KAUZA DRASLÍK (3)

Západní dámy s mírným problémem s hmotností by raději měly odolat pokušení sbalit kufry a pádit k horním tokům řeky Orinoko. Yanomami manželé jsou hákliví na protokol a nemají rádi, když se domácí paní odkrade do křoví na kvaltovku s jedním z mladých hejsků. Jestliže ji přistihne v podobné situaci, může manželka očekávat, že jí manžel vpálí ostrý lovecký šíp do masité části zadku… K zabití to nestačí, ale je to dost, aby si pak několik týdnů nemohla lehnout na záda… Někteří to nazývají „barbarským“ chováním, zatímco jiní míní, že to může neobyčejně posílit jednotu domácnosti.

A ó ano, ještě než zapomenu, oblíbená večeře je žába na rožni. Abyste dokázali, že jakákoli zjištění ohledně Yanomami a draslíku se týkají i západní rasy, lékařská „věda“ pochopitelně vyžaduje použití západních pokusných králíků pro „kontrolní srovnávací testy“. Sám jsem jedním z těchto králíků, ačkoli můj test jsem přísně kontroloval jen sám, bez nestranného lékařského pozorovatele. To znamená, že mé svědectví je přinejmenším velmi pochybné a asi by mi neměl nikdo věřit. Úplně na rovinu – dlabu na to, ale tyto informace možná mohou být užitečné někomu kdo buď už má kardiovaskulární problémy nebo má vážný zájem se jim kdykoli v budoucnu vyhnout.

Více než 25 let jsem trpěl „primární hypertenzí“, jinými slovy vysokým krevním tlakem, který lékařské bratrstvo neumí vysvětlit. V tohmto období mi asi osm různých lékařů předepsalo ohromující paletu „patentovaných léků“, ale zatímco žádný z nich nedokázal trvale redukovat můj krevní tlak, ve dvou pozoruhodných případech vyvolal lék „špatnou reakci“, která shodila můj krevní tlak tak nízko a tak náhle, že má manželka málem mohla pozvat faráře. Nikdy za celých těch 25 let žádného z mnoha doktorů nenapadlo, že by možná nebylo marné nechat změřit hladinu elektrolytu v mém krevním séru, za účelem kontroly deficitu draslíku.

Jak jste jistě očekávali, zkušenost mne postupně naučila držet se hodně daleko z dosahu příslušníků lékařské profese. Koncem roku 2003 se u mne začaly ukazovat klasické příznaky „angíny“, která se v příštích šesti týdnech rapidně vyvinula v „nestabilní angínu“, učebnicový případ zahrnující „crescendo“ vzorec bolestí v hrudníku a zádech, které trvaly mnohem déle, než u běžné „angíny“. Vše doprovázela akutní dušnost, zvláště po sebemenší námaze nebo po pozření byť sporého jídla s uhlohydráty. Skutečnost, že lékařská profese nezná příčinu téhle „angíny“ mne rozzuřila, protože všechno, co se na této planetě děje má i svou příčinu.

Mé základní znalosti chemie naznačovaly, že bych mohl trpět předávkováním sodíkem, a tak, ačkoli jsem měl extrémní bolesti a byl tehdy stěží při vědomí, se mi podařilo připojit k internetu a udělat několik základních hledání přes Google. Z jediného odkazu k předávkování sodíkem, který jsem nalezl, vyplynulo, že byl vyvolán rozličnými syntetickými drogami, takže jsem obrátil schéma hledání a místa toho zkoušel „nedostatek draslíku“. A pak jsem objevil symptomy své lékařské „angíny“ – přesně srovnané a zveřejněné osobou trpící akutním nedostatkem draslíku. Ta informace nebyla sama o sobě moc překvapující.

Na první pohled, jsem odhalil základní příčinu lékařské „angíny“, jíž byly nedávno přičteny zásluhy za každoroční prodej patentovaných syntetických „léčiv“ v objemu více než miliardy dolarů. Problém byl v tom, že jsem nevěděl jak dál. V Austrálii jsem byl odkázán na 100 miligramů draslíku v pilulkách potravinového doplňku, nebo na produkt s názvem „Slow K“ dostupný v některých lékárnách. Slow K je v podstatě pomalu působící 600-miligramová hrudka chloridu draselného. „Neletální“ dávka draslíku je podávána spíš pod přímou kontrolou pilulky, mimo kontrolu
adresáta.

Jenže tato hrudka soli je biochemicky „vysoce aktivní“, takže jakmile se rozpustí cukrové obložení vnějšku pilulky nerozpuštěná sůl se obnaží a může vstoupit do přímého kontaktu s choulostivou vnitřní tkání. Podle mého mlhavého názoru by to mohlo snadno  způsobit nějakou perforaci nebo vyvolat nádor. Bylo mi jasné, že to, co potřebuji je průmyslové balení draslíku ve volné formě 100% rozpustné ve vodě, což by dovolilo nejprve rozpustit draslík ve vodě a ovocnéšťávě a takto zabezpečit, že později žádná „aktivní“ sůl nemůže zapříčinit nesnáze v mém zažívacím ústrojí.

Nakonec jsem se spokojil s kilogramem soli chloridu draselného třídy AR [analytické reagens] z velkoobchodu chemikáliemi, který naštěstí dosud není pod přímou kontrolou americké FDA nebo australské AMA. V tomto stádiu jsem často měl takové bolesti, že jsem udělal vlastní exekutivní rozhodnutí přikročit k vážnému pokusu užít minimálně 50 gramů, čili 50 000 miligramů draslíku představujícího asi pětinu z celkových 250 gramů, které by měl mít dospělý mužský v těle.

Prostý selský rozum naznačoval, že tak akutní nedostatek s extrémními symptomy, jimiž jsem trpěl, lze jen stěží připsat pouze malémum snížení, ale spíš úbytku podstatné části draslíku, a řečeno na rovinu chtěl jsem zastavit zdrcující bolesti dříve, než dostanou šanci akcelerovat do fatální mrtvice nebo infarktu. S tímto na mysli jsem rozpustil 4 gramy [4000 miligramů] chloridu draselného ve vodě a džusu, hodně pomalu polykal a pak pochmurně dodržoval opakování tohoto procesu každých osm hodin. Po asi pěti dnech [čili 60 000 miligramech] zmizela většina bolestí, ale stále jsem ještě nebyl schopen opravdu souvislého uvažování. Tak to vydrželo až do doby než jsem se dostal přes značku 110 000 mg. Pak se mé schopnosti opravdu vrátily, ačkoli jsem byl předtím tak vyčerpaný, že jsem nemohl psát ani používat počítač.

Podle podmínek stanovených FDA jsem v deseti dnech pozvolna spolykal 68,2 gramů rozpuštěného draslíku [68 200 miligramů], neboli 68x maximální množství povolené americkým zákonem. Mělo by se ale poznamenat, že toto číslo prezentuje jen pět dnů při maximálním množství podávaném licencovanými americkými doktory hypertenzním pacientům v roce 1940 ještě předtím, než bylo financování jejich výzkumu z mystických důvodů neočekávaně staženo. V kontextu se vzpomínkami na nedávný stav se mi to, co jsem udělal, nejeví jako neodůvodněné.

Na konci desetidenního období všechny příznaky „labilní angíny“, bolesti a bezdechost úplně vymizely a spolu s nimi i většina stavů „primární hypertenze“ které mne sužovaly víc než 25 let. Dnes beru denní udržovací dávku 2000 miligramů draslíku [3200 miligramů soli chloridu draselného třídy AR], plus 200 miligramů magnesium orotate k minimalizování ztrát. Kdyby se lékaři náhodou rozhodli prskat, že nezákonně „poskytuji lékařské rady bez licence“, nic takového nedělám. Draslík je především přirozeně se vyskytující minerál, neodmyslitelný v naší stravě pro udržení normálního života, který má na rozdíl od blafů z „lékařského“ košíku v potravě pevné místo.

Za druhé neexistuje způsob, jakým by nějaká vládní agentura mohla odhodlaným lidem bránit v získání chloridu draselného. Tento materiál je vyráběn ve velkém a využíván ve stovkách aplikací. Jsou různé způsoby jak draslík získat, zejména v Americe dnes je celá paleta produktů „bez soli“, v nichž je mořská sůl většinou jednoduše nahrazena chloridem draselným. Ovoce a zelenina pěstovaná podle striktních zásad organického střídání na řádně udržované půdě bude pravděpodobně obsahovat významná množství draslíku, ač je velmi obtížné si to ověřit. Ačkoli mám znalosti potřebné k testování draslíku v řadě různých substancí, postrádám laboratorní vybavení abych to mohl dělat důsledně.

Nakonec poznámka: pokuste se neuvěřit reklamnímu braku, který se vám snaží namluvit, že banán má nejvyšší známý obsah draslíku, protože to je lež. Kdyby s ním rostl bok po boku na vhodné půdě, je v prostém bramboru čtyřikrát tolik draslíku než v banánu, při stejném váhovém množství. To by mohlo vyvolat trpký úsměv na tváři mnoha Irů, jejichž předkové před více než stoletím byli v Irsku nuceni žít na „bídné bramborové stravě“. Skutečností je, že brambory bohaté na draslík daly Irům ohromnou sílu a výdrž, kterou potřebovali při stavbě mostů a pokládání železnice na polovině cesty kolem světa. Když se krátce ohlédnu na indiány Yanomami, není těžké vidět proč.

„Víte, že většina z nás dnes trpí v důsledku jistých nebezpečných stravovacích chyb, které nemohou být vyléčeny dokud nebude ve vyčerpané půdě, z níž pochází naše potrava obnovena správná rovnováha minerálů?“ „Okolnost, že potraviny [plody, zelenina a obilniny], které nyní jsou sklízeny z milionů akrů země, již neobsahují dostatek jistých minerálů takže nám hrozí vyhladovění - bez ohledu na to, kolik toho sníme, je alarmující. Nikdo dnes nemůže sníst dostatek plodů a zeleniny k doplnění tělesného systému nerosty potřebnámi k dokonalému zdraví, protože jeho žaludek není dost velký, aby se tam vešly.“

„Skutečnost je taková, že hodnota naší stravy se enormně změnila, a některé z pěstovaných plodin už nemají hodnotu jídla. Naše tělesná pohoda je přímo závislá na minerálech, které přijímáme do svého systému než na kaloriích či vitamínech nebo ppřesném podílu škrobů, proteinů či uhlohydrátů, které konzumujeme.“ „Tento objev je jedním z nejposlednějších a nejdůležitějších příspěvků vědy k problematice lidského zdraví.“ „To, co se zde říká o minerálech je nové a naprosto překvapující. Vskutku, poznání významu minerálů v potravě je tak čerstvé, že o tom učebnice nutriční dietetiky obsahují jen velice málo.

Nicméně je to něco, co se týká nás všech, a čím více se tím probíráme tím více nás to děsí.“ „Možná si myslíte, a jak by ne, že mrkev je prostě mrkev - a pokud jde o jídlo, je tamta stejně tak dobrá jako tahleta, tak co? Ale tak to není; mrkev může vypadat a chutnat jako jiná a přesto v ní bude scházet specifický nerostný prvek potřebný pro náš tělesný systém, a který mrkev podle přepokladu obsahuje.“ „Laboratorní zkoušky prokázaly, že plody, zelenina, zrniny, vejce, a dokonce i mléko a maso dnes nejsou tím, čím byly před několika generacemi (což nepochybně vysvětluje, proč naši předci prospívali při výběru jídel, s nimiž bychom dnes vyhladověli!)“

„Vyvážená a plně výživná strava nesestává pouze z mnoha kalorií nebo určitých vitamínů či stálého podílu škrobů, proteinů a uhlohydrátů. Dnes víme, že naše strava musí navíc obsahovat příměsi minerálních solí.“ „Je špatné, když se od našich vůdčích autorit dovídáme, že 99% Američanů trpí nedostatkem minerálů, a že výrazný nedostatek kteréhokoliv z těchto důležitých minerálů ve skutečnosti má za následek nemoci. Libovolné narušení rovnováhy, libovolný významný nedostatek jednoho nebo jiného prvku, jakkoli mikroskopický může tělesný požadavek být, a my onemocníme, trpíme a zkracujeme si životy.“

„Víme, že vitamíny jsou soubory v potravě nepostradatelných chemických substancí, a že každý z nich má svůj význam pro normální funkci některé ze speciálních struktur v našem těle. Důsledkem každé avitaminózy jsou tělesné poruchy a choroby. Obvykle však není chápáno, že vitamíny pouze kontrolují dotaci minerálů v těle a v nepřítomnosti těchto minerálů nemají žádnou funkci. Při nedostatku vitamínů tělesný systém může některé minerály použít, ale při nedostatku minerálů nejsou vitamíny samy o sobě k ničemu.“