KOUZLO "DŽU-DŽU" HROZÍ (1)

Džu-džu, z fr. joujou, jouer, znamená doslova „hračka nebo hříčka“ a jedná se o systém duchovní víry zahrnující předměty, jako jsou amulety, a kouzla, který v západní Africe používají obyvatelé Ghany, Nigérie a Kamerunu, přičemž dalšími lokální názvy pro tento fenomén jsou edzoe (Ewe), eduro (Twi) a tsofaa (Ga). Pojem džu-džu se objevil v souvislosti s kněžskými králi ve městech západní Afriky, a panovala víra, že na nich závisí prosperita měst. Píše o tom sir James George Frazer v knize "Folklór", kde otiskuje sdělení, jež obdržel od pana P. A. Talbota, okresního komisaře v severní Nigérii. Pisatel uvádí, že vládnoucí džu-džu z Elele, města v severozápadní části okresu Degema, je kněžským králem voleným na období sedmi let.

V roce 1471 dorazili na pobřeží dnešní Ghany portugalští mořeplavci. Právě ti pojmenovali zemi jako Zlatonosné pobřeží kvůli tehdejším bohatým nalezištím zlata. Po Portugalcích následovali další Evropané – Francouzi, Nizozemci, Dánové a nakonec od 16. století i Britové. Kolonialismus – zejména období britské intervence, rostoucího vlivu a nadvlády od devatenáctého století – pokračoval a trval až do poloviny dvacátého století. Kolonialisté se při setkání s domorodým obyvatelstvem „dotýkali jejich víry, idejí, tradic i otázek lidové či folklórní kultury, nebo je dokonce odmítali“, a to až do té míry, že jejich náboženství zdiskreditovali. Kolonialismus tedy sehrál významnou roli při utváření negativních názorů na tradiční ghanskou náboženskou víru a při definování povahy okultismu v Ghaně.

Výraz obayifo čili „čarodějnice“ se v jazyce Twi nacházel už v době předkoloniální. Zatímco kolonialisté a křesťanští misionáři považovali za projevy okultismu pouze některé aspekty tradiční ghanské náboženské víry a praxe, představitelé moderního letničního hnutí tuto kategorii rozšířili a přidali k ní další nekřesťanské prvky, včetně islámu a východních náboženských tradic. Viktoriánská ilustrace z roku 1873 ukazuje džu-džu chýši na pobřeží beninského zálivu s vyskládanými lebkami a kostmi sloužícími jako fetiše Učenci popsali prvky tvořící okultismus v Africe. Aloysius Obiwulu například uvádí „čarodějnictví, kouzelnictví, ovládání zvláštních schopností, věštění a schopnost předpovídat budoucnost, vyvolávat mrtvé, přivolávat mořské panny, džu-džu, schopnost ovládat různé duchy a nekromancii“.^[1] Jean a John Comaroffovi se také zmínili o „rituálních vraždách, prodeji částí lidských těl, údajné přípravě zombie, pyramidových schématech a dalších finančních podvodech“ jako o některých prvcích okultismu.^[2]

K nim patří i úlitba (libace), obětování bohům či předkům, slavení tradičních svátků, poradenství u tradičních ritualistů, aduto (někoho duchovně otrávit), čarodějnictví, sikaduru (rituály k získání peněz), používání amuletů a talismanů, Bragoro/Dipo (tradiční rituál ženské puberty), rituály dávání jmen, pohřební rituály, divinace, evokace duchů, rituální vraždy, lidské oběti, džu-džu, vúdú, užití tukpe (slovo národa Ewe pro „kulku“), zaříkávání, obětování modlám, inkantace a vyvolávání duchů. K dalším prvkům patřila sakawa (kybernetický podvod), členství v „tajné společnosti“, jako je lóžové bratrstvo a ilumináti, nekromancie, používání „svaté“ nebo „floridské vody“,^[3] pálení kadidla, spiritismus a vzývání svatých^.[4] V době moderní se rozšířila určitá forma sakawy spočívající v přenosu magických kouzel prostřednictvím SMS a e-mailů nic netušícím cílům žijícím v Evropě a Severní Americe, načež pak očarované oběti pod vlivem kouzel posílají peníze okultním agentům v Ghaně.

Současné chápání původní ghanské náboženské kultury vychází z nepřátelské kritiky, kterou vytvořili kolonisté a křesťanští misionáři, kdy je její podstatná část vykládána jako „okultismus“ nebo džu-džu, což jsou pojmy, které toto náboženství delegitimizují jako pověrčivé a naznačují, že je škodlivé z duchovního i materiálního hlediska a antagonistické vůči legitimnímu náboženství křesťanské většiny. V Ghaně mnoho lidí považujících džu-džu za okultismus, ačkoliv džu-džu je právě tak slovo cizího původu. Jeden státní úředník například sdělil, že „v Ghaně neexistuje okultismus, ale džu-džu, jež jednotlivci často používají jako magický donucovací prostředek, aby lidé plnili jejich příkazy“. Jiní tvrdili, že „džu-džu není totéž co okultismus, protože okultismus je organizovaný, zatímco džu-džu nikoliv“. Příkladem byl jistý akademik, který uvedl, že „i když okultismus i džu-džu mají stejný cíl – přenést na jednotlivce duchovní sílu, je tu trochu rozdíl; džu-džu slouží jen k zabíjení lidí, ale okultismus je k obecnému prospěchu lidí, kteří se jím zabývají.“

Asistentka pedagoga si myslí, že „džu-džu by mohlo být trochu pozitivnější než okultismus, protože tradičně lidé chodí k džu-džu kvůli své ochraně, ale okultismus je obvykle velmi negativní; je to jen skupina sobců, kteří chtějí škodit ostatním kvůli svému vlastnímu prospěchu.“ Pro mnoho Ghaňanů je dnes džu-džu populární výraz značící souhrn okultních praktik.^[5] Předtím, než Afro-Brazilci na počátku 19. století založili své candomblé, byla macumba jedním z nejstarších náboženství, ale ve většině afrických diaspor po celém světě i nejvíce potlačovaným a nejméně respektovaným. Stoupenci candomblé a umbanda se od macumby snaží zásadně distancovat kvůli údajné záplavě zlých skutků s ní spojovaných. Toto náboženství bylo kvůli útlaku a démonizaci donuceno odejít do podzemí, neboť bylo vnímáno jako ďábelský nádor. Ještě v 60. letech XX. století jeho stoupenci těžce trpěli perzekucemi ze strany místní, státní i brazilské vlády. Po každé vlně pronásledování se s novou silou znovu objevilo v Sao Paulu, Rio de Janeiru i dalších oblastech Brazílie.

Roger Bastide, francouzský sociolog a antropolog, specialista na brazilskou literaturu, považoval macumbu v Riu za úpadkovou fázi africké kultury, na níž se podepsal brazilský kapitalismus. Jako důkaz této degenerace uvádí následující skutečnosti: vzdálenost kultu macumby od center ve francouzské kolonii Dahomey (dnešní Benin) nebo kmene Jorubů v jihozápadní části Nigérie; absenci zřetelné africké mytologie v rozkládajících se náboženských institucích; vymizení iniciačních obřadů z některých center; nedostatek africké socializace; neschopnost chudých rolníků dovolit si zvířecí oběti a chudobu venkovských mas bez zdravotníků a macumbeiros, kteří by je léčili, což nutí kněží, aby se věnovali spíše léčení a konzultacím než náboženským rituálům, vytrácí se uctívání duchů zesnulých předků; existuje převážně mužské vedení v místních obcích; nejsou zaučováni noví caquis, šamani, kteří praktikují medicínu za účelem potlačení negativní síly, tzv. zlých skutků.

Macumba je kvůli svým tajným magickým obřadům často používána jako hanlivé označení všech afrobrazilských náboženství; v minulosti „dělat macumbu“ znamenalo věnovat se ďábelskému africkému džu-džu. Turistům předváděná macumba se stává africkým exu, resp. ešu nebo oriša, který identifikuje tohoto ducha se „zlými“ prvky afrických náboženství spojovaného s nevzdělanou chudinou, převážně černými rolníky na brazilském venkově.^[6] James Henry William Neal býval hlavním vyšetřovacím důstojníkem v Ghaně. Žil mnoho let v západní části Afriky a napsal o ní několik knih, např. "Magie džungle: Můj život mezi šamany a čaroději v Západní Africe" (Jungle Magic: My Life Among the Witch Doctors of West Africa. David McKay Company, New York 1966) a dále "Můj život s džu-džu" (Ju-ju in My Life. Harrap, 1966), z níž vychází český překlad Václava Kajdoše.

"Magie džungle" je fascinující text, který zaujme každého, kdo se zajímá o vúdú, okultismus a příbuzné obory. Překvapivé životopisné vyprávění Jamese H. Neala o jeho přímých zkušenostech s náboženstvím vúdú v Ghaně v době britské nadvlády v 50. letech 20. století přiměje i ty nejskeptičtější duše zamyslet se nad silou a působivostí této starobylé víry. Nebyl přitom prvním autorem, který se o podobnou problematiku zajímal. Už ve třicátých letech XX. století napsal Frank Hives s Gascoinem Lumleym knihu "Džu-džu a spravedlnost v Nigérii" (Ju-Ju and Justice in Nigeria nově vyšla v nakladatelství Ballantine roku 1962).

-pokračování-

-----------------------------------------------------

PRAMENY:

[1] Aloysius Obiwulu: Occult Power and Africa’s Socio-Economic Problems. OGIRISI: a New Journal of African Studies, Vol. 7, 2010; dále rovněž J. Obi Oguejiofor: Occult Powers and Socio-Economic Dynamic in Nigeria. Bigard Theological Studies, Vol. 11, 2006.
[2] Jean Comaroff and John Comaroff: Occult Economies and the Violence of Abstraction: Notes from the South African Postcolony. American Ethnologist, Vol. 26, No. 2, 1999, str. 279-303.
[3] Nazývá se „floridská voda“ proto, že se předpokládá, že byla vyrobena na Floridě v USA.
[4] Comfort Max-Wirth: Juju and Statecraft: Occult Rumors and Politics in Ghana. Victoria University of Wellington, 2016.
[5] dtto.
[6] Nathaniel Samuel Murrell: Afro-Caribbean Religions: An Introduction to Their Historical, Cultural, and Sacred Traditions. Temple University Press, Philadelphia 2010.