KARDINÁLNÍ INKARANCE (22)

Připomeňme si nejznámější labyrint na planetě - krétský labyrint. Podle řeckých bájí byl tento uzavřený labyrint vybudován speciálně pro uvěznění Minotaura - krvelačného tvora s lidským tělem a býčí hlavou, který se neustále dožadoval sežrání lidí. Do labyrintu bez východu byly přiváděny dívky a mladí muži a Minotaurus nešťastníky zabíjel. Nakonec Minotaura zabil athénský princ Théseus. Badatelé antické historie a architektury se ztrácejí ve spekulacích. Někteří vyslovují hypotézu, že naši předkové stavěli labyrinty, které sloužily jako schéma-projekce sluneční soustavy. Několik tisíciletí před naším letopočtem už astronomové věděli, že všechny planety obíhají po kruhových drahách. Dávní lidé možná skutečně vytvořili tyto kamenné kruhy pro přehlednost.

Existuje však i jiná verze. Labyrinty mohou být symbolickým znázorněním věčného koloběhu přírody. Nic neumírá, znovu se rodí, roční období se navzájem střídají a tyto nekřížící se cesty jsou velkým kalendářem, na který bylo možné pomocí kamenů umístit značky. Označovat dny, měsíce, roky..... Nejpřekvapivější však je, že úplně stejné labyrinty byly nedávno objeveny v Karélii, na poloostrově Kola, ve Finsku, Švédsku, Norsku, Dánsku, na Islandu, v Anglii... Všude se opakuje stejný vzorec. Kameny jsou rozloženy do tvaru spirály nebo podkovy. Proč se však opakuje? Protože starobylé labyrinty od sebe dělí tisíce kilometrů. Co je to za podivnou prehistorickou standardizaci?

Jednou z verzí, která může tuto podivnost vysvětlit, je, že stavitelé byli stejní lidé. A že byli schopni překonat tyto velké vzdálenosti. To znamená, že lidé, kteří pokládali labyrinty na ruském severu, se dokázali dostat do Evropy. A co víc, jak říkají vědci, mohli skončit na jiném kontinentu, například v Severní Americe.

Alexandr Petuchov, historik:

"Dobře vybavená a dobře konstruovaná plachetnice může překonat Atlantický oceán - je to cesta na dva tři měsíce, a to za nejhorších podmínek. Můžete mít jak relativně čerstvou vodu, tak relativně čerstvé maso. Thor Heyerdahl se tam dostal na voru "Ra" - to je obecně svazek rákosu, a urazil 6000 kilometrů".

Za jeden z důkazů, že naši vzdálení předkové snadno překonávali velké vzdálenosti, považují archeologové jednu malou sošku Venuše z Nampy. Byla nalezena v roce 1889 ve městě Nampa ve státě Idaho v USA. Porovnáte-li tuto figurku s několika dalšími, které byly odlity mezi šestým a prvním tisíciletím př. n. l. v Americe, okamžitě uvidíte rozdíl.

David Ike, archeolog, o rozdílech hovoří:

"Tato figurka má plynulost. Její linie jsou hladké. Vypadá jako figurka z úplně jiné doby nebo z úplně jiné kultury."

V tomto případě se jedná o figurku z úplně jiné doby. Po objevu této ženské figurky v nejstarší vrstvě vyvstala otázka: odkud pochází? Hliněná figurka Venuše z Nampy, která měřila pouhých 5 cm, ležela v hloubce asi 90 metrů. To znamená, že musela být vyrobena před dvěma miliony let! A co víc, tato ženská postava se nápadně liší od všech ostatních amerických sošek. Nevyrobili ji snad staří indiáni? Kdo ji tedy vytvořil? Vysvětlení, proč se tato hliněná figurka tolik liší od výtvorů starých Indiánů, bylo předloženo na konci XX. století. Historici se rozhodli porovnat tuto figurku z Nampy se sochami z jiného kontinentu. A kupodivu se ukázalo, že její tvary jsou velmi podobné těm ženám, které modelovali antičtí sochaři na evropském kontinentu!

Za další potvrzení hypotézy o slovanském původu figurky považují badatelé další nález - figurku těhotné ženy s obrovským břichem a prsy naplněnými mlékem. Byla objevena v roce 1977 nedaleko Voroněže u vesnice Kostenki. Později archeologové našli dalších devět takových miniskulptur ve vrstvách starých více než 20 tisíc let.

Irina Kotljarova: "Jedním ze symbolů Kostenek je malá figurka těhotné ženy - ženská soška, která byla ve vědecké literatuře nazvána "Kostěnickou Venuší". Takové sošky se nacházejí ve Francii, Rakousku a na Sibiři."

Situaci, kdy se v Evropě nacházejí sošky vyrobené na území dnešního Ruska, není těžké vysvětlit. Člověk se tam může dostat alespoň pěšky. Jak ale vysvětlit výskyt naprosto stejných figurek na jiném kontinentu - ve vzdálené a neobjevené Americe? Opravdu v té prehistorické době byli předkové Slovanů Američany? V oficiálních dějinách se zachovalo mnoho údajů o národech, které se objevily jakoby odnikud a zmizely, nezanechavše po sobě téměř žádné stopy. Zdá se, že Rusíni, Slované, Rusové - to je taková temná skvrna světové etnografie.

Alexej Palkin: "Byl to tavicí kotel národů a protoskupin, který působil jako materiál pro formování již dalších ras a rasových skupin. To vše se míchalo, oddělovalo, odnožovalo. Slované vznikli z Indoevropanů a Indoevropané se zde, na tomto území, zformovali z proto-Indoevropanů. To znamená, že zde probíhala velmi dlouhá historie v etapách".

V Rusku je mnoho míst, kde každodenní život a běžný život vypadá takto - samozásobitelské zemědělství, pravoslavná víra, patriarchát, rodinný život. Ale žili naši předkové před pěti stoletími stejně? Pravděpodobně ano. A co se dělo před 10-11 stoletími? Podle mnoha historiků je způsob života našich předků popisovaný v učebnicích dějepisu pouhou fikcí. O tom, co se skutečně dělo, se můžeme jen dohadovat. A navíc příběh popsaný ve staroruských kronikách nemusí být ničím jiným než fikcí.

Stanislav Grigorjev: "I my neseme tíhu celé této historie. A tak bude vždy vykládána z pozice nějakých politických nebo společenských cílů. To je prostě nevyhnutelná věc. Jiná věc je, že by to nemělo být na úkor faktů, tj. fakta by měla být posvátná. Nyní se objevuje snaha vytvořit jednotnou učebnici dějepisu. Jde o to, že když politici vyjadřují taková přání, měli bychom chápat, že jim v tomto případě nejde o naše vzdělání a podobně, ale o konkrétní politické zadání - zformovat určitý ideologický postoj."

Tuto teorii potvrzuje jeden prostý fakt. Kroniky různých dob a navíc i různých národů jsou tvořeny jakoby podle kopíráku! O tom ví málokdo, ale nizozemští historici jsou si jisti - dějiny Nizozemska začínají založením státu Rurik! Nepřeslechli jste se, právě Rurik podle jejich legend přišel a začal vládnout obyvatelstvu těchto území! Místní vládci, unavení neustálými útoky sousedů, ho pozvali.

Stanislav Grigorjev si je jistý: "V dějinách většina raných feudálních států vznikla díky tomu, že přišli dobyvatelé a někoho zajali. Stejně jako Frankové přišly germánské kmeny a dobyly Galii, z níž pak vznikl franský národ."

Od roku 800 n.l. námořní loupežníci - Vikingové - neustále napadali země v nížinách evropských řek Rýn, Šelda a Maas. A nedrancovali jen civilní obyvatelstvo. Dokázali nad nimi nastolit úplnou kontrolu. Drancování místních obyvatel probíhalo neustále. A co víc, přibližně od roku 850 n.l. bylo téměř celé území Nizozemska okupováno Vikingy. Tehdy se na historické scéně objevil superhrdina - Rurik. Tak se dá nazvat už proto, že se prakticky současně, pokud se dá věřit kronikám, mohl ocitnout na dvou různých místech. A to jak v Holandsku, tak v Rusku začal vládnout v 60. letech IX. století ... Někteří historici se domnívají, že v současném pobytu vladyky Rurika na dvou místech současně není žádný rozpor. Jde o to, že podle jedné z verzí, ještě před vznikem státu Kyjevská Rus, existoval tzv. ladožský kaganát. Osídlený Slovany a Ugrofinskými kmeny, tento svaz kmenů a povolal na palubu Rurika. Kaganát zaujímal obrovská území a Rurik vládl všem kmenům, které je obývaly.

Stanislav Grigorjev: "Není vyloučeno, že i samotné slovo Rus je varjažského původu. To všechno jsou úvahy o absenci jha. No, samozřejmě, že bylo, no, my jsme se s tím vyrovnali. Úplně stejně je to s normanskou teorií. Jen je třeba mít méně fobií, nebát se, že jsme měli mongolsko-tatarské jho, že jsme měli normanské podmanění, že jsme díky němu získali státnost. Na tom není nic děsivého."

Pravděpodobně to tak bylo! Ale to už byla pozdější etapa vývoje slovanské civilizace. Vždyť první lidé se na území Ruska objevili nejméně 60 tisíc let před naším letopočtem! Arkaim, Kostěnky, ostrov Vera a dokonce i nové objevy v evropských dějinách hovoří nejen o tom, že ruské dějiny vypadají poněkud jinak, než jsme zvyklí si představovat. Všechny tyto skutečnosti nás nutí zpochybnit převládající oficiální historickou vědu! Evropa a Asie jsou rozsáhlá území s neuvěřitelnou směsicí národů, které je obývaly. Kdo to byl původně? Tato otázka, jak se zdá, zůstane ještě dlouho otevřená. Každopádně je už teď jasné, že ruské dějiny, dějiny Rusi - Ruska, zahrnují celou Eurasii a možná i území jiných kontinentů... Inu, nezapomínejme, že jsme dědici velké a starobylé civilizace, která čítá desítky tisíc let. To znamená, že bychom dnes neměli zklamat naše velké předky. Tedy alespoň porazit korupci a přestat obviňovat Tádžiky z trhu a Američany ze všech našich potíží.

Hrdinové slovanských bohů

Hromovládce Perun byl proslulý svou hrozivou povahou, už jen rozzlobit ho se báli ostatní bohové. Jen jednou Perunovo srdce změklo, když spatřil mladou dívku Ros - krásnou dceru dněperského knížete. Dívka se do statečného boha-bojovníka také zamilovala. Na nebi i na zemi se o této neobyčejné božské vášni psaly legendy... Jejich štěstí však trvalo jen krátce. Temné síly povstaly a chtěly se zmocnit celého bílého světa. Tehdy bůh války vzal své nebeské šípy, oblékl si zlatou zbroj a vyrazil do smrtící bitvy. Ani na minutu nepřestala krásná Róza myslet na svého milého, nezavřela oči ve dne ani v noci. Když se však Perun vrátil s vítězstvím, svou ženu nenašel - vyplakala všechny své slzy a obětovala pro něj všechny své síly. Místo své milé se Perun setkal se svým dospělým synem. Podobal se své matce a svému otci - pozemská a božská krev se spojily. Možná ne nadarmo se na Rusi mocným bogatyrům říkalo Perunovi synové? Odkud čerpali obří bojovníci svou nebývalou sílu? A komu věnovali svá vítězství?

To je náš příběh.

Takto probíhá starobylý obřad u našich současníků - hostitelka zapálí svíčku, hlava rodiny pronese oslavnou řeč. Mladým manželům Jaroslavě a Lichoborovi se podařilo obnovit průběh obřadu, který se dříve konal v každém slovanském domě. Obětování kvašeného nápoje bohu Perunovi zajišťovalo úspěch v jakémkoli snažení a oheň hromové svíce vyháněl z domu všechno zlé. Ostatně v panteonu slovanských bohů zaujímal hromovládce Perun vždy jedno z nejčestnějších míst. Nyní máme před sebou nekrvavou oběť, ale v dávných dobách existovaly i jiné.

Likhobor (Alexandr Vojtkevič), hlava organizace "Kruh Vjatičů":

"Perunovi se přinášely krvavé oběti. Také nepřítel zabitý na bojišti byl považován za oběť Perunovi".

Slované věřili, že v boji amuletový pás ochrání lépe než jakákoli zbroj. Upletla ho žena, která odříkávala zvláštní zaklínadla - ta pomáhala získat podporu hromovládce. Čím silnější nit, tím silnější spojení s rodným domovem, tím dříve se manželé vrátí z bojiště nezraněni. O umění výroby takových pásů vypráví mistryně amuletů Jaroslava (Naděžda Cholmogorova):

"Pás může být utkán s různými amuletními vzory, může být utkán bez vzorů, ale v každém případě věc vyrobená rukama manželky, rukama milované osoby, je nejsilnějším amuletem jak pro manžela, tak pro syna, tedy pro kteréhokoli člena rodiny".

Slované byli tradičně zemědělci a nebrali meč do ruky bez potřeby. Pokud však zaútočil nepřítel, všichni jako jeden muž vstoupili do řad domobrany. V čele vojska stáli bogatyři - mocní slavní bojovníci. Bylinas říkají, že v dalekém starověku dokázal bojovník-izolin jednou ranou skolit celou nepřátelskou hordu. Kdo byli tito antičtí hrdinové? Možná potomci samotných bohů? Likhobor se domnívá, že nelze vyloučit, že bogatyrové jsou potomky bohů. Protože jinak si nelze vysvětlit zázračné schopnosti, které měli a o které byli bogatyrové, kteří žili později, připraveni. Bogatyr Svjatogor byl vyšší než les - jeho hlava podpírala mraky, a když se postavil na nohy, země se začala třást a řeky se vylily z břehů. Jak je to možné? Bylinky nenechávají nikoho na pochybách - byl to skutečný obr.

Dmitrij Gavrilov, spisovatel a badatel slovanské tradice:

"Svjatogor dlouho bloudil po světě a nemohl si najít páru: byl příliš silný. Jednoho dne narazil na kovárnu, kde kovář vykoval osud v podobě vlasů. Můžeme se domnívat, že jde o odkaz na staroslovanského boha-kováře Svaroga, který byl podobně jako římský Vulkán a řecký Héfaistos také patronem manželských vztahů a lidských osudů".

Bůh-kovář ukoval jeho osud. Obr si našel spřízněnou duši - bogatyrku z Pomořského království. Vykladači bylin se domnívají, že Svjatogor a jeho žena byli posledními představiteli generace obrů, kteří žili na Zemi před desítkami tisíc let. Zlatý věk nazývá toto období védská tradice - společné nejstarší dějiny indoevropských národů.

Jurij Plešakov, badatel védské tradice:

"Během Zlatého věku mohli lidé žít desítky a dokonce stovky tisíc let. To není výmysl, délka života tehdy byla přesně taková. V souladu s tím byli lidé mnohem větší a všechno kolem nich bylo větší. Lidé byli vyšší, síly byly větší, život byl delší, děti byly zdravější - všechno bylo prostě gigantické. Postupně se všechno zmenšovalo, zmenšovalo a my jsme tady v epoše, kdy je člověk o takové dobrodiní ochuzen".

V jedné z bylin si neporadil Svjatogor s jednoduchým testem. Nemůže zvednout ze země kabelku oráče Mikuly Seljaninoviče. Ukázalo se, že v tom měšci je veškerý zemský tah. Nevypráví tento ruský příběh o změněné síle zemské přitažlivosti? A vypráví o tom, že doba obra Svjatogora je zjevně pryč.....

Dmitrij Gavrilov: "Svjatogor se nakonec buď promění v kamennou skálu, nebo ulehne do kamenné rakve a opustí tento svět. Následně stejný osud potká i generaci bogatyrů."

Poslední bogatyrové, o nichž se v Rusku skládají báje, - Peresvet a Osljabja. Jejich existenci potvrzují historické dokumenty. Spolu s Dmitrijem Donským tito rytíři bojovali na Kulikově poli v roce 1380. Možná tedy ostatní bogatyrové vůbec nejsou fikcí? Kdysi tedy žili mezi lidmi mocní obři - bojovníci, kteří se považovali za potomky bohů! V roce 922 n.l. arabský diplomat Ahmed ibn Fadlan, který navštívil břehy Volhy, napsal, že viděl pozůstatky obra:

"Jeho výška je 12 loktů a jeho hlava je jako největší kotel".

Oficiální věda existenci pohřbů obrů v těchto oblastech stále popírá. Místní obyvatelé však dosvědčují, že když se voda v korytech řek v povodí Volhy - Svijagy, Sury a Kamy - odvodňovala, nejednou se tam našly hroby bogatyrů.

"Existují důkazy o jejich existenci, a to nejen listinné, ale i archeologické, týkající se kostních pozůstatků," tvrdí Marina Krymova, historička slavistka, kandidátka historických věd.

Ty mrtvoly, které archeologové nacházejí, jsou všechny bez hlavy. Proč? Předpokládá se, že nádoba bogatyrské síly - to je hlava. Archeologové nacházejí obry - kostry až pětimetrové. Možná o nich i říkají bylinas jako o mocných bogatyrech, a možná, že Svjatogor byl právě takový".

V Rusku žil bogatyr Aljoša Popovič. Když mu bylo osmnáct let, rozhodl se spatřit bílý svět a svou sílu v bojích vyzkoušet. Vydal se na cestu, ale zabloudil do divočiny - všude kolem byl hustý les a neprostupné bažiny. Aljošu potkala stará čarodějnice a pozvala ho do svého domu... Pověsti vyprávějí, že do těchto končin zabloudilo mnoho hrdinů. A komu se podařilo přežít, ten pak i vyprávěl světu o staré čarodějnici neboli Babě Jagě.

Marina Krymova: "Baba Jaga ho začne nějakým způsobem péct ohněm, pak ho napaří ve vaně, umyje ho. To znamená, že se říká, že je to důležitý akt, určité zasvěcení jeho sil. Nějakou dobu žije v tomto uzavřeném terému v domě čarodějnice a ta přesně ví, co s ním má dělat. Aljoša Popovič všem zkouškám odolal. Baba Jaga ho opila, nakrmila, a než ho uložila ke spánku, seznámila ho se svou dcerou. Aljoša se do její dcery zamiloval: mladá čarodějnice byla dobrá - člověk nemohl odtrhnout oči od její bílé tváře a štíhlého těla. Druhý den ráno dala Aljošovi svůj erb a požádala ho, aby ho nikdy neztratil - i v té nejodvážnější bitvě bude chránit bogatyra".

Jaroslava: "Hřeben má určitou strukturu. Když se češeme, vlasy na něm zůstávají. Totéž se dá říci o kouzelném hřebenu - může v něm přetrvávat i zlo a špatnost".

Bogatyrové dostali od obavnice další dar - kouzelnou kouli. Ta jim měla ukázat správnou cestu a ochránit je před zloduchy. Co to bylo za podivný předmět? A proč se zmínky o něm tak často objevují v ruských pohádkách?

Jurij Plešakov vysvětluje: "Měli nějaké předměty, které jim pomáhaly orientovat se v prostoru bez kompasu, bez dalekohledu, bez jakýchkoli přístrojů".

Zdá se, že badatelé starého ruského folkloru záhadu kouzelné koule vyřešili. V předkřesťanském Rusku, stejně jako v jiných starověkých státech, mohlo být rozšířené uzlové písmo. Uzlová koule představovala starověkou knihu.

Marina Krymova: "Držela jsem v rukou takovou gramatiku, starověrci velmi dlouhá léta uchovávali takové tajné písmo. Uzlové písmo bylo svinuté do klubíček. To znamená, že s sebou nedostal jen vodicí nit, jak se dnes předpokládá, ale knihu. V širším slova smyslu gramotnost, racionalita."

Kdo byly ty, které se v pohádkách nazývají tu nebezpečné čarodějnice, tu dobré čarodějnice? V Rusku bývaly celé osady obavnic. Tyto ženy byly strážkyněmi starých vědomostí, komunikovaly s duchy lesa, uměly ovládat živly, vracet život a dávat superschopnosti.

Jurij Plešakov: "Například na tutéž Babu Jagu, která se později stala strašidlem pro všechny časy, se obraceli mimo jiné proto, aby posílila rodinný svazek, učinila život rodiny šťastným, vyprosila požehnání pro pokračování rodu. To znamená, že Baba Jaga, než se snahou misionářských historiků stala démonem, byla jen strážkyní rodinného krbu".

Moudří šamani předávali slovanským ženám recept na Suryu - nápoj, který v každém muži probouzel bogatyrovu sílu. Hospodyně připravovala odvar z lusků (slupky se z obilí odstraňovaly mlýnskými kameny) a bylin - třezalky, oregana, šalvěje - nasbíraných za úplňku. Aby byliny předaly svou léčivou sílu,vložila nápoj na několik hodin do teplého vařiče. Poté se spojil se spařeným mlékem, přidal se květový med a odměrka přepuštěného másla. Nakonec žena do vývaru přihodila šípky, trnky, kousky nejvoňavějších jablek a hrušek a nezbytně několik sultánek. Surya musela kvasit. Lektvar se uchovával v dubovém sudu. Každý večer přinesla žena svému choti hrnek životodárné surye. Védy říkají, že tento nápoj zahříval, ale nebyl opojný. Léčil všechny nemoci a navracel rodině dřívější harmonii.

Jurij Plešakov upřesňuje: "Svjatogor, Ilja Muromec a další používali medovici... Když se říká, že vypil pohár medu, neznamená to, že šel do včelína, otevřel úl, nasbíral med, naředil a vypil. Ne, med je něco jiného, je to chmel i speciální energetický nápoj. Připravoval se zvláštním způsobem - s medem, samozřejmě s čistou vodou. A v jeho složení byly i nějaké bylinky."

Obavnici věděli, jak probudit bogatyrovu sílu. Věděly také, jak uhranout toho, koho mají rády.....

-pokračování-