helena v Jeruzalémě s největší pravděpodobností objevila ve skutečnosti ezoterický „skutečný kříž“.

Jeptiška jménem Egeria popsala uctívání skutečného kříže v Jeruzalémě v roce 380 n.l. a vysvětlila, jak shromáždění při obřadech svatý kříž líbali. Během těchto obřadů držel diákon prsten krále Šalamouna.

Janovský biskup Jacopa de Voragine napsal „Zlatou legendu“. Ve „Zlaté legendě“ vznikl skutečný kříž ze semena stromu života v rajské zahradě. Toto semeno snědl Adam a po Adamově smrti a pohřbu začal z tohoto semena růst strom. Tento strom byl nakonec poražen a použitý na stavbu mostu pro královnu Sábu na její cestě za králem Šalamounem. Pověděla Šalamounovi o výjimečné kvalitě dříví pro tento most a Šalamoun jej zachoval, aby se stalo materiálem skutečného kříže pro ukřižování Krista o 14 let později.

Tyto legendy spojují „skutečný kříž“ s králem Šalamounem a můžeme se pouze domnívat, že „skutečný kříž“ je Šalamounův klíč, osmihrotý kříž!

Den vysvěcení chrámu božího hrobu v r. 335 n.l. nebylo pouze obyčejným datem. Mělo astronomický význam. Datum vysvěcení v juliánském kalendáři bylo 14. září, což je 15. září v gregoriánském kalendáři.

Den 14. září 335 n.l. (juliánský kalendář)

Dne 14. září 335 n.l. se Slunce nacházelo uprostřed souhvězdí Virgo. Virgo je souhvězdím panny a symbolicky odkazuje na Marii, Ježíšovu matku. Na druhé straně souhvězdí Ryb je spojováno s Kristem. Kristus byl rybář a Vesica Pisces je univerzálním symbolem křesťanství.

Inaugurační datum Chrámu Božího hrobu se může tudíž ezotericky vztahovat ke Galaktickému kříži, který spojuje znamení Panna a Ryby s místem zrození Slunce, Stříbrnou a Zlatou bránou na Galaktickém rovníku.

Ezoterická důležitost Galaktického kříže, který spojuje matku se synem a místem zrození Slunce

Není tudíž žádným překvapením, že kříž Chi-Rho, který Konstantin Veliký viděl ve své vizi, je křížem, který je někdy vyobrazován jako osmihrotý kříž. Písmena Alfa a Omega na Labarum jsou ve skutečnosti stejná jako alfa a omega precesního cyklu, okamžiku Velké nebeské konjunkce okolo roku 2012, kdy jeden precesní cyklus končí a druhý začíná. Zatímco alfa a omega v křesťanství se exotericky vztahuje ke Kristovu narození a jeho druhého příchodu; ezotericky se vztahuje ke konci a začátku precesního cyklu. Kombinaci osmihrotého kříže s alfou a omegou můžeme i dnes nalézt v katolických kostelích. Můžeme si být jistí, že se Chi-Rho vztahuje na naše Slunce a NE na „tajemnou hvězdu“, jak navrhuje Herschel, protože Chi-Rho se v Konstantinově vizi objevilo hned vedle Slunce!

Chi-Rho v osmihrotém kříži

Křesťanská alfa a omega tvořící osmihrotý kříž

Konstantin Veliký byl prvním římským císařem, který přestoupil ke křesťanství. V jeho době křesťanství pozvolna předčilo římské pohanské uctívání Slunce a mitraismus a jeho matka Helena konvertovala Konstantina na křesťanství.

Zdá se, že Konstantin i jeho matka Helena si byli plně vědomi egyptského významu „skutečného kříže“, ne toho, na kterém zemřel Ježíš, ale Hór v precesním cyklu. Když se obrátil na křesťanskou víru, bylo Konstantinovou misí vymýtit pravé kořeny křesťanství. Obrovský pokrok v tomto směru učinil na prvním ekumenickém koncilu v Nikaia  v roce 325 n.l., kde byla definována první dogmata a církevní učení. Technicky vzato byla právě tady vytvořena moderní forma křesťanství, byly vybrány všechny kanonické knihy a pohanské egyptské kořeny byly vymýceny.

Ale „skutečný kříž“ nikdy nebyl z křesťanství plně odstraněn. Ve své ezoterické podobě přežil až dodnes a pro ty, kteří mají oči na to, aby viděli a uši na to, aby slyšeli, „Zjevení“ poodhrne závoj křesťanství a odhalí to, co bylo po staletí ukrýváno pod tenkou vrstvou patiny. Toto je pravá Da Vinciho šifra odhalující klamy křesťanství. Můžeme pouze doufat a modlit se, že to také Dan Brown odhalí ve svém dalším románu nazvaném „Šalamounův klíč“.