Klony, létavci a mimozemský parazitismus - je kolektivní vědomí lidské bytosti ovládané neznámou silou? - Úvodní poznámky. (1)

Předmět našeho zájmu také představuje zcela nový fenomén dějin náboženství a obsahuje v sobě spektrum objektivních anomálií týkající se samotné lidské bytosti. Následující prostor bude věnován americkému vědci a výzkumníkovi Johnu Lashovi, který na tomto poli bádání učinil neuvěřitelný kus práce. Čtenáře bych chtě upozornit na fakt, že mnohé z informací uvedených v této sérii statí mohou být velmi náročné na přijetí, pochopen, ale taková některá hraniční témata prostě jsou.

Redakce se rozhodla zveřejnit tento materiál a to z toho důvodu, že i přes svou náročnost a v mnoha ohledech i extrémnost v sobě nese silně inspirativní podněty pro případnou další individuální badatelskou činnost čtenářů. Je také zřejmé, že tento materiál vyvolá vlnu nesouhlasných ba kritických reakcí. Ano, i to je přirozené a je třeba s tím počítat.

Myšlenka přítomnosti cizího vědomí není tak absurdní jak by se na první pohled mohla zdát. Je téměř stejně stará jako naše civilizace, je od počátku hlavním předmětem bádání gnostických mystiků a je ústředním tématem jejich kosmologie. V současné době se opakovaně tato myšlenka vyskytuje v takových tématech jako „Mind Control“ (ovlivňování chování a myšlení lidského jedince) a „Milab“ (Military Mind Control včetně Alien Abduction). Budeme-li se touto myšlenkou zabývat do hloubky, zjistíme, že byla vždy předmětem zájmu prastarých šamanských a esoterických tradic v odkazech svých mýtů, legend a ústní tradice.

Milující Bůh, nebo chorá mysl?

Podle gnostické tradice je naše vnímaná realita iluzorním produktem působení parazitární síly kosmického charakteru. Výsledkem tohoto působení je fatální kolektivní odpojení lidské podstaty od „Ústředního Tvůrčího Zdroje“. Ona parazitární síla hluboce ovlivňující naše vědomí se ve starých textech nazývá „Archonts. Jiná moderní filozofie „Strážců“ jí zase nazývá „Kurandera“. V tomto kontextu je žádoucí si pokud možno detailním způsobem prostudovat např. texty z Nag Hammadi, které vypráví zcela odlišný příběh o „stvoření našeho světa“, než jak ho známe z biblických pramenů.

Nepřichází vám, že něco je špatně. Po věky jsme byli učeni filozofii, že žijeme ve světě zázraků v jakési harmonické všeobjímající kráse vytvořené milujícím Bohem. Jenže podívejte se objektivním způsobem na přírodu a pozorujte ony „velké zákony“, které jsou přítomné v rostlinném a živočišném prostředí? Vše je vzájemně si potravou. Oficiálně se to nazývá potravní řetězec, který funguje na rozvíjené strategii konkurence, strachu, hladu a schopnosti přežití útoků silnější predátorů. Podíváte-li se na to z tohoto pohledu, zjistíte těžko uvěřitelnou, ale faktickou věc. Životní existence se neustále točí kolem predace a parazitismu. Strategie a taktika chování a myšlení je investována do strachu a instinktivních reakcí ohledně přežití a energetického dostatku.

Myslíte si, vážně si myslíte, že tato „mimořádná podívaná“ člověka a přírody jako takové je výsledkem nekonečně milujícího Boha, tak jak nám to předkládá klasická křesťanská tradice, nebo je to spíše výplod choré mysli – což se ve svých závěrech snažili prokázat gnostičtí mystikové.

V následujících odstavcích se budu pravidelně odkazovat na některé materiály Carlose Castanedy (existuje více analogických zdrojů, ale tento jsem vybral z toho důvodu, že Castaneda je v povědomí široké veřejnosti asi nejznámější). Carlos Castaneda je antropolog pocházející z Jižní Ameriky, který se nakonec usadil v Kalifornii. Na mexicko-amerických hranicích prováděl etno-botanický výzkum, během kterého se setkal s Donem Juanem Matusem. Tento toltécký šaman zasvětil Castanedu do velmi radikálního designu a podivnosti naší reality.

Dobře, pojďme se posunout dále. Můžeme si položit otázku, zda všechny ty mýty zabývající se především vznikem Vesmíru je moudré s opovržením „odhodit“ jako „historky“ velmi naivní představy podávané převážně pouze na symbolické úrovni.? Možná, že bychom tento doposud převažující postoj k antické mytologii a ústní šamanské tradici měli přehodnotit a začít vnímat tyto materiály více jako historická fakta velmi důležitého obsahu. Mnohé z těchto dochovaných příběhů hovoří o „cizorodé manipulaci s naší myslí“.

Je třeba si přiznat, že jsme zmítáni mezi ohnisky odmítnutí takové hypotézy a dozvědět se něco hlubšího o podstatě světa, ve kterém žijeme. Je zajímavé, že mnoho analogických skutečností, které budou předmětem našich následujících úvah, jsou velmi dobře rozebrány v knize Carlose Castanedy „The Final Voyage“. Zde nagual Don Juan přímo popisu existenci těchto parazitů.

Zároveň varuje před reakcemi, které mohou nastat v případě, že lidé budou konfrontováni s možností, že lidská Duše by mohla být řízena, resp. ovládána takovou silou. Jde v podstatě o dvě základní typické reakce, které jsou produktem vnitřního potlačovaného strachu z něčeho neznámého, nepochopeného, nestravitelného. Je to buď výsměch a záměrné zlehčení věci, nebo podrážděnost doprovázená agresivitou.

Psychologie lidských reakcí je v tomto bodě neuvěřitelně zajímavá. Jakmile se lidská mysl dotkne takového druhu informace, dochází k tomu, čemu se říká „ontologický šok“, který souběžně doprovázen náhlých uvědoměním si skutečné povahy podstaty věci. Následuje další fáze, která je charakteristická instinktivní obranná reakce v jakémsi cynickém druhu zamítnutí a pohrdání. Ve hře jsou psychické energie, které nakonec vydestilují finální úsudek.

Tradice toltéckých nagualů ovšem nejsou zdaleka jediným zdrojem tohoto typu informací. Jiným velmi významným zdrojem jsou prameny muslimských a gnostických mystiků. Muslimští mystikové v tomto kontextu hovoří o tzv. „Djinns“. Gnostičtí mystikové pak pro analogický faktor používají výraz „archontiské síly“. Oba dva prvky jsou identické s toltéckými „létavci“. Pozoruhodné na celé věci je skutečnost, že z různých částí světa kulturně zcela odlišných máme k dispozici zcela identické popisy něčeho, co jednoznačně přesahuje hranice naší představivosti.

Existence parazitických entit je podrobně analyzována nejen ve starobylých náboženských a mystických textech ale je součástí i soudobého výzkumu, pravda, i když se to může na první pohled zdát divné, existují mezi námi tací, kteří se této problematice velmi vážně a maximálně seriozním způsobem věnují. Jedním z expertů na toto téma je i spisovatel a výzkumník dr. Lash o kterém jsem se zmínil již na začátku tohoto pojednání. Lash je zakládajícím členem „Marion Institutu“, je velmi vzdělaným člověkem a neúnavným badatelem starých gnostických textů. Před několika lety dostal dr. Lash geniální nápad porovnat starobylé gnostické texty s tradičními mystickými šamanskými znalostmi.

Především díky tomuto vnuknutí se před námi objevuje a potvrzuje neuvěřitelně stará, velmi sofistikovaná a neuvěřitelně komplexně provázána síť starobylého vědění týkající se mimozemského parazitismu. Toto vědění je do současné doby reprezentováno, jak již bylo řečeno nejen gnostickými texty, ale na jiných místech naší planety šamanskou mystikou mnoha domorodých národů v Jižní a Střední Americe, nebo přírodních národů Sibiře. To samé vědění prosakuje na povrch prostřednictvím velmi dobře střežených písemných odkazů a ústních tradic středního a blízkého Východu. Možná, že pro některé čtenáře bude překvapením, že i nám mnohým dobře známá křesťanská mystika v sobě obsahuje izolované útržky oněch starobylých vědomostí.